Zprávy a informace ČKAIT 2023|06

Je třeba si uvědomit, že autorizovaná osoba vždy zodpovídá za jakýkoliv dokument označený jejím autorizačním razítkem a problematiku své odpovědnosti by rozhodně neměla podceňovat. Otázka odpovědnosti se může za určitých okolností objevit i desítky let po dokončení stavby. Přinášíme proto podrobný právní výklad k profesní odpovědnosti autorizovaných osob.

Z pohledu práva je odpovědnost autorizovaných osob vždy dvojí: soukromoprávní upravená občanským zákoníkem a veřejnoprávní upravená stavebním zákonem a trestním zákoníkem. Tyto odpovědnosti nelze směšovat. U autorizovaných osob se uplatňují vždy obě nezávisle na sobě. To vyplývá ze základní zásady o vztahu soukromého a veřejného práva, která je uvedena v § 1 odst. 1 občanského zákoníku – uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

Soukromoprávní odpovědnost autorizovaných osob je daná občanským zákoníkem

Soukromoprávní odpovědnost autorizovaných osob brána striktně podle občanského zákoníku není doživotní a zaniká po uplynutí zákonem stanovených lhůt. Ty jsou tří, pěti nebo desetileté. Jen u úmyslných zavinění škod mohou být promlčecí lhůty až patnáctileté.

Soukromoprávní odpovědnost autorizovaných osob je řešena občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., OZ). Výchozí základ pro ni představuje § 5 odst. 1 tohoto předpisu. Ten stanoví, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

Obecně s příslušností k určitému stavu nebo profesi veřejnost spojuje jistou úroveň odbornosti, kompetentnosti, která ovlivňuje chování těchto osob poskytujících důvěru onomu „profesionálovi“. Z tohoto důvodu požaduje § 5 odst. 1 OZ po osobě, která se přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, aby jednala s využitím těch nadprůměrných znalostí a dovedností a s takovou neobvyklou pečlivostí, kterou vyžaduje příslušná profese.

Je třeba zdůraznit, že režim § 5 odst. 1 nedopadá čistě jen na autorizované osoby ve výstavbě, ale na jakékoliv profese v nejširším slova smyslu, jejichž výkon předpokládá určité odborné znalosti, dovednosti či schopnosti. Základ soukromoprávní odpovědnosti je tedy pro všechny „profesionály“ stejný, ať už jde o projektanty, stavbyvedoucí, znalce, lékaře či advokáty. Liší se však mírou „patrnosti, rozpoznatelnosti“ způsobených vad u jednotlivých profesí.

U autorizovaných osob se jejich soukromoprávní odpovědnost projevuje konkrétně v odpovědnosti za vady projektové dokumentace, vady stavebního díla, a to včetně vad díla způsobených vadami dokumentace, v odpovědnosti za škodu takto vzniklou a rovněž v odpovědnosti za škodu způsobenou neúplnou či nesprávnou informací poskytnutou odborníkem za úplatu.

Rozsah odpovědnosti autorizovaných osob za vady díla je dán uzavřenými smluvními podmínkami

Stavba má vadu, pokud neodpovídá uzavřeným smluvním podmínkám. Jasně formulovanou smlouvou se lze vyhnout mnoha soudním sporům.

Soukromoprávní odpovědnost je stanovena OZ v části čtvrté zabývající se problematikou smluv. Pro stavby je konkrétně řešena v rámci úpravy smlouvy o dílo. Ta může být uzavřena nejen písemně, ale podle zákona je možná i v ústní formě. Ústní dohoda však z hlediska právní jistoty, možných soudních sporů a dokazování dohodnutého obsahu smlouvy není zcela ideální. Preferována by měla být smlouva písemná s jasně stanoveným obsahem.

Podle § 2615 odst. 1 OZ má dílo vadu, pokud neodpovídá smlouvě. Obdobné je obecně řečeno i v § 1914 odst. 1 tohoto předpisu – kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. Z toho vyplývá, že je skutečně potřeba věnovat náležitou pozornost obsahu smlouvy, jednoznačně (písemně) vždy určit rozsah práce a odpovědnost a podrobně popsat všechny požadavky vztahující se na výrobky a konstrukce.

Vady díla se rozlišují na vědomé a nevědomé.

• Vědomé vady, které byly způsobeny porušením povinnosti zhotovitele, může objednatel uplatnit kdykoliv.
• Nevědomé vady se pak dělí na zjevné a skryté.
  • Zjevné vady musí objednatel zhotoviteli oznámit hned při převzetí díla, jinak by ztratil práva z vadného plnění.
  • Skryté vady u stavby musí objednatel zhotoviteli oznámit bez zbytečného odkladu poté, co je mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do pěti let od převzetí stavby, a to s následnou subjektivní tříletou a objektivní desetiletou promlčecí lhůtou. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace.

