Zprávy a informace ČKAIT 2021|02

Tato novela se vztahuje k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), a upravuje další související zákony. I když pracovní název „suchá novela“ by mohl navozovat dojem, že se jedná pouze o legislativní změny iniciované posledními léty s nízkými srážkami, novelou je měněna a doplňována řada dalších ustanovení ve vodním zákoně. Poslední suché roky se odrazily především v úvodním doplnění účelu a předmětu zákona o ochranu povrchových a podzemních vod, které jsou nově definovány jako ohrožené a nenahraditelné složky životního prostředí. Důraz je kladen na zachování vodních zdrojů a na předejití stavu nedostatku vody.

Vymezení pojmů vodní linie

V § 2 jsou nově doplněny odstavce 13 a 14. V nich se vymezuje pojem vodní linie jako kontinuálně propojená síť vodních toků a ostatních vodních linií, včetně částí vzdutých vodním dílem a přechodně zakrytých úseků, přerušená pouze místy, kde dochází k přirozenému vsakování. Jako ostatní vodní linie se deklaruje tekoucí povrchová nebo podzemní voda neodpovídající definici vodního toku podle § 43 vodního zákona.

Výrobní hala firmy Železný postavená již v roce 2014 se podílí na zpomalování odtoku dešťové vody a zadržování vody v krajině. Voda, která se vypařuje ze střechy, vodní nádrže a kořenové čistírny, ochlazuje mikroklima svého okolí. Nádrž je jedinou vodní hladinou v širokém okolí a je tak záchranným místem pro život mokřadních rostlin a vodních živočichů, především vážek a šídel. Vysazené jsou zde i ryby. Nádrž na ploše 250 m2 zachytává, odpařuje a pomalu zasakuje vodu. Je osázená mokřadními rostlinami, které vodu pomáhají čistit. Šedá odpadní voda vznikající v objektu vtéká do soustavy podzemních nádrží a následně putuje do kořenové čistírny odpadních vod. Přečištěná voda je v budově využívána ke splachování toalet. Projektová dokumentace: Ing. Michal Šperling – autorizovaný inženýr v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství (foto: Adapterra Awards – vítěz ročníku 2019 v kategorii pracovní prostředí)

Malé čističky odpadních vod se nadřazují jímkám

V § 5 se změnil odstavec 3, který stanovuje způsob odvádění odpadních vod ze staveb. Není-li v místě k dispozici veřejná kanalizace určená pro odvádění vod, odpadní vody se zneškodňují přímým čištěním s následným vypouštěním do vod povrchových nebo podzemních. V případě technické neproveditelnosti odvádění odpadních vod kanalizací nebo čištění odpadních vod s následným vypouštěním do vod povrchových nebo podzemních, lze odpadní vody akumulovat v nepropustné jímce/žumpě s následným vyvážením akumulovaných vod na zařízení schválené pro jejich zneškodnění. Není zcela jasné, co vedlo zákonodárce k nadřazení čištění odpadních vod s následným vypouštěním do vod podzemních nad akumulací v nepropustné žumpě s následným vyvážením na čistírnu odpadních vod (dále jen ČOV). Je zcela evidentní, že dosažení potřebné účinnosti čištění odpadních vod u malých producentů odpadních vod je silně závislé na kvalifikovanosti a pečlivosti obsluhy, což u malých ČOV není vždy pravidlem. Proto je z hlediska možnosti negativního dlouhodobého ovlivnění kvality podzemních vod výhodnější akumulace odpadních vod v žumpě a následný odvoz a čištění na větší ČOV s potřebnou a zpravidla vyšší účinností než u malých ČOV. O tom, že i zákonodárce si uvědomuje, že vypouštění vyčištěných odpadních vod splaškových do vod podzemních je svým způsobem rizikové, svědčí řada limitujících ustanovení v § 36 odst. 9 pro tento způsob likvidace odpadních vod, jako je např. stanovení maximálního množství odpadních vod 15 m3/den, což odpovídá lokalitě o počtu cca 150 obyvatel.

