Zprávy a informace ČKAIT 2023|03

Přesně před půl rokem vyšel v časopise Z+i ČKAIT 6/2022 článek s názvem „25 a 20 let od povodní dokládá význam autorizovaných osob“. V jeho závěru bylo konstatováno, že ani po 25 letech od živelních událostí není dořešen systém organizace AO při zásahu složek Integrovaného záchranného systému. Ukázala to zkušenost některých AO z působení při záchranných pracích po tornádu v obcích z okresů Břeclav a Hodonín. V rámci této mimořádné události ze dne 24. června 2021 došlo v každé z postižených obcí k poškození několika set stavebních objektů, což vyžadovalo v rámci IZS zásah značného množství AO – v každé obci minimálně deseti.

Kmenovým právním předpisem, který definuje složky IZS a usměrňuje jejich činnost, poskytuje jim práva a ukládá povinnosti, je zákon 239/2000Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. Ten mimo jiné definuje složky IZS – mezi základní složky patří hasiči (HZS), policie (PČR) a zdravotníci (ZZS) a mezi ostatní, kam mimo jiné spadají i odborné služby, lze zařadit i služby AO. Dále je zde ustanoveno, co se rozumí osobní a věcnou pomocí a že tyto lze poskytnout buď na výzvu oprávněného orgánu, či dobrovolně, ale se souhlasem či vědomím velitele zásahu.

Nedořešených problémů je stále dost

Při hlubším zamyšlení na základě praktické zkušenosti z působení na místě mimořádné události velkého rozsahu se rozkrývá široká škála problémů spojených s účastí nejen nás – autorizovaných osob. Tyto obtíže se mohou dotknout prakticky kohokoliv, kdo z titulu své profese poskytuje odbornou pomoc v rámci IZS. Škálu problémů k řešení lze zhruba rozdělit do několika okruhů, z nichž některé jsou řešeny nedostatečně, jiné nejsou řešeny vůbec. Jedná se o:

• systém registrace k poskytnutí pomoci a povolávání na místo mimořádné události,
• organizace činnosti AO na místě a součinnosti s ostatními složkami IZS,
• označení, proškolení, vybavení potřebnými doklady, ochrannými pomůckami,
• otázka náhrady škody zejména na životě a zdraví,
• otázka právní jistoty z titulu výkonu profese v rámci IZS,
• otázka kompenzací za případné sankce v důsledku prodlení řádných zakázek z důvodu aktivit v rámci IZS.

Jak se vyvíjela situace po tornádu ze dne 24. června 2021

V noci mezi 24. a 25. červnem 2021 mnoha autorizovaným statikům, nejen z Moravy, ale i z druhého konce ČR, zvonil telefon. Telefonní číslo bohužel často postrádalo označení, že se jedná o IZS. Pokusy o oslovení AO tak byly ze strany IZS většinou neúspěšné. Následujícího dne, v pátek 25. června 2021, proto ČKAIT prostřednictvím e-mailů rozeslala autorizovaným statikům výzvu k zapojení se do záchranných prací v rámci IZS. Zájemci vyplnili přihlášku k této činnosti s tím, že ČKAIT poskytla jejich kontaktní údaje krizovému štábu IZS, který mohl následně povolávat AO na místa zásahu. Některé AO však ani po několika dnech marného vyčkávání nebyly krizovým štábem kontaktovány. Následně byly náhle vyzvány k tomu, aby se dostavily na místo zásahu cca do 1 hodiny, i když samotná přeprava na místo jim trvala třeba cca 1,5 hod. Této situaci by šlo předejít, kdyby byly autorizovaným osobám poskytnuty kontaktní údaje na krizový štáb a AO by si pak samy mohly včas dohodnout, kdy a na jaké místo zásahu se mají dostavit. Popřípadě by se koordinace AO mohlo ujmout profesní sdružení či komora, v našem případě ČKAIT, jejíž zástupci by byli členy krizového štábu kraje, neboť mají databázi kontaktů na jednotlivé AO. Bohužel profesní sdružení ani komory jako složky IZS definovány nejsou. Po příjezdu na místo se AO samy aktivně hlásily na krizový štáb obce.

