Úvodník

  • Úvodník červen 2020

    Letošní Velikonoce i oslavy konce války s COVID-19 byly vskutku jiné. Kdeže pomlázek bylo, o to více mediální masáže. Nevím, zda budou politici a novináři ještě vědět, o čem mluvit, teď, když daná situace končí. Ale vše má svá pro i proti. Potřeboval jsem získat nějaké studijní materiály v Kutné Hoře. To vám byla paráda. Krásné město, prázdné, žádní cizinci a velmi málo českých návštěvníků, hospod plno, ale všechny zavřené nebo j
  • Úvodník duben 2020

    Nikdy jsme nezažili situaci, která nastala v důsledku epidemie. Narodil jsem se na konci války, a tedy bez nějakých dopadů na mou mysl. Komunistický puč jsem vzdáleně vnímal v rámci bouřlivých debat v rodině. Určitě to nebyly debaty ke chvále Gottwaldových kluků. Šedesátý osmý jsem zažil v plné parádě v kasárnách litoměřických. A zase drama civilního obyvatelstva, prázdné obchody mne minuly. Dokonce jsem nabyl dojmu, že nejbezpečněji bylo v kasárn
  • Úvodník únor 2020

    Celý rok hýbe odbornou stavební veřejností připravovaná rekodifikace stavebního zákona. Rychle a zběsile, bez projednání věcného záměru v Legislativní radě vlády, pouze v pracovní komisi k tomu účelově zřízené, připomínky k návrhu zákona předat do 23. prosince – to vše vypovídá o snaze zákon za každou cenu odbýt ještě v tomto volebním období. Několikrát jsem navrhoval, aby bylo postupováno per partes a ne rychle, zběsile. Není pro to vůle.
    Měl jsem na mysli jako první spustit a vyzkoušet na pilotním projektu digitální, elektronické podání a vydání stavebního povolení.

  • Úvodník prosinec 2019

    Vrátil jsem se od dalekých moří a trvalo mi chvíli, než jsem si srovnal rytmus života. Nebylo to jednoduché. I mně prošly v současné hektické době hlavou vzpomínky na události před třiceti léty. Ani ne tak na pátek 17. listopadu 1989, ale na týden, který následoval. Ten byl pro mne hodně divoký. Později jsem se musel rozhodnout, zda jít aktivně do politiky, anebo zůstat u profese. Vyšlo to, zůstal jsem nohama na zemi a pokračoval v tom, co jsem uměl. Slyš
  • Úvodník říjen 2019

    Sedím na terase a z fotbalového hřiště slyším pokřik trenérů na žáčky. Mám vždy radost, jak se mnohé zlepšilo. Minule jsem měl osobní vzpomínku na školu a teď zase na sportovní areál u nás v Kunicích. Záleží na nás, jak se budeme mít. Tím nemyslím, že můžeme všechny lumpárny odstranit, ale každý si může vytvářet svůj život. Občas slyším od svých kamarádů, jak je to špatné a že si představovali vývoj zcela jinak. Já taky, ale stále
  • Úvodník červenec 2019

    Dnes 12. června bylo v Praze horko, prý nejteplejší den roku. Dopoledne jsem si byl poslechnout na Setkání lídrů veřejné správy v Akademii veřejného investování dámy Dostálovou i Schillerovou. Nic nového pod sluncem, samé úspěchy této vlády. Jak jinak. Je pravda, že zástupci krajů i měst měli trochu jiný pohled. Zkusím se s vámi podělit o pár mých postřehů. Paní ministryně Dostálová mj. sdělila, že 24. června bude do vlády předložen věcný
  • Úvodník květen 2019

    Václav Matyáš mi neustále vytýká, že jsme se nezapojili skrze sdružení SIA ČR – Rada výstavby do práce kolegia ministryně Dostálové. Ta mi dokonce vmetla do tváře, že kritizuji věcný záměr stavebního zákona, protože nejsme v kolegiu. Ne. Naopak – nadále zdůrazňuji, jak je dobře, že jsme se nenechali do této podivné hry vtáhnout. Jak bychom pak mohli vysvětlovat naše kvalifikované zásadní nebo doporučující připomínky? Komora se chová, jak jí náleží, nadále respektuje, že je připomínkovým místem.

