Úvodník prosinec 2017

Tolik randálu bylo a ještě asi bude i po volbách. Kolik hloupostí bylo na nás vylito a ještě to pokračuje. Seděl jsem v Lékařském domě, poslouchal výklad architektky Evy ­Jiřičné, doplňovaný obrázky z přírody, aby nám ukázala, jak navrhla ten či onen tvar konstrukce, a bylo mi u toho dobře. Klidná přehlídka její práce, bez kritiky jiných. Snad jen jednou se uchýlila k radikálnějšímu vyjádření, a to k Nové scéně Národního divadla Karla Pragera. Ke Kaplického knihovně zaujala rozumné stanovisko – knihovna byla navržena za jiných podmínek a jakékoliv oživování je nelogické. Knihovna je opravena, není tedy potřeba stavět novou. Stejný názor mám i já. Dámy Adriana Krnáčová a Eliška Kaplicky Fuchsová, jak to vypadá, půjdou do voleb s heslem pro příští pražské volby Kaplického knihovnu postavíme. Měl bych jedno doporučení. Celý ten drahý vnější plášť postavit na Staroměstské náměstí do míst, kde bylo křídlo radnice. Slyšel jsem totiž, že se chystá soutěž na dostavbu Staroměstské radnice, kolikátá již v mém životě, i paní Jiřičná přiznala svou účast v takové soutěži v šedesátých letech 20. století. Myslím, že není architekta, který by se v minulosti některé ze soutěží na dostavbu Staroměstské radnice nezúčastnil. Když jsem děkoval paní Jiřičné za úžasné odpoledne, ještě jsem je doplnil druhým pohlazením duše, zhlédnutím Rozmarného léta, jehož krásná čeština a klid byly pro mne balzámem. Tím více si uvědomuji, že všichni ti podivní lidé, usilující o můj hlas ve volbách, mi mohou být ukradení. Ti, kterých si musíme vážit, jsou rodina a přátelé.

Asi bychom měli připravit podobná setkání s dalšími významnými inženýry, staviteli či architekty. Myslím, že zejména mladá generace by se mohla od nich dozvědět o stavitelství mnoho zajímavého.

Vrátím se do komorových reálií. Řešíme soudní spory se skupinou cizinců, usilujících o dočasnou autorizaci. Abych se nemusel pouštět do dlouhého vysvětlování, odkazuji na naše webové stránky, kde je převzatý článek z Parlamentních listů.

Jsem docela otráven z chování některých našich členů. To, že se společnost uchyluje k čím dále větší vulgarizaci, zejména v horních patrech, nemusíme v našem komorovém společenství akceptovat. Dokonce si myslím, že by se měla některými excesy zabývat Dozorčí rada ČKAIT. Není přece možné, aby byli pracovníci IT střediska vulgárně osočováni za to, že pošlou informaci o akci Komory. Osobně se občas sám s obdobným jednáním setkám a na místě jej vyřeším, ale předchozí příběh je jiný. Vždy říkám, že mezi třiceti tisíci autorizovanými osobami je zastoupení různorodé, čemuž se ani nelze vyhnout, ale vulgární chování nebudu nikdy tolerovat.

