Povodně na Moravě v červenci 1997 byly první varovnou živelní katastrofou
Ing. Jaroslav Valkovič, který působil v projektové společnosti CENTROPROJEKT GROUP a.s. po celé ČR i SR, varoval investory občanských a zejména průmyslových staveb před stoletou vodou celý svůj profesní život. Ale, jak říká, většinou bohužel marně.
Jako projektant vodohospodářských staveb jsem před rokem 1997 mnohokrát upozorňoval investory občanských a zejména průmyslových staveb, pro které CENTROPROJEKT pracoval jako generální projektant, na nezbytnost osazování staveb do terénu tak, aby podlaha přízemí byla minimálně 0,6 m nad úrovní hladiny stoleté vody Q100. Údaj odpovídal metodickému návodu Ministerstva vodního a lesního hospodářství z počátku šedesátých let. Popravdě řečeno, kromě ryze vodohospodářských staveb, jako jsou čistírny odpadních vod, většinou umístěné v blízkosti vodních toků, jsem příliš úspěšný nebyl.
Pouze praktičtí vodohospodáři, kteří měli co do činění s vodou, se povodní většinou obávali a požadavek na tuto pasivní ochranu před záplavami nebrali na lehkou váhu. Další investoři jej ovšem zlehčovali nebo přímo odmítali s tím, že zbytečně prodražuje zakládání staveb. Nezřídka zazněla otázka, zda jsem již nějakou stoletou vodu viděl já nebo někdo jiný. Argumentoval jsem tím, že hladiny n-letých vod jsou stanoveny hydrologickou analogií a hydrotechnickými výpočty, případně s výpomocí hydraulických modelů bez možnosti reálného ověření.
A pak to začátkem července 1997 přišlo
Zpočátku, když na severní Moravě „jen“ intenzivně pršelo, to nevypadalo nijak tragicky. Z mostů jsme sledovali stoupající hladinu Moravy, stále jsme však věřili, že i extrémní průtoky se udrží ve stávajících korytech nebo bermách. Iluzím byl konec, když se začaly zaplavovat louky a pole podél řeky. Pak se protrhla hráz Moravy u štěrkoviště Kvasice, došlo k rychlému zaplavení Tlumačova a Otrokovic, zejména místní části Baťov, která byla ve třicátých letech 20. století postavena na umělých naplaveninách. Tím, že Baťov je situovaný v nížině chráněné proti povodním ohrázováním jak koryta Dřevnice, tak i Moravy, vzniklo obrovské bezodtoké jezero o objemu vody 60 mil. m³ s hloubkou na Baťově téměř 3,5 metru! V daném okamžiku se kromě záchranných prací nedalo dělat technicky o mnoho víc. Situace se zlepšila, když klesla hladina v Dřevnici pod úroveň hladiny v nově vzniklém jezeru. Okamžitě se však ukázalo, že přečerpání jezera čerpadly, která měli hasiči k dispozici, by trvalo několik let.
Pomohly naše znalosti kanalizační sítě
Naštěstí jsme jako nástupce projektového oddělení firmy Baťa měli k dispozici archivní pasport kanalizační sítě Baťova i koželužen Svit. To nám umožnilo účelně překopávat hráze Dřevnice v blízkosti hlavních kanalizačních sběračů a stoky přímo vyústit do Dřevnice. Přesto odvodnění Baťova trvalo 4 týdny! Baťovské jednodomky a dvojdomky byly postaveny z kvalitních cihel, takže žádný se nemusel bourat. Veškeré vnitřní zařízení však bylo zničeno. Výrazně postiženy byly prakticky všechna města, obce, průmyslové a zemědělské podniky ve Zlínském kraji podél Moravy od Uherského Hradiště až po Kroměříž.
Musely se řešit stovky sesuvů
Povodně však nebyly jediný důsledek extrémních srážek v oblasti Východní Moravy. Hornatá část je situovaná v geologické oblasti karpatských flyšových hornin, které tvoří jílovcové vrstvy, jež po nasycení srážkovou vodou mohou způsobit sesuvy. Ty nejsou v tomto regionu ničím novým, vyskytovaly se na mnoha místech již dříve a místní jsou taková sesuvná území schopni identifikovat. Po extrémních srážkách v roce 1997 se však vyskytly stovky plošně mnohem rozsáhlejších sesuvů. Navíc se tak dělo i v místech, kde se sesuvy nikdy dříve nevyskytly. Vyjma těžby vyvrácených stromů se technicky neřešily velké sesuvy v lesních plochách i v řádu desítek hektarů. Jinak tomu bylo u silnic a nemovitostí, u kterých se navrhovala a prováděla po krátkém inženýrskogeologickém průzkumu a zjednodušené projektové dokumentaci technická opatření k stabilizaci sesuvů. Obvykle měla formu přitěžovacích lavic, horizontálních vrtů pro odvodnění smykových ploch, pilotových a larzenových stěn a dalších. Protože se jednalo o řešení havárií, legislativní procesy nebyly téměř žádné. Některé objekty byly bohužel poškozené natolik, že je nešlo zachránit. Pohled na rodinný domek zdevastovaný sesuvem je snad ještě drastičtější než na stavbu zaplavenou vodou.
Poučila se hlavně odborná veřejnost
Diskutuje se o tom, zda se lidé z událostí na Moravě v roce 1997 dostatečně poučili. Podle mého názoru většinou ano, a to zejména odborná veřejnost. Ale jak to bývá v životě i v jiných případech, zdaleka to neplatí pro všechny…