  • Úvodník březen 2019

    Napadlo nám trochu více sněhu, doufám, že se zvýší objem podzemních vod. V okolí Břevnovského kláštera se objevily desítky sněhuláků, idyla zimního času je tady. Využil jsem čas, abych si prohlédl zasněženou Prahu, je krásná, snad si ji nezkazíme. Na Pražský hrad nejdu, proč se mám nechat pořád lustrovat jen proto, že se pan Mynář, nadále bez prověrky, bojí. Ne, v Praze je pořád něco k vidění. Jel jsem vlakem, zadarmo, přes Pražský Semmering na Cibulku, úžasný pohled na Vltavské údolí, Vávrovu vyhlídku.

  • Úvodník prosinec 2018

    Nic nelze obelhat, podzim je tady, letos však jako kdyby se nechal létem přelstít a dlouho ani o sobě nechce dát vědět. Na události byly měsíce září i říjen hodně bohaté. V nadsázce říkám, že bych potřeboval za sebe ještě dva klony. „Tak nemusíš být všude!“ Je to pravda. Přestože na mnoho akcí chodí další členové představenstva, stejně nestíhám. Vrátil jsem se z Neapole, v Neapolském zálivu bylo krásně, ale též jsem viděl, jak by časem mohla vypadat Praha při uplatnění pražských stavebních předpisů. Bude mít možná ještě větší hustotu na hektar, než je v Neapoli. Developeři budou spokojeni, jenom si nejsem jist, zda budou spokojeni bydlící v oněch bytech s tmavými kouty. Na druhou stranu, když vidím ceny za byt v Praze, jsem klidný – nemyslím totiž, že by se do ní přistěhovalo osm set tisíc lidí.

  • Úvodník říjen 2018

    Pamatuji si, jak strýc, kantor, přijel na začátku prázdnin, když si uklidil kabinet, a sdělil nám: „A za chvíli půjdete do školy.“ To se nám krajně nelíbilo, ale měl pravdu. Stejně tomu bylo i o letošních prázdninách – jsou pryč. Pro mne horko nebylo moc dobré, trávník je zničen, snad se vzpamatuje. Počasí nebylo příznivé pro fyzickou práci, ale zase jsem si udělal několik výletů, na které bych jindy neměl čas.Vláda reagovala na horké počasí a hned sáhla ke zjednodušení. Rybníky do 2 hektarů hloubky 1,5 m si může na svém pozemku postavit každý na základě pouhého ohlášení. No nevím, ta neustálá chaotická rozhodnutí nemohou přinést asi nic dobrého. Jeden kolega dokonce vyslovil skeptický pohled, že přestává fungovat to, co ještě fungovalo. Stejný přístup se mi zdá i u rekodifikace stavebního práva. Dokonce je snaha, že zákon vytvoří skupina lobbistů, pro kterou zákon vypracuje právní kancelář.

  • Úvodník červen 2018

    Byl jsem daleko na cestách a zase jsem si uvědomil, jak dobře je tady, v té naší malé republice. Po návratu mě čekalo mnoho práce, administrativa i zahrada, která mi připadala jako džungle, ze které jsem se vrátil. Malér je, že je takové sucho. Politika zasahuje do všeho – i do pylové kalamity. Na Dálném východě se mě ptal místní obchodník, proč se náš vysoký funkcionář neporadí, když jede na návštěvu do cizí země, jaký dar věnovat hostiteli. Ten náš představitel prý jako dar vezl boty, s reminiscencí na obuvnickou velmoc se značkou Baťa. Jenomže dát boty komukoliv v této oblasti znamená obrovskou urážku. Hledal jsem k tomu informace na internetu, nic jsem však nenašel. Ten, kdo mi to vyprávěl, se na Dálném východě pohybuje už dlouho.Možná se ptáte, proč tento úvod. Vždy mne mrzí, když Česká republika, směřující díky obyčejným lidem vzhůru, je sražena na kolena buranstvím či nafoukaností. Jak máme dosáhnout konsensu mezi sebou, když se jeden politik přetlačuje s jinými jenom pro svůj osobní prospěch?

