Obnova Libušína pomocí BIM
Obnova vyhořelé Jurkovičovy chaty Libušín na Pustevnách v Beskydech by měla být dokončena v červnu 2020. Návrh obnovy vypracoval ateliér Masák & Partner s.r.o. Zhotovitelem stavby je společnost Archatt, s.r.o. Při projektování i koordinaci byl využit systém virtuálního dvojčete BIM.
Památkově chráněná chata Libušín postavená v roce 1899 podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče vyhořela v noci z 2. na 3. března 2014. K případu se letos vrátí Okresní soud ve Vsetíně. Podle obžaloby způsobil požár muž, který v roce 2007 zanedbal opravu komína. Za obecné ohrožení z nedbalosti mu hrozí až osmileté vězení. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm mezitím rozhodlo o obnově vyhořelého objektu. Stavba obnoveného Libušína začala v létě 2017. Stát by měla 100 milionů korun. Na obnovu Libušína byla uspořádána sbírka, ČKAIT přispěla částkou 200 000 Kč.
Co se vlastně obnovuje?
Požadavek zadavatele byl dodržet takové architektonické a technologické postupy, které zaručí, že stavba bude v detailu i celku odpovídat období vzniku. Referenčním rokem byl stanoven rok 1925, kdy se stavba poprvé prezentovala jako celistvá. Zároveň však bylo třeba dodržet i současné bezpečnostní předpisy jako například požární bezpečnost, neboť se jednalo a má jednat o veřejně přístupnou budovu.
Důležité pro postup i povolení bylo, že původní konstrukce budou z hlediska předpisů vnímány jako stávající, i když byly požárem zásadně poškozeny nebo dokonce zničeny. Nebylo proto požadováno jejich hodnocení z hlediska aktuálně platných statických a požárních předpisů. Dalším tématem bylo rozhodnutí o zajištění stabilního hasicího zařízení. Opakovaně bylo diskutováno téma skrápění sprinklerovým vodním systémem nebo vodní mlhou. Nakonec došlo k rozhodnutí vydat se cestou kombinace. Z důvodu malé odstupové vzdálenosti od sousední stavby Maměnky bylo rozhodnuto, že exteriéry a méně cenné interiéry jsou řešeny vodním systémem. Vodní systém byl navíc doplněn o výsuvné hlavice, aby celistvý vzhled nebyl rušen trčícími hlavicemi systému. V exteriéru jsou hlavice integrovány do malých „volských ok“ v hřebeni krytiny, jinak sloužícími pro větrání šindelové střechy. Nejcennější prostory jídelny jsou zhášeny plynovým systémem. Jinak velmi komplikovaný plynový systém převážil ostatní návrhy z několika klíčových důvodů. Hlavním byl normový předpis určující, aby každé kazetové pole mělo vlastní hlavici. Množství takových výstupů by v daném prostoru bylo naprosto devastující. Dalším důvodem byla snaha doplnit prostor o původně Jurkovičem navrhovaná svítidla, která by s řešením ochrany proti vodě nebyla proveditelná. A neopomenutelné bylo i téma sedání stavby s dopadem na rozvody, kdy by vodní trubkový systém takové řešení dále komplikoval. Přesto, že tento návrh vyvolal potřebu zajistit stavbu jako plynotěsnou, otevírat automaticky okna a zavírat dveře a potřebu speciálních hlásicích systémů, jsem přesvědčen, že volba byla jediná možná. Zásoby plynového hasicího média byly umístěny pod menší stavbu tzv. Pustevenky a byly vybudovány podzemní kolektory pro rozvody všech médií. Zásobník hasicí vody byl vybudován jako podzemní a jeho technická centrála je v původním sklepě pod apsidou jídelny.
Samostatným tématem projektu bylo navrhování stavby v BIM. V dnešním pohledu byly tehdy dostupné projektové sw možnosti naprostým začátkem. Vše bylo v plenkách. Přesto byl tento přístup jedinou možností jak korektně z dostupného minima podkladů (povětšinou pouze fotografií) zrekonstruovat skutečný vzhled stavby trám po trámu.
Dalším velkým tématem byl technologický postup, zajištění, příprava a sestavení dřevěných konstrukcí. V celé stavbě jsou bohužel zachovány pouze 3 % původního dřeva! Většinou je na vině samotný požár stavby, je ale zajímavé si uvědomit, že už předchozí (často nevhodné) opravy a také degradace houbami a hmyzem nebyly zanedbatelným tématem. Návrh počítá s využitím původních technologických postupů od volby druhu dřeva, jeho kácení, odkornění i otesávání. Navíc bylo třeba zohlednit i sesychání a dotvarování dřeva. V příčném směru na léta je to z čerstvého stavu do definitivní podoby 10–15 % a tedy na celé výšce stavby až 65 cm! Sedání musí být zohledněno s ohledem na cílový stav, postup výstavby i vedení médií. I v tomto nám pomohlo sestavování virtuálního dvojčete stavby v BIM.
