Zprávy a informace ČKAIT 2026|03

I. Ekonomická kritéria podle poslaneckého návrhu relativizují další požadavky na bezpečnost staveb, a tedy i bezpečnost osob

Poslanci nejenže neakceptovali připomínky ČKAIT a nový pojem ekonomické přiměřenosti při posuzování splnění základních požadavků na stavby nevyškrtli, ale KPN ho umožňuje nově uplatnit dokonce už i v řadě případů řešení požární bezpečnosti stavby a statiky.

K odstavcům navrhovaným ve znění tisku 67/0 přibyly v KPN podle tisku 67/10 další odstavce. U změn dokončených staveb a novostaveb v prolukách se nově relativizují i požadavky na požární bezpečnost i mechanickou odolnost a stabilitu. Konkrétně jde o tyto návrhy změn, kdy by se nově měla posuzovat ekonomická přiměřenost technických požadavků. Změny oproti platnému znění jsou vyznačeny tučně:

• § 137 odst. 4 – „Požadavky na výstavbu … se neuplatní u změny dokončené stavby, změny užívání, stavby v proluce … pokud by jejich uplatnění bylo zjevně ekonomicky nepřiměřené vůči přínosům.“
• § 137 odst. 5 – „Nelze-li u staveb uvedených v odstavci 4 ze závažného stavebně technického důvodu, nepřiměřených ekonomických nákladů nebo ochrany jiného převažujícího veřejného zájmu splnit požadavky na výstavbu podle § 145 odst. 1 písm. a) a b), tyto požadavky se nepoužijí, je-li v projektové dokumentaci zpracované autorizovanou osobou doloženo, že navržené řešení zajišťuje dosažení alespoň rovnocenného výsledku a úrovně bezpečnosti z hlediska mechanické odolnosti a stability a požární bezpečnosti stavby.“
• § 137 odst. 7 – „Požadavky na výstavbu se používají s ohledem na jejich technickou, funkční a ekonomickou proveditelnost… … Stanoví-li mírnější minimální úroveň určitého požadavku na výstavbu nebo požadavku na stavbu právní předpis Evropské unie, považuje se takový požadavek za splněný, je-li splněn v této úrovni …“
• § 193 odst. 3 – „… Nelze-li zajistit splnění hygienických limitů hluku a vibrací, nebo je-li jejich splnění technicky, funkčně či ekonomicky nepřiměřené, považuje stavební úřad tyto limity za splněné…“

Nově vkládané odstavce dokládají, že zákonodárce neumí pracovat s technickými předpisy a normami. Pokud existují konkrétní problematické a především závazné dílčí technické požadavky na výstavbu, je podle názoru ČKAIT třeba upravit konkrétní znění dané prováděcí vyhlášky či normy, a nikoliv relativizovat základní zákonné požadavky.

ČKAIT se proti novým ekonomickým hlediskům zaváděným tiskem 67/0 ostře vymezovala. Ostatně je i ve veřejném zájmu, aby stavebník musel dodržovat sedm základních požadavků na stavby, které definuje nový stavební zákon v § 145 odst. 1 takto: „Stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla vhodná pro určené využití a po celou dobu trvání plnila při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů základní požadavky na stavby, kterými jsou

1. mechanická odolnost a stabilita,
2. požární bezpečnost,
3. ochrana zdraví,
4. ochrana životního prostředí,
5. bezpečnost a přístupnost při užívání, provozu a údržbě,
6. úspora energie,
7. udržitelné využívání přírodních zdrojů.“

Ostatně podobné požadavky základní kvality existují i v jiných odvětvích, například ve zdravotnictví, potravinářství či automobilovém průmyslu. I zde platí závazné požadavky, které musí být dodrženy. Nebo chceme, aby nás operovali v nesterilním prostředí, abychom jedli potraviny bez garantovaného složení a abychom jezdili v autech bez základních bezpečnostních prvků? Navržené ustanovení může mít negativní dopad mj. na ochranu budoucích majitelů bytů, vlastníků sousedních nemovitostí, účastníků řízení a ochranu veřejných zájmů. Pokud se ve vyjmenovaných případech neuplatní nebo omezí výše zmíněné požadavky veřejných zájmů (např. denní osvětlení, hluk, parkování, přístupnost atd.), realizované stavby mohou být následně nevyhovující, může dojít i k degradaci kvality prostředí, mohou být nebezpečné atd.

