Reagujme důsledně na klimatickou změnu!
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Ještě v polovině srpna chybělo 200 mm letošních srážek. Ve třetím srpnovém týdnu přišly dlouho očekávané deště. Místy krátké a prudké. Během několika dní spadlo až 50 mm. Když ale do vyprahlé krajiny, která dlouho trpí nedostatkem vláhy, přijde letní bouřka s velkou intenzitou a srážkovým úhrnem, je to stejné jako když se na stole vylije hrnec vody a chcete ji utřít suchou utěrkou. Voda se nevsákne, ale steče ze stolu na podlahu.
Letošní extrémní sucho má více příčin. V první řadě je to především nedostatek srážek a pak jejich případný rychlý povrchový odtok, který znemožňuje zasakování vody do hlubších půdních horizontů. V zimě nesněžilo, na jaře a v létě téměř nepršelo. Povrch orné půdy je rozpraskaný a místy dokonce spečený, půdní profily jsou prakticky vyschlé, potoky jsou mnohde bez průtoků a vodní nádrže se nezadržitelně prázdní. V souhrnu pak lze říci, že to je mimo jiné následek neutěšeného stavu krajiny nejen u nás. V polovině srpna vláda obnovila Národní koalici proti suchu a slíbila na veškerá opatření vynaložit v příštím roce pět miliard korun, tedy o miliardu více než letos. ČKAIT, která sdružuje zhruba 3 200 autorizovaných osob v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství i v oboru stavby pro plnění funkcí lesa, zatím sice nebyla k činnosti Národní koalice proti suchu pod vedením samotného premiéra přizvána, ale nabídla svou odbornou podporu.
Když dlouhé sucho střídají přívalové deště
Vyprahlá letní krajina s přeschlou půdou není ve svých profilech schopna efektivně zadržet vodu stejně jako zamrzlá půda v období jarních oblev. V obou obdobích dochází při silnějších deštích prakticky ihned k povrchovému odtoku a postupné kulminaci vody v říčkách a řekách. V takovou chvíli mohou být právě vodní nádrže potřebným rezervoárem s určitou retenční schopností. Díky daným manipulačním a provozním řádům víceúčelových přehradních nádrží mohou vodohospodáři připravit přehradu pro retenci vody z dešťů bezpečným upouštěním vody z nádrží. Samozřejmě jen pokud mají dost času, tedy mají-li od ČHMÚ dostatečně brzo jasné předpovědi, podobně jako tomu bylo v Jeseníkách v roce 2024, všem patří náš dík.
Hospodaření s vodou nikdy není o jednoduchých řešeních. Když neprší, je to ještě těžší
Ač se mi líbí představa, že správné hospodaření na zemědělské půdě vyřeší problémy s povrchovým odtokem, i zde platí, že na problémy nelze nahlížet černobíle.U povodňové ochrany a protipovodňových opatření to bezpochyby platí několikanásobně. Za „normální“ běžné klimatické a meteorologické situace by jistě stačila kombinace přírodě blízkých opatření s těmi technickými, resp. účelné by bylo propojení retenci podporujících revitalizačních opatření v krajině s např. suchými nádržemi nebo poldry přímo na korytech vodních toků.
V době, kterou nyní intenzivně prožíváme, je vše mnohem složitější. Stávající situaci a stav půdy můžeme přirovnat ke kuchyňskému pracovnímu stolu, kde v případě jakékoliv kolize bezpečně víme, že platí pravidlo tzv. „vlhkého hadříku“. Chceme-li ze stolu setřít rozlitou vodu, musíme mít navlhčený hadřík, protože suchý nebo naopak zcela mokrý do sebe nic nevsákne a veškerou vodu jen shrneme v tom horším případě pod stůl. Stejné je to s krajinou a s potenciálem retence vody v místě, kde spadne déšť. Záleží samozřejmě vždy na jeho intenzitě a srážkovém úhrnu.
