Na začátek úvodníku trochu čísel. Tento úvodník je mým třicátým sedmým, který jsem poslal redakci Z+i ČKAIT. Mám za sebou více než sto deset valných hromad, tedy mnoho řízků, bramborových salátů, ale i kachen, steaků, chlebíčků či jitrnic. Až sám se divím, že mám pořád v kondici žlučník, ale to je pro mne podružné. Důležité a přínosné na nich je setkávání s mnoha kolegy. Již několikráte jsem se zmínil o rozpravách s profesorem Zdeňkem Šmerdou a inženýrem Mirkem Loutockým. Na letošním obědě před Valnou hromadou ČKAIT jsme za hodinu a půl probrali vše možné. Zdeněk přidal něco ze svého anglického pobytu s pointami typickými pro anglický humor. Mám rád povídky Roalda Dahla, jež mívají podobný smysl pro nečekaný závěr. O jedno Zdeňkovo vyprávění se s vámi podělím: Byl oběd, na němž se podávala ryba. Slečně, která seděla s námi u stolu, spadla na zem. Zvedla ji ze země a dala zpět na talíř. Gentleman sedící naproti ní řekl: „Jistě jste použila ten správný příbor.“
Má být projektant doživotně odpovědný za své dílo, když není informován o prováděných stavebních úpravách?
Je opravdu správné obžalovat projektanta, který trojskou lávku navrhoval před téměř 40 lety v dobách hlubokého socializmu a nijak se nepodílel na pozdější rekonstrukci, kontrole a údržbě? Publikované útržky obvinění, které z velké míry vycházejí ze současných právních předpisů a jsou značně retroaktivní, vyvolávají mezi odbornou veřejností řadu otázek a dohadů, které je třeba s ohledem na závažnost celé situace zodpovědět a vyjasnit.
Zřícení nosné konstrukce je vždy tragédií, a proto je nutné – především s ohledem na zamezení opakování havárie u stejných nebo obdobných konstrukcí – určit v první řadě skutečnou příčinu zřícení a vyvodit příslušná opatření. Ve vyspělých zemích jsou za tímto účelem sestavovány z renomovaných odborníků komise, které problematiku a její důsledky v celé její šíři řeší. Podobná komise v případě lávky v Praze-Troji sestavena nebyla, ačkoliv se z hlediska statického působení i provedení jedná o skutečně výjimečnou konstrukci, která navíc prošla v průběhu svého života několika opravami a mimořádnými událostmi (např. povodně 2002). Rovněž způsob a průběh vyšetřování i jeho výsledky budí v odborných kruzích značné pochybnosti, zejména s ohledem na komplexnost a historický vývoj úpravy stavebního práva v ČR. Jako profesní organizace si v souvislosti s tímto případem klademe celou řadu otázek, zejména však jak dlouho a v jakém rozsahu má projektant ručit za stavbu provedenou podle jím zpracované projektové dokumentace, když je tato stavba provedena a následně provozována jinými stranami? Přitom je třeba uvést, že projektant není povinně informován o změnách na stavbě, opravách nebo následných stavebních úpravách. Je potom správné, aby byl doživotně zodpovědný za své, zhusta podstatně pozměněné dílo?
Podrobněji bylo téma projednáno 23.6.2020 na tiskové konferenci s názvem: V Praze-Troji se zřítila lávka – a co dál z pohledu odborníků ČKAIT. Vystoupení přednášejících, kterými byli Ing. Robert Špalek, místopředseda ČKAIT, Ing. Václav Mach, čestný předseda ČKAIT a Ing. Michal Drahorád, Ph.D., člen představenstva ČKAIT) je možné sledovat na videozáznamu.