Jenže místo toho, aby poslanci odborné připomínky ČKAIT akceptovali, rozhodli se situací dále zhoršit. Podle upravené podoby poslaneckého tisku předloženého do 2. čtení se podle ekonomické přiměřenosti budou posuzovat nejen dříve uvedené tři případy. Nově vložený pátý odstavec výslovně umožňuje relativizovat i základní požadavky na mechanickou odolnost, stabilitu a požární bezpečnost!

Požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu stavby stejně jako na požární bezpečnost přitom patří k těm nejzákladnějším požadavkům na stavby garantující bezpečnost staveb, ochranu života a zdraví, tedy ochranu těch nejdůležitějších veřejných zájmů.

Základní požadavky na stavby stanoví příloha č. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3110 – základní požadavek č. 1: kompaktnost konstrukce staveb (dříve mechanická odolnost a stabilita) a základní požadavek č. 2: požární bezpečnost staveb; k těmto základním požadavkům jsou vydávány evropské harmonizované normy.

Stavba musí být navržena a provedena tak, aby její stavební konstrukce odolaly předvídatelným vlivům. Stavební konstrukce musí být navrženy a provedeny v souladu s normou, přičemž normy vztahující se k požadavkům na mechanickou odolnost a stabilitu stavby jsou podle výčtu přílohy č. 14 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, normami výlučnými a je nutno postupovat pouze podle nich. V žádném případě zde nemohou být uplatňována ekonomická či jiná kritéria, neboť by to v případě realizace a užívání staveb (a to samozřejmě i jejich změn, údržby a dalších situací předvídaných v § 137 odst. 4, kdy se má uvedené kritérium aplikovat) mohlo mít až fatální následky. Obdobné požadavky platí i pro nutnost dodržování požadavků na požární bezpečnost.

Bezpečnost a přístupnost staveb při jejich užívání, které jsou také základními požadavky, vyplývají i ze základních a závazných požadavků na stavby dle přílohy č. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3110, jež stanoví, že „stavby musí být zejména navrženy a postaveny tak, aby byla zohledněna jejich přístupnost pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace a jejich použití těmito osobami“. Přístupnost staveb je přitom v KPN definována v rozporu s definicí dle tohoto evropského nařízení. Přístupnost staveb totiž nesmí být definována výlučně pro osoby se zdravotním postižením, resp. pro osoby s pohybovým, zrakovým a sluchovým postižením, ale i pro seniory, nemocné osoby nebo rodiče s malými dětmi. Upřednostnění ekonomických důvodů před plněním požadavků na přístupnost staveb by totiž ohrožovalo bezpečnost a zdraví všech občanů.

ČKAIT navrhuje nový pojem ekonomické přiměřenosti pro jeho kontroverznost zcela vypustit. Ve výsledku by de facto znamenalo, že stavebníci budou požadovat, aby jejich stavby splnily jejich ekonomické požadavky, a nikoliv základní požadavky na stavby. Navrhované ustanovení přináší riziko i pro autorizované osoby, které budou stavebníkům jen těžko vysvětlovat, že základní technické a normové požadavky je vhodné dodržet i za cenu určitých nákladů. Dosavadní znění stavebního zákona tento problém řeší mnohem lépe.

II. Černé stavby se nebudou odstraňovat, pokud by to pro povinného bylo ekonomicky nepřiměřené. Stačí, když zaplatí pokutu!

