Světlá výška obytných místností se oproti minulosti snížila v ČR o 10 cm a v Praze dokonce až o 20 cm!
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Jedním z důležitých parametrů bytu, který určuje uživatelskou pohodu bydlení, je světlá výška nejen v obytných místnostech, ale i v hygienických nebo komunikačních prostorech. Pokud je v koupelně světlá výška jen 220 cm a vy měříte více než 180 cm, tak si dlouhé vlasy ve stoje ve vaně pohodlně neosprchujete a keramický obklad byste si měli dát i na strop. Současné minimální požadavky na světlé výšky obytných místností neodpovídají antropometrickému výzkumu z roku 2011 a už vůbec neodpovídají výsledkům měření dospívající generace. Ostatně nevyhověly by o 6 cm ani požadavkům průkopníka moderní architektury Le Corbusiera, který po druhé světové válce přispěl k prefabrikaci a sériové výrobě staveb pro bydlení s výrazným sociálním aspektem.
Světlou výškou podlaží se rozumí svislá vzdálenost mezi horním lícem podlahy a rovinou spodního líce stropu nebo zavěšeného stropního podhledu tohoto podlaží. U trámových stropů s viditelnými trámy se měří po spodní líc podhledu stropu mezi trámy, u stropů klenbových do spodního líce vrcholu klenby. U šikmých stropů se světlá výška zjišťuje k nejvyššímu bodu zešikmení.
V předchozí vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, byla v § 10 odst. 5 stanovena minimální světlá výška v obytných místnostech 2,6 m, a to v celé ploše místnosti. V podkroví pak minimálně 2,3 m, přičemž místnosti se zkosenými stropy musely mít tuto světlou výšku nejméně nad polovinou podlahové plochy místnosti. Pro rodinné domy byla ustanovením § 40 odst. 2 umožněna světlá výška obytných místností nejméně 2,5 m, v podkroví pak nejméně 2,3 m.
Novou vyhláškou č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, byla sjednocena světlá výška obytných místností bytů v bytových a rodinných domech, a to bohužel na nižší hodnotu 2,5 m. V současné vyhlášce v ustanovení § 38 odst. 1 jsou stanoveny pouze světlé výšky obytných místností. Minimální světlá výška obytných místností je nyní 2,5 m, přičemž světlá výška může být nejvýše nad polovinou podlahové plochy obytné místnosti snížena až na 2,2 m. V podkroví musí být světlá výška obytné místnosti také minimálně 2,2 m. V obytné místnosti se šikmým stropem musí být nejmenší světlá výška dosažena minimálně nad polovinou podlahové plochy prostoru, u prostorů se šikmými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m.
Městské stavební předpisy Prahy a Brna k světlé výšce obytných místností přistupují odlišně od požadavků stanovených ve vyhlášce č. 146/2024 Sb.
Nařízení hlavního města Prahy č. 12/2024, o požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), v § 42 vychází u světlé výšky obytných místností z vyhlášky č. 146/2024 Sb., a to minimálně 2,5 m. Tento parametr je zpřesněn v § 42 písm. a) možným snížením světlé výšky na 2,4 m, pokud je v bytě alespoň jedna obytná místnost s obytným prostorem o světlé výšce alespoň 2,5 m.
Nařízení statutárního města Brna č. 14/2024, o požadavcích na výstavbu ve statutárním městě Brně (brněnské stavební předpisy), v § 42 písm. a) stanoví světlou výšku obytné místnosti přísněji než vyhláška č. 146/2024 Sb., a to minimálně 2,6 m, ale podle písm. b) lze tuto světlou výšku obytné místnosti snížit na 2,4 m, pokud je v bytě alespoň jedna obytná místnost s obytným prostorem o světlé výšce alespoň 2,6 m.
U obou městských stavebních předpisů lze, stejně jako v celostátní vyhlášce, snížit nad polovinou podlahové plochy obytné místnosti světlou výšku až na 2,2 m.
Komu vyhovují snížené světlé výšky místností, když současná populace roste a Češi jsou pátý nejvyšší národ?
Otázkou zůstává, nakolik stanovení minimálních světlých výšek, a to nejen ve vyhlášce č. 146/2024 Sb., ale také v městských stavebních předpisech, bylo podrobeno odbornému náhledu dlouhodobé změny ve vývoji a růstu současné populace, a to nejen průměrné tělesné výšce dospělého jedince, ale i dospívající populace.
