MMR se vyjádřilo k přezkumu závazných stanovisek
Poslední novela stavebního zákona mimo jiné vložila do § 4 ustanovení, která nekoncepčně změnila mechanismus přezkumu závazného stanoviska, a ve svém důsledku i možnost změny navazujícího rozhodnutí. MMR proto v září 2019 vydala stanovisko, že přezkumné řízení závazných stanovisek v režimu stavebního zákona zahájit nejpozději v průběhu odvolacího řízení nebo nejpozději do jednoho roku od jeho vydání, podle toho, která z těchto lhůt uplyne dříve.
Novela stavebního zákona, zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mimo jiné vložila do § 4 zcela nová ustanovení konkrétně odstavce 9, 10 a 11. Tato ustanovení výrazně a zcela nekoncepčně mění výlučně pro závazná stanoviska vydávaná pro potřeby řízení podle stavebního zákona mechanismus přezkumu závazného stanoviska, možnosti jeho změny a zrušení a ve svém důsledku i možnosti změny rozhodnutí, jehož je závazné stanovisko součástí.¹
Výsledek poslanecké tvořivosti...
Změna § 4 nebyla součástí vládního návrhu zákona, jednalo se o pozměňovací návrh, který do zákona vložil zcela nová ustanovení o přezkoumávání závazných stanovisek. Z tohoto důvodu také nelze dohledat důvodovou zprávu. Předmětná ustanovení jsou také předmětem návrhu skupiny senátorů na zrušení jednotlivých ustanovení zákona č. 183/2006 Sb. a zákona č. 114/1992 Sb., obou ve znění zákona č. 225/2017 Sb., podaného Ústavnímu soudu 22. srpna 2017, sp. zn. Pl. ÚS 22/17.
... a hledání racionálního výkladu
S ohledem na skutečnost, že daná ustanovení jsou součástí právního řádu a je nezbytné podle nich postupovat, je třeba hledat co nejracionálnější výklad tohoto ustanovení. Ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona obsahuje odchylnou úpravu přezkumu závazných stanovisek oproti správnímu řádu. Ustanovení § 4 odst. 10 a 11 stavebního zákona pak řeší přezkum nezákonného závazného stanoviska vydaného nadřízeným správním orgánem v rámci odvolacího řízení a důsledky tohoto přezkumu, jedná se tedy o ustanovení, která navazují na klíčový § 4 odst. 9 stavebního zákona.
Určité řešení nabízí velmi důsledné posouzení vztahu ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona a ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2017 resp. § 149 odst. 5 správního řádu ve znění účinném k 1. lednu 2018, a dále vztahu ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona a ustanovení § 149 odst. 5 správního řádu (SŘ) ve znění účinném do 31. prosince 2017 resp. § 149 odst. 6 správního řádu ve znění účinném k 1. lednu 2018.
Zákonnost (přezkumné řízení) versus věcná správnost závazného stanoviska (odvolací řízení)
Je tedy nezbytné vyřešit vztah § 4 odst. 9 stavebního zákona k přezkumu závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení a k přezkumu závazného stanoviska v rámci přezkumného řízení. Ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona je speciálním ustanovením ve vztahu k přezkumu zákonnosti závazného stanoviska v přezkumném řízení (§ 149 odst. 6 správního řádu), úprava přezkumu závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení je nedotčena. Důvodů k tomuto výkladu je několik, níže uváděné jsou ty nejdůležitější:²
- V rámci odvolacího řízení se přezkoumává nejen zákonnost, ale především věcná správnost závazného stanoviska (dále jen ZS). § 4 odst. 9 stavebního zákona mluví pouze o přezkumu zákonnosti ZS.
- Výstupem přezkumu ZS v rámci odvolacího řízení je potvrzení nebo změna ZS. Podle § 4 odst. 9 SZ lze nezákonné ZS zrušit nebo změnit stejně tak jako v obecné úpravě přezkumného řízení (srov. § 149 odst. 6 správního řádu).
- 4 odst. 9 stavebního zákona upravuje přiměřené použití ustanovení správního řádu o přezkumném řízení nikoli o odvolacím řízení.
- Nemůže současně platit, že nezákonné ZS se přezkoumává postupem podle § 149 odst. 5 správního řádu a zároveň se na postup přiměřeně užijí ustanovení o přezkumném řízení. Tyto postupy nejsou vzájemně slučitelné, navíc výstupem přezkumu ZS v odvolacím řízení je opět ZS, zatímco výstupem přezkumu ZS v rámci přezkumného řízení je rozhodnutí.