Černou stavbu dosud bylo možné stavebním úřadem dodatečně povolit, pouze pokud povinný prokázal splnění podmínek podle NSZ § 256 odst. 1, tedy mj. to, že stavba byla realizována v souladu technickými požadavky na stavby a nevyžadovala by povolení výjimky. V KPN je však připuštěno, aby i v případě rozporu s těmito požadavky byla „černá“ stavba, pokud by její odstranění pro povinného představovalo zásah nepřiměřený přínosům (aniž by se vědělo koho či čeho). Obecná proklamace o nedotčení veřejného zájmu a práv třetích osob vyvolá řadu výkladových sporů, které budou končit u soudu. Jak by se mělo uvedené posuzovat? Navrhované ustanovení ani důvodová zpráva k němu v tomto ohledu žádný jednoznačný postup pro zhodnocení uvedeného nepřináší. Nově vložený odstavec, který umožňuje z ekonomických důvodů relativizovat i odstranění nepovolené („černé“) stavby, je navrhován v této podobě:

• § 256 odst. 3 KPN SZ: „Stavební úřad nenařídí odstranění stavby a stavbu, která vyžaduje povolení, dodatečně povolí i bez splnění podmínek podle odstavce 1, pokud by nařízení odstranění stavby představovalo pro povinného nebo pro jiné osoby nebo pro veřejný zájem zcela zjevně zásah nepřiměřený přínosům a zároveň ponecháním stavby nejsou dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob. Odpovědnost povinného za přestupek tím není dotčena.“

ČKAIT navrhuje toto ustanovení pro jeho kontroverznost zcela vypustit. Ve výsledku by de facto znamenalo, že pokud bude odstranění černé stavby pro povinného ekonomicky nepřiměřené, stavba se odstraňovat nemusí. Opravdu chceme jít cestou podpory „černostavebníků“ oproti těm, kteří řádně žádají o povolení záměru a stavbu provedou až po právní moci povolení, jak stavební zákon předvídá? Takovýto návrh je zcela nepřijatelný, neboť by deklaroval, že dodržování stavební kázně je vlastně jen prázdnou frází. Navrhované ustanovení přináší riziko pro autorizované osoby, které budou stavebníkům jen těžko vysvětlovat, že se mají zdržovat vyřizováním stavebního povolení.

III. Realizace rodinných domů bez odpovídající podrobné dokumentace pro provádění staveb se prodraží stavebníkům i státu

Poslanci sice akceptovali požadavek obou profesních komor, aby rodinné domy (včetně jejich změn a případného výměnku) a stavby pro rodinnou rekreaci, které budou splňovat parametry jednoduché stavby, musely mít projektovou dokumentaci pro povolení stavby vypracovanou autorizovanou osobou. Avšak stále chybí povinnost mít vypracovanou projektovou dokumentaci pro provádění takovéto stavby a kolaudace bude vyžadována pouze u novostaveb rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci podle odst. 1 písm. a) přílohy č. 2, nikoliv už u jejich změn či u výměnku. Tímto dochází i k popření samotného smyslu nového stavebního zákona. Původní věcný záměr stavebního zákona z roku 2021 počítal s nutností mít ve vyjmenovaných případech projektovou dokumentaci pro provádění stavby, právě s ohledem na zjednodušení obsahu a rozsahu dokumentace pro povolení stavby.

Navrhované znění novely stavebního zákona v § 156 odst. 2, § 157 odst. 1 a § 230 odst. 2 (verze sněmovní tisk 67/0) původně připouštělo, aby dokumentaci jednoduchých staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci mohla zpracovávat i neautorizovaná osoba se středoškolským odborným vzděláním a příslušnou praxí ve smyslu § 156 odst. 2 SZ (tzv. kvalifikovaná osoba) s nutností kolaudovat z uvedených staveb pouze novostavby. KPN mění definici jednoduchých staveb pro bydlení. Podle přílohy č. 2 odst. 1 písm. a) jimi budou rodinné domy, které mají nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží, podkroví nebo ustoupené podlaží. (Bytové domy tedy vždy budou stavbou ostatní, vyžadující jak projektovou dokumentaci pro povolení, tak i pro provádění stavby.)

