Judikatura k rozsahu povinností projektanta a stavebního úřadu
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Rozsah povinností a odpovědnosti projektanta na straně jedné a stavebního úřadu na straně druhé v řízeních dle stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) je opakovaně předmětem diskuzí mezi odbornou veřejností. Z rozsudků Nejvyššího správního soudu opakovaně vyplývá důraz na odpovědnost stavebního úřadu za spolehlivé posouzení rozhodované věci.
Pro praktické porovnání činností stavebního úřadu a projektanta a povinností či zodpovědnosti s tím souvisejícími je nejvhodnější vyjít z judikatury podobných případů. Právní úprava této problematiky sice dává poměrně velký prostor k úvahám, ale správní soudy se v podstatě shodují, že projektant nemůže převzít zodpovědnost stavebního úřadu za správnost rozhodování, a naopak, stavební úřad nenahrazuje projektanta v jeho zákonných povinnostech.
Stavební úřad jako orgán státní správy, jehož činnost se primárně řídí správním řádem (č. 500/2004 Sb.), patří k vykonavatelům správního práva, resp. zajišťuje pro stát výkon přenesené působnosti na úseku stavebního zákona a hájí veřejné zájmy. K povinnostem stavebního úřadu patří mimo jiné posoudit úplnost náležitostí a podkladů žádostí, kterými se na něho osoby (žadatelé, stavebníci) obracejí.
Projektant, jehož postavení a činnost se primárně řídí autorizačním zákonem (č. 360/1992 Sb.), naopak provozuje soukromou výdělečnou činnost na základě smlouvy s klientem (například stavebníkem). Rozsah jeho povinností a odpovědnost na úseku stavebního řádu upravuje § 159 stavebního zákona. Není v pozici státního orgánu a nemůže tedy převzít odpovědnost stavebního úřadu.
Z rozsudků správních soudů
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014, čj. 1 As 12/2014 - 135
V tomto rozsudku je velmi podrobně citován rozsah odpovědnosti projektanta, tak jak vyplývá z § 159 stavebního zákona. Přes popis těchto povinností soud zároveň upozorňuje, že stavební úřad při řešení konkrétních problémů pouze obecně, bez dalšího, nemůže odkazovat na odpovědnost projektanta, protože by tím popřel smysl stavebního řízení, jakož i smysl své existence. Jeho úkolem je hájit veřejný zájem, jímž je zde především bezpečnost výstavby, a obecně dohlížet nad dodržováním zákonnosti stavebními úřady v jeho správním obvodu.
Poznamenáváme, že soud nepřipouští, aby se stavební úřad pouhým odkazem na dokumentaci zprostil posouzení věci (a konkrétních otázek) podle své příslušnosti. To by například mohlo vést k nežádoucí situaci, kdy by stavební úřad vycházel z nedostatečných podkladů (spokojil by se se stávajícími, nevyzval by stavebníka k doplnění žádosti, nezajistil by potřebný znalecký posudek apod.).
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2015, čj. 8 As 41/2014 - 40
- Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, čj. 54 A 22/2018 - 117
Soudy dovodily, že ustanovení § 159 stavebního zákona odráží profesní odpovědnost autorizovaných inženýrů a architektů, která je dále specifikována v autorizačním zákoně. Z toho dále plyne, že autorizovaná osoba odpovídá za odborný výkon vybraných činností (§ 12 odst. 1 autorizačního zákona), čímž se vymezují především její povinnosti vůči klientům. Soudy zdůrazňují, že ustanovení § 159 stavebního zákona v žádném případě neznamená, že by autorizované osoby měly suplovat roli stavebního úřadu nebo že by stavební úřady mohly na tyto osoby přenášet odpovědnost za dostatečné zjištění skutkového stavu potřebné k vydání územního rozhodnutí.
Připomínají, že § 12 odst. 4 písm. a) autorizačního zákona výslovně zakazuje autorizovaným osobám vykonávat funkce, v nichž by vydávaly správní rozhodnutí týkající se výsledků jejich vlastní činnosti. Podle názoru soudů je tímto zákazem zaručeno, že dokumentaci zpracovanou projektantem bude vždy hodnotit správní orgán, a v jeho rámci osoba odlišná od projektanta. Pokud by stavební úřady pouze nekriticky přejímaly veškeré informace nutné k vydání rozhodnutí z dokumentace předložené žadatelem, ztratil by význam nejen § 12 odst. 4 písm. a) autorizačního zákona, ale celé územní řízení.
