Napadlo nám trochu více sněhu, doufám, že se zvýší objem podzemních vod. V okolí Břevnovského kláštera se objevily desítky sněhuláků, idyla zimního času je tady. Využil jsem čas, abych si prohlédl zasněženou Prahu, je krásná, snad si ji nezkazíme. Na Pražský hrad nejdu, proč se mám nechat pořád lustrovat jen proto, že se pan Mynář, nadále bez prověrky, bojí. Ne, v Praze je pořád něco k vidění. Jel jsem vlakem, zadarmo, přes Pražský Semmering na Cibulku, úžasný pohled na Vltavské údolí, Vávrovu vyhlídku.
Jak nám zprivatizovali stavební právo
- Publikováno:
- Rubrika:
- Stavební zákon
Pokud se vám zdá, že je divné, když návrh zákona připravuje zájmový podnikatelský svaz, pak vězte, že to divné opravdu je. A důvod? Veřejný zájem se může hodně lišit od těch privátních podnikatelských!
Na podzim letošního roku Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) uzavřelo s Hospodářskou komorou ČR dohodu o tom, že návrh nového stavebního zákona připraví právě Hospodářská komora. Abychom měli ve věci jasno. Ministerstvo pro místní rozvoj je ústřední správní úřad, do jehož zákonem stanovené působnosti patří mimo jiné příprava zákonů v oblasti stavebního práva. Hospodářská komora ČR je pak zájmový svaz podnikatelů, který sdružuje mimo jiné největší tuzemské stavební a developerské korporace.
Nejasné memorandum je dobrý obchod především pro Hospodářskou komoru
O návrhu nového stavebního zákona se v odborných kruzích mluví již nějakou dobu. Snad proto, že ten současný stavební zákon, který je z roku 2006, byl již 23× novelizován, ale pořád nějak není dobrý. Dohoda mezi MMR a Hospodářskou komorou je nazvána poněkud tajuplně jako Memorandum o spolupráci na projektu rekodifikace veřejného stavebního práva České republiky. A jak to tak bývá, tyto nejasné názvy zpravidla skrývají nějakou čertovinu. Název memorandum skrývá dohodu, jejíž podstatou je závazek Hospodářské komory připravit pro MMR návrh nového stavebního zákona a odpovídající závazek MMR tuto legislativní subdodávku přijmout, poskytnout komorou najatým právníkům maximální možnou potřebnou podporu a součinnost a učinit maximum pro rychlý postup v legislativním procesu. Kdo to bude platit, se v memorandu neřeší. Ale není to podstatné. Hospodářská komora si tak skvělý kšeft zřejmě ráda zaplatí sama.
Tvůrce zákona nesmí být lokajem privátních zájmů
Každý pořádný právní stát má v rámci svých ministerstev legislativní odbory. A v nich pracují právníci specializovaní na přípravu návrhů zákonů – legislativci. Za starých dobrých časů, a tím mám na mysli především první Československou republiku, která převzala tradici státní služby po Rakousku-Uhersku, byli legislativci jedni z nejlepších a nejzkušenějších právníků. Byli to zpravidla staří pardálové, kteří měli za sebou nejen kvalitní vzdělání, ale i desítky let právní praxe v prvních liniích na správních úřadech a někdy i soudech, a získali tak nejen znalosti, ale především zkušenosti a praktický a střízlivý pohled na právo, logické myšlení a precizní právnický jazyk. Byli ve státní službě, která jim zaručovala stabilní poměr ke státu, a tím i odbornou nestrannost, tedy především to, že nebudou podléhat zájmům, vlivům a tlakům obchodních, finančních či průmyslových kruhů.
I v současné době mají naše ministerstva legislativce. Jsou také ve státní službě, také mají za sebou dobré právnické vzdělání a často i podnětnou právní praxi. Možná jich není tolik a možná v průměru nedosahují takových kvalit jako legislativci za první republiky, protože Česká republika zavedla standardní státní službu teprve nedávno, v roce 2015. Ale co je naprosto jisté, že dovedou připravit návrhy zákonů, a to ve zcela dostatečné kvalitě – pokud ovšem dostanou od politiků smysluplné zadání a přiměřený čas. V oboru stavebního práva znám na MMR a na Úřadu vlády několik vynikajících právních expertů, kteří by během jednoho roku s přehledem dokázali napsat precizní předlohu nového stavebního zákona.
