V čem je prospěšná spolupráce s Horním Rakouskem a Salcburkem
Spolupráce s rakouskými kolegy nám před 21 lety a v době před vstupem do Evropské unie otevřela okna do světa a dala nám nahlédnout do problematiky výstavby řešené na západ od nás a nám v té době většinou neznámé.
Praxe a výkon povolání autorizovaných osob se po 40 letech, s nástupem tzv. socialistického plánování, tedy centrálně direktivního řízení hospodářství, podstatně změnil a inženýr se stal jen řadovým pracujícím a veškerá tvůrčí činnost ztratila na hodnotě. Autoři stavebních děl byli uváděni jen ve výjimečných případech, kdy mohli sloužit jako ozdoba vládnoucího režimu.
Spolupráce s rakouskou komorou nám naznačila, jaké bude třeba řešit problémy v podmínkách pro nás nových, ať se to týká stavebního práva, veřejných zakázek, úspory energií, plánování a přípravy staveb a mnoha dalších. To nám umožnilo v rámci spolupráce s obcemi v kraji ovlivnit prvá výběrová řízení na stavby (např. odstranění preference místním firmám posílením ukazatelů kvality a technického řešení, optimalizací záručních lhůt atp.), realizovat program zateplování budov jako nejlepší z krajů a v neposlední řadě se lépe orientovat při vstupu do EU.
Jedno doporučení se nám bohužel nepodařilo prosadit. Rakouští kolegové radili, abychom se rozhodli pro preferenci jednoho z dopravních systémů na trase Praha – Linec: buď dálnici D3 anebo 4. železniční koridor, obojí včas nestihneme. Po dvaceti letech bohužel konstatujeme, že měli pravdu.