Stavební a demoliční odpady
- Publikováno:
- Rubrika:
- Právní předpisy
Nový metodický pokyn Ministerstva životního prostředí je mírně idealistický, neboť nezná běžné postupy ve výstavbě i právní regulaci zakázek.
Při provádění staveb i jejich odstraňování vznikají odpady, které se podílejí přibližně polovinou na celkové produkci odpadů v ČR.
Pod termínem stavební a demoliční odpady (dále SDO) si můžeme představit to, co zbývá po demolici nebo úpravách či opravách staveb. Stavební a demoliční odpady jsou v Katalogu odpadů vedeny pod číslem 17. Tato skupina obsahuje zdivo, keramické obklady, beton, střešní tašky, dřevo, sklo, plasty, asfaltové směsi, výrobky z dehtu, kovy (včetně jejich slitin), vytěženou zeminu, hlušinu (nezužitkovatelný výkopový materiál) a kamení. Dále pak izolační materiály a stavební materiály s obsahem azbestu (výpis z přílohy vyhlášky č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů).
Obecně největší objemový podíl na množství SDO má výkopová zemina/hlušina. Tento materiál tvoří zhruba polovinu všeho vykázaného SDO.
Recyklace odpadů může být až 90 %
Odpady, vznikající při provádění, údržbě, změnách staveb a při odstraňování staveb, nazývané v souladu s názvem podskupiny odpadů v Katalogu odpadů (vyhláška č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů) jako stavební a demoliční odpady, mohou být při vhodném řízení jejich vzniku a stanoveném nakládání s nimi významným zdrojem úspor primárních surovin a zejména surovinou pro mnoho dalších výrobků. Recyklací stavebních a demoličních odpadů rozumíme převážně jejich „jednoduchou“ úpravu, během které dochází ke změně jejich fyzikálních vlastností. Stavební a demoliční odpady jsou cenným zdrojem materiálu, který může snížit nutnost těžby, popřípadě výroby nových surovin a materiálů. Podle zkušeností z Evropy se dá říct, že hranice recyklace (či jiného zpětného využití SDO) se může blížit k 90 %.
Terénní úpravy jsou nejjednodušší recyklace
Nejjednodušším způsobem, a také doposud hojně používaným, bylo využití těchto odpadů při terénních úpravách. V současné době (s novelou vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů) již platí zákaz využívání neupravených SDO na povrchu terénu. Je jednoznačně vymezena šíře rekultivačních vrstev skládky min. 0,5 m, max. 1,5 m. Je vymezeno technické zabezpečení skládek a konstrukčních prvků skládky.
Metodický návod vydaný MŽP v roce 2018 je obtížně použitelný
Pro sjednocení postupů vydalo MŽP v roce 2018 metodický návod s doporučenými postupy, které, pokud budou při přípravě dokumentace staveb a jejich provádění odpovědnými osobami (projektantem, autorizovaným inspektorem, stavebníkem, stavbyvedoucím, technickým nebo stavebním dozorem apod.) dodržovány, směřují k vysoké úrovni ochrany zdraví lidí při nakládání s odpady a ke snížení rizika znečišťování nebo ohrožení životního prostředí. Ačkoliv je cíl ušlechtilý, autoři neznají běžné postupy výstavby a právní regulaci zakázek, a proto je tato metodika mírně idealistická a v praxi obtížně použitelná. Největším problémem je asi skutečnost, že není stanoveno minimální množství odpadu, které je třeba předávat k recyklaci, a tedy všechny malé firmy a řemeslníci mohou být drakonicky trestáni za svoji činnost, kde vzniká i jen minimální množství odpadů. Stranou samozřejmě nelze ponechat skutečnost, že ne všechny stavební firmy zacházejí s odpadem tak, jak by měly. Po celé ČR vznikají nelegální skládky stavebního odpadu, ke kterým neexistuje žádná evidence. Proto by nyní měly firmy nově do stavební dokumentace uvádět i to, kam a za jakých podmínek hodlají odpad z demolic ukládat. Druhým extrémem používaným zejména ve městech je ukládání odpadů do sběrných dvorů určených pro odpady od nepodnikajících fyzických osob – obyvatel.
Stavební odpady z plastů jsou opakovaně recyklovatelné
V evropském stavebnictví se využívá zhruba až jedna pětina všech plastů vyrobených v Evropě. Uplatnění plastů ve stavebnictví je hned po obalovém průmyslu druhé největší, avšak materiálově rozdílné. Nároky na životnost těchto plastů jsou samozřejmě mnohem vyšší než u plastů obalových. Životnost takových plastů je minimálně 20 let. A to bez toho, aby byly jakkoli změněny jejich vlastnosti. Nejpoužívanějším plastem ve stavebnictví je PVC. Dále je velmi oblíbený polyetylen a známý izolant polystyren a polyuretan.
Plasty jsou trvanlivé, proto v současnosti není plastový odpad ze stavebnictví tak alarmující. Avšak za několik let se již jako problematický s největší pravděpodobností projeví. Plastová okna se už v současné době recyklují. Na základě dlouholetého výzkumu a zkoušek se předpokládá, že staré profily z PVC mohou být recyklovány bez ztráty kvality nejméně osmkrát. Podle výrobců se životnost PVC okenních rámů může pohybovat v rozmezí 25–30 let.