Není žádný důvod, aby stavební zákon připravovala skupina podnikatelů
První obecný důvod, proč návrh stavebního zákona nemá co psát Hospodářská komora, je tento: v právním státě, a tedy snad stále ještě i v České republice, není v zásadě žádný rozumný a legitimní důvod, proč by návrhy zákonů měl připravovat někdo jiný než legislativci na ministerstvech, kteří jsou právě kvůli tomu na světě a které právě kvůli tomu platíme ze svých daní. Berme to jako obecné pravidlo, z něhož mohou být v odůvodněných případech výjimky. Těmi jsou zejména návrhy složitých a rozsáhlých zákoníků, které se někdy (ale rozhodně ne vždy) svěřují k přípravě nezávislým expertům z právnických fakult nebo soudnictví. Vždy však přitom musí být kladem důraz na nestrannost vybraného experta, tedy na to, že jde skutečně o nezávislou odbornou autoritu, která není lokajem privátních či podnikatelských zájmů té či oné obchodní korporace nebo svazu.
Stavební zákon není natolik složitým ani rozsáhlým legislativním dílem, že by ho nezvládli připravit naši legislativci na MMR a Úřadu vlády. Je to sice důležitý, ale stále jen řadový zákon, jakých máme ve správním právu desítky.
Úprava vztahů mezi privátním stavebníkem a veřejným zájmem musí být vyvážená
A teď k tomu druhému, specifickému důvodu, který je ještě závažnější než ten první. Stavební zákon upravuje ve své podstatě konfliktní vztahy. Jde o vztahy, které vznikají v souvislosti s povolováním staveb, a to leckdy i staveb rozsáhlých se závažnými dopady na kvalitu života a životní prostředí velkého počtu jiných lidí. Jsou to vztahy, v nichž na jedné straně stojí stavebník, který chce realizovat svoji stavbu, a na druhé straně vlastníci a uživatelé sousedních nemovitostí, rezidenti, obce, ale i různé dotčené orgány, přičemž každý z nich hájí určité zájmy, které jsou často v rozporu se zájmem stavebníka. Někdo hájí své vlastnictví, jiný kvalitu či pohodu bydlení anebo různé veřejné zájmy, jako je zájem na ochraně přírody, ovzduší, vody, památek apod. Právě z toho důvodu by zákonná úprava těchto vztahů měla být vyvážená, aby všechny strany měly přiměřenou možnost pro obhajobu svých práv a zájmů. A právě z tohoto důvodu by ji měl připravovat nestranný arbitr, totiž stát a jeho legislativci.
Hospodářská komora ale musí hájit především zájmy svých členů
Jak ale může návrh nového stavebního zákona přinést vyváženou úpravu vztahů mezi stavebníky a sousedy, popřípadě i dotčenými orgány, když ho připravuje zájmový podnikatelský svaz, který sdružuje mocné stavební a developerské korporace? Nemůže. Hospodářská komora totiž v tomto vztahu reprezentuje zájmy jedné strany, a to podnikatele ve stavebnictví, potažmo stavebníky. Ostatně, má tak stanoveno ve svém zřizovacím zákoně: K podpoře podnikatelských aktivit, k prosazování a ochraně zájmů a k zajišťování potřeb svých členů se zřizuje Hospodářská komora…
Někdo může namítnout, že přeci Hospodářská komora jen připraví návrh nového zákona a bude na demokraticky zvoleném a svrchovaném parlamentu, zda a v jaké podobě ho nakonec schválí. Jenže to je bohužel pravda jen formálně a jen zčásti. Návrh nového zákona vždy představuje složitý normativní celek. Parlament v průběhu legislativního procesu může změnit či napravit jen některé dílčí prvky, avšak nikoli jeho koncepci a základní principy. Před ně bude postaven jako před hotovou věc a vystaven tlaku, aby „to už proboha schválil“, když je to hotové, dalo to takovou práci a tolik to všichni potřebujeme.
Nebezpečný nárůst vlivu velkých korporací na chod státu
Návrh nového stavebního zákona z dílny Hospodářské komory tak nebude ničím jiným než ovocem z otráveného stromu, tedy stromu, který roste z půdy znečištěné závažným střetem zájmů a potenciálním klientelismem mezi státem (MMR) na jedné straně a Hospodářskou komorou a stavebními a developerskými korporacemi na straně druhé. Jde o projev korporativismu, tedy státního modelu, ve kterém mají významný podíl na státní moci korporace. A to je model, který nemá nic společného se skutečnou demokracií.