Ing. Vladimír Spilka – 80 let – odborník na technologie odpadních vod
- Publikováno:
- Rubrika:
- Osobnosti
Profesní život Ing. Vladimíra Spilky je spjat s činností ve vodním hospodářství, zejména s technologickým zařízením čistíren odpadních vod a čerpacích stanic. Je autorizovaným inženýrem v oboru technologická zařízení staveb v ČKAIT již 25 let. Členem spolku Asociace pro vodu ČR z.s. (CzWA) je od roku 1992 a pracuje v ní jako expert. V praxi uplatnil několik vynálezů, z nichž nejvýznačnější byl patentovaný pohon sedimentačních nádrží – dodnes používaný na mnoha čistírnách.
Ing. Vladimír Spilka studoval na 2. průmyslové škole strojní v Olomouci pod patronátem národního podniku Sigma Lutín, v roce 1964 pokračoval ve studiu na VUT v Brně na strojní fakultě, zároveň tehdy pracoval jako projektant v Přerovských strojírnách. Diplomovou práci obhájil v roce 1970 na Katedře energetických strojů a zařízení vedené prof. Ing. Dr. Miroslavem Nechlebou, DrSc., mj. autorem reverzní turbíny na Dlouhých stráních. V té době již pracoval v národním podniku Sigma Hranice jako projektant při využití nové licence švýcarské firmy NORM AMC AG Buosch, která měla zjednodušit složitou výstavbu čistíren odpadních vod. Sigma Hranice n.p. začal vyrábět povrchové aerátory Sigma-BSK-Gigant, malé čistírny Sigma-BSK-Monoblok a střední čistírny Sigma-Kombiblok, které navrhoval a projektoval Ing. Vladimír Spilka. Jeho kariérní rozvoj byl výrazně ovlivněn jeho postojem k událostem v roce 1968.
V rámci profese projektant se věnoval rozsáhlému množství realizací čistíren odpadních vod a čerpacích stanic na území Československa – od nejmenších pro obce, kde byl v převážné míře používán systém Sigma-Kombiblok, se postupně propracoval, stále jako projektant, až k realizaci největších čistíren a čerpacích stanic. Z význačnějších možno jmenovat čistírnu odpadních vod pro město Hodonín, Havlíčkův Brod, Opavu, Hostinné, Liberec a více než 2000 dalších. Projektoval i ve své době největší čistírny SČOV Žilina a ČOV Petržalka, obě s velkou povodňovou čerpací stanicí. V roce 1988 odešel do společného československo-sovětského podniku Aquacoop Olomouc. V roce 1989 se stal spoluzakladatelem akciové společnosti Ekoprogres Hranice, a.s., která pokračovala v konstrukci, výrobě a realizaci technologického zařízení pro vodohospodářské celky. Můžeme jmenovat několik význačnějších realizací, např. technologie pro ČOV Litovel, Moravský Beroun, letiště Ruzyně – jih, Ústí nad Labem, Jindřichův Hradec a více než 900 dalších.
Nutno zmínit, že již od studií na průmyslové škole se věnoval bezmotorovému létání v aeroklubu Olomouc a později v aeroklubu Hranice. Po vynuceném přerušení činnosti v období normalizace se věnoval atletice jako trenér a rozhodčí. Svou leteckou činnost úspěšně obnovil v roce 1994, zúčastnil se i několika mistrovství republiky v bezmotorovém létání. V současné době stále pracuje jako předseda představenstva ve výše zmíněné akciové společnosti Ekoprogres a aktivně se dále věnuje bezmotorovému létání.