Většina dosavadních (vyšších) rozměrových parametrů v oblasti navrhování staveb, interiéru a designu nábytku dosud vycházela z antropologických výzkumů a antropometrických měření prováděných v letech 1965 až 1970. Data z pozdějších průzkumů shodně ukazují na významný nárůst tělesné výšky, avšak do stavebních norem se nepropsaly ani po 15, ani po 25 letech.
V ČR probíhal v letech 2009 až 2011 antropometrický výzkum, který byl součástí projektu NIS – Informační systém pro podporu výzkumu, vývoje, inovací a jakosti nábytku, řešeného na Mendelově univerzitě v Brně. Cílem antropometrického výzkumu bylo využití naměřených dat k revizi schémat uživatelského hlediska v různých situacích a pozicích nejen v interiéru, ale i v samotném navrhování staveb, a následná aplikace získaných výsledků do designu nábytku a interiéru. Z výzkumu vyplynulo, že v české populaci došlo k výraznému růstu tělesné výšky. Před patnácti lety podle rozšířené horní hranice normy 75. percentilu měřila česká populace 181 cm. To nás už tehdy zařadilo k nejvyšším národům v Evropě.
Získaná data projektu NIS korespondují s výsledky předchozích celostátních antropologických výzkumů dětí a mládeže (CAV), které v České republice mají svou dlouhou historii. Poslední měření probíhalo v roce 2001 v rámci 6. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže ČR 2001. Z tohoto měření vyplynulo, že před pětadvaceti lety, podle rozšířené horní hranice normy 75. percentilu, osmnáctiletí chlapci měřili dokonce 185 cm.
Mnozí odborníci se přitom domnívají, že růst české populace se ještě nezastavil – v roce 2023 byli Češi podle žebříčku amerického serveru Business Insider pátým nejvyšším národem na světě s průměrnou výškou mužů 180,1 cm a žen 168,5 cm. Vyšší byli jen Dánové, Estonci, Lotyši a Nizozemci.
V antropometrii a ergonomii se používá pojem percentil. Naměřené hodnoty antropometrických znaků (rozměrů) jsou udávány většinou v délkových mírách (cm, mm), případně v tzv. percentilech. V rámci antropometrie se rozumí percentilem procento populace, jejíž druhové znaky klesají pod danou hodnotu (například 5. percentil) nebo jsou nad ní (například 95. percentil).
Percentilový růstový graf s tělesnou výškou chlapců podle 6. celostátního antropologického výzkumu v roce 2001
Zdroj: Celostátní antropologické výzkumy (CAV), SZÚ
Jedním z výstupů celostátních antropologických výzkumů (CAV) jsou růstové/percentilové grafy, které názorně zobrazují tělesný vývoj dětí a mládeže. Křivky v grafu znázorňují tzv. percentily. Prostřední čára znázorňující 50. percentil je vyznačena nejsilněji. Polovina populace daného věku a pohlaví má hodnoty nižší (nebo stejné), než jaké vyznačuje 50. percentil, naopak 50 % dětí má hodnoty vyšší. Obdobně např. 90 % populace konkrétního věku má hodnoty stejné nebo nižší, než udává křivka 90. percentilu a jen 10 % má hodnoty vyšší. Čím jsou percentilové křivky vzdálenější od 50. percentilu, tím extrémnější a méně časté hodnoty značí.
Průměrné hodnoty tělesné výšky chlapců z jednotlivých měření od roku 1800 až 2001
Zdroj: Celostátní antropologické výzkumy (CAV), SZÚ
Při porovnání percentilových růstových grafů od počátku měření lze jednoznačně dojít k závěru, že od roku 1800 dochází k zvyšování průměrné tělesné výšky české dětské populace v jednotlivých věkových kategoriích až do dospělosti. Příkladem je uvedený růstový graf průměrných tělesných výšek chlapců od 2 až do 18 let, z něhož vyplývá, že osmnáctiletí chlapci dosahovali v roce 2001 průměrné tělesné výšky 180,1 cm, což znamená zvýšení dospělé tělesné výšky oproti roku 1895 o 12 cm, respektive o 5 cm oproti údajům roku 1961, což jsou údaje o tělesné výšce z doby vzniku dosud platných norem.
