Zadržme vodu v krajině
Tisková konference ČKAIT, která se konala ve čtvrtek 4. června 2020, se věnovala stále aktuálnímu tématu hospodaření s dešťovou vodou. Podle názoru odborníků ČKAIT nejsou zatím prováděná opatření dostatečná.
„Vláda hodně mluví o opatřeních proti suchu, ale dělá málo. Obáváme se, že současný deklarovaný schodek státního rozpočtu ve výši 500 mld. Kč bude mít negativní dopad na investice do vodohospodářských opatření. Nyní se voda rychle odvádí z krajiny, neumíme ji zadržovat. Ani současný návrh na rekodifikaci stavebního zákona tento problém neřeší a chybí tam řada opatření. Asi proto, že zatím otočíme kohoutkem a voda teče,“ řekl v úvodu tiskové konference Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT, která sdružuje na 30 000 autorizovaných osob, z nich je 3066 vodohospodářů.
Vizualizace zelené střechy nestačí
Neustále se rozšiřují zastavěné plochy a územní plánování nerespektuje požadavky, které vyplývají z nastupující změny klimatu. Situace se neustále zhoršuje. Zelené střechy mohou být řešením, jak ochladit města a zpomalit odtok vody při přívalových deštích, ale podle ČKAIT je třeba si uvědomit, že mají své klady i zápory.
„Zelenou střechu nelze jednoduše umístit na každou stávající ani nově navrhovanou budovu. Znamená totiž značné statické zatížení a má vliv na konstrukční řešení. Je také nutné uvažovat s její údržbou. Žádnou zelenou střechu nelze uvažovat bez statického výpočtu, které vezme v potaz únosnost konstrukce a její maximální možné zatížení. Přitom je nutné počítat nejen s hmotností zelené konstrukce, ale i s hmotností sněhu a dešťové vody,“ uvedl v úvodní přednášce Ing. Robert Špalek, autorizovaný inženýr v oboru statika a dynamika staveb, místopředseda ČKAIT.
Extenzivní zelené střechy s konstrukční tloušťkou 5 až 15 cm mají spíše okrasný účel. Nejsou určeny pro pobyt lidí a zadrží méně vody, ale také jsou méně investičně náročné a méně staticky zatěžují konstrukci stavby. Intenzivní vegetační střechy s konstrukční tloušťkou 30 až 100 cm zadržují výborně dešťovou vodu, mohou se zde pohybovat i lidé, ale znamenají vysoké statické zatížení konstrukce, a tedy i výrazně vyšší investice.
„V současné době se objevují mýty o možnosti ozelenění na panelových domech. Mají totiž velmi limitovanou únosnost, nejsou navrhované pro pobyt lidí, neboť zde chybí zábradlí a vhodný přístup. Obvykle se na střechu panelových domů leze přes strojovnu výtahu. Bylo by nutné řešit i zanášení okolních střech. Vizualizace zelené střechy na panelovém domě je sice pěkná, ale rozhodně nestačí. V praxi se setkávám s tím, že některá města dotují vznik zelených střech, aniž by požadovala statické ověření realizovatelnosti. Přínos zelených střech pro novou zástavbu je nezpochybnitelný, je však nutné vzít v potaz finanční možnosti investora, který je zatížen vyššími stavebními náklady i budoucími náklady na údržbu. Ukázkovým dobrým příkladem zelené střechy je sídlo ČSOB v Radlicích,“ upozornil Ing. Robert Špalek.
Cílem by měla být inteligentní krajina
Letecké snímky ukazují důsledky zemědělského hospodaření v minulém století. Obrovské lány s plošnými melioračními opatřeními odvádějí dešťovou vodu z krajiny.
„Krajinu kolem nás by neměl formovat jen prostý ekonomický zájem, ale logické využití, které bude vycházet z charakteru povodí více než vlastnických vztahů. Je třeba obnovovat a stavět nové malé vodní nádrže do 20 000 m³. Je však třeba si uvědomit, že i ty mohou být hrozbou pro své okolí a měly by je proto navrhovat zkušení vodohospodáři. Současné úvahy o rozvolňování povolovacích podmínek v tomto směru nepovažujeme za bezpečné. Velký problém v budoucím hospodaření s vodou je v současném odlesňování krajiny v důsledku kůrovcové kalamity. Chytré řešení v krajině znamená kombinaci přírodě blízkých drobných opatření a velkých technických staveb. Je nutné rychle zavádět chytrá koncepční řešení,“ uvedl Ing. Adam Vokurka, Ph.D., prezident ČSSI, autorizovaný inženýr v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství a oboru stavby pro plnění funkce lesa.
