Pozor na základní principy profesního pojištění!
Autorizované osoby jsou mezi prvními, na kom investor požaduje náhradu případné škody. Často jsou také jedinými, kdo má pojištění profesní odpovědnosti. Je na ně proto vyvíjen nátlak, aby náhradu škody vzaly na sebe. To je však podvod. Pojišťovny vždy zjišťují, zda škoda vznikla a kdo je za ni odpovědný. Tento článek uvádí zákonný postup a základní principy náhrady škody, na které navazuje uplatnění pojistného plnění.
Co je škoda či újma a kdy má autorizovaná osoba (AO) povinnost ji nahradit? Právě na tuto otázku je nutné znát odpověď hned na začátku. Aby byla AO povinna škodu či újmu nahradit a mohla ji úspěšně nárokovat z profesního pojištění, musí škoda nejprve vzniknout a musí se skutečně jednat o škodu či újmu tak, jak ji chápe zákon. Tuto škodu či újmu musí AO zapříčinit svým profesním pochybením a mezi vznikem a zaviněním škody musí existovat příčinná souvislost. A právě tyto znaky škody musí být naplněny současně, aby AO za škodu nesla odpovědnost, byla povinna ji nahradit, a tím současně splnila základní předpoklad pro úspěšné uplatnění škody z pojištění odpovědnosti. Může to znít jako samozřejmost, ale tuto skutečnost si spousta lidí neuvědomuje.
„Vždyť máš pojištění, tak to vezmi na sebe, zaplatí se to z tvojí pojistky projektanta/stavbyvedoucího a pak se nějak vyrovnáme.“
Zejména investoři a jiní partneři AO často pohlížejí na pojištění jako na nástroj, kterým lze snadno financovat investiční záměry. V případě sporných situací jsou AO velmi často těmi prvními, po kom je náhrada nárokována, aniž by byla prokázána jejich odpovědnost za škodu či zda se vůbec jedná o škodu. Právě povědomí investorů o pojištění AO je častou motivací pro snahy snadno zafinancovat stavbu z jejich pojistky.
Tak jednoduché to skutečně není, a navíc se v krajních případech může jednat o pojistný podvod, za který v českém právním řádu hrozí i nepodmíněné tresty. Likvidátoři pojišťoven jsou na tento přístup některých investorů poměrně zvyklí a není se čemu divit, když takové „škody“ zamítnou hned na začátku. Zda škoda (újma) vznikla a zda za ni AO nese odpovědnost, je jednou z prvních věcí, která se v rámci řešení škody zkoumá. V řadě případů se při šetření škodní události ukáže hned v úvodu, že AO za škodu neodpovídá, nebo odpovídá pouze z části, případně, že se vlastně o škodu ve smyslu zákona vůbec nejedná.
„Co když investor požaduje jiné technické řešení zhotovení díla než navrhuje autorizovaná osoba? Stačí ho ústně upozornit na možná rizika?“
Typickými případy jsou situace, kdy stavebník trvá na technickém řešení stavby, které je v rozporu s normou či běžným technickým postupem, a to i přes upozornění AO, že řešení není vhodné a může znamenat komplikace. Zmiňme například situaci z nedávné doby, kdy investor trval na umístění stavby pod úrovní terénu i přes varování stavbyvedoucího, že potřebná hydroizolace není v tomto případě technicky proveditelná v potřebném rozsahu. Stavbyvedoucí proto doporučil nové řešení, které bylo vhodnější a splňovalo normy, ale stavbu by značně prodražilo. Stavebník chtěl ale ušetřit a rozhodl se dílo realizovat levnějším, avšak bohužel nevhodným způsobem, a skutečně nedlouho po kolaudaci se v nemovitosti začala vyskytovat značná vlhkost a na některých místech i mapy. Naštěstí byl tento stavbyvedoucí „poučený“ a domluvil se se stavebníkem na zapsání jeho požadavku do stavebního deníku a podepsání písemného prohlášení, že byl na rizika vyplývající z daného požadavku na realizaci upozorněn a přebírá případnou odpovědnost. Zprostit se odpovědnosti zákon do určité míry umožňuje, což byl i tento případ. V těchto situacích je takové prohlášení investora nezbytné, ideálně podepsané ve stavebním deníku či sepsané v samostatném dokumentu. Jak se říká, čtyři oči nic nedokážou a bez prokazatelného souhlasu stavebníka by nesl za případnou vzniklou škodu odpovědnost projektant/stavbyvedoucí/TDS. Ten je jakožto profesionál v případě sporu vůči laikovi – stavebníkovi odborník, představuje tedy stranu, která má u soudu slabší postavení a tím pádem i menší šanci ve sporu uspět.
