Zprávy a informace ČKAIT 2026|04

Historický počátek tohoto neurčitého právního pojmu najdeme ve francouzské revoluci, která obecným zájmem neboli obecnou vůlí rozuměla zájem lidí v rámci jednoho státu. Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 definovala právo jako výraz obecné vůle. Veřejný zájem je termín, který používají předpisy správního práva nejen v České republice: „L’intérêt général “ – obecný zájem ve Francii, „Öffentliches Interesse“ v Německu, „Public interest“ ve Velké Británii, „ważny interes publiczny“ – důležitý veřejný zájem v Polsku…

Podle odborné literatury „z historického pohledu není pojem veřejného zájmu identický se zájmem státním, hospodářským, sociálním nebo etickým. Tyto zájmy byly dlouhodobě předmětem zvýšené ochrany, což výrazně odráželo stav lidské společnosti v určitém čase. Pozdně moderní doba je charakteristická tím, že veřejný prvek silně proniká do všech oblastí právního řádu. … Střety ve společnosti jsou řešeny kompromisy, ale každý kompromis by měl veřejný zájem respektovat stejně. … Jinak řečeno, veřejným zájmem je soubor všech zájmů, které se slučují a potkávají v pojmu obecné dobro.“ (Rychetský, P., Langášek, T., Herc, T., Mlsna, P. a kol. Ústava České republiky, Ústavní zákon o bezpečnosti ČR, komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 317.)

Veřejný zájem jako neurčitý právní pojem

V českém právu i v právu dalších zemí je veřejný zájem považován za „neurčitý právní pojem“. Neurčité právní pojmy (veřejný zájem, veřejný pořádek, občanské soužití aj.) právní normy blíže obsahově nevymezují; jejich obsah musí případ od případu posuzovat správní orgán. Správní orgán na základě posouzení dané situace rozhodne, zda je v daném případě jeho obsah naplněn či nikoliv.

„Specifický rys neurčitých právních pojmů spočívá ve skutečnosti, že jejich neurčitost se promítá jak do jejich obsahu, tak do jejich rozsahu. Aplikace neurčitého právního pojmu, který není možné přesně jevově vymezit a dostatečně právně definovat, vždy závisí na odborném posouzení správního orgánu v každém jednotlivém případě. Tím zákonodárce vytváří veřejné správě prostor, aby zhodnotila, zda konkrétní situace může být subsumována pod rozsah takového pojmu či nikoli. Neurčitost neurčitých právních pojmů se v zákonech, které s nimi pracují, často snižuje tím, že v téže nebo jiné zákonné normě se blíže uvedou, popř. nastíní znaky těchto pojmů za pomoci využiti příkladných výčtů nebo obdobných pojmů, a to buď obecně, či pro vybrané věci nebo oblasti činnosti. Rovněž se můžeme setkat s řešením, kdy zákonodárce ukládá, aby byl neurčitý právní pojem upřesněn v prováděcím předpise.“ (Křížová, J., Syllová, J.: Veřejný zájem – pojem a jeho použití ve správním právu. Parlamentní institut 2016)

K tomu viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu, zn. 2 As 11/2003−164: „Obecně je veřejný zájem pojem, který právním řádem České republiky není výslovně obsahově vymezen, nicméně který se vyskytuje v celé řadě právních předpisů. Jde o tzv. neurčitý právní pojem. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze s úspěchem zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Zákonodárce tak vytváří správnímu orgánu prostor, aby posoudil, zda konkrétní případ patří do rozsahu neurčitého pojmu či nikoli. Mnohdy mu dává vodítko tím, že se snaží uvést co nejvíce charakteristických znaků, věcí nebo jevů, které má neurčitý právní pojem zahrnovat. (…) Z povahy věci lze dovodit, že se jedná o takový zájem, který lze označit za obecný či veřejně prospěšný, případně za zájem společnosti jako celku. Takový zájem nemůže být v rozporu s platnými právními předpisy.“

Pokud nahlédneme do konkrétních nálezů Ústavního soudu, můžeme konstatovat, že Ústavní soud vždy zrušil právní předpis (resp. jeho část), který označil pořízení konkrétní stavby za veřejný zájem. Stalo se tak mj. v případě:

• nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. US 24/04, ve věci návrhu na zrušení § 3a zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů (publikován pod č. 327/2005 Sb.);
• nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. Pl. US 24/08, ve věci návrhu na zrušení zákona č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně (publikováno pod č. 124/2009 Sb.).