Kdo nedělá památky v BIM, nemá správný návrh
Nicméně zpět na začátek. „Více než polovinu práce na obnově památek tvoří průzkumy. Na začátku vznikl 3D model požářiště, který byl sice bohatým zdrojem informací, ale původní zaměření požářiště bylo při projektování k ničemu. Stavba se při požáru posunula o desítky centimetrů. Základem našeho projektování proto bylo zajištění archivních materiálů a původní ideové skici od Jurkoviče, který však chatu asi skládal trám po trámu přímo na místě. Skutečnost se pak od původního záměru v mnoha místech lišila. Kdybychom neměli BIM, vůbec bychom Libušín nedokázali obnovit. Museli jsme koordinovat práci architekta, statika, požárního technika, všichni museli být ochotni vyjednávat kompromisy a spolupracovat. Jsme ateliér, který se chlubí tím, že dělá památky v BIM. Kdo neprojektuje v BIM, nemůže vypracovat bezchybný návrh. Prakticky se nedá dostat do hlavy 3D a vše zkoordinovat. V BIM si můžete ke každému prvku přidat všechny potřebné informace: U trámu, jakou má vazbu, jestli je z původního dřeva, jakou má povrchovou úpravu, z jakého je materiálu, jak je vlhký, jestli není napadený, jak se s ním má pracovat atd. Systém pak dokáže prvky exportovat do tabulek, vykazovat přehledy dílů. BIM model není jen hezký produkt pro architekty, aby se na něj pěkně koukalo, ale slouží především pro koordinaci profesí. V kanceláři máme 3D model vytisknutý na 3D tiskárně. Detaily, které jsme zpracovávali, šly do největších podrobností. Kde je vypínač, kde je požární hlásič, kde sprinklerové hlavice. Vše zkoordinovat opravdu není jednoduché,“ popisuje práci v BIM na Libušíně architekt Jakub Masák.
[caption id="attachment_4981" align="alignnone" width="800"]
Konstrukce Jurkovičovy chaty v BIM[/caption]
Pro profese jsou nutné specializované softwary
Nechtěnou, leč nezbytnou součástí každé dnešní stavby, a tedy i památek, je TZB. Při zobrazení všech potřebných rozvodů TZB v BIM vypadá každá stavba pomalu jako Temelín.
„Při pohledu na model TZB památkáři trpí, ale my jako architekti – stavaři to musíme vyřešit. Je dobré si uvědomit, jak vše bude v památce uložené. Pečlivě si vybíráme spolupracující profese. Již jsme pochopili, že musíme mít svoje rozpočtáře. Chtěli bychom mít i své statiky. Vybíráme si profese nejen podle kvality, ale i podle toho, v jakém softwaru pracují. Pokud elektrikáři pracují v REVITu, nezbývá mi než to akceptovat, ale podle naší zkušenosti už víme, že tento software je v tomto směru lámaný přes koleno. Dospěli jsme k názoru, že vhodný software pro elektriku je DDS-CAD. Stejně tak voda a kanalizace mají svoje specializované softwary. Pokud se nepoužívají, pak i BIM nenabízí, co může. Je to jen 3D, do něhož někdo na žádost investora nahraje dílčí informace navíc. My se už snažíme takto nepracovat. Pomalu lze říci, že se to ani jinak dělat nedá. Pokud nepracujeme v BIM, a zvláště na památkách, to zdůrazňuji, tak v návrhu bude chyba na chybě,“ dále uvedl Jakub Masák.
Jako příklad dále popsal zámek Červenou Řečici, kde jsou rozvody elektřiny, zabezpečení, měření a regulace trasovány tak, aby bylo možné se vyhnout freskám a zároveň se dostat do spár mezi kameny. Bylo nutné vše seskládat tak, aby byl celek přínosem pro památku, a nikoliv její likvidací. Když například stoupačku nahradí jenom šipka v půdorysu, pak jen těžko zajistíme koordinaci s umístěním fresky. Dělat pohledy na stěny je mnohem složitější a v důsledku toho nepřesné.
I při rekonstrukci je nutné dodržovat předpisy například na požární ochranu, na vnitřní prostředí atd. Jejich nekoordinované užití však může znamenat kulturní devastaci památek. Koordinace pomocí BIM tomu může zabránit.
Z přednášky Obnova Libušína na Pustevnách od Ing. arch. Jakuba Masáka
www.tzb-info.cz – Požární bezpečnost staveb – Obnova Libušína slovy architekta Jakuba Masáka
Historie Libušína
Jídelna Libušín patří do souboru nejznámějších beskydských secesních lidových staveb, které se staly symbolem Pusteven. Byly vystavěny v letech 1897–1899 podle návrhů architekta Dušana Samo Jurkoviče a stavitele Michala Urbánka ze Vsetína. Nejkrásnější jídelna Libušín byla pojmenována k poctě české kněžny Libuše. Interiér byl vyzdoben freskami a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí podle návrhů Mikoláše Alše. Portréty provedl akademický malíř Karel Štapfer. K unikátům interiéru patřily tři secesní lustry, příborník, skleník a hodiny. Kolem stolu bylo umístěno 100 vyřezávaných židlí. Podle odborníků patří Libušín k nejcennějším dílům, která architekt Jurkovič navrhl. Stavby na Pustevnách vznikaly podle principů skládání a kombinování různých prvků a motivů lidového stavitelství. Byly převzaty jak z lokalit Valašska, tak z lokalit Slovenska. Stavby na Pustevnách mu vynesly označení „Básník dřeva“ a mezinárodní proslulost.