Závlaha odpadními vodami se neuvádí

Zákonodárce vůbec nezmiňuje jiné možnosti nakládání s odpadními vodami. Jedná se např. o možnost závlah vyčištěnými odpadními vodami, např. v lesním hospodářství nebo ovocných stromů. Když jsem byl před několika lety na nové ČOV (cca 70 000 ekvivalentních obyvatel) v San Miguel de Allende v Mexiku, marně jsem se pídil po vyústění vyčištěných odpadních vod do recipientu a ani místní technici nechápali, na co se vlastně ptám. Až po chvíli mně objasnili, že veškerá vyčištěná odpadní voda běžným mechanicko-biologickým postupem je filtrována pískovými filtry jako na úpravnách pitné vody, dále hygienizována a prodávána jako závlahová voda na pomerančovou plantáž. Naštěstí nejsme ještě v situaci oblastí, kde roční úhrn srážek činí několik desítek milimetrů, nicméně není důvod, proč nemít možnost znovuvyužití vyčištěných odpadních vod. A to bez vazby na skutečnost, že technologie čištění odpadních vod se tak rychle rozvíjí, že např. technologie membránové filtrace, která poskytuje mimořádnou kvalitu vyčištěné vody i s odstraněním virů a bakterií, je v dnešní době již plně provozně využitelná i pro velké ČOV, což potvrzují zahraniční reference. Znovuvyužití vyčištěných odpadních vod v průmyslu je dnes samozřejmě skutečností i proto, že některé technologické procesy využívající vyčištěnou odpadní vodu probíhají s lepšími výsledky než s použitím vody čisté.

Dešťové vody se musí zadržovat na pozemku

Dále se v § 5 uvádí, že stavebník je povinen zabezpečit omezení odtoku povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek akumulací a následným využitím, vsakováním na pozemku, výparem, anebo, není-li žádný z těchto způsobů omezení odtoku srážkových vod možný nebo dostatečný, jejich zadržováním a řízeným odváděním nebo kombinací těchto způsobů. Tento požadavek je dnes jak pro stavebníky, tak i projektanty zcela jasný a akceptovaný. Nově se však vztahuje i na změny stavby před jejím dokončením, užívání stavby, dodatečné povolení stavby a rozhodnutí o změně v užívání stavby.

Odlehčovací komory i bez povolení k nakládání s vodami

Provozovatelé jednotných kanalizací jistě přivítali, že k vypouštění odlehčených odpadních vod z jednotné kanalizační soustavy do vod povrchových prostřednictvím odlehčovacích komor nebude potřebné povolení k nakládání s vodami. Změna je uvedena v § 8 odst. 3.

Měření množství vody

V § 10 odst. 1 se nově ukládá měření množství vody a předávání výsledků příslušnému správci povodí každému, kdo má:

1. povolení k nakládání s vodami v celkovém množství alespoň 1000 m³ vody v kalendářním roce nebo 100 m³vody v kalendářním měsíci,
2. povolení k nakládání s vodami v celkovém množství alespoň 6000 m³ vody v kalendářním roce nebo 500 m³vody v kalendářním měsíci,
3. povolení k nakládání s vodami v množství alespoň 6000 m³ vody v kalendářním roce nebo 500 m³ vody v kalendářním měsíci, které jsou přírodním léčivým zdrojem nebo zdrojem přírodních minerálních vod nebo které jsou vyhrazeným nerostem.

Vzhledem k formulování podmínky spojkou „nebo“, postačuje pro naplnění povinnosti i dosažení množství v jediném kritériu množství. Pokud projektanti budou navrhovat měření s elektronickým výstupem naměřených hodnot, je účelná konzultace se správcem povodí ve věci typu elektronického výstupu, který je pro správce akceptovatelný. Zároveň se v § 22 ukládá jednoroční ohlašování správcům povodí naměřených údajů.

Podpora vodáků i vodních ekosystémů

Novela vodního zákona pamatovala v § 15 odst. 8 i na vodáky a rybáře tím, že při povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání a jejich odstranění musí být vzata v úvahu možnost překonání díla přenesením nebo splutím v místech užívání povrchových vod k rekreační plavbě. Dále musí být zohledněna ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Tato vodní díla nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku a musí být umožněno jejich překonání v rámci vodní cesty. Samozřejmě existují i výjimky, které jsou v zákoně taxativně uvedeny. Možnost rekreační plavby novela zohledňuje i stanovením minimálního zůstatkového průtoku ve vodoteči v § 36.

