Čtu, že celý Petřín bude pokryt wifinou. To jsem rád, stejně tak jsem unešený z instalovaných smart laviček. Za mého mládí se chodilo na Petřín se slečnou randit, s ohledem na současný tah MeToo ale chápu, že je potřeba vytvořit bariéry, aby již k sahání na kolínka nedocházelo. Při setkání maturantů po pětapadesáti letech jsem spolužačkám řekl: „Žádná na mne nechoďte s tím, že jsem vás obtěžoval. Nic ze mne nevyrazíte, jsem chudý důchodce.“Asi se nám svět zbláznil. Nedávno jsem šel na své obligatorní procházce ze Strahova dolů do Kinských sadů a skutečně – dva mladí sedí na lavičce, každý má svůj aparát, asi si dopisují. Pozorný čtenář by řekl, že o něčem podobném jsem psal již v čísle 2/2016, jenže tehdy byl ten příběh z pražské kavárny.
Jan Horník, autorizovaný stavitel 1927–2017
- Publikováno:
- Rubrika:
- Nekrolog
[caption align="alignleft" width="295"]
Jan Horník, autorizovaný stavitel 1927–2017[/caption]
Osudovým místem pro jeho práci se stalo Karlovarsko. Jako stavbyvedoucí Jáchymovských dolů realizoval mnoho „soreláckých“ staveb v Ostrově nad Ohří, mimo jiné i dodnes úspěšně fungující nemocnici. V karlovarských Pozemních stavbách realizoval mnoho významných staveb jako například Keramzitku a panelárnu ve Vintířově, která se po roce 1989 stala základem úspěšné firmy Lias k.s. Vintířov. Velice náročným úkolem byla výstavba „socialistické vesnice“ Rovná ve složitých podmínkách Slavkovského lesa, v nadmořské výšce 730–750 metrů. Stavbou jeho života se ale stal mezinárodní hotel a festivalový palác Thermal v Karlových Varech.
Byla to první poválečná výšková a významná společenská stavba v době, kdy ocel pro stavby přiděloval ústřední výbor KSČ, kdy čerpadla na beton byla pro stavbu Thermalu dlouho nedostupnou novinkou, kdy vrcholem betonářské techniky byl autodomíchávač z blízké továrny STASIS v Horním Slavkově. O tom, že Thermal projektovali architekti manželé Machoninovi, se dočtete v každém průvodci. Na to, že takovouto náročnou stavbu řídil stavitel Jan Horník, si za čas vzpomenou jen pamětníci. Pan Horník, jak jsme ho všichni v době jedině povoleného oslovení soudruhu oslovovali, se nebál postavit si partu pro stavbu z cca o patnáct let mladších lidí. Měl jsem to štěstí, že jsem k němu i já nastoupil „do učení“ ihned po škole. Úroveň prvního šéfa je pro mladého inženýra stejně důležitá jako kvalita vysoké školy.
Absolvent, který opustí komfort vysoké školy a pokud neprojektuje a nastoupí na stavbu, jde rovnou do zimy a do bahna mezi dělníky, kteří by v „panu inženýrovi“ měli vidět autoritu. My jsme to štěstí měli. Nikdo z „Horníkovy školy“ se neztratil. Mezi řediteli významných stavebních firem bylo a je mnoho jeho chovanců. Stavbyvedoucí Nové scény Národního divadla byl rovněž z jeho školy. Po dokončení Thermalu nastoupil pan Horník do funkce hlavního inženýra územního závodu PS Karlovy Vary, což byla v té době nejvyšší nenomenklaturní funkce. Ihned po založení ČKAIT absolvoval autorizační zkoušku a stal se, jako autorizovaný stavitel, jedním z prvních členů OK ČKAIT Karlovy Vary. Byl v oboru pozemního stavitelství jednou z nejvyhledávanějších osob „samostatně výdělečně činných“ (OSVČ) na Karlovarsku. Čest jeho památce.