Obecně platí, že rozhodování o tom, který percentil se v konkrétním případě použije, bude záviset na posuzovaném ergonomickém kritériu. V případě navrhování staveb a zajištění komfortního uživatelského hlediska je vhodné uvažovat se spektrem rozměrů mezi 3. a 97. percentilem. Tělesná výška pod 3. percentilem naznačuje malý vzrůst, což je méně časté. Tělesná výška nad 97. percentilem naznačuje nadměrný vzrůst, tedy že 97 % populace stejného věku a pohlaví má nižší výšku.
Pro návrh staveb jsou důležité hraniční hodnoty rozšířené normy, tj. 75. a 25. percentil, a hodnoty aritmetických průměrů, případně mediánu.
Aritmetický průměr odpovídá 50. percentilu, čemuž by měla odpovídat např. výška sedadla, jíž nelze vertikálně měnit.
Hodnoty 5. percentilu jsou vodítkem pro stanovení veškerých maximálních rozměrů, užité například v případě řešení vnějších rozměrů, jako jsou dosahy horních a dolních končetin pro účely ovladače, maximální výšky úložného nábytku nebo stanovení maximální výšky schodišťových stupňů, a platí pro 5 % uvažované populace. Kritériem jsou osoby malého vzrůstu.
Hodnoty 95. percentilu se využívají u všech minimálních rozměrů v případě řešení vnitřních rozměrů, jako jsou výšky průchodů, prostory pro dolní končetiny nebo minimální výšky sedáku židle apod., a platí pro 95 % uvažované populace. Kritériem jsou osoby velkého vzrůstu.
Poznámka:
ČR patřila k zemím s ojedinělou tradicí celostátních antropologických výzkumů dětí a mládeže (CAV). První takový výzkum byl realizován už v roce 1895, jehož výsledky byly ale publikovány až v roce 1923. Pravidelné výzkumy v desetiletých intervalech byly pak realizovány od roku 1951, poslední šestý výzkum v roce 2001, neboť v dalším období již nebyla přidělena finanční podpora. Tyto celostátní výzkumy, které jsou ve světě ojedinělé, poskytly ucelenou informaci o dlouhodobých změnách nejen růstu české dětské populace, a to ve všech věkových skupinách do 18 let.
Antropometrie je jedna z výzkumných věd antropologie a zabývá se měřením, popisem a rozborem tělesných znaků charakterizující růst a stavbu těla. Popis antropometrických měření je předmětem ČSN EN ISO 7250. Základní přehled rozměrů uvedený v této normě má sloužit jako vodítko pro následné uplatnění znalostí pro navrhování prostor, kde lidé pracují a žijí.
Jak by se měla výška člověka ve vzpažení odrazit na stanovení minimální světlé výšky obytné místnosti?
Maximální a minimální hodnoty výšky člověka ve vzpažení naměřené v roce 2011 ukazují na nedostatečnost současných požadavků na minimální světlé výšky obytných místností. Je smutným paradoxem, že dřívější technické předpisy s požadavky na výstavbu těmto naměřeným hodnotám odpovídaly lépe než ty současné.
Hodnota výšky člověka ve vzpažení 226,1 cm je horní hranice běžné normy (75. percentil) a proto by měla být určující pro stanovení minimální světlé výšky místnosti. K téměř stejnému výsledku dospěl ostatně už v roce 1947 také Le Corbusier, který ve svém systému Modulor vycházel z výšky průměrného Evropana 182,9 cm, přičemž celková výška lidské postavy se zvednutou rukou byla uvedena právě 226 cm. „Měřítkem všeho je člověk,“ byl ostatně přesvědčen Le Corbusier, který takto parafrázoval řeckého filozofa Prótagoráse.
Zdá se, že toto již dnes neplatí. Nová vyhláška o požadavcích na výstavbu z roku 2024 a pražské stavební předpisy totiž umožňují, aby v podkroví a nad polovinou obytné místnosti v ostatních podlažích byla světlá výška jen 220 cm! Světlá výška 220 cm je však zcela nedostačující pro hodnotu výšky člověka se vztyčenými pažemi 226 cm v 75. percentilu populace.
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.