Poznamenáváme, že rozsudky kladou důraz na odpovědnost stavebního úřadu za spolehlivé posouzení rozhodované věci. Obdobně jako v případě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014 lze však z úvah uvedených v těchto dalších rozsudcích zjistit, že soudy rozlišují mezi působnostmi stavebního úřadu a projektanta. Nepřipouštějí pouze, aby se stavební úřad pouhým odkazem na dokumentaci mohl vyhnout vlastnímu posouzení věci a správním úvahám podle své příslušnosti.
- Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 1. 2019, čj. 52 A 3/2018 - 76
- Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2022, čj. 25 A 52/2021 - 52
Soudy (byť v různých skutkových kauzách) dospěly ke shodnému závěru, že rozsah přezkumu projektové dokumentace stavebním úřadem je dán ustanovením § 111 odst. 1 stavebního zákona, z něhož nelze dovodit povinnost stavebního úřadu zkoumat správnost projektové dokumentace. Za tu ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 stavebního zákona odpovídá projektant. Stavební úřad je však povinen řádně vypořádat námitky vznesené proti projektové dokumentaci. S konkrétní námitkou se tedy nemůže vypořádat prostým odkazem na projektovou dokumentaci a odpovědnost projektanta, ale vlastní úvahou. V tomto případě je zřejmé, že soudy nepřenášejí na stavební úřad povinnosti projektanta v rozsahu jakési revize projektové činnosti ve výstavbě, ale v podstatě od stavebního úřadu očekávají plnění jeho povinností vyplývajících ze správního řádu, stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, obdobně jako v dříve uváděných případech.
Z činnosti veřejného ochránce práv
- Zpráva o šetření ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 417/2015/VOP
Ochránce při šetření této kauzy seznal, že projektová dokumentace, vyhotovená osobou k tomu oprávněnou, je veřejnou listinou, pro niž platí domněnka správnosti, kterou je možné vyvrátit důkazem opaku (§ 53 správního řádu ve spojení s § 13 odst. 5 autorizačního zákona). Námitka nesprávnosti dokumentace důkazem opaku není; takovým důkazem však nepochybně je pravomocné rozhodnutí Stavovského soudu České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě o vadě projektové dokumentace. Poznamenáváme, že povaha dokumentace jako veřejné listiny znamená, že se s ní takto nakládá v konkrétním správním (případně soudním) řízení v určité věci; neznamená to, že je veřejně dostupná komukoliv.
Závěr veřejného ochránce práv
I když se činnosti projektanta a stavebního úřadu v praxi neustále prolínají, a třebaže projektant a stavební úřad respektují stejné právní předpisy, neznamená to, že povinnosti či odpovědnost projektanta a stavebního úřadu by se mohly shodovat. Povinnosti a odpovědnost projektanta na straně jedné a stavebního úřadu na straně druhé vymezují platné právní předpisy odlišně. Vždy je podstatné rozlišit, podle kterých pravidel a podle kterých právních předpisů nese zodpovědnost projektant a za dodržení kterých odpovídá stavební úřad.
Více informací: www.ochrance.cz, www.nssoud.cz
Přístavba sídla ombudsmana, Údolní 39, Brno
- Hlavní projektant: LD projekt s.r.o., Ing. Lukáš Daněk, Ph.D. (ČKAIT 1005481)
- Hlavní zhotovitel: MSO servis spol. s r.o., stavbyvedoucí Ing. Lukáš Kůřil (ČKAIT 1004898)
- Hlavní poddodavatel – vertikální fasáda: projektant Ing. Jana Vrbasová (ČKA 03285), zhotovitel KVĚT, Ing. Jiří Vrbas
- Plocha vertikální zahrady: cca 140 m²
- Plocha vegetačních extenzivních střech: cca 610 m²
- Obestavěný objem celkem (přístavba): 4 846 m²
- Obestavěný objem podzemní části (přístavba): 1 987 m²
- Obestavěný objem nadzemní části (přístavba): 2 859 m²
- Cena za realizaci přístavby: 41,8 mil. Kč bez DPH + stavební úpravy stávajícího objektu 6,75 mil Kč bez DPH
- Cena za realizaci vertikální zahrady: 1,9 mil. Kč bez DPH
- Cena za projektovou dokumentaci DUR, DSP, DPS: 2,08 mil. Kč bez DPH (včetně inženýrské činnosti)
- Datum zahájení výstavby: 08/2017
- Datum dokončení výstavby (celý projekt): 08/2019
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.