Rodinné domy (včetně jejich změn a případného výměnku) a stavby pro rodinnou rekreaci budou vyžadovat „autorizovanou“ projektovou dokumentaci pro povolení stavby a naopak nemají mít povinně zpracovanou projektovou dokumentaci pro provádění stavby. Tímto dochází k popření samotného smyslu nového stavebního zákona. Dokumentace pro povolení stavby byla silně zjednodušena s odůvodněním, že má sloužit pouze stavebnímu úřadu a dotčeným orgánům pro povolení stavby, tedy k vyhodnocení, zda navržené parametry nejsou v rozporu s některým chráněným veřejným zájmem. Podrobnosti realizace stavby měly být řešeny až v následné dokumentaci pro provádění stavby, která proto měla být povinná. Požadavky na rozsah prováděcí dokumentace pro rodinné byly stanoveny samostatnou přílohou vyhlášky, která požadovala nižší podrobnost než u ostatních staveb!

Pro připomenutí: podle předchozí právní úpravy, tzv. starého stavebního zákona, sice nebyla projektová dokumentace pro provádění stavby povinná, právě protože dřívější dokumentace pro povolení stavby (stavební povolení, společné povolení) byla mnohem podrobnější a stavba podle ní de facto provedena být mohla.

To už se ale nedá říct u dnešní zjednodušené dokumentace pro povolení stavby. Vzhledem k tomu, že stavebník staví rodinný dům obvykle jednou za život a investuje do něj své celoživotní úspory, není v jeho zájmu postupovat bez rozmyslu a bez přiměřeně podrobné projektové dokumentace s návrhem současných technicky, konstrukčně a provozně náročných staveb pro individuální bydlení či rekreaci. Bez dokumentace pro provádění stavby dochází ke kolizím profesí i instalaci zbytečných nebo předražených zařízení.

Ostatně přiměřeně podrobná dokumentace je pro stavebníka jako laika důležitým nástrojem pro výběr zhotovitele stavby a následné domáhání se kvalitního provedení stavby za přiměřenou cenu. Bez ní se stavebník musí spolehnout na poctivé úmysly a kvalitní ústní domluvu.

Jde ve veřejném zájmu o ochranu spotřebitele a občanský zákoník. S ohledem na současnou technickou, konstrukční a provozní náročnost jednoduchých staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci ČKAIT rovněž dále navrhuje ponechat kolaudaci ve veškerých jejich případech, jak je tomu doposud; tedy nejen u novostaveb, ale rovněž u výměnku či změn dokončených staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci v intencích jednoduchých staveb.

ČKAIT proto doporučuje, aby zákon stanovil pro rodinné domy povinné zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby stejně jako projektové dokumentace pro odstranění staveb. Případné požadavky na zjednodušení rozsahu těchto dokumentací by se měly řešit úpravou platné vyhlášky. Ostatně stejně každý stavebník si musí nechat zpracovat dokumentaci skutečného provedení stavby. Otázka tedy nezní zda, ale kdy si nechá vypracovat podrobnější dokumentaci stavby. Před zahájením stavby je to pro něj finančně rozhodně výhodnější. S ohledem na bezpečnost a zdraví budoucích uživatelů je vhodné i zachovat kolaudaci pro všechny jednoduché stavby.

IV. Stavební předpisy zůstávají roztříštěné! Vydávat je může každé krajské město. Z hlavních prováděcích vyhlášek se nově má stát nařízení vlády

Nesystémové zmocnění vydávat stavební předpisy a vyhlášky se sice změnilo, ale nikoliv ve smyslu požadavků ČKAIT. Zjednodušení nenastalo! Prováděcí předpisy už nebudou připravovat jen ministerstva, ale i Úřad rozvoje území ČR (ÚRÚ). Stěžejní předpisy, např. o požadavcích na výstavbu nebo dokumentaci staveb, bude schvalovat vláda!

Sněmovní tisk 67/0 ve stavebním zákoně § 333 odst. 3 původně zmocňoval Ministerstvo dopravy k vydání vyhlášky k provedení § 152 odst. 1 a § 158 odst. 5, kterou stanoví technické požadavky na stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, stavby drah a civilní letecké stavby a rozsah a obsah projektové dokumentace k těmto stavbám.