  • Úvodník květen 2018

    Přestal jsem téměř kupovat noviny. Stačí se podívat ráno na stránky elektronických verzí a hned je den slunečný, i kdyby se za okny čerti ženili. Zkusím si pomoci při koncipování úvodníku několika titulky.Stavěla bych, až bych brečela. Ale nemohu, říká ­Adriana ­Krnáčová. To je titulek rozhovoru s primátorkou (ANO) z 20. ­března 2018 v deníku E15. Rozvoj hlavního města podle ní brzdí například špatný stavební zákon. Tedy norma, kterou v minulé vládě měla na Ministerstvu pro místní rozvoj pod palcem její téměř spolustranice Karla Šlechtová. Ona je takový zvláštní člověk, uvedla primátorka v rozhovoru na adresu současné šéfky obrany. A tak hledám, zda u nás doma nezbylo po vnoučatech nějaké lego, abych stavebnici poslal paní primátorce. Možná, že kdybyste i vy nějaké našli a poslali jí je, již by nebrečela.Jeden pražský advokát na otázku, proč mají tak vysokou hodinovou sazbu, odpověděl: „Advokacie je služba, prodáváte svůj mozek. Mercedes taky bude mít podobnou cenu v zahraničí jako u nás“. A co prodáváme my autorizovaní? Budu se muset zeptat pana předsedy antimonopolního úřadu, co prodává on, když my můžeme dělat za nulovou hodnotu.

  • Úvodník březen 2018

    Čtu, že celý Petřín bude pokryt wifinou. To jsem rád, stejně tak jsem unešený z instalovaných smart laviček. Za mého mládí se chodilo na Petřín se slečnou randit, s ohledem na současný tah MeToo ale chápu, že je potřeba vytvořit bariéry, aby již k sahání na kolínka nedocházelo. Při setkání maturantů po pětapadesáti letech jsem spolužačkám řekl: „Žádná na mne nechoďte s tím, že jsem vás obtěžoval. Nic ze mne nevyrazíte, jsem chudý důchodce.“Asi se nám svět zbláznil. Nedávno jsem šel na své obligatorní procházce ze Strahova dolů do Kinských sadů a skutečně – dva mladí sedí na lavičce, každý má svůj aparát, asi si dopisují. Pozorný čtenář by řekl, že o něčem podobném jsem psal již v čísle 2/2016, jenže tehdy byl ten příběh z pražské kavárny.

  • Úvodník prosinec 2017

    Tolik randálu bylo a ještě asi bude i po volbách. Kolik hloupostí bylo na nás vylito a ještě to pokračuje. Seděl jsem v Lékařském domě, poslouchal výklad architektky Evy ­Jiřičné, doplňovaný obrázky z přírody, aby nám ukázala, jak navrhla ten či onen tvar konstrukce, a bylo mi u toho dobře. Klidná přehlídka její práce, bez kritiky jiných. Snad jen jednou se uchýlila k radikálnějšímu vyjádření, a to k Nové scéně Národního divadla Karla Pragera. Ke Kaplického knihovně zaujala rozumné stanovisko – knihovna byla navržena za jiných podmínek a jakékoliv oživování je nelogické. Knihovna je opravena, není tedy potřeba stavět novou. Stejný názor mám i já. Dámy Adriana Krnáčová a Eliška Kaplicky Fuchsová, jak to vypadá, půjdou do voleb s heslem pro příští pražské volby Kaplického knihovnu postavíme. Měl bych jedno doporučení. Celý ten drahý vnější plášť postavit na Staroměstské náměstí do míst, kde bylo křídlo radnice. Slyšel jsem totiž, že se chystá soutěž na dostavbu Staroměstské radnice, kolikátá již v mém životě, i paní Jiřičná přiznala svou účast v takové soutěži v šedesátých letech 20. století. Myslím, že není architekta, který by se v minulosti některé ze soutěží na dostavbu Staroměstské radnice nezúčastnil. Když jsem děkoval paní Jiřičné za úžasné odpoledne, ještě jsem je doplnil druhým pohlazením duše, zhlédnutím Rozmarného léta, jehož krásná čeština a klid byly pro mne balzámem. Tím více si uvědomuji, že všichni ti podivní lidé, usilující o můj hlas ve volbách, mi mohou být ukradení. Ti, kterých si musíme vážit, jsou rodina a přátelé.

  • Úvodník říjen 2017

    Rád si prohlížím mapy staré, starší i ty nové na internetu. V dětství i mládí jsem většinou cestoval po nich prstem a vybavoval si, jak se tam v onom vzdáleném místě žije, jací jsou tam lidé. Přišla devadesátá léta a mohl jsem si plnit sny. Čím více jsem viděl, a pořád je to malý zlomek, tím více platí, že všude dobře, doma nejlíp a všude je chleba o dvou kůrkách.Jel jsem poprvé na jednání malé V4 do Bachledówky v Polsku, především proto, abych předal medaili Zygmuntovi Rawickému k jeho sedmdesátinám. Cesta to byla dlouhá, zadal jsem do navigace souřadnice a již jsem se nemusel starat, prostě ta dáma, co je schovaná v mé skříňce, mi domlouvá, kdy a za jak dlouho mám co učinit. Ale také se umí zlobit, když si jedu podle sebe. To se mi stalo, jeda po Praze, vzadu seděl tehdy čtyřletý vnuk a najednou na asi dvacátou výtku oné dámy „otočte se“ zavelel „sklapni“.

