Osvobozující rozsudek pro inženýry obžalované z pádu Trojské lávky
- Publikováno:
- Rubrika:
- Právo
Zásadní zprošťující rozsudek v kauze pádu Trojské lávky v prosinci 2017 vynesl 8. března 2022 Obvodní soud pro Prahu 7. Stanuli před ním dva inženýři spojení s tímto stavebním dílem: prof. Ing. Jiří Stráský, DSc., jenž lávku na začátku 80. let vyprojektoval, a Ing. Antonín Semecký, který byl z pozice bývalého šéfa oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) spoluzodpovědný za její údržbu. Verdikt zatím není pravomocný, státní zástupce Mgr. Šimon Vavrečka, který pro oba stavební inženýry žádal podmíněné tresty, si ponechal lhůtu pro případné odvolání.
Představitelé České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) rozhodnutí vítají. Od počátku vnímají obžalobu jako účelovou a zmatečnou. Ani soudní znalci nebyli s to po téměř 40 letech provozu prokázat kauzální spojitost mezi údajnými chybami v projektu, potažmo realizací, a správou lávky. „Nikdo se například nezabýval mírou poškození, kterou na Trojské lávce spáchaly dvě velké povodně, včetně té historické z roku 2002. I proto jsme od počátku považovali obvinění a posléze i obžalobu za absurdní a nebezpečně precedentní pro de facto jakékoliv starší stavby v České republice,“ komentuje rozhodnutí obvodního soudu Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT.
Komora za zvláště závažný považuje argument, že původní projektant nemohl od dokončení lávky nijak ovlivňovat její opravy a údržbu. A zároveň upozorňuje na již překonanou praxi, kdy soudní znalci nemuseli mít inženýrskou autorizaci v oboru staveb, jejichž posudky pro soudy zpracovávali. Přesně to nastalo i v případě Trojské lávky.
Trojská lávka se zřítila 2. prosince 2017. Dva roky po havárii byly na základě vyšetřování a znaleckého posudku obžalovány dvě fyzické osoby. Obžaloba za pád Trojské lávky obvinila prof. Ing. Jiřího Stráského, DSc. a Ing. Antonína Semeckého, který pracoval pro Technické služby Praha a v době havárie již byl v důchodu. Za nedbalostní obecné ohrožení hrozilo oběma mužům dva až osm let vězení. K obžalobě se připojilo i Hlavní město Praha a žádalo o náhradu škody ve výši více než osm milionů korun.
Oba obžalovaní inženýři byli v trestněprávním řízení osvobozeni 8. března 2022. ,,Nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni,” uvedl předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 JUDr. Dalibor Ryšlavý, který v osvobozujícím rozsudku dal za pravdu tvrzením obhajoby a jejím soudním znalcům. V jeho závěrečné řeči mimo jiné zaznělo, že projekt, který vypracoval profesor Stráský, byl bez vad, což dokládá řada odborných posudků.
„Z důkazů, založených v trestním spise a provedených v tomto řízení, jednoznačně vyplývá, že se jednání, které je obžalovanému kladeno za vinu, nedopustil, respektive se tento skutek vůbec nestal,“ uvedl v závěrečné řeči Mgr. Jakub Kratochvíl, který obhajoval profesora Stráského. Ve dvouhodinovém vystoupení mimo jiné uvedl, že obžaloba vycházela pouze z jednoho znaleckého posudku, který však nebyl řádně zpracován a jeho závěry byly v rámci dokazování jednoznačně vyvráceny. Naopak správnost statického výpočtu, zpracovaného v roce 1983, potvrdila řada posudků předních odborníků, kteří mají velké zkušenosti s navrhováním staveb z předpjatého betonu (prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc., FEng., Ing. Václav Mach, čestný předseda ČKAIT). Zkoušku konstrukce ve větrném tunelu provedla Ing. Marie Studničková, CSc. Obhajoba opakovaně zdůraznila, že projekt byl zpracován více než čtyři desítky let před pádem lávky. Ten tak nebyl způsoben nějakou skrytou vadou projektu, která by kdykoli po dokončení lávky mohla způsobit její destrukci, ale dlouhotrvající korozí, jež přes vědomost osob odpovědných za správu lávky nebyla řádně řešena.
Profesor Jiří Stráský rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 komentuje: „Samozřejmě jsem rád, že jsme díky nezištné pomoci mnoha inženýrů prokázali, že lávka byla vyprojektována správně. Stalo se neštěstí a my musíme udělat vše pro to, abychom zjistili skutečné důvody pádu lávky, aby se podobná tragédie neopakovala. Je škoda, že příčiny havárie neprošetřila nezávislá komise a její vyšetření bylo svěřeno znalci, který není autorizovaný inženýr v oborech „Mosty a inženýrské konstrukce“ a „Statika a dynamika staveb“. Navíc ještě před zahájením soudního sporu bylo torzo konstrukce lávky zlikvidováno, a tak nyní nemůžeme stoprocentně určit bezprostřední příčinu kolapsu. Podle mého názoru je opravdu potřeba zajistit, aby podobná neštěstí vyšetřovali opravdoví odborníci.“
„Publikované útržky obvinění, které z velké míry vycházejí ze současných právních předpisů a jsou značně retroaktivní, vyvolávají mezi odbornou veřejností řadu otázek a dohadů o stavu práva v oblasti havárií staveb. Se státní správou spolupracujeme na tom, abychom nastavili lepší pravidla pro zpracování znaleckých posudků a v budoucnosti nemuseli sledovat podobně dehonestující průběh soudů i v případě dalších inženýrů,“ souhlasí s prof. Stráským Ing. Robert Špalek.