Na dotaz Elišky Černé z Deníku N upřesnil ještě možné využití stávajících melioračních drenáží. Podle jeho názoru totiž nemusí krajinu jen odvodňovat. Pokud by byly doplněny stavidly a malými vodními nádržemi, mohly by naopak vodu zadržovat a využívat pro zavlažování. Mají v sobě velký potenciál a bylo by chybou je plošně odstraňovat.
„Vzhledem k tomu, že se ČR nalézá na rozvodí třech moří a minimum vody na naše území přitéká, jsou srážky jediným zdrojem vody, se kterou můžeme počítat. I proto je nutno v maximální možné míře vody ze srážek na našem území udržet, a to jak ve formě podzemních vod, tak ve formě povrchových vod v nádržích. Voda, která odtéká koryty řek, je již v podstatě na cestě mimo území naší vlasti. Z těchto důvodů je nutno kombinovat veškerá možná opatření, jak vodu zbrzdit a uschovat na dobu nedostatku. Abychom uspěli, musíme všechna opatření aplikovat společně s pochopením jejich vzájemných vazeb a dopadů na krajinu, přírodu a místní klima,“ uvedl ve třetí závěrečné přednášce Ing. Michael Trnka, ml., CSc., autorizovaný inženýr v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství.
VÍCE INFORMACÍ
Vystoupení přednášejících:
- 1. PREDNASKA Zelené střechy - klady, zápory a možnosti stávající zástavby / Ing. Robert Špalek, autorizovaný inženýr v oboru statika a dynamika staveb, místopředseda ČKAIT
- 2. PREDNASKA Vodohospodářská opatření v krajině pro zvýšení její retenční schopnosti / Ing. Adam Vokurka, Ph.D., prezident ČSSI, autorizovaný inženýr v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství a oboru stavby pro plnění funkce lesa
- 3. PREDNASKA Součinnost všech možných opatření / Ing. Michael Trnka, ml., CSc., autorizovaný inženýr v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství
Pozvánka na konferenci VODA A STAVBA 2020, která se koná 19. a 20. října v Hotelu Olšanka v Praze
TEXTY PRO TISK:
Adam Vokurka - Vodohospodářská opatření v krajině pro zvýšení její retenční schopnosti
Nedostatek vody a problém Česka spojený s jejím odtokem z našeho území k sousedům je známý už dlouhou řadu let. Již např. v odborných knihách z přelomu 19. a 20. století se můžeme dočíst o nebezpečí spojeném s napřimováním vodních toků a zrychlováním odtoku vody z našeho území.
Směry, kterými se v poslední době vydáváme, jako jsou revitalizační zásahy na korytech potoků i řek, snaha o zavádění přírodě blízkých protipovodňových opatření, obnova a výstavba nových vodních nádrží nebo velmi účinná podpora samovolné renaturace koryt, jsou bez diskuze správné. Veškerá opatření vedoucí ke zpomalení povrchového odtoku a posílení přirozeného vsaku vody jsou v naší kulturní krajině nesmírně potřebná. Bylo by však chybou, kdybychom ve snaze „nápravy“ negativních zásahů do odtokových poměrů krajiny, které jsou často spojovány s v minulosti prováděným plošným odvodněním pozemkům, slepě přijímali často opakovaná dogmata, že např. právě zmíněné meliorace jsou původcem většiny dnešních problémů s vodou. Tuto myšlenku nelze jednoduše přijmout už jen proto, že svět není černobílý a ani problémy spojené s nedostatkem vody nelze řešit bez znalosti širších kontextů fungování a využívání krajiny.
