Jsem pod časovým tlakem napsat úvodník. Vzhledem k tomu, že je poslední, dovolím si trochu se ohlédnout za dvanácti lety, kdy jsem stál v čele Komory. Především musím poděkovat všem, kteří mi pomáhali. Nebylo toho málo k řešení. Zároveň je pravdou, že delegáti rozhodli zbavit mě nejtěžšího období, tj. prací okolo nového stavebního zákona. Jsem zvědavý, zda ti, co se v poslední době tolik snaží o změnu práce Komory, budou tak aktivní i v následujícím čase. Doufám, že svým přístupem pomohou novému předsedovi.
Kdo opravdu může za pád trojské lávky? Soud začal…
Odpovědnost politického vedení metropole za to, že dlouhodobě zanedbávala opravy mostů v havarijním stavu, se před soudem neřeší. Přitom stavební zákon, minulý i současný, vždy činí odpovědným za udržování stavby v provozuschopném a bezpečném stavu jejího vlastníka. Praha se připojila k obžalobě na zaměstnance Technické správy komunikací hl. m. Prahy (TSK) a původního projektanta lávky a žádá náhradu škody v řádu několika milionů korun.
K pádu lávky došlo 2. prosince 2017, první jednání začalo u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 15. září 2020. Jednání bylo prozatím stanoveno na tři dny, tedy do 17. září 2020. Oba obžalovaní se svými právníky, tříčlenný soudní senát, právní zástupci poškozených, státní zástupce, veřejnost a média jsou připraveni k projednání kauzy v jednací síni č. 201 v 9:11 hodin. Nejprve je přečtena obžaloba a potom přichází na řadu vyjádření obžalovaných. Soud využívá své možnosti a jejich vyjádření probíhá odděleně.
[caption id="attachment_5630" align="alignnone" width="800"]
Fotografie z výstavby trojské lávky v roce 1984. Zdroj: vybráno z prezentace profesora Stráského přednesené při jeho obhajobě.[/caption]
Jaké má vlastně zaměstnanec TSK kompetence?
Nejprve se před soudem vyjadřuje Ing. Antonín Semecký. Od roku 1963 byl zaměstnancem Technické správy komunikací, od roku 1964 zde pracoval jako mostní technik, později jako vedoucí oddělení diagnostiky a vedoucí oddělení mostů. TSK vykonává majetkovou správu pro vlastníka lávky hl. m. Prahu. Lávka byla dána do provozu v roce 1984. TSK má na starosti několik set mostních objektů, z nichž 27 vede přes Vltavu. Ing. Semecký se vyjádřil k převzetí lávky do užívání a vysvětloval, jak po celou dobu probíhala její údržba včetně běžných a hlavních mostních prohlídek a diagnostiky. Dále vysvětlil své pravomoci při správě lávky. Ty jsou velmi omezené, neboť nemůže rozhodovat o tom, která z mnoha mostních konstrukcí ve špatném až havarijním stavu se má uzavřít, ani o tom, kam se mají alokovat prostředky na opravy. Tato rozhodnutí spadají do kompetence politického vedení hlavního města. Po otázkách státního zástupce a předsedy soudního senátu přichází na řadu vyjádření prof. Ing. Jiřího Stráského.
[caption id="attachment_5634" align="alignnone" width="800"]
Profesor Stráský u soudu mezi obhájci (foto: ČTK, Roman Vondrouš)[/caption]
Obhajoba profesora Stráského byla brilantní
Profesor Jiří Stráský měl připravenou brilantní obhajobu. Nejprve požádal soud o možnost prezentace své obhajoby promítáním na velkoplošné obrazovce v soudní síni. To mu nebylo umožněno, tak všem zúčastněným předal vytištěný obrazový doprovod své obhajoby čítající 193 stran. Ve své dvouhodinové řeči udělal přítomným srozumitelnou přednášku o železobetonových předpjatých konstrukcích a vysvětlil jak statické a dynamické působení, tak tehdejší postupy při projektování a realizaci lávky. K demonstraci použil i připravené pomůcky a odkazy na obrazový doprovod. Jejich prostřednictvím doložil, že lávka byla správně navržena. Použití posypové soli bylo v projektové dokumentaci výslovně zakázáno. Hlavní příčinou pádu lávky podle jeho odborného názoru byla salinita vzniklá z nesprávné zimní údržby solením komunikací, důsledky povodně v roce 2002 a nesprávně navržená a provedená oprava v letech 2012 až 2013. Po zodpovězení otázek soudu a státního zástupce byla vyhlášena 30minutová přestávka.
