Zprávy a informace ČKAIT 2022|01

Zásadně se nyní mění stavební předpisy a s tím často i zažitá terminologie. Přitom jsme často nezačali používat pojmy, které nám po roce 1989 přinesla změna do té doby platných předpisů v investiční výstavbě. Vliv na stavební terminologii měl přechod od centrálně řízené ekonomiky k tržnímu hospodářství a v souvislosti s členstvím v Evropské unii také přebírání evropské stavební angličtiny. Starší generace stavbařů si ještě jejich definice a význam podle starších stavebních předpisů pamatuje, avšak mladší generace tápou.

Článek se zabývá pouze chybnou terminologií ve vztahu k platným právním předpisům. Bohužel, musím konstatovat, že předpisy v investiční výstavbě platné před rokem 1989*1) byly v porovnání se současnými předpisy stavebního práva v mnohém dokonalejší a přesnější. Zejména chybí právními předpisy stanovená účast projektanta při realizaci stavby jako účastníka výstavby. Projektanti tím ztrácejí znalost „umění organizovat a řídit stavbu“, což zůstává jen na stavbyvedoucích. Cestu je nutno hledat mezi poučením z našich minulých předpisů a ze zkušeností s organizací procesů ve stavebnictví v zahraničí.

Projekční příprava

Projekční znamená promítací, projekce = promítání. Přídavné jméno od slova projekt je projektový, tedy projektová příprava. Bohužel se nám slovo projekční objevuje i v název projektových kanceláří. Významně se ovšem posunul obsah termínu projekt.

Projekt

Není to již návrh stavby, projektová dokumentace, jak tomu bylo ve zrušených předpisech v investiční výstavbě. V ­používání termínu projekt se přizpůsobujeme evropské terminologii, počínaje evropskými technickými normami či mezinárodními smluvními podmínkami (ve výstavbě) FIDIC.

Projekt – jedinečný proces, sestávající z řady koordinovaných a řízených činností s daty zahájení a ukončení, prováděný k dosažení cíle, který vyhovuje specifickým požadavkům, včetně omezení daných časem, náklady a zdroji [ČSN ISO 10006:2004 (01 0333)]. Projekt představuje specifický způsob dosažení změny v podmínkách nerutinního, jedinečného a neopakovatelného procesu se specifickými cíli. Projekty vznikají z problémů nebo z příležitostí. Podle míry složitosti a náročnosti rozlišujeme projekty komplexní, speciální a jednoduché. Podle druhu (obsahu) rozdělujeme projekty na výzkumné a vývojové, technologické, organizační a stavební projekty. Zásadní význam mají projekty v oblasti výstavby. Procesy probíhající ve výstavbě mají zpravidla charakter jedinečných, individuálních a periodicky se neopakujících činností, vylučujících rutinní přístupy. Jsou spojeny s vyšší investiční náročností, s delší dobou návratnosti vložených prostředků a s vyšší mírou rizika. (Slovník pojmů ve výstavbě, IC ČKAIT 2011)

Stavební projekt je proces začínající záměrem. Má několik základních fází: 1. fázi předinvestiční (v angličtině preconstruction), 2. fázi realizační, 3. fázi provozní, 4. fázi likvidační (může být nahrazena přepracováním projektu s vysokým stupněm inovace).

Stavební předpisy se tomuto posunu významu termínu projekt přizpůsobily tím, že nepoužívají tento termín ve významu projektová dokumentace. Znají dva termíny:

• projektová dokumentace, což je dokumentace, kterou může zpracovat pouze projektant jako osoba oprávněná k výkonu vybraných činností ve výstavbě, a
• dokumentace stavby jako obecnější termín, může zpracovat i neautorizovaná osoba.

Termínu projekt, resp. stavební projekt, se stavební předpisy zatím vyhýbají. Podobně k nám z Evropy přichází četnější používání termínu navrhování (místo projektování). Viz např. český překlad názvů evropských technických norem, tzv. Eurokódů. Jsou to normy pro navrhování stavebních konstrukcí.

Investor

Již zrušené právní předpisy v investiční výstavbě termín investor používaly. Současně platné stavební předpisy upřednostňují termín stavebník. Nový stavební zákon používá pouze termín stavebník jako pořizovatele stavby. V případě staveb financovaných z veřejných prostředků lze používat termín zadavatel (veřejný zadavatel) v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Stavební zákon č. 183/2006 Sb., § 2 odst. 2 písm. c): stavebníkem osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby,

V časopisech a publikacích ČKAIT je používán zásadně termín stavebník. Předcházíme tak mj. různým obhajovacím řečem advokátů, kteří např. zdůvodňují ne-odpovědnost stavebníka tím, že byl pouze investorem, ne stavebníkem; tudíž se na něho nevztahují povinnosti stavebníka, definované stavebním zákonem.

Generální projektant

Současně platný stavební zákon zná pouze termín hlavní projektant. Projektantem může být pouze fyzická osoba, oprávněná k výkonu vybraných činností ve výstavbě. Generální projektant je termín již zrušených právních předpisů, platných před rokem 1989 (např. vyhláška č. 105/1981 Sb., o dokumentaci staveb, podobně vyhláška č. 5/1987, o dokumentaci staveb). Generálním projektantem byla socialistická organizace (nikoliv fyzická osoba), jejíž úkoly, povinnosti, odpovědnost i pravomoci byly podrobně stanoveny právním předpisem. Týkaly se nejen návrhu stavby, ale také jejího provádění.