ČKAIT namítala, že se jedná o nesystémové řešení, neboť všechny prováděcí právní předpisy ke stavebnímu zákonu včetně technických požadavků na vodohospodářské stavby přechází na ÚRÚ, pouze vyhlášku pro dopravní stavby má vydávat Ministerstvo dopravy ČR. Logicky by měl všechny prováděcí právní předpisy ke stavebnímu zákonu vydávat a koordinovat ÚRÚ.

Nyní je v KPN uvedeno, že k provedení zmíněných § 152 odst. 1 a § 158 odst. 5 vydá vláda nařízení, které připravuje a předkládá vládě ÚRÚ ve spolupráci s dotčenými ministerstvy (§ 333 odst. 1). Ostatní předpisy mohou i nadále vydávat ministerstva a krajská města.

Počet městských stavebních předpisů se podle poslaneckého tisku 67/0 zvyšuje o deset! KPN toto zachovává.

Jedná se o zbytečnou komplikaci, která ztěžuje prefabrikaci a modulární výstavbu a zvyšuje roztříštěnost a nestabilitu právního prostředí. Navrhované ustanovení je v přímém rozporu s deklarovanou koncepcí stavebního zákona, kterou má být zjednodušení povolování staveb. KPN jako 13. novela NSZ vyžaduje ze strany úředníků i autorizovaných osob detailní znalost nejen jedné celostátní vyhlášky o požadavcích na výstavbu, která se i v případě městských stavebních předpisů aplikuje subsidiárně, tak i dalších 13 navrhovaných městských stavebních předpisů. To mimo jiné může činit problémy při zastupitelnosti oprávněných úředních osob.

ČKAIT navrhuje nahradit navrhovaných 13 městských stavebních předpisů, což je mimochodem o deset více než dosud a o dokonce o 12 více než bylo v době starého stavebního zákona, pouze jedním předpisem, ve kterém by byla povolena odlišná řešení podle potřeb větších aglomerací i menších obcí. Stejný požadavek vnáší do svých investičních hodnocení Evropská investiční banka (pověřená přípravou dostupného bydlení v EU) a objevuje se v souvislosti s přípravou evropského nařízení o podpoře dostupného bydlení.

(Poznámka: Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů COM/2025/991 ze dne 16. 12. 2025, nazvaný jako Evropská strategie pro bytovou výstavbu: zvyšování konkurenceschopnosti a produktivity stavebního průmyslu, v bodě 3 je pozornost věnována inovacím a modernizaci stavebního trhu v návaznosti na průzkum Evropské investiční banky je uvedeno, že rozšiřování inovací (zejména výstavba mimo staveniště a modulární výstavba) je velmi obtížné z důvodů souběžné existence 27 vnitrostátních stavebních předpisů, které omezují škálovatelnost inovací. Současně absence harmonizovaných norem snižuje spolehlivost, zvyšuje riziko a vede k vyšším finančním nákladům výrobců a stavebníků.)

V. Poslanci chtějí usnadnit odstranění cizí stavby bez souhlasu vlastníka, pokud by byl pro stavební pozemek splněn účel vyvlastnění

Velmi znepokojivým se může stát ve stavebním zákoně nově upravený § 248 odst. 2, podle jehož druhé věty má platit: „pokud je pro realizaci záměru, pro který je stanoven účel vyvlastnění v zákoně, třeba odstranění cizí stavby, může žádost o povolení odstranění takové stavby podat i stavebník stavby, pro kterou je stanoven účel vyvlastnění v zákoně; souhlas vlastníka odstraňované stavby se nevyžaduje.“

Byť důvodová zpráva k navrhované novele výslovně uvádí, že pro uskutečnění takovéto stavby nebude možné odejmout či omezit vlastnické právo nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku, možné budoucí změny právní úpravy v tomto ohledu nemůže nikdo vyloučit. Pak by bylo velmi alarmující nové ustanovení o možnosti stavebníka odstranit cizí stavbu bez souhlasu jejího vlastníka, pokud je pro daný záměr dán účel vyvlastnění. Toto ustanovení bude každopádně kontroverzní už teď pro případy, kde je v současné době skutečně účel vyvlastnění zákony dán, neboť se jedná o výrazný zásah do vlastnického práva třetí osoby, jehož ochrana je dána samotnými ústavními zákony.

