Zprávy a informace ČKAIT 2024|03

Z historie zcela jasně vyplývá, že v dávné i nedávné minulosti bylo jasně vymezeno, kdo mohl provádět stavbu a jaké pro to musel mít zvláštní oprávnění. Přitom je jedno, zda byly příbytky lidí a zvířat realizovány z větví a listí, hlíny, dřeva, kamene nebo z dnešních moderních materiálů. Vždy jejich výstavba vyžadovala určitou zručnost a znalost fyzikálních zákonů. Vždy bylo nutné, aby stavbu prováděl odborník. V dnešním pojetí tomu říkáme odborné vedení provádění stavby nebo-li stavbyvedoucí.

Osobní odpovědnost již podle Chammurapiho zákoníku – chybující stavitel mohl být potrestán i smrtí

První zmínku o těchto odbornících nalezneme již v nejstarším dochovaném kodexu na světě tzv. Chammurapiho zákoníku, nazvaném podle babylonského krále Chammurapiho, který vládl v letech 1792–1750 př. n. l. Činnost odborníka – stavitele byla postavena na jeho osobní zodpovědnosti jako fyzické osoby:

• (§ 229) jestliže stavitel postavil pro někoho dům, svou práci však neprovedl pevně a dům, který postavil, se zřítil, a (jestliže) způsobil smrt majitele domu, tento stavitel bude potrestán smrtí;
• (§ 232) jestliže zničil věci (v domě), cokoliv zničil, nahradí; a poněvadž dům, který postavil, nezbudoval pevně, a dům se (proto) zřítil, postaví dům, který se zřítil, (znovu) na vlastní náklad;
• (§ 233) jestliže stavitel postavil pro někoho dům, neprovedl však svou práci náležitě a zdivo zchátralo, tento stavitel opraví toto zdivo na vlastní náklad.

Stavbyvedoucí v dějinách českého stavebního práva

V publikaci Dějiny českého stavebního práva od PhDr. Martina Ebela, Ph.D., lze nalézt řadu zajímavých historických informací o odbornících na stavby.

Ve druhé polovině 18. století zajišťovaly výchovu stavebních řemeslníků a odborníků cechy.

Na počátku 19. století byl patrný zásadní tlak vídeňského dvora na zvyšování kvality vzdělání stavitelů, který se odrazil v několika dvorských nařízeních a následných guberniálních dekretech. Pražská polytechnika se souběžně snažila rozšířit platnost guberniálního nařízení na všechny zedníky a tesaře po vzoru poměrů zavedených v Dolních Rakousích. Dosud platící cechovní systém, v jehož rámci byli běžně vychováváni zedničtí mistři, však nebyl ani zrušen, ani upraven, což vedlo k zásadnímu rozporu.

Proto bylo v roce 1815 vydáno guberniální nařízení, které rozdělovalo adepty do tří skupin:

• v první kategorii byli mistři v hlavním městě (Praze),
• ve druhé kategorii byli mistři ve velkých městech a městečkách,
• do třetí kategorie pak spadali venkovští mistři, na něž neměly být kladeny velké nároky.

Dalším dekretem ze září 1819 byly podmínky pozměněny či spíše zmírněny proto, aby bylo řemeslnické vzdělání zachováno jako oddělené. Ti, kteří by chtěli získat vyšší vzdělání, měli možnost buď navštěvovat čtvrtou třídu na hlavní škole, či vystudovat polytechniku. Absolvování přednášek na polytechnice a jmenované zkoušky byly povinné pouze pro architekty, stavitele, zednické a tesařské mistry působící v Praze nebo pro všechny, kteří chtěli nastoupit ke stavebnímu úřadu. Ostatní osoby žádající o mistrovství měly absolvovat celý přednáškový kurz na pražské polytechnice nebo alespoň podstatné základy rýsování v nedělních a svátečních školách. Pro venkovské adepty již návštěva polytechniky nebyla podmínkou, s ohledem na skromnější nároky kladené na jejich stavby, přezkoušení na zemském stavebním ředitelství však zůstalo zachováno, i když již neměli být zkoušeni z vyšší teorie. Pro kameníky a pokrývače nebyla návštěva polytechniky předepsána, přesto však na ni mohli docházet i oni a zde být přezkoušeni pro dosažení větší prestiže v rámci své profese.

