Zprávy a informace ČKAIT 2023|06

Požadavky na bezbariérové užívání staveb jsou několik desítek let pevně zakotveny v českých právních předpisech. Problematika technických požadavků a povinných úprav pro osoby se zrakovým omezením byla definována již v předcházející vyhlášce č. 369/2001 Sb. a zdokonalila se v současné stále platné právní úpravě vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Základní filozofií bezbariérového užívání je podpora samostatnosti a bezpečnosti osob se zdravotním omezením, a to včetně osob se zrakovým omezením, ať už se jedná o nevidomé či slabozraké uživatele. V oblasti bezbariérových úprav veřejných prostranství, pozemních komunikací a dopravních terminálů se pomocí právního a normového prostředí podařilo od roku 2001 vytvořit systém, jenž respektuje specifické uživatelské podmínky zrakově postižených osob. Přesto se i dnes potkáváme s nepochopením základních principů samostatného pohybu a orientace, což sebou přináší chybná a velmi nebezpečná řešení.

Autobusové terminály musí být bezpečné i pro nevidomé a slabozraké

Z pohledu bezpečného a samostatného pohybu osob se zrakovým omezením je základem autobusový terminál najít, pohybovat se po něm, získat korektní přístup k informacím (odjezdy a příjezdy autobusových linek), najít konkrétní stanoviště autobusů, pokladnu či toalety. K tomuto je zapotřebí respektování základních podmínek právního a normového prostředí, stanovených ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. a technických normách ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací a ČSN 73 6425 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky. V případě nedodržení těchto požadavků se autobusový terminál stává uživatelsky nepoužitelný, ba dokonce nebezpečný a život ohrožující.

Při návrhu a realizaci je třeba naučit se přemýšlet jako slabozraký, či dokonce nevidomý

Při zpětné kontrole dokumentace či hotové stavby autobusového terminálu je potřeba nalézt odpovědi na následující otázky uživatelů se zrakovým postižením:

• Jak najdu autobusový terminál?
• Jak najdu odjezdovou digitální tabuli?
• Jak najdu a rozeznám příjezdy konečných linek?
• Jak zjistím, na jaké nástupiště mám jít, v kolik je odjezd a jaké je zpoždění?
• Jak přejdu bezpečně přes pozemní komunikaci? (Pokud poznám, že tam vůbec je?)
• Jak bezpečně na 100 % najdu varovný pás (nebude-li např. zachován hmatový kontrast)?
• Jak bezpečně najdu správné nástupiště bez zrakové kontroly?
• Jak najdu a poznám konkrétní označník?
• Jak najdu a rozeznám toalety? Infocentrum?

Pro zajištění bezpečného a samostatného pohybu osob s omezenou schopností orientace, tj. nevidomých a slabozrakých uživatelů, je důležité respektovat základní principy nejen stavební části, ale také orientačního systému (hmatové štítky, akustické majáčky) a informačního systému (infopanely) pro veřejnost.

[caption id="attachment_11436" align="alignnone" width="800"] Obr. 2: Signální pás musí vždy navazovat na vodicí linii, musí u ní začínat nebo končit. Nerespektováním tohoto základního požadavku chodec danou odbočku k označníku zastávky vůbec nenajde, signální pás se stane nepoužitelný a orientace zrakově postiženého je značně ztížena[/caption]

[caption id="attachment_11435" align="alignnone" width="800"] Obr. 3: V místě křížení umělé vodicí linie se signálním pásem musí být realizováno přerušení, jinak se tyto hmatové prvky stanou nefunkční a nepoužitelné. Pro zrakově postiženého pohybující se podél umělé vodicí linie na opačné straně než je signální pás se toto místo nestane důležitým orientačním místem, kde by měl odbočit směrem ke stanovišti zastávky. Zároveň umělá vodicí linie nemá zajištěn hmatový kontrast lemováním rovinným prvkem do vzdálenosti nejméně 250 mm[/caption]

[caption id="attachment_11434" align="alignnone" width="800"] Obr. 4: Hmatové prvky sloužící k bezpečnému a samostatnému pohybu nevidomých a slabozrakých osob musí být provedeny z certifikovaného materiálu, který zajišťuje svou strukturou povrchu dostatečný hmatový kontrast. Uvedené řešení je v rozporu s nařízením vlády č. 163/2002 Sb. Zároveň signální pás nenavazuje na vodicí linie a v jeho těsné blízkosti se nachází překážka (označník zastávky)[/caption]

