Inženýrsko technické zajímavosti z rekonstrukce Janáčkova divadla
Velké problémy byly v technickém zpracování podlah, vzduchotechnických a dalších technologických prvků. Projekt rekonstrukce se přitom musel vyrovnat s respektováním požadavků požárních, akustických, hygienických a dalších, zajišťujících komfortní provoz.
Janáčkovo divadlo bylo postaveno v šedesátých letech podle projektu architektů Otakara Oplatka, Ivana Rullera, Mojmíra Kyselky ml. a Boleslava Písaříka z KPU (Krajský projektový ústav) Stavoprojektu Brno v moderně klasickém duchu. Vnitřní řešení Janáčkova divadla zapadá do úctyhodného příběhu odkazu moderny navazující na odkazy architektury roku 1958 - famózně úspěšného československého pavilonu na Expo Brusel, ale již horší stavební techniky let šedesátých.
Celková zásadní rekonstrukce veškerých technologií a instalací a zvláště zchátralých vnitřních interiérů foyerů i zázemí proběhla podle projektu architektů Hrůša &spol. v letech 2017-18. Projekt rekonstrukce hledal zasuté kvality, přidal detaily, ale nesnažil se divadlo architektonicky svévolně předělat. V autorském rozhodování záměrně převládl památkový přístup minimálních zásahů. Paradoxně právě ten znamenal značné, původně netušené náročné technicko inženýrské zásahy. Například hrozilo zřícení u přetrvávajícího neúnosného řešení střech, kde kdysi byla použita takzvaně úsporná technologie provizorních zastřešení teletníků a jiných zemědělských staveb (tzv. Čiževského desky, jež již dávno ztratily i původně jen provizorní účinnost). Velké problémy byly v technickém zpracování podlah, vzduchotechnických a dalších technologických prvků. Projekt rekonstrukce se přitom musel vyrovnat s respektováním požadavků požárních, akustických, hygienických a dalších, zajišťujících komfortní provoz. Takto bylo přistupováno i k rekonstrukci uměleckých děl a kamenických výrobků, k doplnění původního mobiliáře, ke zkvalitnění zařízení pro návštěvníky a zázemí účinkujících uměleckých souborů i technických zaměstnanců a k rekonstrukci některých konstrukčních systémů. V navržené obnově interiéru se tak uplatnily návaznosti na brněnskou modernisticky založenou tradici let šedesátých, která právě v Brně má atmosféru, jedinečnost. Základní schéma pojetí rekonstrukce se dá charakterizovat jako obnovení kontinuity a mezigenerační spolupráce. Ctili jsme estetiku tehdy znovu objevovaného občanského civilizmu 60. let, spočívajícího v kontrastu dnes již téměř nedostupných a velmi drahých obkladů, např. z íránského jilmu a ořechu. Interiér hlavního foyeru byl z maximální části zachován, změněny byly jen některé detaily dispozic; a pak hlavně výtvarně problematická původní čelní stěna z červené švédské žuly. Ta byla v nové autorsky pojaté části interiéru změněna v nízký reliéf přenesený z Janáčkova písma – názvů jeho devíti oper, gravírovaný do šedobílého mramoru. Dále projekt řešil i výrazná, ale zasutá témata jako například slavnostní oponu, sochařské pojednání artefaktu u hlavního vstupu, informační systém a další detailní prvky, z původního a ne snadno rekonstruovaného pojetí informační grafiky charakterizující veřejné i neveřejné části divadla.
Celé ideové interiérové schéma rekonstrukce, jež se zde v koncepci řešení interiéru několikrát objevilo, je obnoveným modelem dění umělecky a současně technicky založené situace. Současně je tak návrhem komplementární všestrannosti, kdy se různé pohledy a stránky ztvárnění interiéru, tedy jak funkční a estetická, tak inženýrsko technická navzájem podporují. Tato nová komplexnost je myslitelná skrze východisko myšlení architektury se zapojením tzv. „fronésis“ (praktické moudrosti), tedy takové, kdy je dán znovu a důsledněji věcný a technický předmět pro získávání prožitků, a to v umělecky i technicky sjednocené formě.
Obnova původního espritu interiérů (např. výtvarných s lomenicovými detaily stropu včetně osvětlení u šaten), nově pojatých pracovišť v tvůrčích kancelářích a dalších pracovištích měla za cíl hlavně pomocí spojení inženýrské a řemeslné profesionality dát vyniknout původním výtvarným kvalitám. Divadlo je tak dnes stále civilně sice skromnou, a také mimořádnou stavbou, která se nejen stala ikonou 60 let, ale i do dnešní doby vstupuje do kulturního osvětí v Brně i snad celé České republice v pokorně modernizovaném podobě s vysoce kvalitním nově dramaturgickým a uměleckým vedením a znovu slouží i esteticky dobře svému špičkovému kulturnímu účelu.
[caption id="attachment_6525" align="alignnone" width="800"]
jhdr[/caption]
- Projektant: Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno, s.r.o.
- Autor projektu: prof. Ing. arch. Petr Hrůša, autorizovaný architekt
- Inženýrské vedení rekonstrukce a hlavni technické řešení projektu: Ing. Igor Bielik, hlavní inženýr
- Spolupráce: Ing. arch. David Přikryl, Ing. arch. Barbora Páralová
- Spolupracující inženýring projektu: Ing. Jan Polášek