[caption id="attachment_5635" align="alignnone" width="800"]
Je Ing. Semecký opravdu jediným chybujícím pracovníkem TSK? (foto: ČTK, Roman Vondrouš)[/caption]
Hodnota lávky před zřícením
Po přestávce byl vyslechnut soudní znalec z oboru oceňování nemovitostí, který měl za úkol určit obvyklou cenu lávky před zřícením a po zřícení. Znalec konstatoval ceny 675.950,- Kč a 0,- Kč. Jako poslední v tomto dni projednání vystoupil znalec z oboru lékařství, který popisoval jednotlivá zranění poškozených osob a způsoby vzniku těchto zranění. Druhý den začal v 9:09 informací o tom, že jsou ze zdravotních důvodů omluveni dva znalci obžaloby Ing. Jaroslav Marek a doc. Ing. Jana Marková, Ph.D. Následně byli vyslechnuti jako svědci obhajoby dva soudní znalci – naši přední odborníci v oboru předpjatých betonových konstrukcí – kteří potvrdili závěry profesora Stráského a popsali hlavní příčiny pádu lávky.
[caption id="attachment_5636" align="alignnone" width="800"]
Koroze předepnuté výztuže trojské lávky ukazuje spíše na systémové chyby bývalé a dosud přežívající legislativy než na chyby původního projektanta. Zdroj: vybráno z prezentace profesora Stráského přednesené při jeho obhajobě.[/caption]
Solení lávky jako příčina koroze výztuže
Soudní znalec v oboru stavebnictví a autorizovaný inženýr v oboru zkoušení a diagnostika staveb doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., se ve svém posudku zabýval korozní rychlostí předpínací a nosné výztuže. Soudu vysvětlil vliv koncentrace chloridů na reálnou korozní rychlost, která je bez působení chloridů 5–10x menší, někdy dokonce až 100x. Pokusy ověřující toto tvrzení byly prováděny v akreditované laboratoři za exaktně daných podmínek. Už v roce 2008 byla vizuálně zjištěna dramatická koroze nosných prvků a v roce 2010 byl zjištěn havarijní stav výztuže, kdy byl v některých místech zjištěn 50–60% úbytek výztuže. Jako hlavní příčinu pádu lávky označil mezikrystalickou korozi výztuže. Lávka byla zřejmě v zimě ošetřována solením hned od počátku provozu. Zastavení koroze je v tomto případě nemožné. Dále znalec zkonstatoval, že jiná varianta, jak se mohly chloridy do konstrukce dostat, není možná.
[caption id="attachment_5632" align="alignnone" width="800"]
Lávka byla navržena podle ČSN 736201 a jako dlouhodobý zatímní most musela v hlavním poli umožnit průtok 50leté vody (Q50). Povodeň v roce 2002 byla na úrovni pětisetleté vody (Q500 – v obrázku Q2002).[/caption]
[caption id="attachment_5633" align="alignnone" width="800"]
Konstrukční schéma prefabrikované visuté lávky[/caption]
[caption id="attachment_5631" align="alignnone" width="800"]
Po odstranění krycího betonu až k nosným kabelům došlo k otevření spáry.[/caption]
Odpovědi znalce na pět zásadních otázek
Další znalec doc. Ing. Jaroslav Navrátil, CSc., měl za úkol posoudit okolnosti zřícení lávky. Tento znalec měl za úkol odpovědět ve svém posudku na 5 otázek:
- Mohly od provozního zatížení lávky vzniknout trhliny? Odpověď: Statický výpočet prokázal, že trhliny nevzniknou.
- Byla správně navržena ochrana nosných a předpínacích kabelů? Odpověď: Požadavky tehdejších předpisů za předpokladu dobře provedené stavby byly splněny.
- Jaký byl vliv povodně v roce 2002 na konstrukci lávky? Odpověď: Konstrukce byla zatížena násobným zatížením než normovým. Předpokládané zatížení bylo vypočteno ze sil potřebných pro utržení zábradlí při povodni. Při této povodni tedy zřejmě došlo k plastické deformaci lávky.
- Jaký byl vliv opravy lávky v roce 2012 na její životnost? Odpověď: Tuto opravu považuje znalec za nešťastnou. Byla odebrána velká část průřezu, až 60 mm, tím byla oslabena tlačená část průřezu.
- Jaké jsou možné příčiny pádu lávky? Odpověď: Znalec zkonstatoval, že účinky zatížení v době pádu lávky nemohly vést ke zřícení naprojektované lávky.
