Úvodník říjen 2018

Pamatuji si, jak strýc, kantor, přijel na začátku prázdnin, když si uklidil kabinet, a sdělil nám: „A za chvíli půjdete do školy.“ To se nám krajně nelíbilo, ale měl pravdu. Stejně tomu bylo i o letošních prázdninách – jsou pryč. Pro mne horko nebylo moc dobré, trávník je zničen, snad se vzpamatuje. Počasí nebylo příznivé pro fyzickou práci, ale zase jsem si udělal několik výletů, na které bych jindy neměl čas.

Vláda reagovala na horké počasí a hned sáhla ke zjednodušení. Rybníky do 2 hektarů hloubky 1,5 m si může na svém pozemku postavit každý na základě pouhého ohlášení. No nevím, ta neustálá chaotická rozhodnutí nemohou přinést asi nic dobrého. Jeden kolega dokonce vyslovil skeptický pohled, že přestává fungovat to, co ještě fungovalo. Stejný přístup se mi zdá i u rekodifikace stavebního práva. Dokonce je snaha, že zákon vytvoří skupina lobbistů, pro kterou zákon vypracuje právní kancelář.

A ještě jsem zaslechl, že se to bude líbit panu premiérovi. Kdyby se vývoj zákonů měl ubírat tímto směrem, pak začnu pochybovat o tom, že jsme ještě v parlamentní republice. Stát skutečně nelze řídit jako firmu. Naštěstí tady stále ještě panuje rozum a na dalších stránkách se dočtete o rekodifikaci více. Bude mít klasický postup za naší účasti.

V závěru srpna proběhlo několik konferencí. Na jedné z nich, věnované veřejné správě, bylo sděleno, že se připravuje registr veřejných investic, a to až se zjišťováním do úrovně 50 milionů Kč pro statutární města. Jistě že by něco takového mělo být pro sestavování rozpočtů samozřejmostí, ale i to ve mne vyvolává dojem předvolebního slibování. Nic proti nadlepšení důchodcům, ale je dobré takto rozhazovat? Nebylo by logické věnovat více financí na veřejné investice? Také jsme se dozvěděli, že bude zřízeno Ministerstvo veřejného investování – má vzniknout místo současného Ministerstva pro místní rozvoj a zatím není jasné, které investice by zajištovalo.

Ministerstvo financí dává dohromady registr – Národní plán investic, logicky by tedy mělo snad sledovat, jak se s prostředky nakládá. Pamatuji, jak jsem byl u Andreje Babiše, když byl ministrem financí, a prosazoval jsem státní expertizu, kterou má Ministerstvo financí v gesci. Nic se nestalo. Hlavně že přelakujeme firemní štít. V tyto dny mám dojem, že bude ráj na zemi; sliby nikoho nezarmoutí. Líbilo se mi, jak jeden polský kandidát nasliboval takové nesmysly, že si toho všimli opoziční kolegové, a on jenom chtěl ukázat lidem nesmyslnost všech těch úžasných zítřků. Na ulici jsem zaslechl: „Vždyť tady je plakát pro cirkus na Letné a vedle téměř stejný na předvolební gulášek nebo pomeranč.“ Však je to jedno.

Od konferencí neočekávám nic překvapivého, vždy tam jdu především proto, abych se setkal s přáteli a představiteli státních úřadů. Stejně tomu bylo i na konferenci v ČNB – při setkání ředitelů projektových kanceláří. Mohl jsem domluvit s náměstkem Ministerstva průmyslu a obchodu Eduardem Muřickým, jak budeme řešit problém nesouladu evropských a českých předpisů. Pro navrhování, provádění a užívání staveb a všechny s tím související procesy (správní řízení, rozhodnutí, povolení a souhlasy) jsou v prvé řadě rozhodující stavební předpisy. Hned na druhém místě za stavebními předpisy, co do významu a důležitosti, následují předpisy upravující energetické požadavky na stavby. Komora musí dát informaci autorizovaným osobám, jak se mají s tímto problémem vypořádat, ale nejdříve musíme s rezortním ministerstvem odstranit nesoulad českých a evropských předpisů. Tak je tomu někdy i u norem. Musím poděkovat všem, kteří na podobné nedostatky upozorní.

Zdá se, že se stále ještě objevují dozvuky na technický dozor stavebníka. Chybějí lidé, autorizované osoby, o čemž jsme jednali s náměstky Ministerstva dopravy a Ministerstva pro místní rozvoj.