O profesi stavbyvedoucích nalezneme zmínku i v prvním stavebním řádu, vydaném v květnu 1833, který platil pro česká města a venkov. Zde již můžeme nalézt např. tyto konkrétní požadavky:

• Bez stavebního povolení nesměla být stavba započata, jinak byl stavitel či tesařský mistr pokutován.
• Mohla být nařízena místní prohlídka oznámené stavby za účasti stavitele či zednického mistra a tesaře a stavebníka.
• V případě sporu stavitele s úředním stavitelem měl být povolán třetí odborník.
• Práce musela být domluvena vždy s mistrem (nikoliv s tovaryšem) a jemu zaplacena.
• Při odchylce od plánů měl být stavitel či tesařský mistr potrestán, nepovolená část stavby měla být zbořena.
• Po dokončení stavby měla být stavba prohlédnuta komisí, zda je provedena podle plánů, povolení a zákonných předpisů. V komisi měl být stavebník, stavitel, stavební odborníci a v krajských městech krajský inženýr.
• K novostavbě či přestavbě musel mít stavebník (pod trestem) oprávněného stavitele, zednického, tesařského či pokrývačského mistra.
• Přestupky proti stavebnímu a požárnímu řádu byly trestány.

Polír, zednický, tesařský nebo pokrývačský tovaryš měl zákaz pracovat bez vědomí mistra, převzít jakoukoliv stavbu nebo vyhotovit plán. Tresty byly stanoveny vězením nebo tělesným trestem podle cechovních generálií.

Stavební řády vydané v letech 1886 až 1894 určovaly, že u staveb na povolení je nutné oznámit jméno stavbyvedoucího s náležitým oprávněním a definovaly odpovědnost stavbyvedoucího:

• Stavbyvedoucí oznamoval stavebnímu úřadu počátek stavby či bourání staré budovy.
• Stavbyvedoucí odpovídal za to, že bude stavba provedena podle všech předpisů i za bezpečnost osob pracujících na stavbě.
• Stavbyvedoucí odpovídal za to, aby stavba byla provedena důkladně a z kvalitního stavebního materiálu.
• Stavbyvedoucí odpovídal za zabezpečení staveniště, rozmístění svítilen, zajištění stavební jámy, zapažení staveniště proti komunikaci atd.

V období první republiky museli stavbyvedoucí absolvovat několikadenní stavitelské zkoušky z praktických a teoretických znalostí.

K dalším změnám stavebního práva došlo až ve čtyřicátých letech 20. století novelou v roce 1942 a dále zákonem č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí.

„Zlatá padesátka“ platila 30 let od roku 1976 do roku 2006

Dalším předpisem byl ve druhé polovině 20. století zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který byl v platnosti od 1. října 1976 do 31. prosince 2006 a upravoval provádění staveb, ať již v socialistickém pojetí, (1. října 1976 – 30. června 1998), tak po novelizacích přizpůsobený tehdejší době (1. července 1998 – 18. prosince 2001).

V souvislosti s dalšími potřebami společnosti byly v mezidobí při velké novele stavebního zákona nebo-li „zlaté padesátky“, jak ji mnozí pamětníci nostalgicky nazývají, nově definovány zvláštní způsobilosti ve výstavbě, které odkazovaly na autorizační zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon).

