Úvodník květen 2019

Václav Matyáš mi neustále vytýká, že jsme se nezapojili skrze sdružení SIA ČR – Rada výstavby do práce kolegia ministryně Dostálové. Ta mi dokonce vmetla do tváře, že kritizuji věcný záměr stavebního zákona, protože nejsme v kolegiu. Ne. Naopak – nadále zdůrazňuji, jak je dobře, že jsme se nenechali do této podivné hry vtáhnout. Jak bychom pak mohli vysvětlovat naše kvalifikované zásadní nebo doporučující připomínky? Komora se chová, jak jí náleží, nadále respektuje, že je připomínkovým místem. Tlak tvůrců je velmi agresivní a poslouchat, že jsme byli u toho, nemusíme. Koneckonců o průběhu vypořádání se dočtete na dalších stránkách Z+i. Na druhou stranu myslím, že i přes politický tlak na rychlost se zdá, že přece jenom dojde k věcnému řešení.

Ministryně pro místní rozvoj chce využít zcela správně „salámové metody“ a do stávající novely stavebního zákona začlenit elektronizaci a digitalizaci pro povolování staveb, které se pomalu a jistě rodí do použitelného stavu. Bylo by dobré, pokud by se v rámci pilotního projektu na pražském stavebním úřadu vyzkoušela naše myšlenka digitálního podání o povolení stavby (tj. žádosti, dokumentace a dalších příloh). Zkušenost s tzv. fikcí se může získat při aplikaci v připravované novele zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů. Bude zajímavé sledovat, jak se naplní lhůty pro závazná stanoviska dotčených orgánů, pokud nebude v termínu vydáno toto závazné stanovisko, pak bude považováno za souhlasné.

Již v platné novele stavebního zákona jsme chtěli zavést podmínku povinného sjednání autorského dozoru mezi stavebníkem a projektantem. Neuspěli jsme. A teď čtu, že policie obvinila projektanta zřícené Trojské lávky, mj. také proto, že nekontroloval stavbu. Neznám podrobnosti výstavby lávky, nevěřím, že neprobíhaly kontrolní dny, ovšem není možné očekávat, že projektant stál nad dělníky a kontroloval, jak dodržují technologické postupy. Chyba v posouzení havárie bude asi jinde, policie se potřebuje zbavit případu, a tak si vybere z posudku znalce, co se jí hodí. Vzpomínám, jak v sedmdesátých letech došlo ke zřícení stropu v jednom obchodním středisku na pražském sídlišti. Nikomu se nic nestalo, došlo jen k finančním škodám. Soudruh vyšetřovatel se dostal k výkresům a přečetl si, že je kreslila Mařenka Vomáčková. Zjistili, kde bydlí, a odvezli ji chudinku do vyšetřovací vazby; vše se odehrálo o víkendu. Pochopitelně pak bylo vysvětleno, že kreslička není tou odpovědnou osobou, ale určitě jí dobře nebylo. Jsme o čtyřicet let dál, připadá mi, že soudním znalcem může být pomalu kdokoliv a policie s posudky zachází takovým způsobem, jen aby to „měla z krku“. Při setkání s kolegy z ostatních profesních komor slyším podobné stesky.

Pár postřehů ze Shromáždění delegátů ČKAIT. Mohlo to být klidné sobotní dopoledne v kině; ze začátku to tak i vypadalo, pozvaní hosté ocenili spolupráci s naší Komorou. Velmi se mi líbilo vystoupení poslance Martina Kupky. Bylo vidět, že je aktivní v přípravě digitalizace; kolegové Radim Loukota a Radek Hnízdil se aktivně účastní práce ve výboru, který v Parlamentu ČR vede. Za to jim děkuji.

Následovalo představení plánované přestavby komorového domu; uznávám, že nebylo dobře připravené. Shromáždění delegátů pokračovalo schvalováním řádů Komory, po krátké diskusi byly schváleny. Velká debata se rozvinula ne nad čtyřmi (pro ty, co zapomněli, ať nahlédnou do dějepisu), ale pěti pražskými artikuly. Pražská oblast prostě nezklame. Nejvíce mě zaujal čtvrtý požadavek: připravit strategický plán na roky 2020 až 2023 se širokým zapojením členů Komory. Proč ne, ale zapojit široký okruh našich autorizovaných osob, zejména mladých, se snažíme již po několikáté. Nějak se nám to nedaří, zrcadlem by mohla být reakce na rekodifikaci. Byli jsme osloveni všichni, ze třiceti tisíc osob se relevantně zapojilo kvalifikovanými připomínkami 45, slovy čtyřicet pět, a těm je potřeba poděkovat za zájem o profesi. Tímto jim děkuji.