Jsem zvědavý, jak dlouho nám tento boom vydrží. Ekonomové naznačují, že takový růst již zanedlouho nebude. Že chybí kvalifikovaní řemeslníci, technici, je známo, ale že se nedostává písku, zdicího materiálu, a přesto se staví. Že by to bylo stejné jako před více než třiceti lety? Tehdy také nic nebylo, jedině v globále, a přesto jsme všichni obstarali, co bylo třeba. Ne, nebudu srovnávat dobu minulou, dnes je tak vyspělá technika, o které se mé generaci ani nezdálo. Nejsem si ale již tak jistý, zda je potřeba budovy „vycpávat“ vším tím pokrokem. Často se debatuje o elektronizaci, ať již stavebních deníků, deníku autorizované osoby, projektů v režimu BIM či předávání elektronické formy žádosti o povolení stavby stavebním úřadem.

Vrátím se ještě ke konferenci o veřejné správě. Velmi jsem se pobavil, když vyšlo najevo, že ve státní správě je snad více než čtyři sta mezi sebou nekomunikujících softwarů. A my tvrdě budeme požadovat podání digitální formy projektu a žádosti, dokonce s tím, že veškerá vyjádření si obstará stavební úřad. Jak já mám rád veselé sci-fi.

Všimli jste si, jak je důležité dobře načasovat veřejné projednávání? Ano, tak tomu bylo v Praze při projednávání Metropolitního plánu, nejlépe v červenci, to jsou všichni „doma“. Stejně na Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy přišly tisíce připomínek. Jsem zvědav na jejich vypořádání.

Taky nám sem tam něco v republice popadalo, a nejenom nám, i v Itálii. V Praze hned paní Krnáčová věděla, kdože je za propadem stropů v Mikulandské ulici. Národní památkový úřad. Vždy měla bystrý úsudek. Pamatujete, jak nás projektanty pochválila na Blance? Takže když věděla, že za situaci mohou památkáři, hned sedla a napsala návrh novely památkového zákona, podle kterého již nebude nutné poslouchat Národní památkový úřad. Praha má své památkáře a ti stačí.

Tím se zase ocitám na začátku úvodníku – podstatným argumentem pro změny v povolování staveb musí být odloučení závislosti stavebních a jiných povolovacích úřadů statní správy od samosprávy. Jednoznačně nesmí existovat závislost, podjatost na volené správě. Na tomto místě si vybavuji, jak by to bylo skvělé, kdyby paní Krnáčová mohla řídit všechno sama, i ty památkáře. Není na tom nic divného, když je zde snaha o centrální řízení jednou osobou. Jenže zase má smůlu, zastupitelé její návrh nedali ani na jednání. A ona to myslí tak dobře. Však také řekla, že pokud by byla přímá volba starostů, bude kandidovat.

Nebudu škarohlídem – vždyť se staví a projektanti nestíhají. Doufám, že si řeknou o lepší odměnu. Zaslouží si ji.

V letních dnech jsem zahlédl úžasný francouzský dokument o stavbě mostů od doby římské až po současnost. Mám přání, aby i Česká televize dokázala natočit seriál o výborné práci stavitelů.

Slavíme sto let Československa, máme různé soutěže, na kterých jsou oceňováni naši kolegové. Komora ocení ve Španělském sále významné osoby. Podle přístupů na naše stránky se ukazuje, že je velký zájem hlasovat o České a slovenské stavby století.

Stavitelství, architektura je krásné řemeslo. Většinou se začíná nad prázdným papírem, pak se nápad převede do realizace stavby a mnohdy vznikne velmi povedená stavba.

P.S. Také jsme si připomněli okupaci v roce 1968. Já jsem byl spolu s ostatními probuzen 21. srpna v kasárnách slovy jednoho majora: „Chlapci, probuďte se, jsme obsazeni spojeneckými vojsky.“ No a od té doby všichni věděli, že socialismus nelze předělat. Ti, kteří chtěli dělat kariéru, přijali knížky živitelky a mnozí ještě návdavkem spolupráci s STB (podle vysvětlení soudruha Vojtěcha Filipa se jednalo o zpravodajskou službu). Jak jsme byli naivní v šedesátých letech, kdy vycházely knihy, filmy nebo divadla se svobodnými texty. Kdy na fakultě byly vedeny debaty za účasti Radovana Seluckého, kdy jsem nastoupil do práce a mohlo se otevřeně mluvit. Od ­srpna 1968 byl všemu konec. A dnes po padesáti letech? V čele státu je nejúspěšnější odchovanec KSČ, který řídí děti příslušníků zpravodajských služeb. Pořád věřím, že jsou tady lidé rozumní a ve volbách to „ocení“.