Ústavní soud ve svých rozhodnutích uvádí, že napadený právní předpis je neslučitelný s principy právního státu, zejména s principem dělby moci. Zjišťování veřejného zájmu je typickou pravomocí moci výkonné v rámci správního řízení. Z odůvodnění správního rozhodnuti pak musí jasně vyplynout, proč veřejný zájem v dané věci převážil nad jinými zájmy. V konkrétní věci tak není možné veřejný zájem a priori stanovit.

Deklarování veřejného zájmu v konkrétně určené věci zákonem pokládá Ústavní soud za protiústavní.

Veřejný zájem právním předpisem být normován může, např. pro druhově vymezený typ záměru, určitou vlastnost staveb, jejich charakter daný způsobem využití a určení stavby. Tak, jak to činí evropské předpisy při stanovení základních požadavků na stavby (viz dále).

Veřejný zájem v českém právu

Z pohledu právních norem vyšší právní síly používá termín veřejný zájem Listina základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb., Usnesení o vyhlášení LZPS jako součásti ústavního pořádku ČR), která v čl. 11 stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny, je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Termín veřejný zájem používá řada předpisů veřejného práva. Z povahy věci vyplývá, že tento termín používá velmi často (ve 21 ustanoveních) zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 odst. 4 správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Paragraf 50 odst. 3 ukládá správnímu orgánu povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.

Platný stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon) stanoví v § 1 Předmět úpravy:

1. Tento zákon dále upravuje podmínky pro integrovanou ochranu veřejných zájmů při územním plánování, povolování staveb a výstavbě, …
2. Účelem stavebního zákona je zajistit integrovanou ochranu veřejných zájmů při územním plánování, povolování staveb a výstavbě…

Na ochranu veřejných zájmů se stavební zákon odvolává v řadě dalších ustanovení:

• v § 155 stanoví pro vybrané činnosti ve výstavbě: Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, může vykonávat pouze fyzická osoba, která získala oprávnění k jejich výkonu podle jiného právního předpisu (autorizačního zákona);
• v § 162 stanoví povinnosti projektanta: Projektant je při projektové činnosti povinen respektovat veřejné zájmy chráněné na základě tohoto nebo jiného právního předpisu…

Povolení záměru, kolaudační rozhodnutí, povolení odstranění stavby obsahuje ve výrokové části mj. podmínky k zajištění ochrany veřejných zájmů.

Ochrana veřejných zájmů při navrhování, provádění a užívání staveb v evropském právu

Příloha I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, stanoví základní požadavky na stavby:

Základní požadavky na stavby

Stavby jako celek i jejich jednotlivé části musejí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit těchto sedm základních požadavků na stavby.

1. Mechanická odolnost a stabilita

Stavba musí být navržena a provedena tak, aby zatížení, která na ni budou pravděpodobně působit v průběhu výstavby a užívání, neměla za následek:

1. zřícení celé stavby nebo její části;
2. větší stupeň nepřípustné deformace;
3. poškození jiných částí stavby nebo technických zařízení nebo instalovaného vybavení v důsledku větší deformace nosné konstrukce;
4. poškození neúměrné původu poškození.

2. Požární bezpečnost

Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby v případě požáru:

1. byla po určenou dobu zachována nosnost konstrukce;
2. byl uvnitř stavby omezen vznik a šíření ohně a kouře;
3. bylo omezeno šíření požáru na sousední stavby;
4. obyvatelé mohli stavbu opustit, nebo aby mohli být jinými prostředky zachráněni;
5. byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek.