V minulosti jsme oslovili oblasti, jaký by byl zájem o fotbalový turnaj. Nebyl. Přivítám jakýkoliv smysluplný nápad. Vzhledem k tomu, že se do debaty o vizi zapojil i člen představenstva, očekávám, že si tento úkol vezme za svůj a strategický plán do příštích valných hromad připraví. Dostávám různé nápady, jako třeba jít před parlament a dát o nás vědět, abychom upozornili na to, že jsme projektanti, bez kterých se nic nepostaví. A ještě si vezmeme příložníky. No nevím, kolik jich ještě mám doma. Pamatuji si dobu, kdy jsem příložník používal k označení délky sukně manželky. Byla to doba, kdy jsem si doma po večerech přivydělával projektováním. Vzpomeňte si se mnou na neustálé rozklepávání zaschlých per Rotring či Castell.

Vrátím se ještě ke Shromáždění delegátů ČKAIT. Debata se natahovala a jistě bychom tam byli do večera, kdyby nás nezachránila jedna paní uvaděčka z kina. Měla sice špatné informace o tom, že za chvíli začne filmové představení, pozitivum z toho bylo, že usnesení bylo rychle schváleno.

Dám v té souvislosti k lepšímu jednu příhodu z osmdesátých let. Byl letní červnový pátek, slunce plno a my jsme seděli na státní expertize lokality Velká Ohrada v Praze 5. Vedoucím projektového týmu byl arch. Jan Bočan, posuzovatelem arch. František Blažek. Ve 13.00 hod. arch. Blažek prohlásil: „Tak jsme si to vyzkoušeli na nečisto a pustíme se do toho“ a my jsme viděli zkažený víkend, neb mu bylo jedno, do kolika tam budeme sedět. Někdy jsme odcházeli i ve 23.00 hod. večer. A představte si, že slečna písařka, která byla zapůjčena investorem, prohlásila: „Mně je to jedno, ale já jdu v půl druhé domů, já dělám do dvou.“ Franta Blažek byl naštvaný, ale nic nezmohl. A my jsme slečnu venku objali a moc jí děkovali. Proč jsem si na tuto příhodu vzpomněl? Vždyť i my jsme byli podobně zachráněni.

Konala se druhá schůzka Rady vlády pro veřejné investování (RVVI). Oproti první schůzce již dostávala rámec pro schvalování investic. Premiéra hodně zajímají různé způsoby získávání finančních zdrojů mimo zadlužení státu, jako např. Partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), tedy spoluúčast na veřejné investici s angažmá soukromých zdrojů. V minulosti byly již učiněny snahy, ale nakonec se neuskutečnily. V blízké době bude spuštěn projekt PPP na dálnici D4 u Příbrami. Naznačil jsem, že tento způsob financování je vhodný pro domovy seniorů, hospice. Na tomto jednání RVVI ministryně pro místní rozvoj připustila během odpovědi premiérovi, že projednávání věcného záměru nebude tak rychlé.

Vzpomenete si se mnou, jak nám Petr Rafaj vzkázal, že projektant může dělat zadarmo nebo za korunu? To bylo tehdy, kdy jsme chtěli zavést honorářový řád; hlavně, že je pro všechny stejný metr.

Zaujala mne informace z jednání RVVI, že v Rakousku dodnes, tedy sedmdesát let po přijetí Marshallova plánu, využívají jeho výhody. Jak jsme se mohli mít. O to více platí slova Jana Masaryka po návratu z Moskvy: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“ Snad se nebudou podobné podřízenosti v jiném angažmá opakovat v současné době.

Dnes jsem dostal informaci o konferenci statiků v Plzni a vernisáži výstavy České a slovenské stavby století v Císařských lázních v Karlových Varech. Obě dopadly na výbornou, děkuji oblasti ČKAIT Plzeň i oblasti ČKAIT Karlovy Vary. Takové akce jsou za deset strategických plánů a vizí.

Ještě mi zbylo volno na procházku Šáreckým údolím, a protože to vypadá na jarní dobu, jdu pracovat na zahradu, nemám pohrabáno. Přeji vám pohodu a klid.

P.S. Čeká nás každoroční květnové setkání s čestnými členy, snad i tentokráte budou spokojeni. Chtěli jsme je pozvat na Matějskou do strašidelného zámku, ale již bude po sezoně. Tak hledáme s panem ředitelem jinou atrakci.