Presumce neviny neplatí pro odpovědnost projektanta a zhotovitele

Účastníci procesu výstavby se zprostí odpovědnosti za vady stavby, jen pokud prokáží, že vada nevznikla v důsledku jejich práce. Tíže důkazního břemena v případných soudních sporech je na nich. To vztahům ve stavebnictví příliš neprospívá.

OZ v § 2630 rovněž upravuje solidární (tedy společnou a nerozdílnou) odpovědnost osob ve výstavbě. Odst. 1 tohoto ustanovení stanoví, že pokud bylo plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán se zhotovitelem společně a nerozdílně

1. poddodavatel zhotovitele, ledaže prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor,
2. kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci, a
3. kdo prováděl dozor nad stavbou, ledaže prokáže, že vadu stavby nezpůsobilo selhání dozoru.

Odst. 2 dále uvádí, že zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si objednatel zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou, kterou si objednatel zvolil.

Tato úprava vnáší určitou nejistotu do vzájemných vztahů. Za situace, kdy by s autorem projektové dokumentace a stavebním dozorem byl smluvně svázán i sám objednatel, půjde zpravidla o komplikované posuzování rozsahu povinností jednotlivých osob z vad a smluvních titulů, z nichž je tato povinnost dána. Pro všechny povinné platí větší či menší míra možnosti zprostit se solidární odpovědnosti z vad, ale platí, že tyto osoby musí být schopné důvody zproštění prokázat. Důkazní břemeno v případných sporech je tedy na nich.

Povinnost k náhradě škody je upravena OZ v rámci závazků z deliktů, konkrétně náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Zde se projevuje dopad § 5 odst. 1 OZ. V případě porušení zákonné povinnosti totiž poškozený v případném soudním sporu prokazuje pouze protiprávní jednání, vznik škody a příčinnou souvislost mezi tím. U autorizované osoby (respektive obecně u „profesinála“) nemusí poškozený prokazovat, že „profesionál“ svým jednáním škodu zavinil. Zavinění ve formě nedbalosti se totiž podle zákona u autorizované osoby s ohledem na její odborné znalosti předpokládá.

To znamená, že pokud by autorizovaná osoba byla v příslušné lhůtě žalována o náhradu škody, kterou měla způsobit svou činností, musela by u soudu prokázat, že jednala nezaviněně, tedy že vynaložila veškerou požadovanou pečlivost a dovednost, kterou by vynaložila osoba obdobného postavení (jiná v daném oboru autorizovaná osoba) v obdobné situaci. Pak by došlo u autorizované osoby k vyvrácení domněnky jejího zavinění ve formě nedbalosti a za způsobenou škodu by neodpovídala. Ale už by k tomu bylo potřeba komplikované soudní dokazování.

Míra odpovědnosti autorizovaných osob zavisí i na jejich postavení

Výše náhrady škody bude jiná u zaměstnance, jednatele či u svobodného inženýra.

Občanský zákoník vedle porušení zákonné povinnosti rozlišuje i škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti. U tohoto typu způsobené škody je zavinění autorizované osoby irelevantní (ledaže by si je smluvní strany sjednaly jako nutný předpoklad). Zde by tedy poškozený v případném soudním sporu prokazoval porušení smluvní povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. Autorizovaná osoba by se zde však mohla povinnosti k náhradě škody zprostit, pokud by slovy zákona prokázala, že jí ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na její vůli.

Pokud by i soudem bylo potvrzeno, že autorizovaná osoba odpovídá za způsobenou škodu, výše její náhrady se pak liší podle postavení autorizované osoby jakožto zaměstnance, svobodného inženýra, podnikající fyzické osoby podle živnostenského zákona či společníka veřejné obchodní společnosti či společnosti s ručením omezeným zřízených za účelem výkonu povolání.

Podle § 636 odst. 1 občanského zákoníku se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. V případě úmyslně zaviněné škody by to bylo patnáct let od jejího vzniku. Po uplynutí těchto lhůt již není možné, aby poškozený podal žalobu na náhradu škody na soud a takto ji vymáhal. Dobrovolně však může být nahrazena stále.

