Zamyšlení nad postavením a podmínkami činnosti Stavovského soudu ČKAIT

Čas od času dochází k pochybnostem o striktní závaznosti ustanovení správního či soudního řádu pro činnost Stavovského soudu ČKAIT. Jaké má tedy kompetence?

Zřízením profesních komor za jasně stanovených podmínek přenesl stát část svých pravomocí v odborně vymezených oblastech na nepolitické, stavovské samosprávy. Komory mají samostatnou disciplinární odpovědnost za bezchybný výkon svých členů v daném oboru – přenesená osobní odpovědnost členů se týká jak odborné, tak etické působnosti autorizovaných osob a představuje základní kodex ochrany veřejného zájmu. Komory však nemají jednotné označení disciplinárních orgánů. V jednotlivých komorách je disciplinárním řízením pověřena např. čestná rada (stomatologové, lékaři, lékárníci a veterináři), kárná komise (advokáti, notáři a auditoři) nebo disciplinární komise (daňoví poradci). Pouze v ČKAIT a ČKA je to stavovský soud, což může vyvolávat více puristický právní náhled na jejich činnost.

Činnost a postavení Stavovského soudu ČKAIT (dále jen StS ČKAIT), vč. jeho disciplinárních senátů, vymezují jednak § 20, 21, 22 a 28 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (tzv. autorizační zákon), jednak vnitřní řády ČKAIT, zejména Disciplinární a smírčí řád (dále jen DSŘ). Jak v autorizačním zákoně (§ 21, čl. 3) tak v DSŘ (§ 9, čl. 2) se shodně uvádí: Nestanoví-li zákon, řády a další vnitřní předpisy Komory něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného z povahy věci, použijí se v disciplinárním řízení ustanovení správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Povinnost řídit se obecně platným soudním řádem však žádná právní norma naší Komoře neukládá.

V nedávné profesní kauze řešilo Představenstvo ČKAIT odvolání autorizované osoby, podané prostřednictvím StS ČKAIT proti rozhodnutí disciplinárního senátu stavovského soudu již šestý den po ústním jednání, vedeném v rámci disciplinárního řízení (kde byl oznámen pouze výrok rozhodnutí), tzn. před obdržením písemného rozhodnutí s podrobným zdůvodněním – přičemž autorizační zákon (analogicky i DSŘ) stanoví: Proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření… může autorizovaná osoba, které bylo disciplinární opatření uloženo … podat písemné odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí... Řádně a včas podané odvolání má odkladný účinek. DSŘ ještě doplňuje v § 27, odst. 1b: Rozhodnutí je pravomocné a zároveň vykonatelné, jestliže … odvolání nebylo podáno ve lhůtě. Zdravý rozum inženýra či technika říká: není-li rozhodnutí, nemůže existovat ani odvolání proti němu – odvolání nebylo podáno řádně. Přesto se opak stal pravdou, neboť disciplinárně obviněný se dovolává znění § 83, odst. 1 správního řádu: Odvolání lze podat teprve poté, co bylo rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty. Poslední citovaná věta v autorizačním zákoně i DSŘ chybí, přestože jinak obě legislativní normy prakticky přejímají celý text odvolací problematiky. I přes výše uvedené bylo odvolání (na doporučení právního poradce Komory) raději formálně přijato. Tento příklad uvádím pouze k zamyšlení, jako ukázku toho, jak snadno již podléháme snaze o (bohužel falešnou) právní korektnost, aniž se jako Komora alespoň pokusíme uplatnit vlastní náhled, vyplývající z povahy věci.

Z negativních ohlasů autorizovaných osob opakovaně vyplývá, že činnost stavebních inženýrů a techniků je stále víc determinována omezeními nebo právními výklady, kdy právní rámec odborných činností nabobtnává rychleji, než postupuje technický rozvoj. Např. bez spolupráce právníka dnes nelze stavbu snad ani zahájit (výběrové řízení, smlouva o dílo), ani dokončit (přejímka stavby, reklamace vad, vrácení zádržného). Praxe bohužel ukazuje, že sebesložitější, stále se měnící legislativa není ku prospěchu věci – rozhodně nepřispívá ke zvýšení obecného právního vědomí a místo jednoznačných, jasných formulací nabízí větší možnosti zneužití. Vousatý vtip, že bez přítomnosti advokáta si v budoucnosti nekoupíme ani rohlík, se pomalu stává skutečností...