Kontroly nosných konstrukcí staveb jsou stejně klíčové jako technické kontroly aut
Jen minimum vlastníků má povědomí o nutnosti správné údržby nosných konstrukcí staveb. Přitom čím větší stavba, tím větší je riziko, a tedy potřeba kontrol, a to po celou dobu životnosti stavby. Přitom pro pozemní stavby, a to včetně stadionů, obchodních center a jiných míst, kde se shromažďuje větší počet osob, žádný systémový předpis pro provádění kontrol nosných konstrukcí neexistuje.
Protože tento článek navazuje na článek uvedený v Z+i č. 1/2021 "Kontrola nosných konstrukcí staveb je nedostatečná", dovolíme si v úvodu stručnou rekapitulaci rozhodujících informací. Základním důvodem pro provádění kontroly nosných konstrukcí je snížení rizika poruchy nebo havárie v každé fázi výstavby a užívání stavby. Jedná se o fázi přípravy stavby, fázi realizace stavby a fázi provozování stavby. Provádění a podrobnost kontroly v jednotlivých fázích výstavby a užívání staveb musí být přímo odvislé od následků případné poruchy. Komplexní kontrola projektové dokumentace je stále spíše výjimkou. Prvek kontroly nosných konstrukcí ve fázi realizace staveb je sice v procesu výstavby zařazen, a to prostřednictvím technického dozoru stavebníka, ale povinný je v současnosti pouze u staveb realizovaných z veřejných prostředků. V rámci kontroly konstrukcí po dobu jejich užívání platí specifické předpisy prakticky pouze pro objekty kritické infrastruktury (dopravní, vodohospodářské a energetické). Pro pozemní stavby, a to včetně shromažďovacích prostor (stadiony, obchodní centra apod.), žádný systémový předpis neexistuje i přesto, že jen minimum vlastníků má povědomí o nutnosti správné údržby. Dále navážeme na informace z minulého článku a popíšeme provádění kontroly nosných konstrukcí podle v současnosti platných předpisů.
Kontrola nosných konstrukcí staveb by měla probíhat po celou dobu jejich životnosti
Obecně lze konstatovat, že zásady provádění kontroly projektové dokumentace a provádění řeší ve státech EU platné technické normy (u nás ČSN EN 1990 a navazující materiálově zaměřené normy). Povinnost a podrobná pravidla pro provádění kontrol během užívání stavby jsou ponechány na národní úrovni. V ČR je problematika řešena požadavky příslušných právních norem, jako je stavební zákon, zákon o pozemních komunikacích a další. Současně je jisté, že pro zajištění spolehlivosti a bezpečnosti stavby je nutno provádět komplexní kontrolu stavby během celého životního cyklu, tj. během přípravy, provádění i užívání stavby. Nestačí se zaměřit pouze na jednu část, protože každá z uvedených částí má nezastupitelný podíl na vzniku kvalitního, trvanlivého a dlouhodobě spolehlivého díla.
Kontrola projektové dokumentace je často podceňována
Popis základních požadavků na provádění kontroly v rámci navrhování nosných konstrukcí stanovuje příloha B ČSN EN 1990, a to v odstavci B.4 Diferenciace kontroly navrhování. Zde jsou popsány tři základní úrovně kontroly při navrhování (DSL1) – běžná kontrola až (DSL3) – zvýšená kontrola. Ke každé úrovni kontroly jsou v tabulce B.4 této normy uvedeny minimální doporučené požadavky na kontroly výpočtů, výkresové dokumentace a návrhových specifikací.
| Úroveň kontroly při navrhování
|
Požadavky na kontrolu projektové dokumentace |
| DSL1 – Běžná kontrola | Kontrola prováděná osobou, která připravovala návrh |
| DSL2 – Běžná kontrola
|
Kontrola jinými osobami organizace, než jsou ty, které zpracovaly návrh, a v souladu s obvyklými postupy organizace |
| DSL3 – Zvýšená kontrola | Kontrola prováděná jinou organizací (třetí stranou) než tou, která prováděla návrh |
Ve smyslu platné ČSN EN 1990 vychází úroveň kontroly při navrhování (DSL – design supervision levels) z požadované spolehlivosti konstrukce, tedy ze tříd spolehlivosti (RC – reliability classes), které korespondují s třídami následků (CC – consequences classes). Kromě diferenciace způsobu provádění kontroly návrhu budou v připravované revizi evropských norem doporučeny požadavky na zkušenosti a znalosti zpracovatele návrhu, resp. osoby – organizace, která má návrh a kontrolu provádět.
Základem každé projektové dokumentace stavby má proto být řádné zatřídění do tříd následků a požadavky na spolehlivost nosné konstrukce, z nichž návrh vychází. Na základě tohoto zatřídění má být následně prováděna jak kontrola návrhu, tak kontrola během provádění a následně i kontrola během užívání.
Kontrola provádění konstrukcí bývá obvykle zajištěna
Kontrola provádění stavby je s ohledem na komplexnost problematiky v současnosti obvykle zajištěna několika „instituty“. Jedná se o autorský dozor projektanta, stavební dozor u staveb prováděných svépomocí a technický dozor stavebníka. K zajištění řádné funkce nosných konstrukcí slouží i kontroly prováděné v rámci revizí a výchozích prohlídek.