Pohled pojišťovacího makléře na promlčecí lhůty u soukromoprávní odpovědnosti

Odpovědnost autorizované osoby zaniká po uplynutí lhůt dle zákona, problém je v tom, že škoda může vzniknout kdykoli (nevíme, kdy a zda škoda či újma vznikne) a teprve potom začínají běžet lhůty. A z toho možná plyne „pocit“, že odpovědnost je doživotní. Co se týče pojištění, pak pojišťovna obecně uplatňuje promlčecí lhůtu tříletou, která začíná běžet rok po vzniku škody. Podle občanského zákoníku jsou promlčecí lhůty následující:

§ 626

U práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

§ 629

(1) Promlčecí lhůta trvá tři roky.

(2) Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

§ 635

(2) Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

§ 636

(1) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

Veřejnoprávní odpovědnost autorizovaných osob

Veřejnoprávní neboli také trestněprávní odpovědnost může vzniknout i po desetiletích užívání stavby. Mementem budiž soudní jednání po havárii Trojské lávky, kde se projektant musel vyvinit a dokázat, že před více než třiceti lety pracoval správně.

Nezávisle na soukromoprávní odpovědnosti se u autorizovaných osob uplatňuje i jejich odpovědnost veřejnoprávní. Ta je dána jednak stavebním zákonem – zde uvedená úprava platí čistě pro autorizované osoby ve výstavbě, jednak trestním zákoníkem – tresty za způsobené trestné činy „profesinálů“ jsou zde nastaveny jednotně, úprava zde zakotvená se tedy netýká pouze autorizovaných osob ve výstavbě.

I. Současný stavební zákon

Současný stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., SZ) upravuje problematiku vybraných činností ve výstavbě a dále povinnosti a odpovědnosti osob při přípravě, provádění a užívání staveb. SZ vymezuje vybrané činnosti ve výstavbě jako činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě a jež mohou vykonávat pouze fyzické osoby disponující zvláštním oprávněním k jejich výkonu. Tímto oprávněním se rozumí autorizace ve výstavbě udělená za podmínek stanovených autorizačním zákonem (zákon č. 360/1992 Sb., AZ).

Vybranými činnostmi podle § 158 odst. 1 SZ jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle odst. 2, a odborné vedení provádění stavby nebo její změny.

Skutečnost, že vybrané činnosti mohou vykonávat pouze fyzické osoby s prokázanou odbornou způsobilostí, je opodstatněna zájmem státu chránit veřejný zájem ve výstavbě a v maximální možné míře tak zamezit nežádoucím rizikům spojeným s přípravou a prováděním staveb. S výkonem vybraných činností ve výstavbě souvisí vysoká odpovědnost autorizovaných osob za správný výkon těchto činností, a to z důvodu jejich významného vlivu na život, zdraví, majetek, bezpečnost či životní prostředí.

U projektové činnosti ve výstavbě konkrétní odpovědnost řeší § 159 SZ

Projektant odpovídá za realizovatelnost stavby podle jím zpracované projektové dokumentace

Odst. 1 § 159 SZ stanoví, že projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány.

Odst. 3 § 159 SZ pak uvádí, že projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

Provádění staveb je upraveno v § 160 SZ

Stavební podnikatel musí zajistit odborné vedení stavby stavbyvedoucím.

Podle odst. 1 § 160 SZ může stavbu provádět jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, pokud v odstavcích 3 a 4 není stanoveno jinak. Dále je povinen zabezpečit, aby práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění, vykonávaly jen osoby, které jsou držiteli takového oprávnění.

Konkrétní povinnosti stavbyvedoucího jsou určeny v odst. 1 a 2 § 153 SZ. Tento je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytýčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou.

Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.

Majitel nemovitosti je odpovědný za její dobrý stavebně-technický stav

Stavby musí být řádně udržovány po celou dobu své existence.

Dále je třeba upozornit na § 134 odst. 2 SZ, který umožňuje stavebnímu úřadu z moci úřední vyzývat nejen stavebníka či vlastníka stavby, ale i stavbyvedoucího (autorizovaná osoba) či stavební dozor (neautorizovaná osoba s příslušným vzděláním a praxí) ke zjednání nápravy, bude-li stavebním úřadem při kontrolní prohlídce zjištěna závada či vyžaduje-li to úplnost zjištění podle § 133 odst. 2. Nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, vydá stavební úřad v souladu s § 134 odst. 3 rozhodnutí, kterým uvedeným osobám zjednání nápravy nařídí.

Je nutné si současně uvědomit, že odpovědnost za dobrý stavebně-technický stav stavby nespočívá pouze na autorizovaných osobách, ale při jejím posouzení musí být zohledněno i plnění základní povinnosti vlastníka stavby udržovat stavbu podle § 3 odst. 4https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-183#f3031914 po celou dobu její existence, jak uvádí § 154 odst. 1 písm. a) SZ. Není-li stavba řádně udržována, může stavební úřad vlastníkovi stavby nařídit zjednání nápravy (§ 139 SZ).

