Zprávy a informace ČKAIT 2023|05

V posledních letech se mezinárodní spolupráce na odborné úrovni v oblasti stavebnictví dynamicky rozvíjí. Řeč je například o složitých mezistátních dopravních sítích, kde je kooperace na mezinárodní úrovni klíčová. Stavební úřady stále častěji projednávají řízení o výstavbě různých typových projektů, od nákupních středisek přes obchodní centra až po velkosklady nejrůznějších nadnárodních e-shopů. Samozřejmostí je také široká paleta stále se zdokonalujících energeticky úsporných staveb. Podobných příkladů je celá řada a rozvoj zastavit nelze. Odborníci ve svém oboru, jako jsou i autorizované osoby ČKAIT, tak mají stále častěji příležitost vykonávat svou profesi v zahraničí, dnes už prakticky kdekoliv na světě. To ovšem v případě zavinění škody může znamenat povinnost AO k její náhradě v diametrálně odlišných cenových relacích, než je tomu na domácí půdě.

Jak je to s profesním pojištěním ve stavebnictví v rámci EU?

Nejjednodušší, i když často náročná kritéria pro výkon kvalifikovaných činností mají všeobecně odborníci v rámci EU, kam také kroky AO směřují nejčastěji. Jednou ze čtyř základních svobod tohoto uskupení je „volný pohyb pracovníků“, který v oblasti specializovaných odvětví nejlépe harmonizuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací (dále jen „Směrnice“). Tento legislativní právní akt si kladl a stále klade za dlouhodobý cíl hlavně dodržování základních principů EU (v době svého vzniku principů ES), konktrétně zásady rovnoprávnosti, zákaz diskriminace a jednotný přístup ke všem odborníkům mezi jednotlivými členskými státy. Sjednocuje tak základní pravidla, která dopadají i na autorizovanou činnost členů ČKAIT.

S ohledem na její obecně závazný charakter implementovaly Směrnici jednotlivé členské státy více či méně do svých právních řádů. Jeden z hlavních pilířů EU je touto cestou regulován zejména v těch oblastech, kde zákony jednotlivých zemí EU podmiňují výkon odborné činnosti například dosažením vyššího stupně odborné způsobilosti či splněním zvláštních kvalifikačních předpokladů.

Autonomie jednotlivých zemí EU ovšem nesmí být těmito předpisy dotčena, a tak se i tato Směrnice, stejně jako podobné normativní právní akty, soustředí především na sjednocování pravidel, nikoliv na samotná kritéria. Konkrétní podmínky na vzdělání, praxi či oborné znalosti si pro výkon oborné činnosti stanovuje každý členský stát samostatně a stejně tak může definovat povinnost sjednat si před započetím výkonu odborné činnosti pojištění profesní odpovědnosti podobně, jako je tomu v ČR.

Naši zákonodárci zapracovali zmíněnou Směrnici do právního řádu ČR v podobě zákona č. 18/2004 Sb., který zkráceně nazvali „Zákon o uznávání odborné kvalifikace“. V oblasti odborných činností ve výstavbě dohlíží na splnění odborných kritérii profesní komory ČKAIT či ČKA. Pro stavební inženýry a techniky platí předpis Směrnice pro uznávání odborné kvalifikace osoby usazené, resp. pro ověření odborné kvalifikace osoby hostující (dále jen „směrnice ČKAIT“), kterou schválilo Představenstvo ČKAIT dne 31. listopadu 2019 a která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2020.

Většina zemí EU v nejrůznějších pracovních odvětvích obvykle řeší situaci podobně a zajišťuje chod a dohled nad dodržováním zákonných podmínek prostřednictvím specializovaných komor, svazů či obdobných uskupení. Zmíněná Směrnice si tedy klade za cíl, aby jednotlivé státy nestanovovaly v oblasti pojištění odlišná kritéria či nevyžadovaly např. vyšší limity pojistného plnění u zahraničních pracovníků oproti domácím. Zkrátka aby dosáhly jednotného přístupu.

Lávka Lunda s předpjatou mostovkou o délce 181 m byla postavena v roce 2019 ve Švédsku podle alternativního návrhu a realizační dokumentace brněnské projektové kanceláře Stráský, Hustý a partneři s.r.o., která realizovala své projekty ve 22 státech světa a získala 42 mezinárodních ocenění. Za 33 let své existence postavila téměř 56 km mostů a lávek. Foto: Stráský, Hustý a partneři s.r.o.

Je pro mé odborné působení v zahraničí dostačující pojištění sjednané v rámci ČKAIT?

