Nic nelze obelhat, podzim je tady, letos však jako kdyby se nechal létem přelstít a dlouho ani o sobě nechce dát vědět. Na události byly měsíce září i říjen hodně bohaté. V nadsázce říkám, že bych potřeboval za sebe ještě dva klony. „Tak nemusíš být všude!“ Je to pravda. Přestože na mnoho akcí chodí další členové představenstva, stejně nestíhám. Vrátil jsem se z Neapole, v Neapolském zálivu bylo krásně, ale též jsem viděl, jak by časem mohla vypadat Praha při uplatnění pražských stavebních předpisů. Bude mít možná ještě větší hustotu na hektar, než je v Neapoli. Developeři budou spokojeni, jenom si nejsem jist, zda budou spokojeni bydlící v oněch bytech s tmavými kouty. Na druhou stranu, když vidím ceny za byt v Praze, jsem klidný – nemyslím totiž, že by se do ní přistěhovalo osm set tisíc lidí.
Pozice městského inženýra
Městské inženýrství – profesní aktiv ČKAIT vydal pomůcku pro samosprávu, v níž upozorňuje na vhodné postupy.
Zatímco dříve stačil na řešení obecních či městských problémů jeden ekonomicko-technicko-společenský koordinátor – starosta, dnes už ani v nejmenších obcích není možné, aby tuto činnost obsahově pojmul jediný člověk.
Jak zajistit koordinaci oborů při plánování rozvoje obce?
Všechny tyto oblasti vyzdvihují do popředí potřebu existence městského inženýra. Profese, která na jedné straně odborně rozumí problematice materiálového inženýrství, bezpečnostním a zákonným standardům, na druhé straně však má také celostní znalosti o fungování městských systémů. Díky tomu je schopna být rovnocenným partnerem tvůrčích schopností architekta a urbanisty, majícího za úkol navrhovat na základě politické poptávky rozvoj města a urbanizovaných území. Samotný návrh urbanistického rozvoje, ať již v podobě územního plánu, regulačního plánu či územní studie je dnes stále náročnějším úkolem, nad kterým je třeba, aby se sešli právě městský architekt a městský inženýr. Jeden z pozice široké tvůrčí představivosti a druhý se špičkovou znalostí detailů, norem a již realizovaných infrastrukturních řešení.
Městské inženýrství lze definovat jako obor, který zahrnuje projektování, realizaci a správu staveb technické infrastruktury řešeného území i jejich financování/ocenění. Ve spolupráci s urbanistou vytvářejí koncepce, koordinace, řešení a následný úsporný provoz technické infrastruktury zastavěných i rozvojových území. Navrhuje metodiku řešení v základních technických, technicko-ekonomických a technicko-ekologických záležitostech spojených se zajištěním provozu měst a obcí, zejména při zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, zásobování energiemi (elektřina, plyn, teplo), dále se jedná o veřejné komunikace v intravilánu, odpadové hospodářství, stavby a zařízení na ochranu před živelnými pohromami (například protipovodňová opatření).
Fungování městského inženýra vychází z požadavků praxe a je podporováno autorizací samostatného oboru v rámci ČKAIT. Z hlediska technických podmínek v území může být městský inženýr důležitým koordinátorem v podkladech pro rozhodování a v diskusích o rozporných rozvojových záměrech v obcích.
Pomůcka pro samosprávu
V rámci profesního aktivu Městské inženýrství ČKAIT byla zpracována metodická pracovní pomůcka s názvem Úloha městského inženýra ve struktuře samosprávy. Cílem této příručky je představit obecní samosprávě novou odbornost městského inženýra. Měla by současně pomoci při základní orientaci pracovníků samosprávy v organizaci a provozu jimi spravovaných urbanizovaných území, v postupech a významu územního plánování při dodržení zákonných podmínek o ochraně veřejných zájmů a respektování cílů pro udržitelný a hospodárný rozvoj měst a obcí. To vše za spolupráce urbanisty a městského inženýra. Současně vysvětluje základní rozdíly v činnosti městského architekta a městského inženýra a vyzdvihuje nezbytnost jejich vzájemné spolupráce. Znalosti městského inženýra lze současně využít při plánování, správě a provozu veřejné infrastruktury (zásobování energiemi a vodou, kanalizace, hospodaření s odpady, místní komunikace, veřejná prostranství a další).
Městský inženýr proto v sobě snoubí odbornost technických vlastností staveb, jejich ekonomické náročnosti na výstavbu i provoz, zároveň se schopností pojmout jednotlivé infrastrukturní prvky jakou součást celého městského organismu vyskytujícího se uvnitř systému osídlení. Rozumí architektům, urbanistům, územním a dopravním plánovačům, makro i mikroekonomickým procesům a ekonomickým cyklům, orientuje se v legislativě, normotvorbě, fungování veřejné správy a v neposlední řadě chápe celostní vývoj světa i společenské procesy ve vztahu k lidským sídlům.