Centrum stavitelského dědictví v Plasích nově představí dar Ing. Bohumíra Baxy

Pohled do expozice Centra stavitelského dědictví Národního technického muzea Plasy. <em>Foto: NTM, Patrik Sláma, 2015</em>
Pohled do expozice Centra stavitelského dědictví Národního technického muzea Plasy. Foto: NTM, Patrik Sláma, 2015

Rozšířenou sbírku cenné odborné literatury si mohou od této sezony prolistovat badatelé, kteří zamíří do Centra stavitelského dědictví Národního technického muzea v Plasích u Plzně. V březnu totiž obdrželo poslední část odborné knihovny Ing. Bohumíra Baxy – čestného člena ČKAIT.

„Středoškolské učebnice, pomůcky pro projektování, a především svědomitě a pečlivě vedené sešity z odborných předmětů a školní práce Ing. Baxy tvoří nejcennější část daru. Vytváří velmi hodnotný soubor informací o způsobu a úrovni výuky na středních odborných školách v období těsně po polovině 20. století, kdy byla dovednost precizního technického rýsování a kreslení stále ještě nezbytnou potřebou a dobrou vizitkou každého studenta i projektanta,“ potvrzuje Ing. Lukáš T. Hejný, vedoucí oddělení architektury a stavitelství Národního technického muzea.

Podle Ing. Roberta Špalka, předsedy ČKAIT, dar Ing. Baxy mapuje vývoj stavitelství a projektování v posledních bezmála sedmdesáti letech: „Ukazuje, co museli zvládnout a umět studenti v padesátých letech minulého století. To je velmi zajímavé zejména z pohledu současných problémů technického vzdělávání.“

Osud Ing. Bohumíra Baxy a jeho blízkých se staly součástí projektu Paměť národa

Odborné působení a přínos devadesátiletého Ing. Bohumíra Baxy je spojeno s pohnutými osudy jeho i celé rodiny, která musela přetrpět persekuce během 2. světové války a následně i čtyřiceti let komunistického režimu. Vzhledem k zapojení jeho rodičů do protiněmeckého odboje a působení strýce v letce RAF už jako dítě zakusil četné útrapy. Ty se vystupňovaly po roce 1948, kdy s ohledem na živnost tatínka a působení strýce v britském Královském letectvu nemohl navázat na rodinnou tradici nábytkáře a stavitele – a musel začít svou profesní dráhu jako zedník. Z pohledu vládnoucí garnitury tím odčinil svůj kádrový původ a mohl si dodělat i Vyšší průmyslovou školu stavební v Plzni. S útrapami ze strany nacistů i následně i komunistů souvisí to, že si Ing. Bohumír Baxa uchoval nejen odbornou literaturu, ale i kompletní školní učebnice, sešity a potřeby. Sám však na tuto etapu nevzpomíná s hořkostí – na Plzeňsku a Karlovarsku se takto „od píky“ podílel na realizaci desítek staveb. Studium stavební fakulty mu bylo umožněno až v šedesátých letech, během uvolňujících se poměrů. Jen díky šťastné souhře okolností zůstal vedoucím projektantem i po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, neboť proti ní ostře a veřejně vystupoval. Revoluce v roce 1989 byla pro Ing. Baxu, tehdy již zkušeného pětapadesátiletého a respektovaného projektanta v oblasti pozemních staveb, impulzem pro vstup do veřejného života. Prostřednictvím karlovarské oblastní kanceláře ČKAIT začal být velmi aktivní i na stavovské a profesní úrovni. Projektové zkušenosti zúročil v devadesátých letech i v oblasti vědy a výzkumu.

Vaše názory

Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.