  • Úvodník červenec 2017

    Vrátil jsem se z Brna, kde jsme měli dvoudenní jednání Představenstva ČKAIT. V pátek jsme vyřídili běžnou agendu a sobota dopoledne byla vyhrazena pro různé záležitosti. Po delší době bylo dobré, že jsme měli dostatek času, abychom se zabývali v širší debatě mnoha oblastmi, na které není na jednodenním jednání dost času. Mám na mysli vydávání časopisů, překrývání oborů, postavení techniků, statiků, vzdělávání a pomoc autorizovaným osobám. V pátek večer jsem měl strach, co budeme dělat, a nakonec jsme nestačili vše vyřídit ani do oběda. Podrobnosti jsou na webových stránkách a v tomto čísle Z+i ČKAIT.Dnes je neděle. V rychlosti jsem si přečetl zprávy a mezi nimi rozhovor s poslancem ­Andrejem Babišem. Zase mu všichni ubližují. A představte si, že na Úřadu vlády se utratí za chlebíčky, řezané květiny a Fidorky (nebylo napsáno, zda bílé, nebo hnědé), 1,3 miliardy Kč, což zaplatíme my, daňoví poplatníci. Hrozné. Na Ministerstvu financí se pila jenom voda kohoutková, někdy s citronem. A přesto bude v rozpočtu v roce 2018 díra ve výši 50 miliard Kč. Ó ty Fidorky.

  • Úvodník květen 2017

    Musím dohánět zanedbané práce na zahradě, duben se rozhodl vrazit do Čech v plné parádě. Jedno nedělní odpoledne jsem dokonce našel čas se projít Prahou a přes Strahov jsem se dostal k dřevěnému kostelíku sv. Michala. Byl na Petřín přemístěn v roce 1929 z Medvedovců u Mukačeva. Potřeboval by velkou opravu, dřevěné trámy jsou napadeny. Ale jinak je pěkný, když jsem šel okolo, kněz křtil malého človíčka. To je dobře. Podle architekta Romana Kouckého se má Praha rozrůst o dalšího půl milionu obyvatel. To proto, že hustota zastavění je strašně nízká. Já mám jiný názor. A když jsem šel Kinského sady, tak jsem se často zastavoval a díval na podivné panorama Pankrácké pláně. Architekt Koucký nám předvedl svou práci na metropolitním plánu, včetně vedut. Vůbec se nedivím, že to stálo kolem 25 milionů korun. Ale naprosto jsem tam nenašel nic než fakta na úrovni územně analytických podkladů. Chaos, a to by měl být územní plán schválen v roce 2020. Brno je na tom taky dobře a tak asi pro obě města bude lhůta prodloužena v novém stavebním zákonu o dva roky. A proč?

  • Úvodník březen 2017

    Na začátek úvodníku trochu čísel. Tento úvodník je mým třicátým sedmým, který jsem poslal redakci Z+i ČKAIT. Mám za sebou více než sto deset valných hromad, tedy mnoho řízků, bramborových salátů, ale i kachen, steaků, chlebíčků či jitrnic. Až sám se divím, že mám pořád v kondici žlučník, ale to je pro mne podružné. Důležité a přínosné na nich je setkávání s mnoha kolegy. Již několikráte jsem se zmínil o rozpravách s profesorem Zdeňkem Šmerdou a inženýrem Mirkem Loutockým. Na letošním obědě před Valnou hromadou ČKAIT jsme za hodinu a půl probrali vše možné. Zdeněk přidal něco ze svého anglického pobytu s pointami typickými pro anglický humor. Mám rád povídky Roalda Dahla, jež mívají podobný smysl pro nečekaný závěr. O jedno Zdeňkovo vyprávění se s vámi podělím: Byl oběd, na němž se podávala ryba. Slečně, která seděla s námi u stolu, spadla na zem. Zvedla ji ze země a dala zpět na talíř. Gentleman sedící naproti ní řekl: „Jistě jste použila ten správný příbor.“