Základní principy bezpečného pohybu nevidomých a slabozrakých

• Přístup k terminálu zajistit funkční přirozenou vodicí linií. V případě vodicí linie formou zahradního obrubníku je nutné zajistit jeho výšku nejméně 60 mm.
• V případě umělé vodicí linie zabezpečit dostatečný hmatový kontrast lemováním rovinným prvkem do vzdálenosti nejméně 250 mm od umělé vodicí linie. Tento požadavek je nutné respektovat také u zvláštních forem umělé vodicí linie – signálního pásu a varovného pásu. Toto lemování vyplývá z logiky bezpečného a samostatného pohybu osob se zrakovým postižením (s bílou holí), kdy se nevidomá osoba pohybuje po hraně reliéfního (certifikovaného) prvku (signální pás, umělá vodicí linie, hmatný pás) a na hraně rovinného navazujícího prvku (dlažba, asfalt, litý beton). Délka umělého vodícího reliéfního prvku / umělé vodicí linie je vhodná a doporučená v délce maximálně 8 až 10 m, pak se již stává tento prvek nefunkční a pro uživatele velmi obtížně použitelný.
• Signální pás musí vždy začínat či končit u vodicí linie. V případě nerespektování tohoto požadavku chodec jdoucí podél přirozené vodící linie takový signální pás nebo odbočku vůbec nenajde a tento signální pás se pro něho stane nepoužitelný a jeho orientace je značně ztížena (viz obr. 2). Zároveň křížení různých forem vodicích linií (umělá vodicí linie, signální pás) a odbočení musí být v místě křížení s přerušením, jinak se tyto hmatové prvky stanou nefunkční a nepoužitelné, pro zrakově postiženého se z určitého směru toto místo nestane křížením umělých vodicích linií / signálních pásů ani odbočkou, a toto se může následně stát i bezpečnostním rizikem (viz obr. 3).
• V signálním pásu a v jeho těsné blízkosti do vzdálenosti 800 mm nebo u umělé vodicí linie do vzdálenosti 800 mm od osy této linie, se nesmí umísťovat žádné překážky (vyjma sloupku světelné signalizace přechodu, který se naopak osazuje v ose signálního pásu, neboť je nutno sloupek najít). V opačném případě je tento koridor vedle hmatových úprav pro uživatele se zrakovým postižením nebezpečný (viz obr. 1).
• Prvky sloužící k bezpečnému a samostatnému pohybu nevidomých a slabozrakých osob musí být provedeny z certifikovaného materiálu podle podmínek vyhlášky č. 398/2009 Sb. a nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a nesmí být použity pro jiné účely (viz obr. 4). Zhotovitel stavby musí při kolaudačním řízení doložit certifikaci prvků hmatových úprav pro zajištění kontroly bezbariérově přístupné, bezpečné a funkční stavby pro osoby se zrakovým postižením. Jak bylo uvedeno v bodě 2, reliéfní (certifikovaná) dlažba musí být i správně lemována pro zachování hmatového kontrastu. Při nesplnění těchto podmínek se stavba stává nebezpečnou a stavební úřad by takové stavbě neměl vydat kolaudační souhlas. Podrobněji se tomuto tématu věnoval článek „Bezbariérové užívání pozemních komunikací a materiály hmatových úprav“ zveřejněný v Z+i 3/2021.
• Přístup na zastávku nebo nástupní ostrůvek musí být veden přechodem pro chodce. Navedení na přechod musí být provedeno signálním pásem.
• Stavební úpravy přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení musí odpovídat dopravnímu značení a naopak. V případě míst pro přecházení musí být odsazení signálního pásu v místě styku s pásem varovným 300 až 500 mm – z bezpečnostních důvodů je doporučeno právě odsazení 500 mm, aby bylo místo a tento stavební prvek jednoznačně rozeznatelné při zachování korektního barevného a hmatového kontrastu. Vzhledem k bezpečnosti pohybu chodců je nutné toto odsazení dodržet, aby je dotyčný jednoznačně identifikoval a správně použil. Signální pás, označující místo pro přecházení, nebo přechod, musí být bez ohledu na délku osazeny vždy, jinak toto místo nelze najít, a tímto je nepoužitelné.
