Zprávy a informace ČKAIT 2022|04

Během přípravy investice také pro další postup v rozhodovacím procesu nezřídka bývá určující statické hledisko (přestože mu bývá věnována pozornost až ke konci projektové přípravy) protože aktuálně platné normy mnohdy požadují vyšší míru bezpečnosti a spolehlivosti staveb, než tomu bývalo dříve. Je třeba poznamenat, že vhodným přístupem ke správě stavby a její dokumentaci lze mnoho obtíží účinně eliminovat a celý proces plánování zefektivnit.

Problematika současného stavu právních norem a požadavků na pozemní a inženýrské stavby

Stávající situace platných právních a technických norem není z hlediska požadavků na správu existujících staveb příliš uspokojivá. Bohužel, ani výhled na nově připravované prováděcí předpisy v souvislosti s novým stavebním zákonem nevěstí významné zlepšení. Normotvůrci při tvorbě zákonů a vyhlášek předpokládají vůli vlastníků stavebních objektů k jejich řádné správě a údržbě. Vlastníci a správci staveb však zpravidla činí jen zcela minimální kroky k naplnění nezbytných zákonných požadavků kladených na provozování staveb, což je ovšem nedostatečné a v důsledku to vede k nesnázím v budoucích etapách života stavby při jejím dalším využití a modernizaci.

Projektová dokumentace staveb, její rozsah a požadovaná podrobnost pro nové stavby je definována vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb. a vyhlášky č. 405/2017 Sb. Pro dokončené stavby tato norma obsahuje pouze 2 varianty stavební dokumentace. Je to „Dokumentace skutečného provedení“ a „Zjednodušená dokumentace (pasport stavby)“. Stavební zákon (č. 183/2006 Sb.) ukládá v § 125 vlastníkům staveb povinnost „uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby“. Ověřenou dokumentaci skutečného provedení stavby může (a často to tak je) reprezentovat dokumentace pro stavební povolení (pokud při stavbě nedošlo ke změnám). Stejný paragraf dále uvádí, že „Neplní-li vlastník stavby povinnost podle odstavce 1, stavební úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby. Pokud není nezbytná úplná dokumentace skutečného provedení stavby, uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace (pasport stavby), pokud ji stavebník nepořídil sám.“ V praxi se tak často stává, že v případech, kdy byla stavba v minulosti řádně povolena a zkolaudována a slouží svému účelu, lze předložit stavebnímu úřadu zjednodušenou dokumentaci stavby.

Stavební dokumentace stávajících staveb (PDF)

Tabulka s činnostmi a stavebními dokumentacemi, které slouží pro vhodnou správu pozemních a inženýrských staveb.

Jakou má dokumentace podrobnost?

• Dokumentace skutečného provedení – Jedná se o dokumentaci, která poskytuje základní údaje o stavbě, jejím umístění, účelu, vlastníkovi a další technické údaje jako parametry stavby typu „zastavěná plocha, obestavěný prostor, užitná plocha, počet funkčních jednotek a jejich velikosti, základní bilance stavby – potřeby a spotřeby médií a hmot, hospodaření s dešťovou vodou, celkové produkované množství a druhy odpadů a emisí, technický popis stavby a jejího technického zařízení včetně zhodnocení stávajícího stavebně technického stavu“. Z hlediska výkresové části jsou součástí situační výkresy a „stavební výkresy vypracované podle skutečného provedení stavby s charakteristickými řezy a pohledy, s popisem všech prostorů a místností podle současného způsobu užívání a s vyznačením jejich rozměrů a plošných výměr“.
• Zjednodušená dokumentace (pasport stavby) – Svým rozsahem odpovídá dokumentaci skutečného provedení s dílčími zjednodušeními. Např. pro výkresovou dokumentaci vyhláška uvádí: „Zjednodušený situační nákres v měřítku podle použité katastrální mapy s vyznačením stavby. Zjednodušená výkresová dokumentace – Zjednodušené výkresy skutečného provedení stavby v rozsahu a podrobnostech odpovídajících druhu a účelu stavby s popisem způsobu užívání všech prostorů a místností.“

Je třeba zmínit, že současný stavební zákon v § 154 ukládá vlastníkovi stavby také uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou projektovou dokumentaci, jíž v drtivé většině případů bývá dokumentace pro stavební povolení, a tedy i v ní obsažené statické posouzení (výpočet), který může mnohé otázky objasnit. Avšak ani jedna z výše uvedených dokumentací včetně dokumentace pro stavební povolení bohužel nemusí obsahovat technicky důležité podrobnosti potřebné při změnách dokončených staveb. Jako příklad je možno uvést výztuž betonových konstrukcí či rozměry skrytých trámů. Při stavebních úpravách je v mnohých případech nutno znát polohu betonářské výztuže, ta však bývá leckdy prakticky nezjistitelná. Bylo by tedy vhodné, kdyby uchovávaná dokumentace obsahovala takové podrobnosti o konstrukci, jakými jsou výkresy výztuže (nikoliv jen schémata vyztužení či informace o stupni vyztužení) nebo výkresy staticky významných detailů. Z hlediska změn dokončených staveb je tedy žádoucí, aby byla uchovávána dokumentace minimálně na úrovni dokumentace pro provádění stavby, nejlépe spolu s výrobně-technickou (dodavatelskou) dokumentací.

Současná situace při změnách dokončených staveb

Respektováním požadavku na uchování (resp. vypracování) zmíněných dokumentací má být naplněna litera příslušného zákona. Ve skutečnosti tento zákonný požadavek (už tak velmi nedostatečný) nebývá často naplněn vůbec nebo je splněn jen formálně. Současně platí, že projektové přípravy úprav stávajících konstrukcí se obyčejně provádějí v úrovni dokumentace pro provádění stavby, což je nejdetailnější úroveň projektové dokumentace. Na této úrovni dokumentace se mimo jiné řeší statická spolehlivost konstrukce včetně nosných detailů (často rozhodujících o únosnosti celé konstrukce), vykreslují se detaily v podrobnosti 1:10 i větší a stavba je řešena do všech podrobností. U nových konstrukcí se při projektování postupuje standardně od menší podrobnosti k větší a postupně se projekt finalizuje tak, že od „hrubého zadání“ vznikne projektovou činností finální a detailní projektové dílo. U dokončených staveb a jejich úprav je tomu zcela jinak. Tzv. „hrubé zadání“ týkající se dokončené budovy neexistuje, naopak existuje zcela dokončená stavba se všemi provedenými detaily a z ní se vychází pro budoucí stavební práce a úpravy. Zásadní rozdíl je tedy v tom, že se stavba netvoří od počátku „na zelené louce“, ale okrajové podmínky pro novou stavební činnost jsou předem dány. Tyto okrajové podmínky je třeba podrobně znát, aby bylo možné provádět projektové činnosti. Avšak z výše uvedených úrovní dokumentace, které platná právní úprava přikazuje uchovávat, tyto podmínky známy být nemohou. Ani dokumentace skutečného provedení, ani pasport stavby zpravidla neobsahují statický výpočet, uvažovaná zatížení, popis použitých profilů a konstrukčních prvků, výztuže, natož detailů tak, aby bylo možné konstrukci tzv. „přepočítat“ a provést nový statický posudek pro nové zatížení podle platných norem. Z tohoto důvodu zákonitě vznikají potíže již ve fázi úvah o dalším využití dokončených staveb.

Zásady správy staveb

Aby bylo možné předcházet těmto leckdy „neřešitelným“ situa­cím, je vhodné dodržovat zásady adekvátní správy staveb. Je třeba důsledně:

1. Uchovávat systematicky uspořádanou veškerou dokumentaci stavby. Pro velkou část staveb se vyhotovuje dokumentace pro provádění staveb, výrobně technická dokumentace, výkazy materiálů, protokoly o měření, zkouškách, diagnostice, zprávy z prohlídek, případně provozní dokumentace uživatele stavby (zahrnující informace o poruchách, udržovacích pracích, prohlídkách, omezení užívání, zatížitelnosti, záznamy o počtu přejezdů a zatížení jeřábů, rektifikacích konstrukcí) atp.
   Tyto logické požadavky na uchovávání dokumentace nejsou velmi často naplňovány vůbec nebo jsou plněny naprosto nedostatečně. Zejména absence výrobní dokumentace ocelových a železobetonových konstrukcí či výrobků vede často i u poměrně moderních staveb k nutnosti nákladné diagnostiky s nejistým výsledkem.
2. Provádět pravidelné prohlídky nosných konstrukcí. Systém periodických kontrol nosných konstrukcí se běžně používá u dopravních staveb a není důvod, aby se nepoužíval u staveb ostatních. Přestože u dopravních staveb např. mostního typu bývá uplatňována důslednější kontrola provádění a kvality výroby, pravidelné kontroly nosné konstrukce bohužel bývají běžným standardem právě jen u těchto typů staveb (viz článek „Kontrolní činnost v oblasti nosných konstrukcí staveb je nedostatečná“ v Z+i ČKAIT č. 1/2021). Přesto, že už je dnes normou definována povinnost provádění pravidelných prohlídek alespoň pro všechny ocelové konstrukce, dochází k nim jen ve velmi malém procentu případů.
   Pro pozemní a inženýrské stavby lze jako východisko pro systém kontroly použít normy:
   • ČSN ISO 13822:2014 Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí
   • ČSN 73 0038:2019 Hodnocení a ověřování existujících konstrukcí – doplňující ustanovení
   • ČSN 73 2604:2012 Ocelové konstrukce – Kontrola a údržba ocelových konstrukcí pozemních a inženýrských staveb
   • ČSN 73 2603:2011 Ocelové mostní konstrukce – Doplňující specifikace pro provádění, kontrolu kvality a prohlídky
   • ČSN 73 6221:2018 Prohlídky mostů pozemních komunikací
3. Udržovat aktuální dokumentaci stavby včetně značení změn a v případech nejasnosti či absence dokumentace zpracovat dodatečnou dokumentaci. Aktuální dokumentace by se ideálně měla svou podrobností podobat dokumentaci pro provádění stavby, aby bylo zajištěno maximální množství nezbytných informací pro další projektové fáze během trvání životnosti stavby. Jak má vypadat dodatečná dokumentace je popsáno např. v normě ČSN 73 2604:2012 Ocelové konstrukce – Kontrola a údržba ocelových konstrukcí pozemních a inženýrských staveb. Norma tuto dokumentaci nazývá „Náhradní“ dokumentace a obsahuje zejména tyto části:
   • Technickou zprávu zahrnující popis, funkci a účel nosné konstrukce a všechny skutečnosti související s bezpečnou funkcí a provozem nosné ocelové konstrukce.
   • Statický výpočet (případně statické posouzení), ze kterého je zřejmé zatížení, dimenze prvků a jejich materiál, použité výpočetní modely, výsledné vnitřní síly a posouzení konstrukce z hlediska únosnosti, použitelnosti, stability, polohy a únavy, pokud může rozhodovat.
   • Výkresovou dokumentaci skutečného provedení; z výkresové dokumentace musí být jasná dispozice konstrukce a dimenze všech hlavních nosných prvků včetně rozhodujících detailů a geometrický tvar celé konstrukce.
   • Popis komunikací a zařízení pro pohyb osob a předepsané zabezpečení osob pohybujících se po konstrukci (tribuny, schodiště, žebříky, zábradlí, kotvící body, vedení pro zachycovače pádu apod.).
   • Popis zábran vstupu na konstrukci nepovolaným osobám.
   • U staveb, které nepodléhají požadavku na stavební povolení podle příslušného právního předpisu, má „Náhradní“ dokumentace obsahovat alespoň schéma konstrukce s uvedením maximálního povoleného zatěžování, případně s místy určenými pro rozměrovou kontrolu a kontrolu zatížení.
   • U pohybujících se konstrukcí (nezakotvených do základů) je nutný výpočet stability.

Je třeba poznamenat, že ani zásada uchovávat dokumentaci a udržovat ji aktuální se v praxi mnohdy nedodržuje a stavby nezřídka nemají dokumentaci žádnou.

Pozn.: Při tvorbě dodatečné dokumentace bývá u starších objektů nutné zpracovat stavebně technický průzkum. Tato činnost může nabývat různých podob a rozsahů, ale primárně má sloužit k zachycení stávajícího stavu a možnosti vytvořit dodatečnou dokumentaci skutečného stavu. Předmětem průzkumu bývá zaměření tvaru, profilů a geometrie konstrukce, popis konstrukčního a statického systému, změření tíhy a skladby podlah, plášťů apod., materiálové zkoušky mechanických vlastností použitých prvků, stanovení míry degradace atp. Stavební průzkum bývá podkladem pro další kroky při správě objektu.

Při dodržování těchto zásad mají vlastníci či provozovatelé stavby aktuální informace o stavu konstrukce a mohou kdykoliv předat nejzásadnější a nezbytné informace projektantům pro analýzu možných změn. Při nedodržování těchto zásad musí být při úvaze o potenciálních změnách stavby nejprve provedeny všechny výše uvedené kroky, aby se ukázalo, zda uvažovaná změna má nebo nemá technický a ekonomický smysl. Tyto činnosti však mohou být velmi zdlouhavé a neuspokojující v daném časovém rozvrhu potřeby investorů. Proto je třeba těmto těžkostem předcházet a řešit management stavby v předstihu, aby se nestávaly takové případy, kdy se např. vynaloží milionové prostředky na kompletní projektovou přípravu nástavby dokončené budovy, aby se následně zjistilo, že budova není dostatečně únosná a její zesílení není z provozních důvodů přijatelné.

Stavebně technický průzkum nosných konstrukcí

Stavebně technický průzkum by měl být prováděn vždy, když dostupné projektové podklady nejsou dostatečné pro vypracování dodatečné dokumentace nebo pro zpracování návrhu změny dokončené stavby. Je třeba zmínit, že stavebně technický průzkum může mít různou míru podrobnosti pro potřeby tvorby dodatečné dokumentace nebo pro potřeby úprav stavby, kde bývá nutné provést průzkum detailnější.

Jedním z důležitých cílů stavebně technického průzkumu je ověření shody stavební konstrukce s dochovanými projektovými podklady. Toto ověření by mělo být automaticky prováděno při každé projektové přípravě úprav existujících staveb a při každé prohlídce stavby, neboť má zásadní vliv na množství a složitost prováděných měření, sond, zkoušek atp.

Při koncipování rozsahu a podrobnosti stavebně technického průzkumu je třeba neopomenout všechny nosné konstrukce – tzn. jak vodorovné, svislé, tak základové apod. Konkrétní podoba průzkumu je vždy věcí dohody mezi objednatelem a jeho zpracovatelem, který má o možnostech průzkumu a o rizicích jeho případné nedostatečnosti objednatele informovat a zpravit ho o výhodách a nevýhodách konkrétního řešení.

Stavebně technický průzkum je vhodné provádět pro všechny stavební profese (u kterých je nedostatek projektových podkladů). Nicméně zcela zásadní potřeba průzkumu je ze strany statika. Průzkum totiž často odhalí zásadní nesoulad projektových podkladů (či pouhých představ o konstrukci) s realitou. Tento nesoulad pak může ve svém důsledku být rozhodující pro realizování či naopak zastavení celé plánované investice. Proto je nutné tuto činnost provádět v předstihu před návrhem stavebních úprav a ne až v průběhu prací na projektu či dokonce až při realizaci stavebních úprav.

Statické posudky při změnách dokončených staveb

Při úpravách stavebních konstrukcí je velmi často zapotřebí jejich statické posouzení. Týká se to i tak jednoduchých situací, jako je zateplení střešního pláště, osazení fotovoltaických panelů na střechu apod. Stávající právní úprava pro takové posudky předepisuje povinné použití současných norem, které jsou vesměs přísnější než normy, jež platily v době vzniku konstrukce. V praxi se tak velmi často setkáváme s tím, že konstrukce, které po celá desetiletí bezpečně fungovaly, nyní nelze podle platných norem posoudit s příznivým výsledkem. Riziko takto nepříznivého výsledku statického posudku je poměrně vysoké, většina stavebníků, ale bohužel i projektantů, si ho však vůbec neuvědomuje. Význam statického posudku bývá podceňován a leckdy je statik osloven až na závěr celého přípravného procesu, aby celou stavební úpravu jednoduše „schválil“. Při absenci podrobných podkladů ovšem často nelze stanovit dostatečně výstižný statický model konstrukce a při jejím posouzení tak jediným bezpečným závěrem může být negativní výsledek. Současná úroveň poznání a možnosti výpočetní techniky sice umožňují využití pokročilých probabilistických metod s uplatněním např. fyzického nebo virtuálního větrného tunelu včetně zpracování rychlosti větru pro konkrétní místo ČHMÚ, uvážení omezování provozu, omezení další životnosti objektu, využití dřívější způsobilosti stavby apod., ale za cenu výrazně podrobnějšího (tj. nákladnějšího) stavebně technického průzkumu, zapojení expertních pracovišť a zvýšení nákladů. Nicméně ani tyto komplexní přístupy nemusí vést k přijatelným závěrům.

V případě nepříznivého výsledku posudku pak dochází k dramatickému zvýšení nákladů kvůli potřebě zesilování stávající konstrukce (pokud je vůbec možné), což má často za následek zastavení celé plánované investice a zmaření vynaloženého úsilí a prostředků.

Je tedy třeba apelovat na stavebníky a projektanty, aby se při projektové přípravě změn dokončených staveb vždy začínalo alespoň orientační statickou analýzou nosné konstrukce, která vychází z relevantních podkladů a informací o konstrukci.

Závěr

Nízká podrobnost stavební dokumentace existujících konstrukcí znemožňuje rychlé a bezpečné provedení případných následných úprav a rekonstrukcí starších objektů, protože dochovaná dokumentace v podrobnosti dokumentace pro stavební povolení nebo nižší neurčuje potřebné statické (a mnohdy i jiné) údaje. Standardně se neprovádějí systematické prohlídky stavebních konstrukcí a neaktualizuje podrobná stavební dokumentace. Všechny tyto neduhy vedou k neefektivitě při rozhodování o investicích do změn dokončených staveb, jelikož u takto nevhodně spravovaných staveb lze teprve až po provedení kompletního stavebně technického průzkumu stanovit mnohdy zásadní faktor pro rozhodnutí, zda investici provést či ne.

Je třeba dodržovat tři hlavní zásady:

• Uchovávat systematicky uspořádané veškeré dokumentace stavby.
• Provádět pravidelné prohlídky nosných konstrukcí.
• Udržovat aktuální dokumentaci stavby včetně značených změn a v případech nejasnosti či absence dokumentace zpracovat dodatečnou dokumentaci.

Pak se lze většině problémů při modernizacích a stavebních úpravách vyhnout a investice se dají efektivně plánovat.

Profesní organizace jako ČKAIT by měly působit na kompetenčně odpovědné orgány či osoby, aby byla stanovena zákonná povinnost uchovávat projektové podklady v podrobnosti alespoň dokumentace pro provádění stavby – buď původní dokumentaci (nedošlo-li ke změnám), nebo podrobnou dokumentaci skutečného provedení. Stejně tak je třeba, aby byly prováděny pravidelné prohlídky konstrukcí. Jako minimum se jeví požadavek, aby byla stanovena zákonná povinnost vypracovat dokumentaci skutečného provedení v podrobnosti dokumentace pro provádění stavby, resp. v podrobnosti dodatečné dokumentace, a povinnost uchování u vlastníka stavby (nejedná se o příliš náročný nový požadavek, protože dokumentaci pro provádění stavby by stavebník podle návrhu nového stavebního zákona měl mít před zahájením stavby již vypracovanou).