Popis hlavních nedostatků v organizaci činnosti AO na místě mimořádné události

• Při prvotním kontaktu nikdo z členů štábu neověřil naši totožnost ani nezkontroloval, zda jsme osobami s potřebnou autorizací. Došlo pouze k zapsání příjmení a telefonního čísla do kolonky „statici“ na smazatelnou tabuli ve štábním kontejneru. Následně nám byly s dovětkem „A vezměte si ochranné pomůcky“ příslušníkem HZS přiděleny objekty ke kontrole. Nikdo však neurčil, jaké ochranné prostředky mají být v přiděleném objektu použity s ohledem na možné riziko (např. vliv azbestu).
• Nebylo provedeno žádné poučení, proškolení, nebyli jsme vybaveni žádným dokladem o příslušnosti k IZS, jenž by nás opravňoval k vstupům do objektů, které jsme měli za úkol prohlédnout. Samotná autorizace nás k tomuto neopravňuje.
• Nedošlo k žádnému záznamu, kam, kdo a kdy byl poslán. To vedlo mj. k tomu, že různými členy krizového štábu byly různé AO posílány na prohlídku jednoho a téhož objektu. Objekty určené ke kontrole byly mnohdy situovány na odlehlých koncích obce, takže AO strávila spoustu času přesuny od jednoho objektu k druhému. Absence záznamu o vyslání AO na prohlídku konkrétního objektu rovněž ztěžovala vyslání nutné pomoci v případě, že by se AO včas nevrátila na štáb. Je rovněž otázkou, jak by se prokazovala příčinná souvislost případné škody na zdraví či majetku s činností v rámci IZS.
• Ze strany štábu nebyl AO poskytnut žádný telefonický kontakt na IZS, žádný mapový kontakt pro usnadnění pohybu po obci (v obci byla vypnuta data, takže mobilní mapové aplikace nebylo možno použít) ani žádné informace o tom, že v přiděleném objektu došlo k úmrtí v souvislosti s tornádem – to vyplynulo až při místní prohlídce. V těchto případech by přitom bylo žádoucí provádět prohlídku za přítomnosti psychologa.

Tyto nedostatky však nelze klást za vinu příslušníkům HZS, kteří krizovému štábu velí a kteří museli zvládat řešení nepředstavitelného množství problémů. Narazili jsme v tomto případě na další z mezer zákona 239/2000Sb., o IZS. Ten dává pravomoc veliteli zásahu zřídit na místě štáb velitele zásahu. Jeho členy mohou být i vedoucí pracovníci jednotlivých složek IZS či zástupci právnických osob, které v rámci IZS působí. To znamená, že se členy štábu stali např. vedoucí pracovníci vlastníků technické infrastruktury; tito však měli již před mimořádnou událostí svou strukturu řízení, takže jejich činnost byla koordinována nejen v rámci složky, ale i s ostatními složkami, měli potřebné podklady ke své infrastruktuře. Naproti tomu v případě AO se jednalo o skupinu jednotlivců (i deseti osob), kteří se vzájemně neznali a kteří se v dotčené obci ocitli poprvé a nic o ní nevěděli.

Chybějícím článkem krizového štábu obce je profesní koordinátor

Úkolem profesního koordinátora by z pověření velitele zásahu bylo:

• udělování souhlasu s dobrovolným poskytnutím odborné pomoci (nutno zavést do zákona o IZS tento pojem, aby byli odborníci odlišeni od ostatních dobrovolníků),
• kontrola kvalifikačních předpokladů a oprávnění, evidence, vybavení každého odborníka (ať na výzvu, či dobrovolně) doklady a označením příslušníka IZS,
• určení operační oblasti pro každého odborníka, poskytnutí mapového podkladu a informací o rizicích a jiných závažných skutečnostech v dané operační oblasti (např. úmrtí při mimořádné události v konkrétním objektu, aby mohla být včas vyžádána asistence psychologa – jak jsme již psali výše, o úmrtí jsme se dozvěděli až v rámci prohlídky objektu),
• základní proškolení každého odborníka profesní skupiny o právech a povinnostech, o způsobu komunikace,
• vybavení každého odborníka potřebnými ochrannými pomůckami,
• být v neustálém spojení se všemi členy profesní skupiny; zajišťovat s ostatními členy štábu velitele zásahu koordinaci s ostatními složkami IZS,
• být v kontaktu se zástupci profesních sdružení či komor, kteří jsou členy krizového štábu vyšší úrovně; koordinovat počet odborníků na místě.

Jak by se řešila případná škoda, kterou by utrpěla či způsobila AO

V rámci následných diskuzí s funkcionáři ČKAIT či v rámci aktivu statiků bylo řešeno, jakým způsobem by měla být řešena náhrada případné škody, kterou odborník utrpěl či naopak způsobil v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi a cvičeními. Byla mj. zvažována možnost sjednání zvláštního pojištění členům ČKAIT pro tyto škody.

Nutno poznamenat, že dle zákona č. 239/2000 Sb., o IZS, odpovídá za takovéto škody stát. Jak se ale ukazuje, stát přistupuje k různým složkám IZS různě; některé případy neřeší vůbec, zejména co se škody na zdraví týče (vč. úmrtí). Asi nemá smysl podrobně popisovat, jaká nebezpečí se vyskytují při činnostech v objektech, které jsou v důsledku mimořádné oblasti v havarijním stavu a do nichž za účelem zjištění stavu vstoupit musíte (skutečnost v mnoha případech lze zjistit až po vstupu). Zákon č. 239/2000 Sb. uvádí, že se škoda na zdraví uhrazuje obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, pokud nevznikl nárok této škody již z pracovněprávního vztahu. V případě úmrtí se peněžní náhrada poskytne dědicům.

Příslušníci HZS a ostatních bezpečnostních sborů jsou odškodňováni na základě zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Zde za zmínku stojí fakt, že za služební úraz se považuje také úraz, který příslušník utrpěl při cestě do místa plnění služebních úkolů a zpět.

U ostatních složek IZS je zde odkaz na zákoník práce. Kromě této možnosti připadá v úvahu i odškodňování podle nařízení vlády č. 34/1986. Není zřejmé, podle kterého předpisu by odškodnění proběhlo.

Po porovnání a podrobném zkoumání výše uvedených předpisů je nutno konstatovat následující:

• liší se výčet odškodňovaných skutečností podle jednotlivých předpisů (zejména u nařízení vlády č. 34/1986),
• liší se výše náhrady za jednotlivé druhy škod (v násobcích výše průměrné mzdy či výdělku),
• liší se rozhodné datum, u něhož se stanovuje výše průměrné mzdy, což má významný vliv v době, kdy je vývoj cen a mezd turbulentní,
• výše uvedené skutečnosti nereflektují to, že odborníci s příslušníky HZS na místě mimořádné události spolupracují a mohou být vystaveni stejným rizikům; k odškodňování však stát nepřistupuje stejně,
• zákon se vůbec nezabývá stanovením výše náhrad u odborníků v postavení OSVČ, pro něž jsou výše uvedené postupy (dle zákoníku práce či nařízení vlády č. 34/1986) nedostatečné a nevhodné. Případná pracovní neschopnost v důsledku úrazu či úmrtí přitom mají dopad nejen na osobní finance OSVČ a její rodiny, ale dotýkají se z nezanedbatelné části, která může vlastní osobní finance převyšovat, také následujících položek: i v pracovní neschopnosti musí OSVČ odvádět nejrůznější odvody, platit nájmy za prostory pro podnikání, pronájmy softwaru, amortizovat prostředky, leasingy, splátky úvěrů pro podnikání, platit mzdy zaměstnancům, kteří nebudou moci vykonávat činnost např. z důvodu, že jim OSVČ nebude schopna zadat práci.