• Výška nástupní hrany pro zastávky autobusů musí být 200 mm, u změn dokončených staveb lze tuto hodnotu snížit až na 160 mm.
• Osazení označníku na zastávce musí být dle podmínek ČSN 73 6425-1 ve vzdálenosti 800 až 1000 mm od hrany signálního pásu, přičemž vzdálenost levého okraje označníku od nástupní hrany je nejméně 600 mm a nejvíce 2 m. Označníky se opatřují hmatnými štítky v Braillově písmu i v reliéfu s číslem stanoviště, a to na pravé straně (opačné) od nástupní hrany. Zásady pro úpravu a umísťování informačních štítků ve slepeckém písmu na označníky zastávek lze nalézt na webových stránkách SONS.
• Při umisťování mobiliáře musí být respektovány zásady samostatného pohybu a orientace osob se zrakovým omezením. Jejich nedodržení znamená velké bezpečnostní riziko pro tyto uživatele.
• Bezpečný a samostatný pohyb osob se zrakovým omezením po autobusovém terminálu – včetně návazných tras a spojů – musí být zajištěn orientačním systémem pomocí akustických majáčků.
• Akustické majáčky a infopanely s hlasovým výstupem, které osoba se zrakovým postižením má použít, tak musí najít, bezpečně rozlišit a ovládat ze vzdálenosti nejméně 40 m. Funkčnost zařízení se stanoveným dosahem, odezvou s pravdivou informací a správným trylkem musí být předvedena při kolaudaci stavby.
• Informační systém, resp. digitální infosystém, musí mít současně akustický výstup. Ovládání akustického informačního systému musí být v souladu s vyhláškou č. 398/2009 Sb., včetně správného trylku a se správným dosahem. V případě nestandardního ovládání je systém nenalezitelný, nepoužitelný, případně dochází i ke zbytečnému akustickému hluku/šumu bez získání potřebných informací. Podrobnější informace k infotabulím a jejich ovládání lze opět nalézt na webových stránkách SONS.
• Dalším bezpečnostním rizikem je nedodržování kontrastů, a to zejména ve vztahu nástupních a výstupních stupňů schodišťových ramen, prosklených ploch apod. V případě schodišť, kde je zvýrazněna stupnice i podstupnice, případně její část, dochází k optickému posunu fyzické hrany stupně a osoba se zrakovým postižením šlape do „prázdna“ a dochází k nebezpečným zraněním.
• Přístup k odbavovací hale musí být zajištěn vodicími liniemi a zároveň pomocí akustických majáčků.
• Hygienické prostory pro veřejnost na autobusových terminálech musí být přístupny také osobám se zrakovým omezením, tzn. že tyto osoby je musí najít akustickým orientačním systémem v kombinaci s haptickými štítky na dveřích těchto prostor (pro ověření správného vstupu a rozlišení daných prostor).

Hlavním problémem je nepochopení filozofie volného pohybu a orientace pro všechny

Jak vyplývá z podnětů Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR či Tyflocentra, největším problémem současných realizací autobusových terminálů je nepochopení filozofie volného pohybu, a zejména orientace osob se zrakovým omezením – orientace v rámci veřejných prostranství, v rámci přístupu k terminálu, po ploše terminálů, ve vztahu přístupu k jednotlivým zastávkám a odbavovacím halám pomocí akustického vedení či hmatové informace v Braillu. Problémovým okruhem je stále také materiálová základna hmatových úprav, respektive její provedení ve vztahu k zajištění dostatečného hmatového kontrastu. Obecným problémem je pak problematika kontrastů jak prosklených stěn, tak i kontrastů u schodiště. Autobusové terminály jsou mimo jiné výsledkem činnosti autorizovaných osob, ať už v rámci projektové činnosti, nebo v rámci odborného vedení provádění stavby. A tak lze závěrem připomenout, že povinností autorizovaných osob je podle ustanovení § 12 zákona č. 360/1992 Sb. odborná úroveň výkonu vybraných činností a dalších odborných činností, pro které jim autorizace byla udělena.