Rovněž základní požadavky během provádění řeší výše uvedená ČSN EN 1990, a to v odstavci B.5 Kontrola během provádění. Zde je úroveň kontroly během provádění rozdělena, obdobně jako v případě kontroly provádění, do tří úrovní (IL1) až (IL3), ze kterých vychází způsob kontroly. Další pokyny pro kontrolu během provádění jsou v závislosti na základním materiálu nosné konstrukce uvedeny v příslušných normách pro provádění, zejména ČSN EN 1090 – Provádění ocelových konstrukcí a ČSN EN 13670 – Provádění betonových konstrukcí.
Kontrola konstrukcí během užívání téměř neexistuje
Kontrola konstrukcí staveb během užívání je stejně důležitá jako oba předchozí typy kontrol. Mezi její nejvýznamnější specifika patří období, po které se kontroly provádějí (stavba obvykle slouží řádově desítky let), a dále to, že na straně objednatele již stojí ve většině případů laik (majitel), který má často jen mlhavé povědomí o rizicích spojených s různými poruchami.
Přes nepopiratelnou zásadní roli v oblasti zajištění spolehlivosti stavby a bezpečnosti užívání je tento typ kontrol v současnosti řešen v případě pozemních staveb pouze pro ocelové konstrukce, a to normou ČSN 73 2604 – Ocelové konstrukce – Kontrola a údržba ocelových konstrukcí pozemních a inženýrských staveb. Pro ostatní typy nosných konstrukcí žádné předpisy v současnosti bohužel stále ještě neexistují.
Použijme zde paralelu k motorovým vozidlům – ta není možné provozovat na veřejných komunikacích bez pravidelných technických kontrol. Jak je možné, že u staveb (zejména pak staveb využívaných širokou veřejností), které mohou rovněž zcela fatálním způsobem havarovat, takovou kontrolu nevyžadujeme? Přeci i u staveb dochází časem k opotřebování a vnějším zásahům, které jsou ne vždy odborné. I zde je třeba hodnocení odbornou osobou, která zhodnotí stav jednotlivých konstrukcí a rozhodne, zda jsou způsobilé k dalšímu užívání, či je třeba nějakých opatření k zajištění spolehlivosti a bezpečnosti užívání.
Jak by se měla kontrola nosných konstrukcí provádět?
V první řadě je nutno konstatovat, že provádění kontroly je u nás z historického hlediska vnímáno v zásadě negativně, i když u nás mělo po řadu let své pevné místo. Celá záležitost je komplikována tím, že jedinou skutečně odpovědnou osobou je autorizovaná osoba (AO), která potvrdila příslušný dokument svým autorizačním razítkem, a ostatní se, minimálně z hlediska trestněprávní odpovědnosti, jen „vezou“.
Cílem provádění kontroly nemá být proto rozmělnění odpovědnosti, ale spíše „pohled nezávislého oka“, tedy nezaujaté hodnocení práce AO za účelem odstranění nechtěných chyb, nebo vylepšení díla. V žádném případě není možné provádění kontroly zaměňovat s prosazováním názoru kontrolora na danou věc („takto je to špatně, protože já to dělám jinak“ nebo „já to ale chci takto“). To samo o sobě definuje základní požadavky na osobu provádějící kontrolu. Tento musí být schopný tolerovat „cizí“ řešení a ověřit jejich funkčnost. Z hlediska vzdělání a praxe musí jít o minimálně stejně kvalifikovanou osobu jako v případě projektanta, tedy primárně autorizovanou osobu s odpovídajícími zkušenostmi v oboru. Z hlediska právního musí být osoba provádějící kontrolu v přímém smluvním vztahu s objednatelem, v našem právním prostředí je nemyslitelné, aby si ji zajišťoval zpracovatel projektové dokumentace. Současně bude při zavedení kontrol nutno řešit (hlavně pro stavby spadající do třídy následků CC3) možné neshody mezi projektantem a zhotovitelem kontroly. Ty bude muset řešit objednatel, s přihlédnutím k odpovědnosti jednotlivých účastníků a s ohledem na případné smluvní pokuty.
Nejdražší je odstraňování následků havárií
Problematika provádění kontrol nosných konstrukcí staveb v celém cyklu přípravy, realizace a užívání je z hlediska bezpečnosti užívání zcela klíčová. S ohledem na snížení pravděpodobnosti chyb nebo poruch ve všech fázích procesu výstavby a užívání představují správně nastavené a fungující kontrolní mechanismy zcela zásadní přínos jak pro investory a uživatele staveb, tak pro autorizované osoby. Význam kontrol přitom roste s objemem a finanční náročností stavby, nejdražší částí staveb se totiž stává odstraňování chyb.
Ing. Daniel Lemák, Ph.D.
oblast ČKAIT Olomouc, autorizovaný inženýr v oboru statika a dynamika staveb
Ing. Michal Drahorád, Ph.D.
člen Představenstva ČKAIT, vedoucí aktivu Statika, autorizovaný inženýr v oboru mosty a inženýrské konstrukce