Při této novele byly ze stavebního zákona vypuštěny § 45 a § 46, které od roku 1976 upravovaly pracovní činnosti související s přípravou, projektováním, prováděním nebo kolaudováním staveb a měly rozhodující význam pro ochranu zájmů společnosti při výstavbě. Tuto činnost totiž tehdy mohly vykonávat pouze osoby, které k nim prokázaly zvláštní způsobilost:

• která byla souhrnem teoretických vědomostí, praktických zkušeností a dovedností, jež byly nezbytné k řádnému výkonu vybrané činnosti;
• zvláštní způsobilost osob se úředně ověřovala a osvědčovala vydáním průkazu zvláštní způsobilosti;
• organizace, které pro výkon vybraných pracovních činností neměly pracovníky s předepsaným průkazem, nesměly tyto činnosti vykonávat;
• zásady pro postupné vytváření systému ověřování zvláštní způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě, jeho doplňování a zdokonalování, vybrané pracovní činnosti, pro které se požadovala zvláštní způsobilost k projektování a inženýrské činnosti při investiční výstavbě, stanovil obecně závazný právní předpis.

Upřesnění bylo vloženo i do vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se prováděla některá ustanovení stavebního zákona, kde bylo v § 9 identifikováno, co se rozumí odborným vedením realizace stavby.

„Starý stavební zákon“ platil od ledna 2007 do června 2024

Posuneme-li se k dalšímu předpisu pojednávajícímu o stavbách, tedy ke stavebnímu zákonu č. 183/2006 Sb., platnému od 1. ledna 2007, tak zde nalezneme jak pojem stavbyvedoucí a jeho činnost, tak i odborné vedení provádění stavby. Jak se v tom vyznat?

Není to složité, starý stavební zákon definoval práva a povinnosti stavbyvedoucího, který v tomto pojetí současně zajišťuje i odborné vedení provádění stavby jejich změn v symbióze se zvláštním právním předpisem, jímž je autorizační zákon (č. 360/1992 Sb.), který oprávnění těchto osob definuje.

Ve starém stavebním zákoně byly jasně stanoveny povinnosti stavbyvedoucího:

• je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací (§ 153),
• zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů (§ 153),
• zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem (§ 153),
• v případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytýčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou (§ 153),
• je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby (§ 153),
• vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby (§ 153),
• spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi (§ 153),
• je oprávněn provádět zápisy do stavebního deníku (§ 157),
• při odborném vedení stavby zabezpečuje, aby práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění (např. zákon č. 360/1992 Sb. – autorizační zákon, zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví), vykonávaly jen osoby, které jsou držiteli takového oprávnění,
• odborné vedení provádění stavby je zapotřebí i v případě, kdy se jedná o stavbu bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou a která by mohla být jinak prováděna svépomocí,
• v § 180 jsou pak definovány přestupky stavbyvedoucího proti stavebnímu zákonu.

Stavbyvedoucí musel být podle starého stavebního zákona v součinnosti s dalšími subjekty:

• § 133 odst. 4) – Stavební úřad v případě, kdy provádí kontrolní prohlídku rozestavěné stavby, může vyzvat stavbyvedoucího k účasti na této prohlídce,
• § 134 odst. 2) – Stavební úřad může při kontrolní prohlídce při zjištění závady vyzvat stavbyvedoucího k jejímu odstranění,
• § 152 odst. 3) písm. a) – Při provádění stavby, pokud vyžadovala stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu, je stavebník povinen oznámit stavebnímu úřadu předem u svépomocné formy výstavby jméno a příjmení stavbyvedoucího nebo osoby, která bude vykonávat stavební dozor,
• § 155 odst. 1) – Stavbyvedoucí je povinen bezodkladně oznámit příslušnému stavebnímu úřadu a ministerstvu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám.

Jak už je výše uvedeno, pozice stavbyvedoucího je odborná činnost definována autorizačním zákonem jako jedna z vybraných činností, jenž určuje okruh osob, které mohou tuto pozici vykonávat – autorizovaný architekt (§ 17 zák. č. 360/1992 Sb.), autorizovaný inženýr (§ 18 zák. č. 360/1992 Sb.) a autorizovaný technik (§ 19 zák. č. 360/1992 Sb.), a to vždy v rozsahu oboru, popřípadě specializace, která mu byla udělena a kterou je oprávněn vykonávat.