K tomu profesor Stráský dodal, že z chování porušené konstrukce nelze usuzovat na vlastnosti neporušené konstrukce. Dále zkonstatoval, že byly zničeny důkazy, které by bylo možno dále zkoumat i v dalším časovém období.
Na závěr tohoto dne projednání byly přečteny výslechy čtyř svědků, kteří se na lávce v době jejího pádu pohybovali a utrpěli zranění.
Jako svědci obžaloby vystoupili zaměstnanci firmy Pontex
Třetí den jednání, tedy ve čtvrtek 17. září 2020, vystoupili svědci obžaloby – Ing. Tomáš Klier a Ing. Tomáš Míčka, zaměstnanci firmy Pontex, která prováděla hlavní prohlídky lávky a zpracovala projektovou dokumentaci opravy lávky v letech 2012 až 2013. Oba u soudu vypověděli, že stav konstrukce před jejím zřícením byl sice velmi špatný, v Česku jsou ale podle nich v provozu i mosty ve stavu havarijním. Stanovení stavu mostní konstrukce a zatřídění do I. až VII. klasifikačního stupně je podle Ing Míčky subjektivním hodnocením člověka, jenž provádí prohlídku, a může se v praxi stát i to, že se stavba přeřadí z horšího stupně do lepšího. Svědci – oba autorizovaní inženýři v oboru zkoušení a diagnostika staveb – byli toho názoru, že při opravách lávky nebylo nutné kontaktovat jejího původního projektanta, obžalovaného Jiřího Stráského: „Lávka byla sice navržena poměrně odvážně, ale úmysl projektanta nám byl jasný. Nemůže předpokládat, že při každé rekonstrukci ho bude někdo kontaktovat.“
Profesor Stráský využil svého práva a kladl jim detailní otázky (nejen na průběh a výsledek prohlídek, ale i na znalosti v oblasti statiky a dynamiky konstrukcí mostů); následně hodnotil jejich výpovědi. Svědci ve chvíli, kdy neměli argumenty na dotazy profesora Stráského, použili opakovaná tvrzení, že prováděli prohlídky podle platných norem. Podle vyjádření Ing. Kliera, který prováděl poslední hlavní prohlídku lávky v Troji, zjistil prudké a vážné zhoršení stavu lávky při této prohlídce v létě 2017 a navrhl proto provedení podrobného diagnostického průzkumu lávky. Do listopadu 2017 čekal na projednání a schválení svého návrhu. Dříve, než se přistoupilo k jeho realizaci, lávka spadla.
V souvislosti s konstatováním, že nebyl informován o přípravě a realizaci stavebních úprav lávky v letech 2012–2013, upozornil profesor Stráský na to, že tím byla porušena jeho autorská práva. Podle autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.) do práva autorského sice nezasahuje ten, kdo architektonické dílo vyjádřené stavbou, výkresem nebo plánem užije pro účely udržovacích prací anebo změny dokončené stavby v míře nezbytně nutné; je však povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora.
Posledním svědkem obžaloby byl stavbyvedoucí Jiří Bláha –autorizovaný technik v oboru mosty a inženýrské konstrukce – řídil původní stavbu lávky na počátku 80. let. Jeho detailní a přesná výpověď však svědčila ve prospěch prof. Stráského. Kritizoval policejního důstojníka, který sepisoval jeho výpověď, kterou označil za zmanipulovanou a nepravdivou, na chyby v písemném záznamu výpovědi ho upozorňoval.
Hlavní líčení bude pokračovat 4. a 5. listopadu 2020. Další jednání budeme opět sledovat.
Ing. Radim Loukota
člen Představenstva ČKAIT
Marie Báčová
poradkyně předsedy ČKAIT
Ilustrace jsou převzaty z prezentace profesora Stráského přednesené při jeho obhajobě.
Celá prezentace je k dispozici zde (58 MB) nebo ve vysokém rozlišení zde (309 MB).
OBHAJOBA
V minulých vydání jsme již na toto téma publikovali:
- Z+i ČKAIT 4/2020 Kdo opravdu může za pád Trojské lávky
- Z+i ČKAIT 4/2020 Má být projektant doživotně odpovědný za své dílo, když není informován o prováděných stavebních úpravách?
- Videozáznam z 23.6.2020 na tiskové konferenci s názvem: V Praze-Troji se zřítila lávka – a co dál z pohledu odborníků ČKAIT