Autorizace cizinců v České republice
Na základě zákona č. 224/2003 Sb. bylo v loňském roce nově registrováno 37 usazených osob a tři osoby hostující. Všechny osoby jsou ze Slovenské republiky. Dalších osm registrací je ve vstupním řízení.
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) svým § 158 určuje jako vybrané činnosti projektovou činnost ve výstavbě a odborné vedení provádění stavby. Tyto činnosti mohou vykonávat pouze osoby s oprávněním podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „autorizační zákon“). Protože jednou z priorit EU je umožnění volného pohybu služeb, je nezbytné zajistit, aby na území ČR mohli tyto vybrané činnosti ve výstavbě vykonávat i občané členských států EU. Jejich přístup na český stavební trh je tedy regulován a exekutivu z pověření státu vykonávají podle autorizačního zákona ČKA a ČKAIT. Obě instituce mají pro tuto funkci nastaveny podrobné procesy, jejichž výstupem je uznání nebo neuznání odborné způsobilosti cizinců. Vedle obecných informací občanských (státní příslušnost, trestní bezúhonnost apod.) se v uznávacím procesu ověřuje především profesní úroveň, tj. vzdělání a odborná praxe, a to věcně i v čase. Významným hodnoticím kritériem je pak úroveň autorizace uchazeče udělené v jeho domovském státě a zjišťují se i specifické znalosti nezbytné pro jeho působení na českém stavebním trhu.
Jak se měnilo uznávání odborné kvalifikace
Po rozdělení Československa, tj. od r. 1993 postupně sílila potřeba nezbytné regulace masivního přeshraničního pohybu českých a slovenských stavebních odborníků. Stavovské organizace v obou státech, tj. ČKAIT a SKSI na základě vládami delegovaných pravomocí převzaly regulaci, registraci a dohled nad zahraničními odborníky. Tvořící se pravidla a postupy v obou státech při vzájemných konzultacích vyvrcholily podpisem smlouvy mezi oběma komorami s platností od ledna 1998. Dalším mezníkem se stal rok 2003, kdy po vstupu ČR do EU vznikla povinnost umožnit na území republiky výkon povolání ve stavebnictví občanům členských států EU. V Evropě v té době platila pro uznávací procesy Směrnice EP a Rady 2005/36/ES (dále jen „evropská směrnice“) a v tuzemsku adekvátní zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborných kvalifikací (dále jen „zákon o uznávání“). Nezbytným organizačním aktem, reagujícím na novou situaci, bylo v roce 2006 rozhodnutí Představenstva ČKAIT svěřit uznávací procesy podle těchto předpisů nově ustavené komisi pro uznávání odborné kvalifikace občanů čl. států EU (dále jen „komise“), vzniklé na půdorysu dosavadního orgánu pracujícího podle smlouvy mezi ČKAIT a SKSI. Ta svou působnost začala vykonávat v roce 2007 na základě výše jmenovaných právních norem a také v souladu s nově doplněnou částí 6 v autorizačním zákoně. Komise se v letech 2011 až 2013 podílela na návrhových a připomínkových aktivitách pracovní skupiny při MŠMT v rámci rozsáhlé novelizace evropské směrnice (novela 2013/55/EU) a poté spolupracovala při následné dvouleté evaluaci novely do českého právního systému. Těžištěm byla tvorba a úprava relevantních ustanovení v zákoně o uznávání a v autorizačním zákoně. Současně s tím komise upravovala a doplňovala vlastní pracovní normu – Směrnici pro uznávání odborné kvalifikace osoby usazené, resp. pro ověření odborné kvalifikace osoby hostující (dále jen „Směrnice“). V zájmu optimalizace činnosti a na základě zkušeností při aplikaci byla Směrnice několikrát aktualizována.
Praktickým důsledkem povinnosti zajistit rovnocenné postavení v právech a povinnostech autorizovaných cizinců s autorizovanými občany ČR je sjednocení podstatných prvků uznávacího procesu jak pro příchozí, tak pro české uchazeče o autorizaci. Situace, kdy tuzemská autorizace svěřená Autorizační radě a uznávací proces cizinců mají víceméně shodné postupy a kdy tzv. usazená osoba se tak jako nově autorizovaný občan ČR stává členem Komory, vedla Představenstvo ČKAIT v roce 2017 ke změně statutu dosavadní komise na Radu pro uznávání odborné kvalifikace občanů členských států EU (dále jen „Rada“).