Skutkové podstaty přestupků autorizovaných osob podle současného SZ

Správněprávní odpovědnost autorizovaných osob za naplnění skutkových podstat přestupků podle SZ není doživotní a zaniká po uplynutí promlčecích lhůt, které jsou tříleté, respektive pětileté. Sankce mohou být uloženy jen do výše 200 000 Kč.

Veřejnoprávní odpovědnost autorizovaných osob ve výstavbě je v SZ stanovena obecně a může se jevit jako doživotní. Aby se však její dopady projednávaly u stavebního úřadu či v rámci trestního řízení, musí pro to být splněny konkrétní zákonné předpoklady, tzn. naplněny příslušné skutkové podstaty přestupků (správněprávní odpovědnost) či trestných činů těchto osob (trestněprávní odpovědnost), které budou projednány v příslušných lhůtách.

SZ upravuje skutkové podstaty přestupků autorizovaných osob ve výstavbě v § 180.

• Odst. 1 § 180 SZ uvádí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 158 provádí vybrané činnosti ve výstavbě bez oprávnění podle AZ.
• Odst. 2 § 180 SZ stanoví, že fyzická osoba se jako projektant územně plánovací dokumentace dopustí přestupku tím, že neodevzdá vybrané části územně plánovací dokumentace v jednotném standardu podle § 159 odst. 2.
• Podle odst. 3 § 180 SZ fyzická osoba se jako stavbyvedoucí dopustí přestupku tím, že

1. v rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 nezjedná nápravu nebo nepředloží doklady ve lhůtě stanovené ve výzvě nebo rozhodnutí stavebního úřadu,
2. poruší některou z povinností podle § 153 odst. 1 nebo 2, nebo
3. v rozporu s § 155 poruší oznamovací povinnost.

Za všechny tyto přestupky může stavební úřad uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

Je důležité rovněž zmínit, že se procesní projednání přestupků řídí přestupkovým zákonem (zákon č. 250/2016 Sb.). Ve vztahu k fyzické osobě je správněprávní odpovědnost tímto zákonem koncipována jako subjektivní, tzn. že při spáchání přestupku u ní musí být prokázáno její zavinění (nedbalost či úmysl), aby jí mohla být uložena pokuta. U podnikajících fyzických osob je však správněprávní odpovědnost koncipována jako objektivní a zavinění zde být zkoumáno nemusí. Stačí pouze porušení zákonem dané povinnosti a naplnění příslušné skutkové podstaty přestupku.

Přestupkový zákon dále jako hmotněprávní podmínku pro řádné projednání přestupků stanoví, že přestupek musí být projednán v příslušné promlčecí lhůtě. Ta u přestupků na úseku stavebního řádu činí podle § 30 písm. b) tohoto zákona tři roky od spáchání přestupku. V této lhůtě musí být přestupek buď pravomocně projednán stavebním úřadem (pravomocné rozhodnutí o přestupku, příkaz, který se chová jako pravomocné rozhodnutí), či alespoň musí být zahájeno řízení o přestupku. Zahájením řízení o přestupku v této tříleté lhůtě se promlčecí lhůta přerušuje a odpovědnost za přestupek pak zaniká nejpozději pět let od jeho spáchání. Pokud by tedy stavební úřad zjistil, že se přestupek autorizované osoby stal před více než třemi lety, už za něj pokutu uložit nemůže. Pokud by stavební úřad v tříleté lhůtě alespoň zahájil řízení o přestupku, ale neměl by je pravomocně ukončeno do pěti let od spáchání přestupku, musel by je zastavit a také by již pokutu uložit nemohl.

Možnost překrývání autorizačních oborů se od 1. ledna 2024 rozšiřuje

V této souvislosti je však třeba upozornit na oblast možného překrývání autorizací některých vybraných oborů pro projektovou činnost, kterou s účinností od 1. ledna 2024 přináší § 18 odst. 2 AZ. S možností překrývání autorizací v této oblasti již dříve počítaly vnitřní předpisy ČKAIT, nyní se tato problematika dostává na zákonnou úroveň.

Podle ní autorizovaný inženýr v oboru Pozemní stavby, Dopravní stavby, Stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, Mosty a inženýrské konstrukce, Technologická zařízení staveb, Městské inženýrství nebo Stavby pro plnění funkce lesa je v celém rozsahu stavby příslušející oboru jeho autorizace oprávněn vypracovávat všechny oborově vydělené části této dokumentace nebo projektové dokumentace, tedy části příslušející oborům Technika prostředí staveb, Geotechnika a Požární bezpečnost staveb. Zvláštní právní předpis upravující povinnosti autorizované osoby ani § 12 odst. 6 AZ nejsou dotčeny.