ČKAIT doporučuje vypustit ze stavebního zákona nové úpravy § 248 odst. 2. Jedná se o výrazný zásah do vlastnického práva chráněného ústavou a ohrožuje i autorizované osoby, pokud by v takovém případě vypracovali projektovou dokumentaci pro odstranění stavby.

VI. Předkladatelé zákona navrhují, aby se stavební úřad vůbec nezabýval technickými požadavky na stavby, přitom má povolovat výjimky z těchto pravidel

KPN nově vylučuje, aby se stavební úřad při poskytnutí předběžné informace stavebníkovi vyjadřoval k technickým požadavkům na stavby, resp. možnosti jejich neuplatnění, ale rovněž aby se jimi zabýval při posuzování záměru. Za jejich splnění v dokumentaci pro povolení má explicitně odpovídat projektant nebo osoba uvedená v § 156 odst. 2.

Nová úprava navrhuje změnit stávající SZ § 174 odst. 2 písm. e), který dosud zněl takto: „stavební úřad poskytne tomu, kdo požádá, v rámci své působnosti do 30 dnů od podání žádosti předběžnou informaci mj. o výkladu a použití nebo nepoužití požadavků na vymezování pozemků a požadavků na umísťování staveb podle § 137 nebo o možnosti udělení výjimek podle § 138 odst. 1.“

Postup, jakým způsobem stavební úřad posuzuje stavební záměr, mění KPN v § 193 odst. 1). Podle navrhovaného písm. c) tohoto odstavce „stavební úřad posuzuje, zda je záměr v souladu s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů, s výjimkou technických požadavků na stavby, za jejichž splnění v dokumentaci pro povolení záměru odpovídá projektant nebo osoba uvedená v § 156 odst. 2.“

Projektant je při projektové činnosti samozřejmě povinen respektovat požadavky na stavby a projektovou dokumentaci zpracovat v souladu s právními předpisy. Autorizované osoby jsou nositeli rozsáhlé soukromoprávní, veřejnoprávní a rovněž i disciplinární odpovědnosti, která je pokryta příslušnými zákony.

Stavební úřad by se jako orgán veřejné moci měl při posouzení záměru obecně zabývat souladem záměru se stavebním zákonem i jeho prováděcími předpisy v plném rozsahu. To je primární podmínkou, aby mohl řádně posoudit ochranu veřejných zájmů a dotčení práv třetích osob při povolení záměru, což by při absenci možnosti vyjádřit se k technickým požadavkům na stavby de facto nebylo možné. Takto by mohlo dojít ke krácení práv třetích osob, neboť pokud by účastníci podali včasné a důvodné námitky směřující proti technickým požadavkům projednávaného záměru, stavební úřad by je při povolení záměru ani nemohl posoudit, což by mohlo vést k další zátěži soudů.

Navíc stavební úřad je na základě žádosti stavebníka oprávněn rozhodovat o výjimce z požadavků na výstavbu, tedy i z technických požadavků, v rámci řízení o povolení záměru podle § 228. To dokládá i § 95 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, podle něhož může stavebník požádat stavební úřad i o výjimku z technických požadavků na stavby. Tato vyhláška má být sice zrušena, ale v přechodném období, než bude účinné nové nařízení vlády, se každopádně ještě používat bude. Pak by tedy nedávalo smysl a bylo vnitřně rozporné, aby stavební úřad v tom stejném řízení posuzoval možnost udělení výjimky z technických požadavků na stavby, ale vlastní technické požadavky na stavby již ne.

ČKAIT požaduje, aby se stavební úřad technickými požadavky na stavby i nadále zabýval, samozřejmě jen v rozsahu, který odpovídá dohledu na ochranu veřejných zájmů. Pokud účastníci v budoucnu podají námitky k technickým požadavkům, stavební úřad by je nemohl posoudit. To by znamenalo nejen krácení práv třetích osob, ale i neúměrné zatížení soudů.