- V rámci odvolacího řízení je nezbytné zabývat se všemi námitkami, tedy těmi, které směřují k otázce věcné správnosti ZS a těmi, které směřují k otázce nezákonnosti. Vypořádané musí být všechny, jinak by bylo rozhodnutí v odvolacím řízení zatížené procesní vadou. V rámci odvolacího řízení nemůže být přezkum ZS, předně jeho zákonnosti, limitován lhůtou jednoho roku od vydání ZS (která plyne z odkazu § 4 odst. 9 stavebního zákona na použití lhůty podle § 96 správního řádu, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu). To by opět vedlo k nezákonnosti rozhodnutí v odvolacím řízení.
Ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona je tedy speciální právní úpravou přezkumu ZS v přezkumném řízení. Specialita tohoto přezkumu spočívá ve dvou aspektech:
Přezkum ZS je limitován lhůtou jednoho roku, která se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu.
1) Přezkumné řízení se vede pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno.
2) Pokud tedy v rámci odvolacího řízení orgán, který je příslušný k přezkumu ZS, zjistí takovou nezákonnost ZS, kterou nelze řešit jinak než zrušením ZS (nelze ji tedy napravit změnou ZS v rámci odvolacího řízení), zahájí přezkumné řízení.
Časové hledisko přezkumu
Z ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona jednoznačně plyne, že ZS nelze v přezkumném řízení přezkoumat po odvolacím řízení, tedy nejpozději lze přezkumné řízení zahájit v průběhu odvolacího řízení (a to bylo také patrně jeho smyslem). Zároveň je však možnost přezkumu omezena lhůtou jednoho roku od vydání závazného stanoviska. Lze však nezákonné ZS přezkoumat dříve (před vydáním rozhodnutí v prvním stupni nebo dokonce před podáním žádosti o řízení podle stavebního zákona)?
Z gramatického výkladu plyne, že dříve než v průběhu odvolacího řízení přezkumné řízení zahájit nelze v souladu se základními zásadami právního státu, zejména v souladu se zásadou legality. Na druhé straně však v souladu se zásadou procesní ekonomie a materiální pravdy nelze dospět k jinému závěru, než že takový přezkum možný je. Přezkumné řízení o ZS lze zahájit nejpozději v průběhu odvolacího řízení nebo nejpozději do jednoho roku od jeho vydání, podle toho, která z těchto lhůt uplyne dříve.
Opačný výklad by vedl:
- k vydání nezákonného rozhodnutí v první instanci, kterou by způsobila nezákonnost ZS;
- v řadě případů k úplnému vyloučení přezkumu nezákonnosti v přezkumném řízení, a tedy k úplnému vyloučení možnosti zrušit nezákonné ZS (zrušení nezákonného ZS není možné v rámci odvolacího řízení), neboť lhůta jednoho roku od vydání ZS uplyne zpravidla dříve, než je vydáno rozhodnutí v prvním stupni, tedy před možností zahájení přezkumného řízení.
Závěr
Výklad, který by vedl k nezbytnosti vydat nezákonné rozhodnutí v prvním stupni z důvodu nemožnosti před vydáním rozhodnutí v prvním stupni odstranit nezákonnost (zde nezákonnost ZS) by byl zcela v rozporu se zásadou legality, jakožto jednou ze základních zásad právního státu, právem na spravedlivý proces, zásadou procesní ekonomie a zásadou materiální pravdy. V souladu s čl. 1 odst. 1 Ústavy, podle něhož je ČR „právní stát", musí přitom zákonodárce upravit účinný systém nástrojů k ochraně objektivní zákonnosti a veřejného zájmu při vydávání rozhodnutí a jiných aktů orgánů veřejné moci.
Redakčně upravené stanovisko
Odbor stavebního řádu MMR, září 2019
¹ FRANKOVÁ, M., Změny v právní úpravě ochrany přírody při umisťování staveb a změnách využití území, České právo životního prostředí 3/2017 (45), s. 56
² Níže uvedená argumentace vychází především z článku dr. Vedrala: VEDRAL, J., K přezkumu závazných stanovisek podle novely stavebního zákona. Stavební právo. Bulletin. 3/2017. s. 7–19