Letos jsem nemohl být přítomen vyhlášení výsledků soutěže Stavba roku, byl jsem v Brně na schůzce V4. Setkání to bylo plně pracovní. Informovali jsme se o situaci v jednotlivých státech visegradské čtyřky. Chtěli jsme vědět především to, jak uznávají autorizace pro hostující osoby v přeshraniční činnosti ostatní komory V4. Všichni jsme se shodli na tom, že pokud se jedná o příležitostnou akci, je povolení vydáváno pouze na jednu konkrétní stavbu, po dobu jednoho roku a s možností prolongace. Nikdy však na více staveb. Potom následuje institut osoby usazené, která se pohybuje v režimu domácích autorizovaných osob. Opět bylo frekventovaným tématem oceňování projektových prací, i v tomto případě je situace tristní, pořád se soutěží na ceny nízké. Nikde nesmějí komory vydávat ceník. Na Slovensku existuje ústav, který je soukromý a vydává aktualizované ceny. I u nás se vydávají různé pomůcky, ale nezávazné. ČSSI navázalo spolupráci se soukromým zpracovatelem ceníku, který bude volně přístupný. Jinými slovy pomůcek je k dispozici dost – sazebník Unika, kalkulačka apod. Vím, že každý z nás má svou databázi. Teď jenom aby platilo to, co je psáno v zákoně o veřejných zakázkách, tj. že u projektových činností se nesmí soutěžit na kritérium nejnižší ceny. Zákon nám však nepomůže, pokud budeme dávat ceny odpovídající někdy až 30 % ceny obvyklé, a to s vědomím, že po získání zakázky budeme chtít z investora „vyrazit“ naopak násobek obvyklé ceny.

Ve Státním fondu dopravní infrastruktury se konal kulatý stůl, kde se tato rétorika u projektů, ale především u nadlimitních staveb zhotoviteli probírala. Výsledkem bylo, že stejně pracujeme za ceny, kdy se i nadále pohybujeme na hraně před zánikem firmy. Všichni máme dobré reference a všichni jsme něco postavili.

Hledáme možnosti, jak ovlivnit důstojné postavení nás stavbařů ve společnosti. Pracujeme, kde se dá – v Radě vlády pro stavebnictví ČR, SIA ČR – RV, profesní komory ustavené ze zákona se rovněž scházely s předsedou vlády. Jsme připomínkovým místem při tvorbě zákonů. Přes to všechno není náš vliv dostatečný. Uvidíme, zda si vezme nová vláda za svou myšlenku vzniku samostatné instituce pro stavebnictví. Moc tomu nevěřím. Ministryně Šlechtová se bije v prsa, že změní zcela pojetí povolování staveb, ale to říkala i před novelou stavebního zákona, která platí od ledna 2018. Ale že by to byl nějaký zázrak?

Byl jsem pozván na konferenci do Plzně, kterou každé dva roky pořádá Ministerstvo pro místní rozvoj. Letos jsem se jí zúčastnil po třetí. Asi největší přínos pro mne měla konference v libereckém Babylonu. Letos jsme měli snad všichni připraveny referáty s mottem Co se povedlo a co se nepovedlo. Teprve praxe však ukáže, co se nepovedlo. Život ukáže, kde se objeví různé spolky, aby se vymezily proti stavbě. Na letošní konferenci vystoupil zástupce Ministerstva dopravy. Jak jsem vyrozuměl z jeho slov, největší brzdou při stavbě dopravních staveb je křeček. Dokonce prý je dovážen do prostoru stavby v batohu. Musel jsem se ozvat, že dovézt Křečka v batohu není jednoduché.

V současné době jednáme s Asociací konzultačních inženýrů CACE, navazujeme kontakt s Asociací pro rozvoj infrastruktury ARI a vše má směřovat k posílení úlohy projektanta. V připomínkovém řízení jsou vyhlášky vztahující se k obsahu dokumentace. V tomto případě jsme odvedli dobrý kus práce. Zejména hodnotím preambuli, že obsah má odpovídat druhu a velikosti navrhované stavby. Všechny kapitoly budou mít stejnou symboliku od studie přes územní řízení až po dokumentaci pro provedení stavby. Důležité je to, že E-dokladová část není součástí projektové dokumentace, ale bude muset být přiložena k žádosti o vydání povolení. Jinými slovy si musí investor tuto část obstarat samostatně, a tedy za ni i samostatně zaplatit. Je na něm, zda ji objedná u zpracovatele dokumentace ve formě inženýrské činnosti, nebo si doklady zajistí sám.