„Co když škodu způsobí můj subdodavatel AO, kterého jsem si najal jako generální dodavatel na dílčí část projektu?“
Tyto případy jsou v praxi poměrně časté a pojištění ČKAIT na ně pamatuje. V této souvislosti je nutné uvést, že způsob a rozsah krytí subdodavatelů profesním pojištěním se na pojistném trhu velmi liší a každá pojišťovna k němu přistupuje jinak. Řada pojišťoven subdodavatele nekryje vůbec, řada je kryje s právem regresu. Níže uvedená modelová situace popisuje krytí subdodavatelů tak, jak je řešeno v rámci pojistné smlouvy uzavřené mezi ČKAIT a ČSOB Pojišťovnou.
„Já vlastní připojištění nepotřebuji, generální dodavatel, který projekt zastřešuje, má dostatečně vysokou pojistku.“
Tato domněnka může být příčinou osudové chyby. Pojišťovny, pokud vůbec kryjí odpovědnost subdodavatele, tak činí s právem regresu škody po konečném „viníkovi“, což je i případ pojištění v rámci ČKAIT. Co to znamená regres pojišťovny? Pokud je generální projektant či hlavní inženýr projektu pojištěný, má klidný spánek, protože pojištění za něj kryje i případné škody, které způsobí jeho subdodavatel. Zejména v rámci složitějších projektů figuruje řada samostatných profesí, které zastupují jednotliví odborníci AO, mající pro patřičnou profesi příslušnou autorizaci.
Nedávný příklad z praxe popisuje situaci, kdy si hlavní inženýr projektu (HIP) najal AO z oboru Technika prostředí staveb specializace vytápění a vzduchotechnika. Tato AO chybně naprojektovala klimatizaci pro daný objekt, klimatizace bohužel nefungovala tak, jak měla a musela se kompletně předělat. Vznikla škoda ve výši 540 tis. Kč. Pojišťovna z pojištění generálního projektanta (HIP) škodu stavebníkovi zaplatila v plné výši, protože byl pojištěný až na 15 mil Kč. Vzhledem k tomu, že skutečný „viník“ (projektant vzduchotechniky) byl bohužel pojištěný pouze na 250 tis. Kč v rámci základního pojištění ČKAIT, musel pojišťovně rozdíl do celkové vyplacené výše škody uhradit v rámci regresu z vlastních finančních zdrojů.
„Můžu jako generální dodavatel odkázat investora v rámci náhrady škody přímo na kolegu subdodavatele, kterého jsem si najal na dílčí část projektu, z níž vznikla škoda?“
Toto je častá otázka, která spíše souvisí se zákonným postupem a smluvními vztahy. Na ty následně navazuje výplata pojistného plnění. Samozřejmě se strany mohou domluvit jakkoliv a domluva je možná i s pojišťovnou, ale ze zákona nemá subdodavatel s investorem obvykle žádný smluvní vztah. Ctí se tedy postup, že stavebník uplatní nárok na náhradu škody vůči svému smluvnímu partnerovi, jímž je hlavní dodavatel projektu, a ten tento nárok postoupí dále na svého subdodavatele.
Jak již bylo řečeno, na českém pojistném trhu existují i pojišťovny, které s náhradou škody za subdodavatele nepočítají, a v krajním případě může nastat i situace, že stavebníkovi musí škodu nahradit generální dodavatel ze svých prostředků a následně se vypořádá s konečným „viníkem“, svým subdodavatelem. Problém nastává ve chvíli, kdy tento subdodavatel nemá pojištění, ani vlastní prostředky, z nichž by škodu nahradil. To ale není případ pojištění v rámci pojistné smlouvy ČKAIT.
Ing. Petra Bartoníčková
+420 605 979 169, pbartonickova@pmckait.cz
Mgr. Jakub Doležel
+420 605 972 572, jdolezel@pmckait.cz