V posledních letech se široká odborná ale i laická veřejnost zajímá o fungování „inteligentních“ budov a měst, jsou známé principy jejich navrhování, výstavby a provozování. Bezpochyby se jedná se velmi důležitý segment tvořící základy udržitelného rozvoje naší společnosti. Města však nefungují osamoceně bez interakce se svým okolím, je proto nutné definovat principy i pro „inteligentní“ krajinu, která bude umět efektivně reagovat na aktuální klimatické situace spojené se změnou distribuce srážek na našem území. Prioritou do budoucna zůstává co největší zachycení srážek na našem území a jejich účelné využíti i s ohledem na stále se prohlubující nepravidelnost a narůstající intenzitu dešťů. Cílem všech zaváděných opatření v krajině je optimalizace hydrologického režimu krajiny a půd, k čemuž mohou efektivně napomoci shora uvedená přírodě blízká opatření v kombinaci s technickými. Ve spojení s fungující správou vodních toků, přijímáním koncepčních rozhodnutí a jejich rychlým a cíleným zaváděním, dále pak s včasnou projektovou přípravou významných vodohospodářských staveb a jejím nepřerušovaným projednáním v rámci stavebního řízení, budeme k řešení problému sucha jistě blíž.
Vhodným nástrojem pro zlepšení stavu krajiny jsou např. probíhající pozemkové úpravy a budování všech opatření navržených v Plánu společných zařízení, který mimo návrh cestní sítě obsahuje i protierozní a protipovodňová opaření, včetně návrhu revitalizací vodní toků nebo obnovy a výstavby malých vodních nádrží. I ty je však potřeba zrychlit a dát jim jasný rámec s prioritou zvýšení retenční schopnosti krajiny. Dále je i přes již řadu zavedených zjednodušení bezprecedentně nutné zrychlení všech legislativních procesů a správních úkonů z nich vyplývajících. V neposlední řadě je nutná osvěta majitelů pozemků, aby v budoucnu nebylo potřeba zavádění celé řady vzájemně se ovlivňujících opatření pro zpomalení odtoku a zvýšení retenční schopnosti krajiny dalekosáhle vysvětlovat a obhajovat.
Michael Trnka - Součinost všech možných opatření
V poslední době se projevuje rozkolísání srážkových úhrnů na území ČR a jiné roční rozložení srážek během roku. Lze to pozorovat zejména snížením hladin podzemních vod a snížením běžných odtoků z území ČR. Odchylky od průměrných hodnot jsou přirozeným projevem procesů v přírodě a rozsahy rozkolísání srážek v jednotlivých letech jsou patrné z připojené tabulky.
| Rok |
2002 |
2003 |
2004 |
2005 |
2006 |
2007 |
2008 |
2009 |
2010 |
2011 |
2012 |
2013 |
2014 |
2015 |
2016 |
2017 |
2018 |
2019 |
| Úhrn srážek v % normálu |
127 |
75 |
99 |
107 |
104 |
107 |
92 |
110 |
129 |
93 |
102 |
108 |
97 |
79 |
95 |
101 |
77 |
94 |
Pozn. Data z článku Ing. Žabičky Hospodaření se srážkovou vodou v intravilánu obce.
Vzhledem k tomu, že se ČR nalézá na rozvodí třech moří a minimum vody na naše území přitéká, jsou srážky jediným zdrojem vody, se kterou můžeme počítat. I proto je nutno v maximální možné míře vody ze srážek na našem území udržet, a to jak ve formě podzemních vod, tak ve formě povrchových vod v nádržích. Voda, která odtéká koryty řek, je již v podstatě na cestě mimo území naší vlasti. Z těchto důvodů je nutno kombinovat veškerá možná opatření, jak vodu zbrzdit a uschovat na dobu nedostatku. Mezi tato opatření se řadí zejména:
- úpravy v zemědělském využívání krajiny, aby se co nejvíce vody vsáklo, případně aby nedocházelo ke škodám na půdě při odtoku vody po intenzivních srážkách;
- úpravy koryt potoků, jejich revitalizace a zpomalení toku, aby se voda vsakovala a aby doprovodná zeleň svým výparem ochlazovala území;
- umělá infiltrace ve vhodných místech pro dotování podzemních vod;
- recyklace vody a využívání šedých vod;
- ochrana podzemních vod – řešení problémů není v pouhém prohlubování studní a tím v dalším odčerpáváním zásob podzemní vody. Existují povodí v ČR, ve kterých je vypouštění do povrchových vod vyšší než odběry, a to právě díky čerpání podzemních vod;
- propojování vodárenských soustav, převody vod mezi povodími;
- výstavba zásobních nádrží s víceletým hospodařením pro zadržení povrchové vody odtékající koryty po vydatnějších deštích nebo při jarním tání;
- soustředění se na využívání zejména povrchových vod.
Abychom uspěli, musíme všechna tato opatření aplikovat společně s pochopením jejich vzájemných vazeb a dopadů na krajinu, přírodu a místní klima.