Povinnosti stavbyvedoucího podle nového stavebního zákona od 1. července 2024

Posledním právním předpisem, v němž opět nalezneme povinnosti stavbyvedoucího, je nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. (dále jen „NSZ“). Tento zákon byl sice vydán ve Sbírce zákonů již v roce 2021, ale jeho účinnost nabývala postupně, proto krátká rekapitulace. Záhy po svém vydání byl novelizován tzv. odkládací novelou č. 195/2022 Sb., jejímž smyslem bylo odložení vzniku státní stavební správy, následovala „velká“ novela č. 152/2023 Sb., ve které byly zrušeny státní stavební správy a provedeny odpovídající procesní změny v návaznosti na revizi zák. č. 284/2021 Sb. „změnový zákon“. Poslední novelou NSZ, č. 465/2023 Sb., byly napraveny některé chyby, které byly do zákona zaneseny nekomplexními poslaneckými návrhy. Od 1. ledna 2024 ho jako první začal aplikovat Dopravní a energetický stavební úřad (dále jen „DESU“), v jehož kompetenci jsou stavby vyhrazené, jejichž výčet nalezneme v příloze č. 3 NSZ. Od 1. července 2024 pak vstoupí NSZ v účinnost pro „zbytek“ stavebních úřadů.

Nahlédneme-li do nového stavebního zákona, tak v i tomto právním předpise jsou obdobně definovány povinnosti stavbyvedoucího, a to následovně:

• stavbyvedoucí je povinen odborně vést provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy (§ 164),
• řídit provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a s ověřenou dokumentací pro povolení záměru a dokumentací pro provádění stavby nebo dokumentací pro odstranění stavby (§ 164),
• zajistit řádné uspořádání staveniště a provozu na něm (§ 164),
• zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících z jiných právních předpisů (§ 164),
• zajistit dodržení požadavků na výstavbu, popřípadě technických předpisů a technických norem, které souvisí s vlastním prováděním nebo odstraňováním stavby, zařízení nebo terénní úpravy (§ 164),
• zajistit vytyčení tras technické infrastruktury na staveništi (§ 164),
• působit k odstranění závad vzniklých při provádění nebo odstraňování stavby nebo terénní úpravy a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby (§ 164),
• vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby (§ 164),
• spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo dozor projektanta, pokud jsou určeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi,
• stavbyvedoucím je fyzická osoba oprávněná podle autorizačního zákona k odbornému vedení provádění nebo odstraňování stavby (§ 14),
• stavby, zařízení a terénní úpravy musí být prováděny a odstraňovány stavebním podnikatelem, který zabezpečí odborné vedení provádění nebo odstraňování stavby stavbyvedoucím (§ 159 odst. 1),
• odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím je třeba i v případě, že se jedná o stavbu pro bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou, i když by jinak mohla být prováděna svépomocí (§ 159 odst. 2) písm. b),
• při odstraňování staveb, v nichž je obsažen azbest (§ 159 odst. 3),
• u stavby prováděné nebo odstraňované svépomocí je povinen stavebník oznámit stavebnímu úřadu jméno a příjmení stavbyvedoucího (§ 160 odst. 2) písm. c),
• při provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy je zhotovitel povinen zajistit stavbyvedoucího nebo stavební dozor (§ 163 odst. 1) písm. c),
• je oprávněn provádět zápisy do stavebního deníku (§ 166 odst. 2),
• je povinen bezodkladně oznámit stavebnímu úřadu prostřednictvím systému stavebně technické prevence výskyt závažné a opakující se závady nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným škodám (§ 169),
• na písemnou výzvu stavebního úřadu je stavbyvedoucí povinen se zúčastnit kontroly (§ 292),
• v § 302 jsou pak definovány přestupky stavbyvedoucího jako vybraných osob proti stavebnímu zákonu až do výše 400 000 Kč,
• v § 303 odst. 2) jsou pak definovány přestupky stavbyvedoucího jako fyzické osoby až do výše 400 000 Kč.

