Ropákem roku za prosazování vodních cest
V pátek 26. dubna 2019 dostal cenu Ropák roku 2018 předseda představenstva Vodní cesty, a.s., Ing. Jan Skalický. Zde přinášíme jeho reakci.
Ekologové z hnutí Děti Země zdůvodnili udělení ceny Ropák roku 2018 vehementním prosazováním stavby plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe a splavněním úseku Labe u Přelouče. Ve zdůvodnění nominace však chyběly pravdivé argumenty, naopak byla plná nepravdivých informací a domněnek.
Příroda u vodních kanálů není ohrožena
Nikdy jsem neprosazoval stavbu kanálu u Přelouče proti ochraně přírody a za cenu zničení motýlů, kteří zde žijí. Tohle obvinění je v přímém rozporu s realitou a ekologičtí aktivisté to moc dobře vědí. V loňském srpnu jsem organizoval setkání v Přelouči, kde se podařilo sloučit zájmy státu, kraje i veřejnosti do nového technického řešení splavnění Labe do Pardubic, které bude k přírodě šetrnější.
Letos v dubnu jsem uspořádal další setkání v Děčíně, protože i zde je veřejnost a politická reprezentace masírována aktivisty nepravdami o zbytečnosti zlepšení plavebních podmínek stavbou plavebního stupně Děčín.
Aktivisté nyní do třetice blokují i prodloužení Baťova kanálu do Kroměříže, což jenom dokazuje, že jim nejde o ochranu přírody, ale jen o blokaci všech vodních projektů.
A vodní koridor Dunaj-Odra-Labe je pro zelené aktivisty vrcholem jejich vzdoru, který přece nemůžou nikdy vzít v potaz, natož podpořit. Desítky let jsem za kanál Dunaj-Odra-Labe bojoval a toto ocenění Ropák roku 2018 vnímám jako motivaci do další práce.
Jde přece „jen” o vodu
Ropák roku je cena nerozumných lidí pro lidi se zdravým rozumem. Je to ocenění, které nemá se skutečnou ekologií vůbec nic společného. Tvůrci sice prezentují Ropáka roku jako recesi, letos však šlo o vodu, tedy o základ našich životů.
Při řešení témat spojených s vodou jsem vždy uvažoval nejen prakticky, nýbrž i ekologicky. V současnosti totiž nejde jen o vodní dopravu, která je ze všech doprav tou nejšetrnější k životnímu prostředí, jde i o problém sucha, jenž je rok od roku naléhavější. Moje práce má tyto cíle: dojít ke splavným řekám a zavlažené krajině, kde se neumírá suchem. To je moje upřímné přesvědčení.
Zelená mafie
Mé oponenty neváhám označit za zelenou mafii, která na tématu ekologie více než dvě desetiletí nepokrytě parazituje. Jednou z jejích hlav je nesporně Miroslav Patrik z organizace Děti Země, který proslul především jako neúnavný kverulant, napadající všechno a všechny v oblasti dopravy. Výsledkem jsou nekonečné byrokratické tahanice o klíčové stavby. Bohužel ministerstvo dopravy si s těmito destruktory z povolání nedokázalo nikdy účinně poradit a stát není schopen dokončit ani nutnou dálniční síť, ani efektivně bojovat se suchem, takže naší vlasti hrozí, že se brzy stane nevzhlednou polopouští. Podle mého názoru musí konečně skončit doba, kdy je ochrana přírody vylomena a nadřazena nad právní řád ČR a umožňuje tak blokovat kompletní rozvoj dopravní, energetické a veškeré infrastruktury. Výsledkem je 3,8 km dálnic za rok, žádná vodní stavba, ani železniční koridor. Ochrana přírody je zásadní součást každé lidské činnosti, ale musí být v rovnováze s udržitelným technickým rozvojem.
Proč mi zabránili cenu převzít?
Ještě krátce k pátečnímu brněnskému večeru organizovanému organizací Děti Země. Protože si ocenění Ropák roku 2018 opravdu vážím, rozhodl jsem se do Brna přijet a cenu si osobně převzít. Chtěl jsem přitom otevřít diskusi nad tématem současného „neudržitelného nerozvoje”. Bohužel mi bylo doslova fyzicky Miroslavem Patrikem zabráněno se vyhlášení ceny zúčastnit. Na ceně bylo mé jméno navíc uvedeno jako Jiří Skalický. Dokládá to v plné síle „úroveň” organizátorů akce Ropák roku.