Toto doplněné ujednání dává na jedné straně zdánlivě větší svobodu většině autorizovaných inženýrů, kteří vykonávají projektovou činnost u vybraných oborů. Ti si tak mohou samostatně v rámci jimi zpracovávané projektové dokumentace vypracovat jinak oborově vydělené profese, které jsou vyjmenované v § 18 odst. 2 AZ. V závěru tohoto ujednání se ovšem toto rozvolnění opět zmírňuje odkazem na § 12 odst. 6 AZ, který opět povinuje AO k přizvání odborníka na danou profesi „za všech okolností“.

Přitom však vyvstává otázka, proč se nový § 18 odst. 2 do AZ vkládal, když dle určitého výkladu těmto projektantům základní povinnosti přetrvávají. Tato skutečnost je pak podtrhnuta i § 163 odst. 3 a 6 NSZ. Závěr je takový, že dikci § 18 odst. 2 AZ je třeba vykládat jako možnost autonomního rozhodnutí autorizovaného inženýra ve vybraném oboru, zda u vyjmenovaného oboru přizve specialistu, nebo konkrétní situaci vyřeší v rámci projektové dokumentace samostatně, ovšem s příslušnou odpovědností.

Projektovou dokumentací se ve smyslu § 157 odst. 1 NSZ rozumí nejen dokumentace pro povolení stavby s výjimkou jednoduchých staveb uvedených v odst. 1 písm. c) a e) až p) a odst. 2 přílohy č. 2 k tomuto zákona, ale dokumentace pro rámcové povolení, povolení změny využití území, provádění stavby s výjimkou uvedených jednoduchých staveb a odstranění stavby opět s výjimkou uvedených jednoduchých staveb.

II. Nový stavební zákon

I podle NSZ bude platit, že procesní projednání přestupků se bude řídit přestupkovým zákonem. Budou se tak uplatňovat stejné lhůty pro jejich projednání jako v případě dosavadní úpravy. Neprojedná-li stavební úřad přestupek ve stanovené lhůtě, odpovědnost autorizované osoby za něj zaniká. Její odpovědnost ani zde nebude vnímána jako doživotní.

Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb., NSZ) rovněž upravuje problematiku vybraných činností ve výstavbě a dále povinnosti a odpovědnosti osob při přípravě, provádění, užívání a nově výslovně též odstraňování staveb. Obecné vymezení vybraných činností vychází ze současné právní úpravy. Jejich konkrétní výčet je uveden v § 155 NSZ. Stejně jako doposud je vybranou činností zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie a projektové dokumentace, dále odborné vedení provádění stavby nebo její změny anebo nově výslovně též odstraňování stavby. Novinkou mezi vybranými činnostmi ve výstavbě je ověřování výsledků zeměměřičských činností ve výstavbě a výkon dozoru projektanta.

Povinnosti projektanta jsou upraveny v § 162 NSZ

Novinkou je explicitní uvedení, že projektant neodpovídá za odchylky projektové dokumentace, které neschválil. Projektant je povinnen dbát na odbornou způsobilost osob, které zpracovávají jeho projektovou dokumentaci.

Projektant je při projektové činnosti povinen respektovat veřejné zájmy chráněné na základě tohoto nebo jiného právního předpisu, požadavky vyplývající z cílů a úkolů územního plánování a požadavky na výstavbu a je povinen jednat v součinnosti s dotčenými orgány. Dále je povinen zpracovat projektovou dokumentaci v souladu s právními předpisy, přičemž statické a jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly přezkoumatelné.

NSZ už výslovně nezmiňuje veřejnoprávní odpovědnost projektanta za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i odpovědnost za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení včetně vlivů na životní prostředí. Tím však není dotčena výše rozebraná soukromoprávní odpovědnost projektanta za vady projektové dokumentace, vady stavebního díla způsobené vadami dokumentace, odpovědnost za škodu takto vzniklou a rovněž odpovědnosti za škodu způsobenou neúplnou či nesprávnou informací poskytnutou odborníkem za úplatu. Jejich úprava se po účinnosti NSZ nemění.

Co však NSZ v této oblasti explicitně upravuje, je to, že projektant neodpovídá za odchylky od projektové dokumentace, ke kterým došlo při provádění stavby a které neschválil.

Odst. 3 § 162 NSZ rovněž uvádí, že pokud není projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. A dále podle § 162 odst. 6 tohoto zákona je projektant povinen zajistit zpracování příslušných částí územně plánovací dokumentace nebo územní studie a podkladů pro zpracování projektové dokumentace prostřednictvím osob, které jsou k tomu oprávněny podle jiných právních předpisů.