VII. Předkladatelé zákona navrhují, aby projektant nebyl informován o zahájení řízení, vydání povolení či o závěrečné kontrolní prohlídce u kolaudace staveb

KPN ruší ustanovení stavebního zákona, která upravují informování hlavního projektanta o určitých procesních postupech a úkonech stavebního úřadu.

KPN SZ navrhuje následující změny:

• § 188 odst. 1 již nemusí být projektant stavebním úřadem vyrozuměn o zahájení řízení;
• § 197 odst. 3 nepočítá s tím, že by byl projektant vyrozuměn o vydání povolení;
• § 234 odst. 1 ruší znění, podle něhož měl stavební úřad vyrozumět projektanta o konání závěrečné kontrolní prohlídky při kolaudaci staveb.

Projektant jakožto autorizovaná osoba je nositelem rozsáhlé soukromoprávní, veřejnoprávní a rovněž i disciplinární odpovědnosti. Pokud by však nezastupoval stavebníka v řízení o povolení záměru na základě plné moci, nemusí se takto ani dozvědět, že povolení záměru bylo stavebním úřadem vydáno, případně že stavba již byla zrealizována a probíhá její kolaudace, jestliže mu to stavebník sám nesdělí, což obecně není jeho povinností. Nemá tedy pak ani šanci vyjádřit se k případným nesrovnalostem, k nimž by mohlo při realizaci stavby oproti projektové dokumentaci dojít, neboť stavební zákon nezná až na pár výjimek ani institut povinného dozoru projektanta.

To vše je vysoce nevyvážené vzhledem k jeho značné odpovědnosti, která v rovině trestněprávní může být de facto doživotní. V případě vážné havárie stavby s následkem smrti či poškození zdraví musí projektant prokázat, že zavinění nebylo na jeho straně a že havárie nebyla způsobena chybou v jeho projektové dokumentaci.

ČKAIT proto požaduje zachovat v tomto ohledu právní úpravu dle tisku 67/0, která s procesním informováním projektanta o určitých stavebních úkonech počítá.

VIII. Další posílení role autorizovaných inspektorů představuje v navržené podobě silně protisystémové opatření

KPN také výrazně rozšiřuje pravomoc autorizovaných inspektorů při řízení o užívání staveb (kolaudační řízení, předčasné užívání stavby, zkušební provoz, řízení o změně v užívání stavby) a povolení odstranění stavby.

Konkrétně se jedná nejen o ustanovení § 230 odst. 1 věta druhá, ale nově rovněž o § 236 odst. 1, § 237 odst. 2, § 241 odst. 1 a § 247 odst. 1 věta druhá.

Novela zavádí využití autorizovaného inspektora pro řízení o užívání a povolení odstranění stavby. Je možné, že tento postup ve svém důsledku odbřemení stavební úřady, je ale otázkou, zda se skutečně jedná o jedinou možnost, jak lze tato řízení ulehčit a zajistit tak řádnou ochranu veřejných zájmů.

Navrhované znění však není zcela koncepční, není vyjasněno postavení autorizovaného inspektora při těchto řízeních ani jeho pravomoci a odpovědnost při této činnosti. Navíc ve vztahu ke stavebníkovi by činnost autorizovaného inspektora při kolaudaci stavby byla vymezena soukromoprávním ujednáním, což může být z hlediska řádné ochrany veřejných zájmů ve svém důsledku i problematické.

ČKAIT doporučuje ponechání dosud platného znění NSZ, které umožňuje autorizovanému inspektorovi zpracovat podklady pro kolaudaci, jejichž správnost při jednoznačně upraveném řízení o užívání následně překontroluje stavební úřad při vydání výsledného kolaudačního rozhodnutí. A současné ponechání i ostatních zmíněných řízení plně v kompetenci stavebního úřadu.

IX. Předkladatelé zákona navrhují, aby novela, jejíž paragrafové znění téměř nikdo nezná, začala platit v podstatě okamžitě bez přechodného období i pro dříve zahájená řízení

Navrhovaná novela ve znění KPN uvádí, že účinnost celého zákona (tedy jak stavebního, tak i příslušných změnových zákonů) má nastat k 1. červenci 2026 (či 1. srpnu nebo 1. září), a to i pro nedokončené řízení a postupy. Odloženou účinnost mají mít pouze organizační a integrační změny ve veřejné správě.

