Kdo opravdu může za pád trojské lávky?
Soudní přelíčení ve věcí pádu trojské lávky se má konat celé tři dny od 15. do 17. září 2020 u Městského soudu v Praze 1. Hlavní obžalovaní jsou prof. Ing. Jiří Stráský, DSc., (projektant) a Ing. Antonín Semecký (správce). Průběh této absurdní obžaloby budeme sledovat.
Obvinění z obecného ohrožení z nedbalosti podle trestního zákoníku je u obou obviněných, s ohledem na jejich činnost, přinejmenším silně diskutabilní. Při havárii lávky se opět projevil především dlouhodobý nedostatek finančních prostředků pro průběžné řešení technických problémů dopravní infrastruktury. Zajímavé bude sledovat, z jaké legislativy a technických norem obžaloba vychází, ze současných, nebo tehdy platných? Budou znalecké posudky zpracovávat osoby s dostatečnou kvalifikací – minimálně stejnou jakou mají oba obžalovaní? Bude soud zohledňovat, jak se za socialismu vykonával autorský dozor na stavbě a jaké předpisy ho tehdy upravovaly? Jiří Stráský lávku v Praze-Troji projektoval jako řadový zaměstnanec Projektového střediska Brno národního podniku Dopravní stavby Olomouc na počátku 80. let minulého století. Byl zodpovědný projektant. Nebyl vedoucí střediska, který byl, jak bylo tehdy obvyklé, člen komunistické strany Československa. Vedoucí je na všech výkresech podepsán jako ten, kdo prováděl kontrolu projektu. Jak se zatím zdá, bez jakékoliv zodpovědnosti. Nejednalo se přitom o první konstrukci tohoto druhu. Protože dodavatelská firma předpokládala, že bude obdobné lávky stavět, byla nová konstrukce posuzována ze statického i dynamického pohledu řadou specializovaných pracovišť v ČSSR.
(foto: archiv Jiří Stráský)
Absurdita obvinění aneb jaká jsou práva, povinnosti a odpovědnost projektanta v porovnání s ostatními?
Požaduje se, aby projektant dlouhodobě odpovídal zejména za odolnost a bezpečnost nosné konstrukce. Ze zákona přitom nyní nemá zajištěn přístup k informacím a často ani na stavbu. Nemůže tedy kdykoliv zkontrolovat, zda je stavba prováděna podle jím zpracovaného projektu, což je kritické zejména v případě betonových konstrukcí. Je původní projektant opravdu zodpovědný, když nemohl později ovlivnit způsob oprav a údržby, které se na jím navržené lávce později prováděly? Přitom stavební zákon má řadu opatření, jejichž dodržování by mohlo většině havárií zabránit. Při vyšetřování se na dodržování těchto požadavků nehledí, nebo se sice konstatuje jejich porušení, ale při rozsudku se k nim nepřihlíží. Správce mostu musí při správě vycházet z výsledků činnosti jiných odborných osob.
(foto: archiv Jiří Stráský)
Chronologie kontrol trojské lávky
Od roku 1995 bylo provedeno celkem 38 prohlídek lávky, 8 průběžných a 8 periodických monitoringů a 15 posudků. Mimo jiné s těmito závěry:
- 1998 Oprava lávky – Nebyla provedena oprava nosné konstrukce. Byla provedena nová izolace a nátěry povrchu, které uzavřely vlhkost v konstrukci. Protože beton byl silně nasycen solí, koroze betonu a oceli pokračovala.
- 2002 Povodeň – Stav konstrukce po povodni nebyl ověřen mimořádnou prohlídkou. Při povodni byla konstrukce celá pod vodou, plovoucí předměty zdemolovaly zábradlí (bylo ulomeno). Odpovídající zatížení způsobilo otevření spár a plastickou deformaci nosných a předpínacích kabelů, která zabránila uzavření spár. Pak spárami do konstrukce zatékala voda s posypovou solí. Diagnostika prokázala, že v konstrukci je 7x více soli, než je přípustné – nutná důkladná oprava nebo zbourání – stav alarmující (citace z posudku doc. Dohnálka).
- 2008 Mimořádná prohlídka – (stav mostu VII – havarijní)
- 2009 Prohlídka – Korozní procesy budou pokračovat a mohou ovlivnit statiku (stav mostu VI – velmi špatný)
- 2010 Zpráva – Životnost 15 let při důkladné opravě, jinak 5–10 let (stav mostu VII – havarijní).
- 2013 Dynamická zkouška prokázala sníženou tuhost konstrukce, a tedy i následně redukci velikosti předpětí. To znamená korozi výztuže. Při opravě byla přidána vrstva sanačního betonu tloušťky 25 mm, což při průměrné tloušťce nosné konstrukce 250 mm znamená přibližně zvětšení zatížení stálého o 10 %! Dále byla při opravě odstraněna část nosné konstrukce tloušťky až 70 mm, což vyvolalo místní ohybové namáhání a následné otvírání spár, kterými dále vnikala vlhkost do konstrukce.
- 2014 Zpráva potvrzuje, že mezi segmenty 37 a 38 chybí výplň spáry. Otevřená spára jasně prokázala, že v konstrukci není dostatek předpětí. Při prohlídce bylo konstatováno, že kabely korodují. Přesto zpráva uvádí, že konstrukci není nutno uzavřít. Bylo zahájeno sledování spár situovaných u podpěr. Proč ale sledovat jinou spáru, zda se v zimě otevře, když mám nezatíženou spáru 37–38 v létě otevřenou?
- 2015–17 Průběžné sledování, mimořádné prohlídky – vždy bez jasného stanoviska se závěrem, že lávku není nutné zavírat.
- 2015–16 Měření napětí v kabelech – zhodnoceno statickým výpočtem jako dostatečné.
- 2013–17 Mimořádné prohlídky (stav mostu V – špatný až VI – velmi špatný)
Je zarážející, že správce lávky a organizace provádějící diagnostiku a prohlídky lávky po celou dobu o stavu lávky projektanta neinformovala.
Ing. Radim Loukota
předseda redakční rady
VÍCE:
Z+i 3/2020
Jak dlouho trvá odpovědnost autorizované osoby za vady projektové dokumentace a z nich vzešlé škody?
V Praze-Troji se zřítila lávka, a co dál z pohledu odborníků (23. 6. 2020)