Profesor Stráský nabídl před soudem detailní pohled na celou genezi předcházející zřícení lávky: „Po povodni v roce 2002 jsem lávku navštívil a na konstrukci jsem neviděl zjevné poruchy. Předpokládal jsem však, že ve smyslu stávajících předpisů byla lávka podrobně prohlédnuta a analyzována. Protože mě nikdo neoslovil, předpokládal jsem, že lávka bezproblémově funguje. O opravách, zatěžovacích zkouškách a sledování konstrukce jsem nevěděl. V srpnu 2017 Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy požádal naši projekční kancelář o zhodnocení stavu lávky. Stavbu jsem navštívil a po prohlídce jsem ihned doporučil zesílení konstrukce vnějšími kabely. Je podivné, že ani správce stavby, ani firma PONTEX mě o stavu lávky nikdy neinformovali. Přitom s pracovníky firmy PONTEX se každoročně setkávám na odborných konferencích anebo seminářích. Pokud se vyskytují problémy s provozem konstrukce, obvykle oslovuje správce stavby projektanta, protože ten nejlépe zná konstrukci. Běžně se tak děje. Je smutné, že správce stavby zadal prohlídky i sledování konstrukce projektantovi, který nikdy podobnou konstrukci nenavrhoval, nerozuměl výsledkům měření a nepožádal projektanta lávky o zhodnocení výsledků prohlídek, zkoušek a měření. Moje obžaloba vychází z posudku soudního znalce, který nedoložil jím proklamované zkušenosti s navrhováním lávek. Soudní znalec své závěry ve znaleckém posudku nepodpořil žádným, byť elementárním výpočtem, ale vycházel jen z výsledků měření a posudku technického stavu, který průběžně prováděla společnost PONTEX. Při své výpovědi při hlavním líčení 24. února 2022 však sám tato prováděná měření zpochybnil. Jak jsem již několikrát uvedl, pokud bych o stavu konstrukce věděl, jistě bych navrhl opatření, které by zabránilo pádu lávky.“
„Vyšetřování a obžaloba byly vypracovány ještě v době, kdy soudní znalec nemusel být autorizovaný v příslušném oboru podle zákona č. 360/1992 Sb. Od 1. ledna 2021 nabyl účinnosti zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Na základě podnětu ČKAIT a díky iniciativnímu přístupu Ministerstva pro místní rozvoj se podařilo dosáhnout toho, aby znalecké obory a odvětví odpovídaly oborům autorizací ČKAIT. Bohužel byla tímto zákonem stanovena i 5letá přechodná doba, kdy soudně znaleckou činnost mohou vykonávat neautorizované osoby. Zatím je tedy na soudcích a státních zástupcích, koho pověří zpracováním odborného znaleckého posudku. Stávající soudní znalci v mnoha případech nejsou autorizováni, tedy nesmí projektovat ani stavět stavby, ale mohou hodnotit projektové dokumentace a mohou hodnotit stavby, ale za nic nezodpovídají a v mnoha případech nemají ani základní vědomosti o stavbách,“ doplňuje Ing. Ladislav Bukovský, soudní znalec a předseda technické komise ČKAIT.
[caption id="attachment_8262" align="alignnone" width="800"]
Osvobození obžalovaní (foto: Soňa Rafajová)[/caption]
Druhého obžalovaného, Ing. Antonína Semeckého, zastupoval JUDr. Pavel Zuska. Kladl důraz na to, že v době pádu Trojské lávky byl Ing. Semecký již asi 8 měsíců v důchodu. Po celou dobu práce šéfa Oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) zajišťoval technickou správu, prohlídky a údržbu lávky. Ve své práci se řídil výsledky prohlídek lávky, nemohl rozhodovat o tom, zda je lávka v tak špatném až havarijním stavu, že má být uzavřena. Písemné zprávy z prohlídek lávky sice konstatovaly zhoršující se technický stav, ale vždy konstatovaly, že lávka může být dále provozována. Ing. Semecký nerozhodoval ani o finančních prostředcích na opravy mostů, neboť to spadá do kompetence vedení hlavního města Prahy. Ing. Semecký věnoval této stavbě zvýšenou pozornost, jak konstatoval soudce, proto bylo objednáno hodně měření i kontinuální sledování.
„Pokud by vyšetřování a obžaloba byly zpracovány s náležitou odbornou péčí, nemusel by se státní zástupce v závěrečné řeči odvolávat na informace, které o konstrukcích z předpjatého betonu našel na Wikipedii. Odhalení skutečných příčin havárií je jedinou cestou, jak zabránit jejich opakování,“ uvedl na závěr Ing. Radim Loukota, který z pověření představenstva ČKAIT soudní líčení sledoval od samého počátku. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 zatím není pravomocný – obžaloba má možnost odvolání. Další vývoj bude Komora bedlivě sledovat. Je nutno se zamyslet nad odpovědností policistů a státních zástupců, kteří v posledních letech obžalovávají zejména projektanty, i když je na první pohled zjevné, že havárie mohla být způsobena i chybami dalších osob.
Související články
- ČKAIT sleduje soudní jednání ve věci havárie Trojské lávky
- Soud začal…
- Kdo opravdu může za pád Trojské lávky?
- Má být projektant doživotně odpovědný za své dílo, když není informován o prováděných stavebních úpravách?
- Jak dlouho trvá odpovědnost autorizované osoby za vady projektové dokumentace a z nich vzešlé škody?
- Videozáznam z 23. června 2020 na tiskové konferenci s názvem V Praze-Troji se zřítila lávka – a co dál z pohledu odborníků ČKAIT