V praxi se začíná rozbíhat aplikace BIM. Vím, že již některé kanceláře v systému BIM pracují, bude ovšem dobré, když budou zavedena jednotná pravidla, zejména v oblasti veřejných staveb. Hodně se mluví o elektronizaci, digitalizaci, bohužel zatím víceméně jenom v předvolební rétorice. Bude nutné připravit jednoduchou a srozumitelnou vyhlášku pro všechny partnery výstavby, např. definovat substituci autorizačního razítka, které musíme otisknout na doklady, za které zodpovídáme. Při jednání rady jsem odlehčeně namítl, že velkým problémem bude rozpiska. Jistě jste mnozí zažili kreativnost architekta při koncipování rozpisky na výkres. Mnohdy mi připadalo, že se jedná o nejdůležitější partii projektu.

Dovolím si v této souvislosti odbočit do minulosti. Začínal jsem, dalo by se říci, pseudosoukromou kanceláří v září 1989. Musel jsem tehdy získat rozpiskové razítko. Jeden můj spolužák ze Žižkova pracoval v družstvu Znak. Razítko zajistil, když jsem mu nejdříve dal „fóršus“. A ne malý, to by nestačilo, musel jsem sehnat voděvzdornou překližku, na kterou přilepili gumovou matrici. Kdeže ty skvělé doby jsou. Dnes na mne všude „trčí“ reklamy o razítku do hodiny a podobně. Kdeže je čas před rokem 1989, kdy o postavení ve společnosti nerozhodovala knížka-živitelka a kdy korupce byla neznámým pojmem (pro ty, kteří by mi nerozuměli, si tu dobu zpátky nepřeji).

Při udělování ceny Vladimíra Lista pořádané Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví vystoupil pracovník Ministerstva dopravy a hovořil o tzv. smart systémech. Všechny budou potřebovat zdroje napájení. Podle mého názoru nevystačíme s netradičními obnovitelnými zdroji, zejména v době, kdy se uplatní masové využití elektromobilů. Uhelné elektrárny nebudou stačit a bude nutná dostavba Dukovan i Temelína. Jedním z dobrých počinů v novele stavebního zákona je proto příprava jaderných zařízení. V § 79 odst. 1 stavebního zákona je soubor staveb v areálech jaderných zařízení (tzv. obalová metoda). Je nutné mít územní rozhodnutí a umístěnou stavbu, k čemuž bude sloužit vyhláška pro modulové navrhování. V dokumentaci budou striktně stanoveny limity pro dodavatele jaderného zařízení, limity množství vod, vztahu k přírodě, začlenění do krajiny, přenosové cesty, otázky bezpečnosti, požární premisy a další. Jakmile bude vydáno územní rozhodnutí, může se vypsat výběrové řízení na zhotovitele jaderného modulu. Tím bude dosaženo jeho aktuálnosti, jasněji definované ceny i termínu dokončení stavby. To v současné době nelze, neboť dnes se vybere zhotovitel jaderného zařízení, poté se začne připravovat územní řízení, mezitím uplynou roky a vybrané zařízení zastará, je to tedy „never-ending story“. Škoda, že Ministerstvo životního prostředí nesouhlasilo s využitím stejného principu i pro jiné technologické soubory – elektrárny, výtopny apod.

Komora vydala k 25 letům obnovení naší činnosti pěknou publikaci. Uvedl jsem ji do světa na slavnostním večeru veletrhu FOR ARCH, paní Daniela Písařovicová mi velmi dobře vypomáhala, no prostě byl to příjemný večer. Při čtení jsem se vrátil o dvacet pět let zpátky. A musel jsem si přiznat, že některé události se mi již vytratily z mého opotřebovaného harddisku. Prohlížejte a připomínejte si také jako já, jak ČKAIT vznikala. Znovu jsem ocenil pozitivní umanutost Václava Macha, bez které by se asi Komora neobnovila.

P.S. … volby dopadly dobře, ještě pořád máme demokracii...