Podle důvodové zprávy je tomu tak údajně proto, že naprostá většina změn není nezbytně spojena s organizační reformou (vznik státní stavební správy a s tím spojená integrace dotčených orgánů), ale přináší řadu benefitů již dosavadním stavebním úřadům, účastníkům a veřejnosti, a proto je žádoucí, aby změny platily co nejdříve.

Opak ale bude pravdou. Novela je připravována neuvěřitelně rychlým tempem, neustále se proměňuje, takže stavební úřady, účastníci, autorizované osoby ani veřejnost de facto nemají šanci se s ní podrobněji seznámit a připravit se na ni. Množství změn je obrovské a stěží se v nich vyznají i odborníci. Bylo by více vhodné dát všem čas se na novou úpravu nachystat a stanovit přechodné období (ideálně do vzniku státní stavební správy), kdy se bude i nadále postupovat podle dosavadních ustanovení zákonů. Jinak bude opět hrozit chaos a kolaps, s tím související zastavení již rozjetých zakázek a jejich zbytečné prodloužení. V této podobě bude novela přinášet hlavní benefit těm, kterým se podařilo do ní vložit svoje s nikým neprojednané paragrafy. Ty zcela jistě nebudou ve veřejném zájmu, ohrožují většinu občanů a představují proto velké politické riziko nejen pro opoziční, ale i pro samotné předkladatele novely zákona.

ČKAIT doporučuje, aby přechodné období bylo dostatečně dlouhé a účinnost zákona byla odložena do odstranění vzniklých nedostatků, ideálně i do vydání všech prováděcích předpisů a po úplném spuštění digitalizace.

X. Doplnění změnových zákonů o prodloužení přechodného období pro uplatnění změny toho, kdo smí zpracovávat požárně bezpečnostní řešení staveb

ČKAIT rovněž požaduje doplnění požadavku do § 40 odst. 3 zákona o požární ochraně, podle něhož by ke zpracování požárně bezpečnostního řešení pro stavbu kategorie I byla dále oprávněna i osoba, která je autorizovaná pro obor pozemní stavby podle zvláštního právního předpisu (autorizační zákon) a které k tomuto současně byla udělena specializace v rámci tohoto oboru podle tohoto zvláštního právního předpisu.

Tento požadavek byl sice akceptován ve verzi KPN z března, avšak v následné verzi, která byla předložena k projednání výborům PSP ČR na konci dubna, již není. Přitom se jedná o praktický požadavek. Od 1. ledna 2026 je totiž podle současného znění zákona o požární ochraně oprávněn zpracovávat požárně bezpečnostní řešení pro stavbu kategorie I a II pouze autorizovaný inženýr nebo autorizovaný technik v oboru požární bezpečnost staveb.

Pro dokreslení situace je nutné uvést, že obor IH00, TH00 (požární bezpečnost staveb) v současnosti zahrnuje cca 500 autorizovaných osob. V oboru IP00 (pozemní stavby) je v současnosti autorizováno přibližně 2 000 autorizovaných inženýrů, kteří byli do konce roku 2025 na základě přechodného ustanovení oprávněni zpracovávat požárně bezpečnostní řešení pro menší stavby, jako jsou např. rodinné domy, garáže apod., příslušející oboru jejich autorizace v rámci jimi zpracovávané dokumentace. V naprosté většině případů se uvedené dotýkalo staveb kategorie I z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.

Požadavek ČKAIT řeší komplikace při přípravě a povolování staveb, které vznikly kvůli nedostatečným přechodným obdobím pro nově stanovené povinnosti v oblasti navrhování požární bezpečnosti staveb. Je třeba umožnit zpracování požárně bezpečnostního řešení staveb kategorie I nejen osobám s autorizací v oboru požární bezpečnost staveb, ale po určité období i osobám s autorizací v oboru pozemní stavby, které musí nově v souladu s § 6 autorizačního zákona složit zkoušku a získat specializaci pro požární bezpečnost staveb (označení IP01).