Dokumentace pro provádění stavby se bude zpracovávat ve větší míře než doposud

Povinná dokumentace pro provádění staveb se může stát skrytým druhým stupněm povolovacího řízení. Pokud bude záměr pro povolení stavby zpracovávat jiný projektant než dokumentaci pro provádění stavby, dojde k dalšímu komplikovanému vrstvení odpovědnosti. Dozor projektanta nebude povinný ani u všech typů vyhrazených staveb financovaných z veřejných prostředků.

Stavebník je totiž podle § 160 odst. 2 písm. a) NSZ povinen před zahájením stavby zajistit vypracování dokumentace pro provádění stavby (a to autorizovanou osobou) s výjimkou jednoduchých staveb uvedených v odst. 1 písm. c) a e) až p) a odst. 2 přílohy č. 2 k tomuto zákonu.

Náplň další vybrané činnosti ve výstavbě, dozoru projektanta, je vymezena § 14 písm. h) NSZ, podle něhož se dozorem projektanta rozumí průběžný odborný dozor nad souladem realizace dokumentace pro provádění záměru s dokumentací o povolení záměru a dozor nad prováděním záměru v souladu s dokumentací pro provedení záměru.

Dozor projektanta musí být podle NSZ stavebníkem povinně zajištěn pouze u vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákona a u staveb financovaných z veřejných prostředků, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel stavby, pokud projektovou dokumentaci pro tuto stavbu zpracoval projektant. U staveb financovaných z veřejných prostředků však tato povinnost neplatí pro stavby sítí technické infrastruktury. U jiných staveb dozor projektanta povinný není, to znamená, že v těchto případech bude záviset pouze na smluvním ujednání mezi stavebníkem a projektantem.

Vzhledem k tomu, že pokud tak není smluvně ujednáno, dokumentaci pro provádění stavby nemusí zpracovat stejný projektant, který je autorem dokumentace pro povolení stavby, a navíc dozor projektanta také ještě může vykonávat odlišná osoba, může zde dojít ke komplikované vrstvené odpovědnosti autorizovaných osob, a to jen co se projektantů týče, nepočítaje v to další autorizované osoby působící na stavbě.

Nově i odstraňování staveb musí být pod vedením stavbyvedoucího

Pokud se stavbyvedoucímu nepodaří odstranit vady, musí na to upozornit stavební úřad.

Provádění a odstraňování staveb je pak upraveno v § 159 NSZ, jehož odst. 1 stanoví, že stavby, zařízení a terénní úpravy musí být prováděny a odstraňovány stavebním podnikatelem, který zabezpečí odborné vedení provádění nebo odstraňování stavby stavbyvedoucím, pokud v odst. 2 a 3 není stanoveno jinak.

Konkrétní povinnosti stavbyvedoucího jsou uvedeny v § 164 NSZ. Stavbyvedoucí je povinen odborně vést provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy, řídit provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a s ověřenou dokumentací pro povolení záměru a s dokumentací pro provádění stavby nebo s dokumentací pro odstranění stavby, dále zajistit řádné uspořádní staveniště a provozu na něm, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví a životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících z jiných právních předpisů, zajistit dodržení požadavků na výstavbu, popřípadě technických předpisů a technických norem, které souvisí s vlastním prováděním nebo odstraňováním stavby, zařízení nebo terénní úpravy a zajistit vytýčení tras technické infrastruktury na staveništi.

Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad vzniklých při provádění nebo odstraňování stavby nebo terénní úpravy a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo dozor projektanta, pokud jsou určeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.

Majitel stavby musí stavbu udržovat po celou dobu její životnosti

Je nutné nezapomínat na pravomoci stavebního úřadu při jím vykonávané kontrole podle NSZ.

Odst. 4 § 292 uvádí, že stavební úřad může v rámci kontroly ústně vyzvat kontrolovanou osobu (přičemž ke kontrole je zván stavebník, a je-li to nezbytné též vlastník stavby, hlavní projektant, projektant, zhotovitel, stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor) k odstranění zjištěných nedostatků a stanovit jí k tomu přiměřenou lhůtu, což zaznamená v protokolu. Nebudou-li nedostatky odstraněny, postupuje stavební úřad podle § 294 (ukládání zakazujících opatření – ve vztahu ke kontrolovaným osobám) nebo § 295 (ukládání opatření k nápravě – ty se nařizují pouze vlastníku stavby nebo pozemku).