Odpady z pěnového polystyrenu mohou být toxické
Pěnový polystyren je velmi využívanou stavební izolací (také se označuje EPS). Poprvé byl tento výrobek plný kuliček vylisován v roce 1943. První dům se touto izolací zateplil k velké radosti jeho obyvatel pravděpodobně v Berlíně někdy koncem 50. let minulého století. V ČR se užívá od konce 80. let minulého století. Odhadem jen v Evropě je touto izolací zatepleno přes 200 milionů budov. Ročně si v Evropě zateplíme až 2 miliardy metrů čtverečních (v ČR údajně 14 milionů) s průměrnou tloušťkou desky 20 cm. A pěnový polystyren je recyklovatelný, tak o co jde, říkáme si. Ale ne všechno je tak jednoduché. Zde se jedná o tzv. retardéry hoření. Ty se používají ke snížení hořlavosti materiálu. Jedná se o tzv. hexabromcyklododekan, jednodušeji pak HBCD, jehož přidáním se dosáhne tzv. samozhášecího efektu. Tomuto retardéru hoření, použitému v polystyrenových izolacích, vytýkáme nekalé vlastnosti – toxicitu, bioakumulaci.
Recyklovatelné materiály se před demolicí nedemontují
Logika věci nám říká, že předtím, než se zdemoluje stavba či její část, odstraní se z ní vše, co je možné ještě nějakým způsobem využít. Praxe bývá často zcela jiná a ze staveb je odstraňováno pouze to, co vyžadují (velmi přísné) předpisy báňského úřadu. Zbytek se mnohdy zdemoluje spolu se zdmi. Mohou to být radiátory ústředního topení, podlahy, střešní krytiny, obklady nebo okna – staré, ale zachovalé stavební díly. To vše by mohlo často ještě dlouhá léta někomu posloužit. Opětovné využití by mohlo ušetřit energii, suroviny a mohlo by se vyplatit i finančně. Avšak mohlo by také snížit potřebu výroby nových komponent. Navíc demontované materiály jsou i recyklovatelné. Důvod toho, proč se stavby před demolicí plně nedemontují, je prostý – finanční náročnost. Pro možnost opakovaného využití stavebních výrobků je však nutno změnit právní předpisy.
Dekonstrukce staveb
Pro mnohé nový pojem ve stavební terminologii znamená cílené rozebírání stavby za účelem maximálního využití demontovaných částí a materiálů s cílem maximálního využití demontovaných materiálů.
Cirkulární ekonomika (Circular Economy)
Cirkulární (oběhová) ekonomika je často definována jako koncept, ve kterém neexistuje odpad. Nachází inspiraci v přírodních ekosystémech, které jsou založeny na dokonalých a funkčních cyklech organických živin. Cirkulární ekonomika tuto představu aplikuje ve světě lidí. Mezi základní principy, které cirkulární ekonomiku definují, patří: uzavírání toků materiálů ve funkčních a nekončících cyklech, kde neztrácejí hodnotu; čerpání energie z obnovitelných a udržitelných zdrojů a navrhování takových produktů a služeb, které nemají negativní dopady na přírodní ekosystémy a lidské zdroje.
[caption id="attachment_3338" align="alignnone" width="247"]
zdroj: www.incien.org[/caption]
Díky systémům recyklace se některý stavební odpad může vrátit do stavebnictví jako surovina, ze které byl zhotoven plnohodnotný výrobek, s cílem, aby byl zbytkový odpad minimalizován. Opakem je současná lineární ekonomika.
Požadavky oběhového hospodářství byly schváleny na Radě ministrů životního prostředí 22. května 2018, publikovány byly 14. června 2018: Official Journal / Úřední věstník EU, ISSN 1977-0626, L 150, www.eur-lex.europa.eu. Transpozice (tedy převzetí do národních předpisů členských států) musí být provedena do 5. července 2020.
Nové právní předpisy v ČR vstoupí v platnost v červenci 2020. Účinnost bude nastavena k 1. lednu 2021.
více: viz PROFESIS – portál Recyklujeme stavby Ministerstva průmyslu a obchodu ČR
Literatura:
- Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
- Vyhláška č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů
- Vyhláška 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 z 30. května 2018, kterou se mění Směrnice 2008/98/ES o odpadech
Informace pro autorizované osoby
Projektová dokumentace – činnost projektanta
Podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, je požadováno v zásadě ve všech úrovních projektové dokumentace i dokumentace 499/2006 bouracích prací řešení celkového produkovaného množství a popis druhů odpadů. Popis a zatřídění druhů odpadů nelze řádně provést bez řádně provedeného a zpracovaného stavebně technického průzkumu a vyhodnocení demontovaných materiálů.
Provádění staveb – činnost stavbyvedoucího
Původce odpadů je povinen pro účely nakládání s odpadem odpad zařadit podle Katalogu odpadů. Manipulace s odpady se zaznamenává i do stavebního deníku (zatřídění a množství).