Nabízí se řešení, kdy v případě OSVČ bude základ pro výplatu náhrady škody na zdraví uvažován např. jako průměr příjmů ze samostatné výdělečné činnosti (nikoliv ze základu daně ze SVČ) z posledních 4 zdaňovacích období předcházejících mimořádné události indexovaných o vliv inflace. Tímto se zahrne do výpočtu vliv toho, že zejména u rozsáhlejších zakázek nezřídka dochází k přechodu přes přelom roku, což může nadhodnotit či podhodnotit výši příjmu právě u roku bezprostředně předcházejícího mimořádné události, který bývá rozhodným pro stanovení výše náhrady. Počet předcházejících zdaňovacích období je samozřejmě otázkou pro další zkoumání a diskuze.

V souvislosti s náhradami škod se nabízí s tímto nepřímo související otázka: jak bude řešena kompenzace za penále uplatněné zákazníkem vůči OSVČ, která poskytla odbornou pomoc při záchranných a likvidačních pracích, což způsobilo prodlení v plnění zakázek, které měla OSVČ nasmlouvané. Jde o škodu, která vznikla v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi dle § 30 odst. 1 zákona č. 239/2000Sb., či nikoliv? Zde je nezbytný jednoznačný a všemi zúčastněnými stranami respektovaný výklad. Pokud ne, je nutno ošetřit, aby osoba, která poskytne odbornou pomoc, nebyla „odměněna“ tučnou sankcí. Toho lze docílit tím, že stát tyto závazky buď převezme, či zákonnou úpravou stanoví nepřípustnost takové sankce.

Obdobně se nabízí otázka, jak postupovat v případě, kdy OSVČ bude nucena např. v důsledku trvalých následků úrazu při záchranných a likvidačních pracích ukončit samostatnou výdělečnou činnost, přičemž bude muset vyplatit odstupné propuštěným zaměstnancům apod. Obdobně v případě úmrtí následkem úrazu při záchranných a likvidačních pracích.

Kromě výše uvedených rizik, kterým se AO vystavuje, když se rozhodne poskytnout odbornou pomoc při záchranných a lik­vidačních pracích, zde existuje právní riziko z titulu nikoliv nejvhodnějšího rozhodnutí AO, které AO učinila v polních podmínkách v časové tísni (na jeden objekt velikosti rodinného domu připadla cca půlhodina od sjednání vstupu po vyhotovení zápisu a přesun k sousednímu domu). Případná protistrana bude argumentovat skutečnostmi připravenými v pohodlí kanceláře a jejího odborného zázemí a doba i prostředky dostupné ke zhodnocení stavu budou nesrovnatelné s podmínkami, které měla AO na místě. Kdo za toto bude zodpovídat? AO nebo IZS? Co v takovém případě hrozí AO?

V průběhu tornáda 2021 se vyskytly případy, kdy byly AO ve svých závěrech vystaveny nátlaku. Například když chtěli vlastníci zneužít nastalé situace a dožadovali se výroku, že je objekt nutno zbourat, přičemž byl opravitelný. Pravý důvod jejich požadavku nám sdělili jejich sousedé: před tornádem vlastníci zamýšleli dům odstranit a na jeho místě postavit nový. Při nařízené demolici by měli nárok na kompenzaci, úlevy při povolování a demolici by hradil stát. Není přípustné, aby AO musely řešit důsledky rozhodnutí, s nímž vlastníci nebyli spokojeni. Musí být účinně zabráněno jakémukoliv ovlivňování a nátlaku na AO.