Podle odst. 1 § 294 NSZ může stavební úřad (případně i bez provedené kontroly, tedy rovnou při zjištění na místě) zakázat

1. stavební nebo montážní činnost, je-li prováděna v rozporu s tímto zákonem nebo jinými právními předpisy,
2. odstraňování záměru, pokud je odstraňován v rozporu s tímto zákonem nebo jinými právními předpisy,
3. užívání záměru, je-li užíván v rozporu s tímto zákonem nebo jinými právními předpisy (to pouze ve vztahu k vlastníku stavby).

I podle NSZ není odpovědnost za dobrý stavebně-technický stav stavby pouze na autorizované osobě. Ustanovení § 167 písm. a) ukládá vlastníku stavby povinnost provádět údržbu stavby po celou dobu její existence. Pokud tuto povinnost neplní a je-li to nezbytné k ochraně zákonem chráněného veřejného zájmu, může stavební úřad i bez provedené kontroly podle § 296 odst. 1 písm. a) NSZ nařídit opatření k nápravě, které by spočívalo v povinnosti provést udržovací práce, a to právě v případě nedostatečné údržby stavby.

Skutkové podstaty přestupků autorizovaných osob podle NSZ

Přestupky podle NSZ mají stejnou koncepci jako podle SZ. Došlo ke zvýšení sankcí. Za přestupky podle § 303 NSZ lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.

Veřejnoprávní odpovědnost autorizovaných osob ve výstavbě je NSZ stanovena obecně a může se jevit jako doživotní. I zde však platí, že aby se dopady této odpovědnosti projednávaly u stavebního úřadu či v rámci trestního řízení, musí pro to být splněny konkrétní zákonné předpoklady, tzn. naplněny příslušné skutkové podstaty přestupků (správněprávní odpovědnost) či trestných činů těchto osob (trestněprávní odpovědnost), které budou projednány v příslušných lhůtách.

NSZ upravuje skutkové podstaty přestupků autorizovaných osob ve výstavbě v § 303. Toto ustanovení je nazváno jako přestupky fyzických osob:

• Odst. 1 § 303 NSZ uvádí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 155 provádí vybrané činnosti ve výstavbě bez oprávnění podle AZ.
• Odst. 2 § 303 NSZ stanoví, že fyzická osoba se jako stavbyvedoucí dopustí přestupku tím, že poruší některou z povinností podle § 164.
• Podle odst. 4 § 303 NSZ se fyzická osoba jako projektant územně plánovací dokumentace dopustí přestupku tím, že neodevzdá územně plánovací dokumentaci v jednotném standardu podle § 162 odst. 6.

Za všechny tyto přestupky může stavební úřad uložit pokutu až do výše 400 000 Kč. NSZ tedy oproti SZ zvyšuje horní hranici sazby pokut, které za naplnění skutkových podstat přestupků na úseku stavebního řádu mohou být uloženy.

III. Odpovědnost autorizovaných osob ve výstavbě podle trestního zákoníku

Trestní odpovědnost autorizovaných osob sice není de jure trestním zákoníkem výslovně stanovena jako doživotní. Problém je, že promlčecí lhůta není spojena s dokončením stavby, ale od určitých událostí běží znova od začátku. De facto se tak skutečně může jednat o doživotní odpovědnost.

Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) upravuje tresty za způsobené trestné činy „profesinálů“ jednotně, úprava zde zakotvená se tedy netýká pouze autorizovaných osob ve výstavbě. Tento zákon nejprve obsahuje obecnou hmotněprávní úpravu pro projednání spáchaných trestných činů. Následně uvádí jednotlivé skutkové podstaty trestných činů.

K naplnění skutkové podstaty trestného činu je nutná vysoká společenská škodlivost (porušení či ohrožení veřejných zájmů), kdy nepostačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. V míře společenské nebezpečnosti činu je tak dán rozdíl mezi trestným činem a přestupkem, jehož společenská škodlivost je obecně nižší.

Pachatelem trestného činu podle trestního zákoníku je fyzická osoba. U ní je k naplnění trestní odpovědnosti za trestný čin potřeba zkoumat její zavinění, přičemž pokud to trestní zákoník uvádí výslovně, postačí zavinění z nedbalosti, jinak je třeba prokázat úmyslné zavinění.

U poruchových trestných činů se počítá promlčecí lhůta od smrti nebo ublížení na zdraví

Délka promlčecí doby se odvozuje od horní hranice trestní sazby odnětí svobody. U privatizačních projektů může být až třicetiletá.

Ani trestní zákoník však nekoncipuje trestní odpovědbost za trestné činy jako doživotní, ale počítá s promlčecí dobou, po jejímž uplynutí už by pachateli nemohl být trest uložen. Trestní zákoník rozlišuje trestné činy poruchové a ohrožující s tím, že u obou stanoví jiný počátek běhu promlčecí doby.

