Proč sledování stavu Trojské lávky nezabránilo havárii?

Za pád Trojské lávky postavené v roce 1984 byl obžalován projektant po 35 letech od vzniku projektu. Obžalovaný autor původního návrhu přitom nebyl přizván ani k projektu generální opravy v roce 1999 ani k diagnostickému průzkumu z let 2007 až 2009, který diagnostikoval řadu trhlin a poškození lanového systému. (foto: Roman Půta, HZS Praha)
Za pád Trojské lávky postavené v roce 1984 byl obžalován projektant po 35 letech od vzniku projektu. Obžalovaný autor původního návrhu přitom nebyl přizván ani k projektu generální opravy v roce 1999 ani k diagnostickému průzkumu z let 2007 až 2009, který diagnostikoval řadu trhlin a poškození lanového systému. (foto: Roman Půta, HZS Praha)

Graf s prováděnými měřeními stavu konstrukce Trojské lávky signalizoval rok před havárií, že deformace na straně Císařského ostrova byly neúměrně velké. Pokud by výsledky periodického měření, prováděné v období od října 2016 do února 2017, byly vyhodnoceny správně, mohly být závažné poruchy konstrukce odhaleny.

V letech 2014 až 2017 se provádělo periodické sledování konstrukce. Mimo jiné se měřila a průběžně hodnotila také poměrná přetvoření spár konstrukce u vnitřních podpěr. Ačkoliv soudní znalec obžaloby se ve svém znaleckém posudku na tato měření odvolával, ve výpovědi u soudu dne 24. února 2022 je sám zpochybnil. Uvedl, že měřící zařízení nebylo kalibrováno a že měření bylo prováděno za provozu.

Cílem měření však nemělo být získat přesné hodnoty namáhání, ale identifikovat riziko. Poměrné přetvoření betonu bylo měřeno strunovými tenzometry kalibrovanými výrobcem. Vyloučení provozu by bylo proto naprosto zbytečné, protože deformace od chodců byly řádově menší, než jsou deformace od teplotních změn. Kdyby znalec provedl elementární výpočet, bylo by mu jasné, že jeho námitky jsou bezpředmětné. Podobným způsobem se za provozu měří dálniční a silniční mosty, kde vyloučení provozu je obtížné a zbytečné.

Měření (viz grafy) ukazují, jaké deformace vznikají v konstrukci od doby osazení strunových tenzometrů. Naprosto jasně je vidět, že poměrné deformace na straně Troji se měnily jen minimálně, to znamená, že v konstrukci byl dostatečný tlak, který zamezil otvírání spár mezi segmenty. Naopak potvrdilo, že poměrné deformace spár na straně Císařského ostrova jsou neúměrně velké, to znamená, že zde není dostatečně velký tlak, a proto se spáry otvírají.

 

Grafy jsou převzaty ze zprávy PONTEXu: Periodické sledování – Etapa 6, strany 59, 60 a 61, vítr max. rychlost 12,5 m/s

Z grafů je zřejmé, že poměrné deformace konstrukce na straně Troji mají velikost odpovídající projektové dokumentaci, naopak deformace na straně Císařského ostrova jsou neúměrně velké a indikují poruchu. Neexistuje jediné zatížení, při kterém by deformace na jedné straně hlavního pole byly 15krát větší než na straně druhé. Dále je nutno zdůraznit, že na této straně byl při povodni z roku 2002 kontejner a že od roku 2014 zde byla indikována otevřená spára.

Vybráno ze závěrečné řeči profesora Ing. Jiřího Stráského, DSc.