3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí

Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby v průběhu celého životního cyklu neohrožovala hygienu nebo bezpečnost a zdraví pracovníků, jejích uživatelů nebo sousedů, ani neměla v celém průběhu životního cyklu nepřiměřeně významný vliv na kvalitu životního prostředí nebo na klima, a to během výstavby, používání i demolice, zejména následkem:

1. uvolňování toxických plynů;
2. emisí nebezpečných látek, těkavých organických sloučenin, skleníkových plynů nebo nebezpečných částic do vnitřního nebo venkovního ovzduší;
3. emisí nebezpečného záření;
4. uvolňování nebezpečných látek do podzemní vody, mořské vody, povrchové vody nebo půdy;
5. uvolňování nebezpečných látek do pitné vody nebo látek, které mají jinak negativní dopad na pitnou vodu;
6. nesprávného vypouštění odpadních vod, emisí odpadních plynů nebo nesprávné likvidace pevného nebo kapalného odpadu;
7. vlhkosti v částech stavby nebo na površích v rámci staveb.

4. Bezpečnost a přístupnost při užívání

Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání nebo provozu nevznikalo nepřijatelné nebezpečí nehod nebo poškození, např. uklouznutím, pádem, nárazem, popálením, zásahem elektrickým proudem, zranění výbuchem a vloupání. Zejména stavba musí být navržena a postavena tak, aby byla zohledněna přístupnost pro osoby se zdravotním postižením a použití těmito osobami.

5. Ochrana proti hluku

Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby byl hluk vnímaný uživateli nebo osobami poblíž stavby udržován na úrovni, která neohrozí jejich zdraví a umožní jim spát, odpočívat a pracovat v uspokojivých podmínkách.

6. Úspora energie a tepla

Stavba a její zařízení pro vytápění, chlazení, osvětlení a větrání musí být navrženy a provedeny takovým způsobem, aby jejich spotřeba energie při provozu byla nízká s ohledem na uživatele a na místní klimatické podmínky. Stavby musejí být rovněž energeticky účinné a musejí v průběhu své výstavby a odstraňování spotřebovávat co nejmenší množství energie.

7. Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů a zejména:

1. opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;
2. životnost staveb;
3. použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

Evropské právo je fragmentární, to znamená, že nezasahuje do všech oblastí práva. S ohledem na různé zeměpisné, klimatické, historické, geologické aj. podmínky nereguluje oblast územního plánování a stavebního řádu. Do stavebnictví ovšem zasahuje prostřednictvím regulace volného pohybu stavebních výrobků na společném evropském trhu, prostřednictvím požadavků na energetickou náročnost a energetickou účinnost staveb. Lze konstatovat, že základní požadavky na stavby výstižně a vyčerpávajícím způsobem definují obsah a rozsah pojmu veřejný zájem pro oblast navrhování, provádění a užívání staveb.

V evropském právu nezůstalo jen u publikování základních požadavků na stavby v Příloze I evropského nařízení o stavebních výrobcích. Prakticky ke každému základnímu požadavku byla vydána samostatná evropská směrnice nebo nařízení s dopadem do národních předpisů členských států.

Základní požadavky na stavby podle nařízení 305/2011 obsahuje platný stavební zákon č. 283/2021 Sb., v Části čtvrté (Stavební právo hmotné; Požadavky na výstavbu). Paragraf 145 stanoví v odst. 1: Stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla vhodná pro určené využití a po celou dobu trvání plnila při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů základní požadavky na stavby, kterými jsou:

1. mechanická odolnost a stabilita,
2. požární bezpečnost,
3. ochrana zdraví,
4. ochrana životního prostředí,
5. bezpečnost a přístupnost při užívání, provozu a údržbě,
6. úspora energie,
7. udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Jednotlivé základní požadavky na stavby pak stavební zákon podrobně rozvádí v § 146 – 151.

Podobně pracují se základními požadavky na stavby i jiné členské státy EU. Např. Rakousko vydalo ke každému základnímu požadavku národní směrnici. Rakouské stavební směrnice nejsou obecně závazné (nejsou právním předpisem), ale jsou povinným požadavkem ve veřejných stavebních zakázkách.

Základní požadavky na stavby (s výjimkou 7. základního požadavku) byly publikovány již jako příloha Směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků. Sedmý základní požadavek byl uveřejněn až v nařízení 305/2011. Rozdíl mezi evropskou směrnicí a evropským nařízením spočívá v tom, že zatímco nařízení je závazné pro všechny členské státy a jejich občany přímo, musí se směrnice transponovat, tj. převzít národním právním předpisem do národního práva členského státu. Tak tomu je např. u evropských energetických směrnic.