Generální projektant je povinen zabezpečovat v celém procesu přípravy a realizace staveb národohospodářská (celospolečenská) hlediska a dávat podklady pro rozhodování o přípravě a realizaci na příslušných úrovních řízení. Je-li předkládán k rozhodnutí rozpor mezi jinými účastníky výstavby, zaujímá k němu generální projektant vždy svoje stanovisko. Výkon funkce generálního projektanta zahrnuje spolupráci na přípravné dokumentaci, zabezpečování projektové dokumentace a autorský dozor. (Příloha č. 1 vyhlášky č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb)

Hlavní inženýr projektu (HIP)

HIP nemá oporu v současně platných stavebních či jiných předpisech. Před rokem 1989 zřejmě hlavní osoba zastupující generálního projektanta. Ani v předpisech pro investiční výstavbu platných před rokem 1989 jsem tento termín nenašla. Mohl vyplývat z jiných dokumentů, jimiž se řídila investiční výstavba.

Inženýrské stavby

Platné stavební předpisy tento termín neznají a nedefinují. Používá je Český statistický úřad a inženýrské stavby definuje jako všechny stavby, které nejsou budovami. Nový stavební zákon používá (ale nedefinuje) termín inženýrské sítě; podobně občanský zákoník.

Inženýrská činnost ve výstavbě

Obstarávání záležitostí, popřípadě provádění některých jiných prací a výkonů pro investory k zabezpečení přípravy a realizace staveb vyžadovalo zvláštní oprávnění (zrušená vyhláška č. 89/1976 Sb., o oprávnění k inženýrské činnosti ve výstavbě). Podle platného živnostenského zákoníku je inženýring, inženýrská činnost ve výstavbě živnost volná. Vzhledem k možné kolizi s významem anglického termínu engineering (viz Způsob výstavby Design & Build) doporučuji dávat ve smlouvách a jiných dokumentech přednost termínu obstarávání, obstarávací služby.

Veřejné investující subjekty

Přesnější termín je zadavatel, veřejný zadavatel, v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Způsob výstavby Design&Build

Ve vyspělých zemích s tradiční tržní ekonomikou je tento způsob výstavby využíván mnohem více než u nás. Podle zákona o zadávání veřejných zakázek se jedná v případě stavebních prací o zadávání formou požadavků na výkon nebo funkci (§ 92 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek), samotný termín Design & Build však český zákon o zadávání veřejných zakázek neuvádí. U dobře připravené smlouvy o dílo na provedení stavby (smlouva s pevnou cenou) nehrozí nebezpečí následně požadovaných víceprací, neboť většinu rizik nese zhotovitel. Mnohem vyšší váhu dostává u tohoto způsobu výstavby předinvestiční fáze projektu, tedy do technických podrobností rozpracované požadavky na výsledný výkon nebo funkci stavby. V zahraničí je pro tuto přípravu stavby používáno označení „engineering“, což je zcela odlišná činnost proti českému inženýringu. Např. v případě stavby dalšího jaderného bloku v Dukovanech bylo rozhodnuto o použití způsobu výstavby EPC (Engineering – Procurement – Construction), což jej opět způsob výstavby se smlouvou s pevnou cenou. Mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC), která vydává vzorové smluvní podmínky ve výstavbě, připravila pro tento způsob výstavby tzv. Stříbrnou knihu FIDIC.

Dodavatelská (výrobní) příprava

Stavební zákon a jeho prováděcí předpisy patří mezi veřejnoprávní předpisy (existují dvě základní oblasti práva: právo veřejné a právo soukromé), jejich úkolem a cílem je ochrana veřejných zájmů ve výstavbě. Vzhledem k důležitosti a rozsahu veřejných zájmů ve výstavbě patří stavebnictví vždy k nejvíce regulovaným odvětvím národního hospodářství.

Dodavatelská (výrobní) příprava staveb není pokryta veřejnoprávními předpisy a spadá do oblasti soukromoprávní (u nás na prvním místě občanský zákoník). Rozhodující význam zde mají smluvní ujednání.

Před rokem 1989 v éře centrálně řízené ekonomiky se příliš nerozlišovalo mezi veřejnoprávními a soukromoprávní předpisy, mezi zákonem, technickou normou nebo pokynem ministerstva. Dodavatelskou přípravu staveb tak často upravovaly nejrůznější předpisy a pokyny. Znalec stavebního (veřejného i soukromého) stavebního práva prof. Čáp po roce 1989 napsal, že zrušením dosavadních předpisů dal stát stavbařům hodně smluvní volnosti, ale neřekl jim, jak mají s touto smluvní volností zacházet.

Ve vyspělých zemích s tradiční tržní ekonomikou budovaly postupně zejména nevládní organizace ve stavebnictví systém nezávazných doporučených podmínek, pravidel a pokynů. V německy mluvících zemích jsou tyto dokumenty označovány jako směrnice, v anglicky mluvících zemích jako technické specifikace. Na ně je odkazováno ve smlouvách o dílo na provedení stavby, nebo v zadávacích podmínkách veřejných zakázek. Také české stavebnictví si musí podobný systém vytvořit.

Odborná zvyklost má přednost před psanými pravidly

K obchodním (případně obecným nebo místním) zvyklostem lze přihlížet v právních vztazích soukromého práva. Právní předpisy veřejného stavebního práva takové ustanovení neznají.

V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 558 odst. 2).

Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2592).

Vysvětlivky:

1*) Předpisy v investiční výstavbě zahrnovaly stavební předpisy (stavební zákon a jeho prováděcí předpisy), některé z prováděcích předpisů hospodářského zákoníku (např. vyhláška 31/1986 Sb., o základních podmínkách dodávky vývozních investičních celků, vyhláška č. 104/1973 Sb., kterou se vydávají základní podmínky dodávky stavebních prací) a další předpisy (vyhlášky o typizaci ve výstavbě).