Pro odpověď na tuto otázku je zásadní, zda cílová země vyžaduje pro výkon odborné činnosti ve výstavbě také členství v nezávislé stavovské organizaci či příslušnost k ní podobně, jako je tomu v případě ČR a ČKAIT. Dále je důležité, zda je podmínkou takové příslušnosti i povinnost sjednat si pojištění profesní odpovědnosti. Zároveň hrají roli právní či jiné stavovské předpisy, které mohou určovat minimální požadavky na parametry a rozsah pojistné ochrany. Tyto základní faktory potom rozhodnou, zda je dostačující pojištění, které má AO sjednané v rámci členských poplatků ČKAIT, či zda je nutné nějaké připojištění nad jeho rámec. Obecně je situace opět jednodušší v rámci Evropské unie, kde platí pro výkon odborných činností všeobecně velmi podobná pravidla a podmínky. Někde jsou velmi liberální, jako například ve Francii, kde v podstatě stačí jednoduchá atestace plus 3 roky praxe. Ovšem naopak třeba v Chorvatsku tamní Chorvatská komora stavebních inženýrů HKIG stanovuje svým stavovským předpisem požadavek na minimální limit pojistného plnění v přepočtu ve výši cca 5 mil Kč a dalších podmínek také není zrovna málo.

Autorizovaní inženýři a technici se s žádostí o hostování nejčastěji obrací na Slovenskou komoru stavebných inžinierov, která je obdobou ČKAIT. Ta uznává rozsah pojištění, jež má česká AO sjednané u české ČSOB pojišťovny, a.s. Požadavky slovenské inženýrské komory jsou velmi podobné té české, nijak nevybočují. Podmínky na rozsah či parametry pojištění nejsou dopodrobna definovány žádným právním ani jiným stavovským předpisem, stejně jako v případě ČR. Není tedy potřeba nic připojišťovat a pojištění hrazené z členských příspěvků AO ČKAIT lze použít ve stejném rozsahu i v případě hostování ve slovenské komoře.

Ne všude v EU jsou podmínky pro přicházející odborníky benevolentní. V různých státech mohou být požadavky velmi specifické, nebo naopak mohou zcela chybět a pojištění pro výkon činnosti nemusí být podmínkou. V rámci EU se lze alespoň odvolávat na její základní svobody a principy, v tomto případě konkrétně na zákaz diskriminace či na rovnoprávnost a rovnocenný přístup. Pokud pojištění splňuje požadovaná minimální kritéria dané země či stavovské organizace, potom by se hostující osoba neměla setkat se situací, že jí nebude uznáno jen proto, že je „zahraniční“. Naopak svévolné odmítnutí jednotlivé komory či svazu by v případě sporu před Soudním dvorem EU v Lucemburku bylo považováno za neopodstatněné, až diskriminační.

Co když mě pracovní povinnosti zavedou až za hranice EU? Co mě čeká z hlediska pojištění?

Pestrost odborných činností ve výstavbě nezná hranic a většina odborníků, jakými jsou i AO ČKAIT, může odborné činnosti v oblasti stavebnictví provádět prakticky kdekoliv na světě. Zde se ovšem nelze odvolávat na stejné hodnoty a principy, jaké má např. EU. V některých „nečlenských“ zemích jsou podmínky pro výkon odborných činností velmi odlišné a mnohdy nelze hovořit o rovném přístupu. V případě zavinění škody se lze z hlediska povinnosti k její náhradě a pojištění odvolávat na jednotné principy a hodnoty. To eliminuje pravděpodobnost, že AO bude muset v případě zavinění škody financovat neadekvátní náhradu či že bude jako zahraniční pracovník v procesu šetření škody diskriminována. Přesto se můžeme v některých zemích světa setkat s diskriminací zahraničních pracovníků. S ohledem na statistiky tak mají takřka všechny české pojišťovny automaticky vyloučeny škody, které vzniknou na území USA a Kanady. U mnoha pojišťoven nelze tuto výluku zrušit, či dokonce ani zmírnit, a to ani za příplatek. Toto neplatí o rámcové pojistné smlouvě sjednané ve prospěch AO, kde lze USA a Kanadu za příplatek připojistit.

Jak je to s pojištěním, když chce odborník ze zahraničí působit v ČR?

V ČR je výkon odborných činností ve výstavbě podmíněn zmíněnou příslušností k ČKAIT či ČKA, které po splnění obecně známých podmínek a kvalifikačních předpokladů také svým zahraničním kolegům udělují autorizaci na základě § 7 písm. b) zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon (dále jen „AZ“). K dalším podmínkám patří i povinnost sjednat si před započetím výkonu autorizované činnosti pojištění. Tato povinnost není pro uchazeče přicházející z EU nijak samostatně vyčleněna a upravuje ji pro všechny stejný § 16 AZ. U kolegů ze zahraničí, v souladu s § 30b odst. 4 AZ, mohou orgány Komory prověřit platnost pojištění, což je v souladu s předpisy EU oprávněné. Po splnění všech potřebných podmínek mohou občané EU rovnocenně započít výkon autorizované činnosti, a to formou institutu zvaného „osoba hostující“ či „osoba usazená“.