Činnost Rady pro uznávání odborné kvalifikace občanů EU v ČR
Hlavním posláním Rady, která obrazně řečeno stojí ve vstupní bráně na stavební trh ČR, je prověření odborných znalostí uchazeče. Jestliže uchazeč ve své žádosti o usazení, resp. v oznámení o hostování doloží svou kvalifikaci dokladem vydaným příslušným státním či státem pověřeným orgánem v zemích, kde je výkon činnosti ve stavebnictví regulovaný, či stavovským orgánem v dalších zemích EU doplněný potvrzením jiné hodnověrné instituce a čestným prohlášením, Rada již vzdělání a odbornou profesní úroveň nezkoumá a zaměřuje se na ověření schopností uchazeče působit erudovaně při výkonu povolání ve stavebnictví v konkrétních podmínkách českého stavebního trhu, zejména pak při aplikaci českého stavebního práva a dalších podzákonných norem a předpisů. Za tím účelem prakticky ve všech případech stanovuje uchazečům vykonání tzv. rozdílové zkoušky nebo absolvování adaptačního období, které jsou zakotveny v zákoně o uznávání jako nezbytná kompenzační opatření (§ 24 a § 36 b). Adaptační období v délce dvou roků se netýká osob hostujících. Rozdílová zkouška je zcela identická s částí autorizační zkoušky českých občanů ze stavebního práva a je doplněna tematickým pohovorem zaměřeným na obor a specializaci volené uchazečem.
Usazení a hostující cizinci
Cizinec – uchazeč o uznání své odborné způsobilosti – volí především svůj statut, a to jako osoba usazená nebo osoba hostující. Usazením se stává rovnocenným v právech a povinnostech s tuzemskými autorizovanými osobami (povinné členství v Komoře). Hostování pak definuje evropská směrnice a jí odpovídající český zákon o uznávání spolu s autorizačním zákonem jako činnost dočasnou a příležitostnou. Jestliže ale v příslušném ustanovení evropské směrnice není k této vágní definici žádné upřesnění ani následný výklad, stává se uznávání pro hostování v evropských státech „volnou disciplínou“ vedoucí nezřídka i k problematickým rozhodnutím uznávacích orgánů. Absence přesného určení dočasného a příležitostného výkonu regulované činnosti hostující osoby v českém stavebnictví proto vedla Radu k určení povinnosti uchazečů o hostování uvést přesný název díla (stavby) s adresou a dobou realizace. Toto adresné a časové vymezení výkonu hostující osoby uvedené v rozhodnutí Rady a zapsané i v registračním osvědčení má omezení na dobu jednoho roku s výjimečnou možností prodloužení na základě žádosti obsahující objektivní důvody. Příslušné ustanovení zakotvené ve Směrnici částečně odstraňuje nebezpečí nekontrolovaného pohybu hostujících osob v České republice, a to adresně i v čase a stanovuje tak i chybějící meze dočasné či příležitostné činnosti podle evropské směrnice.
Obě regulované činnosti, tj. projektování a odborné vedení provádění staveb mají v praktickém životě podstatný vliv na bezpečnost a zdraví občanů, životní prostředí a při výkonu výrazně ovlivňují i ekonomickou náročnost stavebních procesů. Při výkonu těchto činností je naprosto nezbytná písemná i osobní komunikace se státními a municipálními orgány a s řadou dotčených institucí a osob. To předurčuje nezbytnost ověřovat v uznávacím procesu přiměřenou znalost českého jazyka tak, jak je zakotveno v § 21 zákona o uznávání. Rada za tím účelem vede rozdílovou zkoušku v českém jazyce, přičemž se připouští i slovenština. Za splněnou podmínku zde Rada považuje vzájemnou srozumitelnost komunikace.
Závěr
Pětičlenná Rada zasedá jednou měsíčně. V průběhu jednání prověřuje formálně i věcně úplnost žádostí i oznámení a rozhoduje o absolvování rozdílových zkoušek. Tyto zkoušky vede a výsledky včetně návrhu na uznání odborné způsobilosti v oborech a specializacích jednotlivých uchazečů předává prostřednictvím Kanceláře Komory ke schválení a podpisu registračního osvědčení předsedovi Komory.
Každoročně prochází uznávacím procesem několik desítek cizinců – převážně občanů členských států EU. Vzhledem k tomu, že Komora vydává a aktualizuje studijní materiály pro přípravu k autorizačním zkouškám a tyto materiály využívají i cizinci pozvaní k rozdílové zkoušce, probíhají tyto zkoušky velice úspěšně. Jazyková bariéra je příčinou, že naprostá většina uchazečů o uznání odborné způsobilosti je ze Slovenska. Ostatní uchazeči jsou buď naturalizovaní nebo příhraniční cizinci nebo Češi žijící trvale mimo ČR.