Jaké vlastnosti mají panelové stavby občanské vybavenosti na Moravě?
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Panelová sídliště byla v minulosti vždy vybavena stavbami občanské vybavenosti, většinou s nosnou konstrukcí skeletového typu. Na Moravě se více než dvacet let užíval převážně montovaný skelet s ozubem (zkratka MS-OB). Přinášíme proto orientační návod pro statické posuzování jeho sanací a oprav nosných prvků.
V sídlištní zástavbě byla na Moravě většina objektů občanské vybavenosti sídlišť, jako například školy, školky, jesle, prodejny atd., zhotovena z montovaného skeletu s ozubem. Některé budovy stojí již více než padesát let, a lze proto předpokládat, že u řady z nich bude prováděna sanace nebo oprava. Tato orientační pomůcka může být drobnou pomocí při nezbytném posuzování podle současných platných norem
Montovaný skelet s ozubem byl užíván od konce šedesátých let minulého století až do roku 1989. Spolupracoval na něm Výzkumný a vývojový ústav, Generální ředitelství Pozemní stavby a Stavoprojekt Ostrava. Na počátku sedmdesátých let byl dopracován až na typový podklad stavební soustavy, který byl významně revidován v letech 1983 a 1985. V původním návrhu byla statická část zpracována ještě za dílčí platnosti metody „stupně bezpečnosti“, po revizi v osmdesátých letech se již užívala metoda „mezních stavů“. Byl zpracován pro užitná (nahodilá) zatížení v úrovních 3,0 kN/m² a 5,0 kN/m² (v normových zatíženích odpovídajících dnes přibližně „charakteristickému zatížení“). Po roce 1989 se podniky Generálního ředitelství obdobně jako větší projektové ústavy, zejména Stavoprojekty, postupně přetvořily na jiné subjekty. Katalogy tohoto typového podkladu se staly méně dostupnými.
Bezprůvlakový skelet
Skelet byl často nazýván “bezprůvlakový“, protože měl rovný podhled při horním i spodním líci nosné konstrukce stropů se stejnou tloušťkou stropních panelů a průvlaků. Charakteristické souvislosti jsou zřejmé z axonometrického pohledu a stejně tak i možné modulace ve směru skrytých průvlaků nebo ve směru kolmém, tedy ve směru stropních panelů. Stropní panely byly tloušťky 245 mm a šíře 1 180 mm. Jsou popsány včetně délek na obr. 3. Únosnosti v ohybu podle ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí z roku 1986 udává obr. 4 ve verzi typového podkladu z roku 1985.
Obr. 1: Axonometrický pohled na sestavu nosných prvků a dílců obvodového pláště
Obr. 2: Modulové možnosti skeletu
Obr. 3: Rozměry stropních dílců
Obr. 4: Vyztužení a únosnost podle ČSN 73 1201 z roku 1986
Obr. 5: Ukázka vyztužení průvlaku délky 6 m, podle verze typového podkladu z roku 1983
Ploché průvlaky: Byly vnitřní (zatížené stropy z obou stran) a krajní (zatížené stropy jednostranně včetně přitížení panely obvodového pláště – viz obr. 1). Jejich tloušťka činila 245 mm a úprava ozubu pro uložení stropních panelů je patrná z obr. 5. Existovaly ve dvou variantách, pro užitné (nahodilé) zatížení 3,0 kN/m² a 5,0 kN/m² v úrovni normových, dnes charakteristických (zatížení příčkami se započítávalo do užitného zatížení v obou únosnostních variantách). Stropní tabule byla na okraji, ve směru kolmo na průvlaky, ukončena plnostěnnými „povaly“ tloušťky rovněž 245 mm a šíře 600 mm. Ukázka středního, tedy vnitřního, průvlaku je zřejmá z obr. 5.
Ploché průvlaky měly vzdálenost hrany svého okraje od osy 600 mm, ve směru kolmém na podélnou osu bývaly namáhány i kroutícími momenty buď od uložení panelů obvodového pláště, nebo účinky rozdílů ohybového zatížení v případech odlišných rozponů sousedních polí vedle průvlaků. Vzájemné spoje průvlaků byly ve výpočtech rámových konstrukcí uplatňovány jako klouby, pouze v případě oboustranného uložení průvlaků na sloupy byl tento spoj uvažován jako tuhé vetknutí.
Obr. 6: Vyztužení v patě sloupu podle verze typového podkladu z roku 1983
Sloupy: Prováděly se v rozměrech 400/400 mm a 450/450 mm. Vyztuženy byly pouze v rozích čtyřmi profily 25 mm výztuže 10335 (J) – pro možnou realizaci vzájemného propojení tzv. „Čapkovým stykem“ přes nárožní úhelníky – viz obr. 6. Ve výpočtech se zpravidla (alespoň ve Stavoprojektu Olomouc) uvažovalo, že sloupy jsou ve spojích s průvlaky oboustranně plnohodnotně vetknuté.
Obvykle byly rámové průvlakové konstrukce řešeny podle osového schématu včetně kloubů podle vzoru pro dvoupodlažní rám dle následného obr. 7, a to jak pro svislé, tak i pro vodorovné zatížení (byly přenášeny i účinky větru bez ztužujících stěn, pokud to výpočet prokázal).
Obr. 7: Osové schéma rámu s vloženými klouby vzdálenými 600 mm od osy sloupů
Obvodový plášť a jiné: Obvodový plášť býval většinou montovaný, tvořený parapety a štítovými dílci na celou výšku podlaží. Existovaly různé varianty: pórobetonové panely (Ostravsko), keramický plášť (Olomoucko, Brněnsko, Zlínsko). V řadě případů, zejména jednalo-li se o menší projektové ústavy nebo jednotlivce, byl navržen také plášť individuálně vyzdívaný. Zakládání prvků nosné konstrukce (sloupů) a prvků obvodového pláště bylo navrhováno buď monoliticky, nebo prefabrikovanými patkami.
Závěr
Tato orientační pomůcka může usnadnit práci statika při zpracování výpočtů v úrovni dokumentace vypracovávané pro stavební řízení nebo sanačních či rekonstrukčních zásahů méně podstatného významu. V případě potřeby získání detailnějších informací je nutné se pokusit získat typový podklad nebo realizovat sondy potřebné pro vypracování posudku (dle uvážení odpovědného zpracovatele).
Stropní panely byly definovány podle typového podkladu pro beton třídyu BIII (dle ČSN 731201:1967), což odpovídá pevnostní třídě C16/20 (dle ČSN 73 0038:2019) , ploché průvlaky a sloupy byly typovým podkladem definovány z betonu třídy BIV, což odpovídá pevnostní třídě C 23/28 dle ČSN 73 0035:2019.
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.