Tolik výše uvedených informací najednou může vyvolat dojem složitosti a komplikovanosti, ale není tomu tak. Shrňme nyní, kdo je tedy stavbyvedoucím a co má na starosti:

• Jedná se o fyzickou osobu, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu (zák. č. 360/1992 Sb.).
• Oprávnění k činnosti uděluje Česká komora architektů (ČKA) a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT, dále jen Komora).
• Komora po úspěšném složení zkoušky odborné způsobilosti a složení předepsaného slibu zapíše osobu, které byla udělena autorizace, do seznamu autorizovaných osob vedeného Komorou a vydá této osobě osvědčení o autorizaci s vyznačeným oborem, popřípadě specializací a razítko s malým státním znakem České republiky (§ 9 odst. 1) zák. č. 360/1992 Sb.). Na razítku je uveden titul, jméno, příjmení a číslo v seznamu.
• Podle stavebního zákona musí stavbyvedoucí vést kaž­dou stavbu nebo změnu dokončené stavby, kterou jako zhotovitel provádí stavební podnikatel (§ 160 odst. 1) zák. č. 183/2006 Sb.), přičemž počet staveb, které stavbyvedoucí řídí, není zákonnou normou stanoven.
• Na stavbě, nebo na její části, je pouze jeden stavbyvedoucí, který je povinen stvrdit vedení stavby uvedením svého jména a příjmení, podpisem a otiskem svého autorizačního razítka na úvodních listech stavebního deníku, který na stavbě vede.
• Autorizovaná osoba, tedy i stavbyvedoucí, je povinna vykonávat činnosti, pro které ji byla udělena autorizace, osobně, popřípadě ve spolupráci s dalšími autorizovanými osobami nebo ve spolupráci s jinými fyzickými osobami pracujícími pod jejím vedením (§ 12 odst. 2) zák. č. 360/1992 Sb.).
• Pokud činnost autorizované osoby přesahuje rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializací (§ 12 odst. 6) zák. č. 360/1992 Sb.).
• Stavbyvedoucí při činnosti své práci postupuje podle platné projektové dokumentace a v souladu s rozhodnutími nebo jinými opatřeními stavebního úřadu.
• Stavbyvedoucí zajišťuje organizaci staveniště a řídí na něm provoz.
• Koordinuje práce podřízených mistrů a jejich pracovních čet, stejně tak i kapacity provádějících firem nebo činnost externích dodavatelských firem.
• Zajišťuje ekonomické i technické parametry a dohlíží na ně, řídí a usměrňuje technologické a pracovní postupy výstavby a většinou zajišťuje podklady pro fakturaci, eviduje případné vícepráce nebo méněpráce, komunikuje se stavebním dozorem a investorem.

A co říci závěrem?

Výčet výše uvedeného dokládá, že každá společnost, která byla organizována, si byla jasně vědoma dopadu stavební činnosti na veřejnost a nebezpečí, které pro lidské životy a zdraví znamenala špatně postavená stavba. Navrhování a provádění staveb bylo vždy považováno za činnost vysoce odbornou, náročnou na profesní znalosti a dovednosti, spojenou s vysokou mírou osobní zodpovědnosti stavitele. V období direktivně řízené ekonomiky byla do značné míry potlačena osobní odpovědnost jednotlivce, kterou nahradila „kolektivní“ odpovědnost. V tržním hospodářství je vyžadována vysoká míra osobní odpovědnosti ve vybraných profesích. Pokud tedy usilujeme o vysokou technickou a estetickou úroveň a kvalitu staveb, je s tímto úsilím neodmyslitelně spojen důraz na osobní odpovědnost projektanta, který stavbu navrhuje, a stavbyvedoucího, který její provedení řídí.

Přehled nejdůležitějších právních předpisů

• zákon č. 183/2006 Sb., starý stavební zákon (SSZ)
• zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
• zákon č. 416/2009 Sb., liniový zákon
• vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu
• vyhláška č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech
• vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
• vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb
• zákon č. 283/2021 Sb., nový stavební zákon (NSZ)
• vyhláška č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb
• vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu