Zprávy a informace ČKAIT 2022|04

Namísto neúprosného trvání na zrušení závaznosti požadavků na osvětlení a proslunění bytů by bylo účelnější účastnit se hledání konsensu při stanovení technicky a ekonomicky racionálních limitů proslunění a denního osvětlení budov. Tvorba takových limitů je možná, protože nová evropská ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov (2019)² téměř veškeré své limitní hodnoty uvádí nikoli v normativní, ale v informativní části. Nezbývá než doufat, že rezort zdravotnictví konečně sezná, že regulace kvality stavební produkce trhem zcela selhala, a do hledání nových limitů proslunění a denního osvětlení bytů se s veškerou svojí vysoce odbornou autoritou zapojí. Ke hledání konsensu jsou však potřebné dvě strany, což by mělo zajímat profesní spolky navrhovatelů a stavitelů bytů.

V populaci se vyskytují jedinci s různou citlivostí a různými potřebami

Vyjednání konsensu má svoje pravidla, která lze ukázat na diagramu¹, který byl uveden v Z+i ČKAIT č. 3/2022 v článku o akustice. Diagram nemusí znázorňovat pouze hluk, ale popisuje vztah mezi podnětem a odpovědí na všechny jevy, které se vyskytují v populaci hromadně a které jsou schopny zvyšovat její zdravotní riziko. Takovým jevem nepochybně je i nedostatek přímého slunečního záření a denního světla v bytě. Diagram „A“ popisuje prostou přímou úměrnost, podle níž reagují soubory neživých věcí. Jako příklad lze uvést soubor prostých nosníků, jejichž odpovědí na zatížení je průhyb. Živé soubory, jako je lidská populace, se chovají složitěji – podle diagramu „B“. Z populace se vydělují významné skupiny senzitivních (citlivých) a rezistentních (odolných) jedinců, kteří reagují mimo předpokládanou přímo úměrnou závislost.

Obr.1 Vztah mezi podnětem a odpovědí: A – nosník, B – populace

Příkladem senzitivních jedinců jsou lidé, kteří v bytě přes den pobývají dlouhodobě a opakovaně. Starobní důchodci, matky s dětmi, lidé nemocní a stále se rozšiřující skupina těch, kdo provozují tzv. home-office. Senzitivními jsou také ti, kteří sice odcházejí z bytu do práce, ale užívají pracoviště bez denního světla nebo jen se sdruženým osvětlením. Dnes jsou to nejen horníci a řidiči metra, ale také prodávající v obchodních centrech a zaměstnanci kanceláří a provozoven v přehuštěných centrech měst. Je důležité, aby se takoví jedinci s denním světlem a sluncem potkávali alespoň po část dne ve svých bytech.

Naopak příkladem jedinců rezistentních mohou být mladí a zdraví architekti, kteří přes den tráví čas v prosluněných a denním světlem dostatečně osvětlených ateliérech a o víkendu sportují a opalují se na své chalupě. Takoví jedinci používají byt ve městě jen k přespání a o slunce a denní světlo v bytě nemají zájem. Ale nejvíce rezistentními jsou subjekty, které si kupují byt jako investici, a ani nepředpokládají, že v něm budou bydlet.

Kdo stanoví zdravotní rizika?

Jestliže je třeba pro nějakou technickou normu nebo stavební vyhlášku stanovit limit nedostatku denního světla, musí nejdříve někdo odborně určit míru nespokojenosti, která představuje nežádoucí zdravotní riziko. Při stanovení limitů ve starých českých technických normách ČSN 73 0580 – 1 až 4 v 60. letech minulého století plnili roli odborníků fyziologové zraku, protože cílem těchto norem bylo svítit denním světlem na zrakovou práci uživatelů interiéru. Rozhodovaly veličiny, jako je zraková ostrost a kontrastní citlivost. Nová ČSN EN 17037² se snaží o osvětlení vnitřního prostoru tak, aby byla zachována přijatelná subjektivní pohoda plynoucí z pocitu osvětlení prostoru denním světlem. Cílem je starost o pohodu uživatelů vnitřních prostorů budov a jistě i o zachování dostatečné stimulace jejich biorytmů denním světlem. Denní osvětlení tedy již nemusí sloužit konkrétní zrakové činnosti. Limitní míra nespokojenosti s nedostatkem slunce a denního světla v bytech proto je či bude nově stanovena pomocí psychologie, sociologie a možná i chronobiologie.

Je třeba určit zdravotně přijatelný kompromis

Pokud by se měla chránit celá populace, bylo by nutné limit nedostatku slunečního záření a denního světla stanovit velmi nízký (viz zelená přerušovaná čára v diagramu). Takový limit by bylo obtížné v praxi zajistit, protože by znamenal příliš velké omezení výšky budov nebo by požadoval příliš velké odstupy mezi nimi a nadměrně velká okna. Proto musí dojít k jednání, jehož výsledkem je technicky a ekonomicky racionální limit (viz červená přerušovaná čára v diagramu), který je kompromisem mezi snahou o maximální ochranu zdraví a mezi reálnou technickou a ekonomickou možností společnosti limitu vyhovět. Nevýhodou je, že určitá část citlivé populace bude i při splnění limitu trpět (viz černě vyznačená zobrazení jedinců). O tyto jedince se pak zvýšenou měrou stará zdravotnictví při léčení jejich chorob. Zájmem zdravotnictví včetně zdravotních pojišťoven je, aby takových jedinců bylo co nejméně. Proto nejen idealistické, ale i ekonomické důvody mohou být pobídkou k účasti zdravotnictví na sjednávání konsensu o požadavcích a limitech technických předpisů a norem. Je zvláštní, že ve věci stanovení limitů proslunění a denního osvětlení bytů se tak u nás neděje. Pokusme se rozebrat proč.

Na osvětlení dohlížejí dvě různé státní instituce

Požadavky na denní osvětlení ve školách stanoví vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých³. Požadavky na denní osvětlení pracovišť stanoví nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se určují podmínky ochrany zdraví při práci⁴. Požadavky na proslunění a denní osvětlení obytných budov stanoví vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby⁵. Dozor nad prosluněním a denním osvětlením budov provádějí orgány státní správy. Hygienická služba provádí dozor ve školách a na pracovištích podle vyhlášek č. 410/2005 a č. 361/2007^3,4, ale dozorem nad obytnými budovami podle vyhlášky č. 268/2009 se zabývají stavební úřady. Kde se vzal tento nesoulad?

Proč volný trh s byty nefunguje

Každá revoluce, i ta nejsametovější, má své oběti. Vždy hrozí, že s vaničkou špíny předchozích pořádků se vyleje i dítě. Dnes již víme, že v 90. letech minulého století se nekriticky obdivovala moc „volného trhu“. Věřilo se, že jeho působením se vše automaticky vyreguluje ke všeobecné spokojenosti. Ve věci proslunění a denního osvětlení byla představa taková, že lidé (zákazníci) si z nabídky budou přednostně vybírat prosluněné a dobře osvětlené byty a stavitelé (podnikatelé) v konkurenční soutěži budou právě jen takové byty nabízet. Mělo se za to, že působení volného trhu samo zajistí vysokou kvalitu prodávaných bytů a že tuto kvalitu není třeba podporovat regulací ze strany státu a zasahovat tak do zákaznických a podnikatelských svobod. Proto, a také kvůli novému pojetí domovní svobody (kde nemohu nic kontrolovat, nebudu také nic požadovat) se zdravotnictví požadavků na (nejen) denní osvětlení a proslunění bytů vzdalo. V té souvislosti byla zrušena Národní referenční laboratoř pro světlo a osvětlení, která ještě v polovině 90. let pod vedením MUDr. Aleny Krtilové, DrSc. fungovala ve Státním zdravotním ústavu⁶.

Současný trh s byty ovládají spekulující investoři

Rozdíly mezi volným trhem a naším dnešním trhem s byty uvádí tabulka. Je zřejmé, že náš trh s byty stavební produkci k vyšší kvalitě nestimuluje, naopak ji navádí k jejímu snižování. Právě toto je skutečnou příčinou neobliby stavební světelné techniky u části technické veřejnosti, která se zabývá developmentem bytů. Příčiny selhávání volného trhu lze spatřovat ve spekulativním skupování bytů investičními společnostmi⁷.

Rozdíl mezi volným trhem a trhem s byty v ČR

Ministerstvo zdravotnictví se k požadavku proslunění nechce vyjadřovat

Netečný postoj k problému proslunění bytů projevilo Ministerstvo zdravotnictví už v roce 2018 ve svém rozhodnutí⁸, kterým odpovědělo na dopis, v němž Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy žádal o sdělení, zda nedodržení požadavku na proslunění obytných místností obsaženého v ČSN 73 4301 Obytné budovy⁹ bude mít vliv na lidské zdraví. Z tohoto rozhodnutí lze citovat:

„Ministerstvo zdravotnictví není garantem právních předpisů v oblasti stavebnictví, tím méně technických norem ČSN a nedisponuje ani žádnou studií či analýzou, která by posuzovala uvedené normy ve vztahu k ochraně zdraví. Vzhledem k tomu, že požadovaný názor v minulosti ministerstvem zaujat nebyl a ministerstvo takovou informací objektivně nedisponuje, bylo by nutno věc nejprve podrobit odborné analýze a názor na danou problematiku teprve zaujmout. Povinné subjekty však nejsou povinny informace tohoto charakteru poskytovat (tedy sdělovat v režimu zákona č. 106/1999 Sb. svoje názory na určitou problematiku, jež nadto doposud nezaujaly).“

Toto rozhodnutí MZDR pak přispělo ke zrušení proslunění, tj. článků (1) a (2) § 45 nařízení hl. m. Prahy č. 10/2016¹⁰ později ve znění č. 14/2018 tzv. Pražských stavebních předpisů¹¹.

Ministerstvo pro místní rozvoj nemusí shánět vědecké důkazy o vlivu slunečního záření na zdraví

Je zdánlivě protismyslné, že ačkoli byla regulace kvality bytů ponechána volnému trhu, o tuto kvalitu se stará jiné ministerstvo, a to Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). V souvislosti s přípravou novely vyhlášky⁵ přicházejí MMR požadavky na zrušení článků o proslunění budov budov¹² s odůvodněním, že údajně neexistují vědecké důkazy o příznivém účinku slunečního záření na zdraví. Ministerstvo, na němž nepracuje žádný doktor medicíny, takové důkazy marně shání a jediný subjekt, který by mu v této situaci mohl pomoci, je ona zrušená Národní referenční laboratoř pro světlo a osvětlení. Zájem MMR o proslunění a denní osvětlení bytů ale nepramení ze starosti o veřejné zdraví. Touto starostí je pověřeno Ministerstvo zdravotnictví. MMR usiluje o zachování požadavků na proslunění a denní osvětlení bytů v závazné legislativě proto, že se jedná o významný příznak kvality bytů. Kvalita bytů je součástí stavebních řízení, lidé se o proslunění, denní osvětlení a zastínění bytů zajímají. Byt je pro svého uživatele privátním prostorem, jehož kvalitu je třeba hájit. Stavební úřady a soudy proto potřebují disponovat závaznými požadavky na proslunění a denní osvětlení bytů k předcházení sporů a k rozhodování o nich.

Požadavek občanského zákoníku není dostatečně jednoznačný

Ustanovení § 1013 občanského zákoníku – zákon č. 89/2012¹³ – je sice všeobjímající, ale je nekonkrétní a nejednoznačné. Je s podivem, že někteří projektanti a stavitelé bytů se domáhají škrtnutí požadavků ze závazných předpisů, přestože se tím sami zbavují ochrany před stížnostmi zákazníků a dalších účastníků stavebních řízení.

V případě neexistence závazných požadavků ve vyhlášce bude mít stěžovatel vybavený dobrým právníkem nekonečnou možnost ke zdržování stavebního řízení a stavby samotné vymáháním nejasné „přiměřenosti poměrům“ podle občanského zákoníku. Znalci přivolanému soudem nakonec pak stejně nezbude nic jiného, než věc posoudit podle nezávazných (protože vyhláškou nerespektovaných) technických norem.

Použitá literatura:

1. Havránek, J: Hluk a zdraví, Avicenum, Praha (1990)
2. ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov (2019) ve znění ČSN EN 17037+A1 (2022).
3. Vyhláška 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých
4. Nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
5. Vyhláška 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby
6. Kotková, J: Jubileum MUDr. Aleny Krtilové, DrSc., Světlo 5/2008, str.69, dostupné 18. 6. 2022 zde
7. Kaňka, J: Od tulipánů k ČSN EN 17037, Světlo 6/2021, str.62, dostupné 18. 6. 2022 zde
8. Rozhodnutí MZDR č.j. MZDR 12634/2018-3/MIN/KAN ze dne 3. 4. 2018
9. ČSN 734301 Obytné budovy (2004)
10. Nařízení 10/2016 hl. m. Prahy
11. Nařízení 14/2018 hl. m. Prahy
12. Dopis ČKA na MMR ze dne 7. 11. 2021 č.j. 770-2021/EF/JK
13. Zákon 89/2012 Sb. Občanský zákoník

Související články

• Denní osvětlení obytných místností a požadavky norem
• Proč je důležitá stavební akustika