Rozdílů mezi osobou hostující a osobou usazenou je celá řada. Z pohledu pojištění jsou odlišnosti hlavně ve způsobu jeho sjednávání. Osoba usazená má ve vztahu ke splnění povinnosti sjednat si pojištění situaci jednodušší a platí pro ni podmínky všeobecně stejné jako pro všechny ostatní členy. Pojištění tak má usazená AO, stejně jako ostatní členové, sjednáno automaticky bez nutnosti vlastního přičinění, a to v obvyklém smluvně sjednaném rozsahu bez omezení.

Osoba hostující ve ČKAIT má obecně spíše „krátkodobý charakter působnosti“ a pojištění v rámci příslušnosti ke ČKAIT, a tedy v rámci hostování, nemá sjednáno automaticky. Musí si ho tak zajistit sama, z vlastní iniciativy, což ovšem není problém a v ČR toto umí většina běžných pojišťoven. Opět zde platí zásada zákazu diskriminace, což absence minimálních požadavků na rozsah pojistné ochrany těmto osobám v ČR usnadňuje. Pokud tedy již hostující osoba pojištění má a jedná se o pojištění profesní odpovědnosti, tak splňuje minimální požadavky, které v ČR nejsou dále podrobně definovány žádným předpisem. Samozřejmě by toto pojištění mělo splňovat základní rozsah, tak jako u komorového pojištění (tedy minimálně územní rozsah ČR v případě hostování).

Nutno doplnit, že AZ přistupuje k evropské integraci poměrně zodpovědně. Zmiňovanou Směrnici rozsáhle zapracoval a otázku působení zahraničních kolegů z EU řeší hned v několika paragrafech. Dá se říct, že se tato problematika prolíná napříč celým tímto zákonem. Stěžejní jsou pak § 30a – § 30k AZ, ze kterých je patrné, že v souladu s právními předpisy EU (v době vzniku předpisy ES) autorizační zákon nevyžaduje nic nadstandardního či vybočujícího od podobných evropských uskupení, jako jsou ČKAIT nebo ČKA.

Existují nějaká další úskalí v oblasti pojištění odpovědnosti a mezinárodní spolupráce ve stavebnictví?

Kromě odlišnosti právních předpisů a konkrétních požadavků jednotlivých zemí spočívá další všeobecný problém v oblasti výkladu a terminologie. Kvůli pestrosti jazyků v EU lze v různých zemích různé odborné termíny vykládat odlišným způsobem, což může vyvolat pochybnosti a v případě vzniku škody také komplikace. Za zmínku stojí například termíny „škoda“ či „újma“. Rozdíl mezi nimi nechápe ani velká část české odborné veřejnosti. Nikde pak není jasně řečeno, jak má vypadat překlad a s jakým termínem má pracovat překladatel pojistné smlouvy či pouhého certifikátu o pojištění.

Obvykle platí pravidlo, že výklad pojistné smlouvy se řídí terminologií a právním řádem země, ve které bylo pojištění sjednáno, pokud se strany nedohodnou jinak. Vydá-li pojišťovna potvrzení o pojištění ve více jazycích, potom je stěžejní výklad v jazyce té země, ve které bylo pojištění sjednáno, a různé jazykové modifikace pojistných certifikátů mají pouze informativní charakter. Pokud jsou takový certifikát či podobné potvrzení vůbec vystaveny i v dalším jazyce, bývají takřka vždy doplněny o ujednání, že v případě sporů či nejasností bude přihlíženo k výkladu dle jazyka té země, ve které bylo pojištění sjednáno.

Kdo rozhoduje o podmínkách pojištění v EU či jinde ve světě?

Co se týče pojištění, závěrem lze shrnout, že v EU či obecně kdekoliv na světě zůstává na rozhodnutí každého státu, jaké podmínky pro výkon odborné činnosti stanoví a zda vyžaduje kromě dalšího také povinnost mít platné pojištění odpovědnosti za škody vzniklé při výkonu této činnosti. Pokud jde o EU a „západní země“ obecně, bývá pojištění často vyžadováno a je nutné dodržet alespoň minimální rámec pojistné ochrany, je-li tento rámec definován. Každá země má autonomní právo stanovit ve svých předpisech podmínky, obvykle formou právních zákonů, kdy jejich fungování a dohled nad jejich dodržováním zajišťuje příslušná organizace, jako třeba ČKAIT za pomoci stavovského předpisu. Obvykle bývá definován požadavek na rozsah pojistné ochrany, dolní hranice limitu pojistného plnění a spoluúčast. Častý bývá i požadavek, aby pojištění platilo i určitou dobu po ukončení činnosti.

V případě výkonu odborné činnosti ve výstavbě nejen v zahraničí je třeba zvážit sjednaný limit pojistného plnění, i když není žádným předpisem zvýšený limit požadován.