Setkání čestných členů ČKAIT
Bylo nás třicet sedm ze sedmdesáti sedmi. Přišli devadesátiletí i my sedmasedmdesátiletí mladíci. Všichni jsme se podívali v závěru z balkonu Lobkovického paláce na krásnou Prahu. Příští rok tomu bude již třicet let, co jsme začali dávat dohromady Komoru. Najednou jsem viděl elán Václava Macha, s jakým jednal. Podařilo se. Komora je dnes v dobré kondici a klidně může uskutečnit více takových sešlostí, jaká byla dnes. Budu rád, když se opět potkáme.
Před tím se ale událo mnoho zajímavých věcí. Začalo to prohlídkou Lobkovického paláce na Hradčanech. Je dobré, že se pořád najdou tací, kteří přes všechny ty peripetie okolo majetku se oň dovedou postarat, a to nám Lobkovicovi dokázali. Němečtí okupanti a komunističtí spravedliví předvedli, jak snadno lze ničit to, co jiní budovali po staletí. Dnešní majitelé pokračují v rodinné tradici a my jsme u nich strávili příjemný čas. Prohlídka krásných obrazů Canalleta, sbírka porcelánu a skla nás příjemně naladila na raut. Oběd byl opulentní, umazaných talířů (tj. můj osobní výraz pro zvláštní úpravy jídel), kterých se nám postupně dostalo, bylo pohodově. Měli jsme možnost s přáteli v klidu pohovořit.
Nevím, jak se to vždy sehraje, že jsem opět seděl s dámami, bylo mi s nimi dobře. Marie Báčová o stavebním zákonu povídala, Hedvigu Klepáčkovou snažil jsem se přemluvit, aby svou erudicí občas Komoře pomáhala, nechce, škoda to veliká. Jitka Thomasová zavzpomínala na naši projektovou spolupráci na pražských stavbách. Byli jsme rádi, že se dostane kanalizačnímu spadišti ocenění při Stavbě roku, já vzpomněl na své zážitky z pražských kanalizačních staveb v roli stavbyvedoucího a oba pak na to, co jsme vše navrhovali v projektových ústavech. Od jiných stolů byla slyšet např. vzrušená debata čestného předsedy Václava Macha. Také jsem zaslechl Karla Papeže v poklidné debatě s Miloše Pavlíkem. Ale to bylo téměř vždy k novému pohledu na povolování staveb.
Malé odbočení. Již jsem slyšel, jak se vše s novou vládou v této oblasti měniti bude, ale co my čestní členové v průběhu svých aktivních let zažili... Digitalizace je tady a bude jí čím dál více. My ji sledujeme víceméně již okrajově, ale mladší generace je v ní ponořena. Je mi jasné, že autorizovaní určitě nezůstanou pouze u telefonu, jak to vidím v tramvaji. Taky jste si všimli, že tam již nevidíte číst noviny jako za našich mladých let, je jiná doba.
Naštěstí nejen odborné debaty se vedly. Následně po odklizených talířích došlo k pohybu mezi jednotlivými stoly a při sklence vína jsme si mohli sdělit mnoho z osobního života. Jsem v úžasu, kolik sil najednou v nás je. Tímto bych rád pozdravil všechny, kteří se z různých důvodů nemohli mezi nás dostavit. Osobně Anežku a Mirka Najdekrovy nebo Mirka Loutockého, Bohouše Ruska, ale bylo by jich více. Tak příště.