Dne 18. prosince 2024 bylo v Úředním věstníku EU publikováno nařízení Evropského parlamentu (EP) a Rady (EU) č. 2024/3110, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh a zrušuje nařízení (EU) č. 305/2011. Nařízení vstoupilo v platnost dne 7. ledna 2025 a nabylo účinnosti 8. ledna 2026. Nové nařízení má dělenou účinnost.

Přechodné období ze starého právního rámce na nový bude trvat 15 let, tj. do roku 2039. Výrobky budou přecházet pod nové nařízení postupně, tak jak budou k dispozici harmonizované normy vytvořené podle nových normalizačních požadavků. Dokud nebudou k dispozici nové normy harmonizované k novému nařízení, budou se stavební výrobky nadále uvádět na trh podle pravidel nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011. Obě nařízení budou tedy v přechodném období fungovat paralelně.

Podobně jako v nařízení 305/2011 zůstává i v novém nařízení zachována příloha č. 1 věnovaná základním požadavkům na stavby. Jejich počet se zvyšuje na 8 a upravují se jejich názvy a obsah následujícím způsobem:

1. Kompaktnost konstrukce staveb
2. Požární bezpečnost staveb
3. Ochrana před nepříznivými hygienickými a zdravotními vlivy souvisejícími se stavbou
4. Bezpečnost a přístupnost staveb
5. Odolnost proti průchodu zvuku a akustické vlastnosti staveb
6. Energetická účinnost a tepelné vlastnosti staveb
7. Emise staveb do venkovního prostředí
8. Udržitelné využívání přírodních zdrojů u staveb

Oprávněný zájem

Některé právní předpisy používají termín oprávněný zájem. Je to např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů:

§ 1 Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje

1. způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem (dále jen „oprávněný zájem“),
2. práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; …

Platný stavební zákon uvádí v úvodních ustanoveních v § 4 „…Tím nesmí být dotčena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených orgánů.“ Dále v § 132 stavebního zákona: „Stavební úřady vykonávají soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob …“.

Slovník pojmů ve výstavbě ČKAIT (PROFESIS, verze 2011) definuje oprávněný zájem jako zájem dotčených osob a dotčených orgánů na ochraně jejich práv a postavení, vyplývajících z právních předpisů.

Celospolečenský zájem

Termín celospolečenský zájem používaly právní předpisy v éře socialistického Československa v souladu s dobovou politickou rétorikou. Věcně se kryje s termínem veřejný zájem. Najdeme jej ještě v některých platných právních předpisech, např. v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), v zákoně č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí ČR aj.

Znění velké novely nového stavebního zákona je zatím jen „bez záruky“

Komplexní znění velké novely nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb., v platném znění, vydalo MMR 10. srpna 2026 s touto poznámkou:

Tento text neprošel legislativní ani jazykovou korekturou. Nejedná se o oficiální znění zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejňuje tento pracovní text stavebního zákona jako pomůcku těm, kteří s ním pracují. Za jeho špatné nebo nevhodné použití nenese ministerstvo žádnou zodpovědnost.

Jak to bude s veřejným zájmem podle nyní schvalované velké novely nového stavebního zákona?

S účinností od 1. ledna 2027 má být veřejným zájmem podle § 1 odst. 3 stavebního zákona č. 283/2021 Sb., v platném znění, i vytváření podmínek pro bydlení, práci, podnikání a život lidí. V důvodové zprávě tomu říkají tzv. měkké veřejné zájmy. To je naprosté popření dosavadní definice veřejného zájmu. Nově tedy, když stavební úřad bude povolovat záměr, má zohledňovat nejen složkové veřejné zájmy a další veřejné zájmy, které jsou popisovány v předchozím článku Marie Báčové Veřejný zájem v mezinárodním a historickém kontextu, ale na stejné úrovni i tyto nové tzv. měkké veřejné zájmy.

Podle § 1a odst.3 lze znemožnit rozvoj sídel, hospodářství, veřejné infrastruktury nebo výstavbu jen tehdy, není-li možné zajistit dostatečnou ochranu jiných hodnot podmínkami, kompenzačními anebo zmírňujícími opatřeními.

Nový princip tzv. nárokovosti povolení může mít zásadní dopad na odpovědnost AO.

Poznámka JUDr. Evy Kuzmové