Odstranění vodních děl za účelem obnovy přirozených koryt drobných vodních toků

Novela v § 15c poměrně podrobně reaguje na současný trend zadržování vody v povodí revitalizacemi vodních toků. Zaměřuje se na odstraňování vodního díla vybudovaného před rokem 2002, jímž se upravuje, mění nebo zřizuje koryto drobného vodního toku, které svou funkci již neplní nebo ji plní jen částečně anebo pozbylo svého účelu a které se nachází na pozemku mimo zastavěné území nebo zastavitelnou plochu. V tomto případě postačuje, za účelem obnovy přirozeného koryta drobného vodního toku, pouze ohlášení jeho vlastníka vodoprávnímu úřadu. Zároveň však nesmí dojít k významnému zhoršení funkcí drobného vodního toku nebo k významnému dotčení práv a oprávněných zájmů vlastníků pozemků tvořících jeho koryto nebo sousedících s ním. Jestliže vodoprávní úřad s ohlášením odstranění vodního díla souhlasí, považuje se koryto drobného vodního toku v jeho místě za přirozené koryto.

Využívání energetického potenciálu podzemních vod

Stále častějším způsobem získávání tepelné energie je využívání energetického potenciálu podzemních vod. Pokud se jímací vrty navrhují v ochranném pásmu stanoveném podle lázeňského zákona, potom je nezbytné k žádosti o souhlas vodoprávního úřadu předložit vyjádření osoby s odbornou způsobilostí v hydrogeologii. Vodoprávní úřad před vydáním souhlasu k využívání energetického potenciálu podzemních vod posoudí možnost zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody. Změna je uvedena v § 17 odst. 2 a 6.

Vstupy na pozemky

Novela v § 21 odst. 7 upřesňuje oprávnění zaměstnanců správců povodí a pověřených odborných subjektů pro vstupy na cizí pozemky, do cizích staveb a dalších prostor užívaných pro podnikatelskou činnost. Jsou však samozřejmě povinni se prokazovat předepsaným způsobem a před vstupem do těchto prostor informovat vlastníka nebo uživatele.

Zásadní změny v technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly

Základní změnou je přesun některých částí vyhlášky č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, přímo do vodního zákona, nově § 61 a 62.
§ 61 odst. 2 a 3 vodního zákona definují díla, která podléhají dohledu takto:

1. přehrady, hráze a jezy, s výjimkou příčných staveb v korytech vodních toků a přilehlých územích, jejichž výška od paty hráze po korunu je nižší než 1 m a celkový objem vzduté vody nepřesahuje 1000 m³, nebo pevných a nepohyblivých příčných vzdouvacích staveb, v korytech vodních toků, jejichž pevná přelivná hrana je převýšena nade dnem v podjezí méně než 1,5 m. Pro stavby uvedené ve výjimce není potřeba zpracovat posudek.
2. stavby na ochranu před povodněmi,
3. stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích,
4. stavby k využití energetického potenciálu povrchových vod, s výjimkou příčných staveb uvedených v písmenu a) a
5. jiné stavby sloužící ke vzdouvání nebo zadržování vody, s výjimkou nádrží zcela zahloubených v zemi bez vzdouvacího prvku, slepých ramen, vodovodních řadů a vodojemů, kanalizačních sítí a rekreačních bazénů. Pro stavby uvedené ve výjimce není potřeba zpracovat posudek.

Dále technickobezpečnostnímu dohledu podléhají stavby

1. odkališť a
2. hydrotechnických štol a tunelů.

V § 61 odst. 6 je uvedeno, co musí obsahovat posudek pro zařazení vodního díla do I. až IV. kategorie. Musí v něm být stanovena míra bezpečnosti při povodních, musí uvádět, na jakou povodeň podle vyhlášky č. 590/2002 Sb. a ČSN 75 2935:2014 musí být dílo zabezpečeno. Tato zabezpečenost je stanovena jako souhrn informací o parametrech díla, možných škodách a ohrožení lidských životů. Výsledkem rozboru je velikost potenciálu škod P (viz § 4 vyhlášky č. 471/2001 Sb.) a podle jeho velikosti se tato zabezpečenost určuje.