V tomto článku byly popsány poznatky získané AO, jež se v roli statiků zúčastnily zásahu jakožto složky IZS. Ať už v prvotní fázi, kdy poskytovaly součinnost při evakuacích a vyprošťování lidí či akutním odstraňování/zajišťování staveb, či v následné fázi, kdy spolu s pracovníky místně příslušného stavebního úřadu (v souladu se zákonem 239/2000Sb., § 12 odst. 2 písm. b)) zjišťovaly stav postižených objektů a poskytovaly odborný podklad pro vydání opatření stavebního úřadu. Tyto poznatky vyvolaly řadu otázek. Je nezbytné, aby byly bez zbytečných odkladů zodpovězeny a aby byly podniknuty kroky k iniciování změn předpisů – zákonů a vyhlášek, které v současnosti nevytvářejí příznivé podmínky pro zapojení AO do systému IZS.

Je na místě očekávat, že se iniciativy v tomto směru chopí ČKAIT, a to v souladu s ustanovením zákona č. 360/1992 Sb., autorizačního zákona, § 23 odst. 6 písm. e). Ten uvádí, že do působnosti Komory patří hájit stavovské zájmy autorizovaných osob a podporovat jejich sociální zájmy. Je v zájmu autorizovaných osob, jakožto osob, které vykonávají v přenesené působnosti státní správu, aby měly zajištěny důstojné podmínky pro výkon práce nejen v rámci systému IZS, ale také při jakémkoliv výkonu své činnosti na objednávku orgánu státní správy (např. jako odborně způsobilé osoby přizvané na objednávku stavebního úřadu ke kontrolním prohlídkám objektů v havarijním stavu, kdy jsou vystaveny obdobným rizikům).

Za nezbytné považujeme, aby se na změně předpisů koordinovaně podílel i HZS jakožto velicí orgán IZS při mimořádných událostech, neboť správně nastavené podmínky zákona o IZS zaručeně zajistí efektivitu záchranných a likvidačních prací.

Na stránkách Z+i ČKAIT 6/2022 byl věnován prostor otázce nízkých cen projektových prací při veřejných zakázkách a také skutečnosti, že podfinancované projektové práce vedou k nezájmu o práci v tomto oboru. Tento článek, sepsaný mimo jiné přímými účastníky záchranných a likvidačních prací po tornádu v okresech Břeclav a Hodonín v červnu 2021, reflektuje zpětné uvědomění si faktu, že tyto práce byly vykonávány v nevyhovujících podmínkách daných zákonem. Autorizované osoby se činnosti v rámci IZS zúčastňují dobrovolně. Je otázkou, do jaké míry bude trvat ochota AO se zapojit do činnosti v rámci IZS, pokud se podmínky nezlepší.

Času není nazbyt – mimořádné události nelze naplánovat

Mimořádné události se prostě stanou, ale dopředu nikdo neví kdy. Proto konejme bez odkladu. Jen mezi lety 1997 a 2013 našim územím protekla tisíciletá voda celkem 3×. Dva týdny po ničivém tornádu Českou republiku jen o pár set kilometrů minuly ničivé záplavy, které zasáhly Porýní.

Podle European Severe Weather Database bylo v roce 2021 v celé Evropě celkem 908 tornád, z toho v ČR minimálně dvě. Za rok 2022 bylo zaznamenáno v Evropě celkem 794 tornád, z toho 5 v ČR.

Český hydrometeorologický ústav eviduje od roku 2000 více než 60 tornád v síle od F0 do F2–F3, z toho tři v okresu Břeclav. V roce 2022 byla podrobněji popsána 2 tornáda, první (třídy F0) se vyskytlo již 17. května v Pardubickém kraji u obce Borek a druhé (třídy F1) z 13. června je zdokumentováno u Lanžhota (vzniklo v téměř identickém místě jako tornádo v roce 2021, pouze jeho síla, směr a délka trasy byly jiné). V letošním roce 2023 se první tornádo objevilo již v pátek 31. března u Letovic, což znamená výskyt v době, kdy bychom takový jev očekávali jenom velmi ojediněle. Skutečnost, že se nejedná o úzce lokální jev, dokazuje mapa zdokumentovaných tornád v České republice.