• U trestných činů poruchových začíná promlčecí doba běžet od okamžiku, kdy nastal jejich účinek (např. smrt či ublížení na zdraví). Takto se začátek promlčecí doby určuje např. u trestného činu usmrcení z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti či těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.
• Trestné činy ohrožující mají počátek běhu promlčecí doby stanoven od ukončení jednání. Je tomu tak u trestného činu obecného ohrožení, kdy je pro začátek běhu promlčecí doby důležitá událost, která vedla k ohrožení. Např. vada projektové dokumentace, která měla za následek vadu stavby a stavba byla od jejího dokončení způsobilá ohrozit život, zdraví či majetek jiných osob.

Konkrétní délka promlčecí doby je stanovena v § 34 trestního zákoníku. Jeho odst. 1 uvádí, že trestní odpovědost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí

1. třicet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu,
2. patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
3. deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let,
4. pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,
5. tři léta u ostatních trestných činů.

Promlčecí doba se však obdobně jako u přestupků určitými událostmi přerušuje. To znamená, že příslušnou událostí pak začíná promlčecí doba u daného skutku běžet celá znovu od začátku. Promlčecí doba se konkrétně přerušuje:

1. zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo
2. spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, za který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.

Těmito přerušeními a neustále novými běhy lhůty se pak trestní odpovědnost autorizovaných osob může jevit jako de facto doživotní.

U autorizovaných osob ve výstavbě se může jednat o trestné činy usmrcení z nedbalosti podle § 143, těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147, ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 a obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 trestního zákoníku.

Skutkové podstaty těchto trestných činů přímo počítají s vyšší odpovědností „profesionálů“. Opět je třeba zdůraznit, že takto koncipovaná odpovědnost se netýká pouze autorizovaných osob ve výstavbě, ale jakýchkoliv příslušníků určitých stavů či profesí.

Promlčecí doba činí tři roky. U trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti § 148 odst. 1 trestního zákoníku uvádí, že kdo jinému ublíží z nedbalosti na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Důležitým kritériem pro závěr, že jde o ublížení na zdraví, je pracovní neschopnost poškozeného, která trvá alespoň sedm kalendářních dnů.

Promlčecí doba pět let. Podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku pak platí, že odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Soudní praxe chápe těžkou újmu na zdraví jako vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění, které by omezovaly způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů.

Promlčecí doba deset let.

1. V případě usmrcení z nedbalosti stanoví § 143 odst. 2 trestního zákoníku, že odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Podmínkou pro projednání tohoto trestného činu je následek v podobě smrti. Pouhé vyvolání nebezpečí vzniku tohoto následku není podle tohoto ustanovení trestné, mohlo by však být postihováno při splnění dalších podmínek např. jako trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti.
2. Skutková podstata trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti je uvedena v § 273 trestního zákoníku. Je chápána jako způsobení obecného nebezpečí tím, že pachatel vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo pokud pachatel z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění.
3. Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo zákazem činnosti pak bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

IV. Disciplinární odpovědnost autorizovaných osob

Vedle soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědnosti se u autorizovaných osob uplatňuje ještě jejich disciplinární odpovědnost podle AZ. Disciplinární řízení lze zahájit do tří let od doby, kdy k provinění došlo.

Ten autorizovaným osobám stanovuje obecné povinnosti a odpovědnost za odbornou úroveň poskytovaných činností v souvislosti s udělenou autorizací a s účinností od 1. ledna 2024 také výslovně za porušení obecně závazných právních předpisů při výkonu takových činností a za porušení vnitřních předpisů Komory.

Pokud autorizovaná osoba závažně nebo opětovně poruší povinnosti, které jí stanoví AZ, pak Komora autorizované osobě uloží, nejde-li o trestný čin (ten by musel být předán k projednání v trestním řízení), některé z disciplinárních opatření, s nimiž počítá § 20 odst. 1 tohoto zákona – písemnou důt­ku, pokutu do výše 50 000 Kč (s účinností od 1. ledna 2024 do výše 300 000 Kč), pozastavení autorizace, odejmutí autorizace.

O uložení disciplinárního opatření rozhoduje stavovský soud v disciplinárním řízení, které se zahajuje na návrh dozorčí rady podepsané jejím předsedou.

I zde je důležité dodržení lhůt uvedených v § 21 odst. 2 AZ. Návrh na zahájení disciplinárního řízení může být podán do šesti měsíců ode dne, kdy se Komora o disciplinárním opatření dozvěděla, nejpozději však do tří let, kdy k disciplinárnímu provinění došlo.