Za, pro nás doposud běžné, klimatické situace je zcela logické a nutné podporovat zasakování, retenci vody v půdě, zpomalovat povrchový odtok. Zjednodušeně řečeno předcházet vzniku povodňové situace.
Za stavu, kdy neprší a i les přes svou neoddiskutovatelnou schopnost udržet si vnitřní vlhčí mikroklima je zcela suchý, nám nic z toho nepomůže. Je třeba být připravený na extrémní stavy s enormním množstvím přímého odtoku a na to, že doposud fungující principy zpomalení odtoku nezafungují, jednoduše proto, že půda je vyschlá a schopnost zasakování do půdy je tím značně minimalizována. Bez překážky, která by tekoucí vodu zastavila nebo aspoň výrazně zpomalila, nelze při obdobných extrémních srážkových epizodách počítat s tím, že by naše kulturní krajina zafungovala jako houba.
Ideální stav by byl, aby po dlouhém suchu nepřišel přívalový déšť, ale delší dobu mrholilo, půda by pak měla možnost na takový déšť reagovat, získat zpět své přirozené vlhkostní vlastnosti, a tím pádem i svou přirozenou retenční schopnost (podle vegetace, která ji pokrývá). Na to v krajině potřebujeme zatravněné pásy, remízy, meze, mokřady, přirozené a nezastavěné údolní nivy a co možná velké množství přirozených vodních toků – samozřejmě tam, kde to lze.
Vltavská kaskáda chrání Prahu
Je potřeba zmínit, že nemít Vltavskou kaskádu, Praha i řada dalších měst s řekami by byla už dlouhé týdny bez stabilních průtoků. Jedním z důležitých účelů přehrad je nadlepšování průtoků pod nimi v době nízkých vodních stavů. Všichni dobře známe letošní záběry téměř prázdné Orlické přehrady nebo koryta řeky Labe v Ústí nad Labem. Na druhé straně jsme celé léto mohli trávit příjemné večery procházkami po pražských náplavkách. To jsou dvě strany stejné mince. Voda z Orlíku i dalších nádrží v kombinaci se vzdouvacími stavbami na korytech v letošním horkém létě zachraňovala města pod nimi.
Když je sucho, není nutné hrát každou neděli fotbal na svěže zeleném trávníku
Zdroji pitné vody jsou hloubkové vrty a zářezy, vodárenské nádrže nebo např. jímací objekty povrchových vod. Když dlouho neprší, i tyto zdroje prostě mohou dojít nebo ztratit svou vydatnost. To je zcela bez diskuse. V takových případech je třeba šetřit a omezit používání nejen pitné vody z řadu na naplnění vlastních bazénů, zalévání zahrad, zavlažování trávníků nebo hřišť. V situaci, kdy z hydrologického hlediska v polovině roku chybí 200 mm vypadlých srážek (neprší a v zimě nesněží), které by doplnily zásoby vody v krajině, je prostě nutné s vodou šetřit. V takovém případě by bylo ideální, abychom u přehradních nádrží mohli kombinovat veškeré potřebné účely najednou. Bohužel nelze uvažovat o tom, že by jakákoliv přehrada mohla plnit zároveň účel protipovodňový, hydroenergetický, rekreační a vodárenský. Vodárenské nádrže, zdroje vody pro úpravny vod, mají kromě odlišných provozních objektů zcela odlišný režim fungování a především ochrany.
V kontextu všeho uvedeného platí, že každá voda, kterou neumíme v ČR zadržet a účelně využít, bez náhrady odteče z našeho území k sousedům. Čím víc ji zde zadržíme, zpomalíme a účelně využijeme, tím lépe pro nás. Retence by se měla dít v co největší ploše přírodě blízkých společenstev (louky, remízy, lesy, mokřady, prvky protierozních opatření na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích), které budou vhodně a účelně doplňovat ornou půdu. Pro to všechno je nutné využít potenciál probíhajících komplexních pozemkových úprav a všech prvků plánu společných zařízení, které jsou jeho součástí. Dále pak navrhovat veškeré možné a realizovatelné prvky modrozelené infrastruktury ve městech.
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.