V dalších odstavcích je pouze drobně upravena terminologie, upřesňují se povinnosti pověřené osoby vůči ministerstvu a při provádění TBD, stanovují se povinnosti vodoprávních úřadů a upřesňují se sankce za neplnění povinností pověřené osoby. Je důležité si povšimnout, že zpracovávat posudky pro zařazení vodních děl do I. až IV. kategorie může jen pověřená osoba, zatímco povinnost provádění technickobezpečnostního dohledu pověřenou osobou je povinnost jen pro vodní díla I. až III. kategorie. Tedy provádět technickobezpečnostní dohled pro vodní díla IV. kategorie může i vlastník vodního díla.

V § 62 jsou podrobněji uvedeny povinnosti vlastníků a stavebníků vodních děl při technickobezpečnostním dohledu vůči úřadům.

Plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody

Hlava X, konkrétně § 87a až 87m přináší nejrozsáhlejší úpravu, která dala pracovní název celé novele vodního zákona jako „suchá novela“. Zde popisujeme pouze orientační upozornění na stěžejní části těchto změn.

Hned v úvodním paragrafu se definuje sucho jako hydrologické sucho. Je to výkyv hydrologického cyklu, který vzniká zejména v důsledku deficitu srážek a projevuje se poklesem průtoků ve vodních tocích a hladiny podzemních vod. Dále se definuje stav nedostatku vody jako dočasný stav s možným dopadem na základní lidské potřeby, hospodářskou činnost a životní prostředí, kdy v důsledku sucha požadavky na užívání vod převyšují dostupné zdroje vod a je nezbytné omezovat hospodaření s vodou a provádět další opatření.

Díl 2 se zabývá činnostmi v suchém období formou Plánu pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody, který obsahuje údaje potřebné pro zvládání sucha v daném území, charakteristiku území, popis vodních zdrojů včetně záložních a jejich případné zastupitelnosti, popis úpravy, dopravy, převodů vody a zásobování vodou, seznam a popis technických zařízení využitelných k řešení stavu nedostatku vody, seznam uživatelů vody významných pro dané území, seznam povolených nakládání s vodami významněji ovlivňujících množství a jakost vod, popis rizik sucha a místní směrodatné limity a kritéria pro vyhlášení stavu nedostatku vody. Dále obsahuje operativní část a grafickou část.

Pro zamezení diskusí o tom, co je důležitější při zajištění zásobování vodou při vyhlášení stavu nedostatku vody, je stanoveno následující pořadí významnosti zajištění zásobování vodou:

1. zajištění funkčnosti kritické infrastruktury,
2. zásobování obyvatelstva pitnou vodou,
3. živočišná výroba, chov ryb a vodních živočichů, jako zemědělská výroba a ekologická funkce vody,
4. a jiné využití s vazbou na místní zaměstnanost,
5. ostatní využití.

Novela vodního zákona dává krajské nebo ústřední komisi pro sucho při nedostatku vody poměrně významné následující pravomoci ve formě rozhodnutí nebo opatření obecné povahy:

1. obecné nakládání s povrchovými vodami bez náhrady upraví, omezí nebo zakáže,
2. povolená nakládání s vodami bez náhrady upraví, omezí nebo zakáže,
3. omezí užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu,
4. uloží vlastníkovi vodního díla mimořádnou manipulaci na vodním díle nad rámec schváleného manipulačního řádu,
5. nařídí vlastníkovi technického zařízení, které slouží pro odběr ze záložního zdroje vody, jeho zprovoznění, pokud je to technicky možné tak, aby bylo možné tento záložní zdroj vody využít,
6. upraví minimální zůstatkový průtok nebo minimální hladinu podzemních vod stanovené v povolení k nakládání s vodami, nebo stanoví minimální zůstatkový průtok nebo minimální hladinu podzemních vod,
7. nařídí vlastníkovi potřebného vodohospodářského zařízení jeho zprovoznění a poskytnutí k řešení stavu nedostatku vody, pokud je to technicky možné, nebo
8. nařídí mimořádné sledování množství a jakosti vod.

Je skutečností, že vznik častějších období hydrologického sucha v České republice lze ovlivnit dlouhodobými opatřeními a chováním lidského společenství jen na globální úrovni. Naproti tomu stavu nedostatku vody lze čelit jak chováním místních obyvatel ve vztahu k hospodaření s vodou, tak zejména technickými opatřeními s nakládáním s vodou, se kterými máme v našich zemích dlouholetou tradici a pozitivní i negativní zkušenosti. A to je rozsáhlé budoucí pole působení i autorizovaných inženýrů a techniků ČKAIT.