Veřejné zakázky na projektové práce nelze zadávat jako při nákupu spotřebního zboží
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Pokud se u veřejných zakázek používají stejné zadávací postupy pro nákup kancelářských nebo hygienických potřeb jako pro výběr zpracovatele projektové dokumentace či dodavatele stavby, je něco hodně špatně. Stavební dílo je originální spojení mnoha stavebních výrobků, které vznikne jako jedinečný výsledek inženýrského umu a znalostí.
Problematika veřejného zadávání je řešena zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), a jeho prováděcími předpisy, zejména vyhláškou č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Tento zákon, ale neřeší pouze náš segment (stavebnictví), ale i nákup toaletního papíru, kancelářských potřeb, automobilů a dalších běžných výrobků. Zákon tak musí být komplexní a nerozlišuje dostatečně detail mezi výrobkem, běžnou službou a na míru tvořeným dílem.
Cena stavby by měla hrát hlavní roli, ale jen z pohledu jejích celoživotních nákladů
Je zřejmé, že výrobky i některé služby lze jednoznačně charakterizovat jejich vlastnostmi a poté se rozhodovat „pouze“ podle ceny. Ale jak toho dosáhneme u dodávek vysoce kvalifikovaných a náročných služeb, jejichž předmětem je návrh řešení, a tedy jedinečné a originální dílo, přizpůsobené konkrétnímu místu, požadavkům a možnostem zadavatele?
Dodávka projektové dokumentace i stavby je především služba. Samotné výrobky – cihly, dřevo, asfalt – se „samy“ nevyrobí. Vždy zde musí být projektant, stavbyvedoucí nebo stavební dělník, který má odpovídající vzdělání a zkušenosti a umí si poradit. Výsledkem jejich práce je stavba, která plní požadavky na technické vlastnosti, komfort a budoucí údržbu.
A tuto službu není možné posoudit jen podle ceny, a dokonce by ani nemělo být možné, aby cena tvořila převažující kritérium. Výběr dodavatele by měl být komplexní, kdy převažujícím kritériem by měla být kvalita vyjádřená trvanlivostí a optimalizací budoucích nákladů na provoz i údržbu. Ostatně, kdo by chtěl, aby ho operoval nejlevnější chirurg, který by použil jen ty nejlevnější materiály? Jen sebevrah! A i když kvalita vystavěného prostředí ovlivňuje náš život možná více než práce lékařů, přesto ve stavebnictví neexistují bezpečné postupy, které by zadavatelům umožnily zohlednit kvalitu a celoživotní náklady stavby, aniž by riskovali postihy.
Zadávání veřejných zakázek komplikuje i nesoulad právních předpisů
Požadavky na projektovou dokumentaci a stavbu definuje stavební zákon a jeho prováděcí vyhlášky. Ten však není koordinovaný se zněním zákona o zadávání veřejných zakázek, což veřejným zadavatelům způsobuje další komplikace.
Zákon o zadávání veřejných zakázek zná více postupů pro zadání projektových prací i staveb, ale užívá se vlastně většinově postup soutěžení tzv. na cenu, kdy cena tvoří jediné nebo převažující hodnotící kritérium. Další způsoby, jako je soutěž o návrh, soutěžní dialog či jednací řízení s uveřejněním, které umožňují vybírat dodavatele podle kvality řešení i na základě zkušeností, referencí a členů týmu, tvoří stále marginální část zadávání veřejných zakázek. Přitom jedině těmito postupy lze dosáhnout toho, že stavebník získá kvalitní návrh řešení, kvalitně zpracovanou projektovou dokumentaci, podle níž může vybrat kvalitního zhotovitele stavby a v požadovaném termínu stavbu zkolaudovat a začít bezproblémově užívat.
Projektant navrhuje stavbu a je zodpovědný za to, že bude fungovat jak z pohledu statiky, tak i stavební fyziky. Měl by také zohlednit náklady na stavbu, náklady na provoz stavby a mnoho dalších aspektů podle typu stavby a požadavků stavebníka. Je tedy logické, že při svém návrhu počítá s konkrétními výrobky, stavebními postupy a tyto u soukromých zakázek definuje i pro dodavatele stavby.
A zde nastává konflikt. Dodavatel stavby financované z veřejných prostředků nesmí být diskriminován. Stavba tak musí být definována tak, aby nebyly zřejmé navrhované výrobky. Tyto mohou být definované pouze skrze jejich vlastnosti.
Řešením by mohlo být oddělení výběru dodavatele projektové dokumentace a stavby do samostatného zákona o veřejném investování, který by pokrýval specifika tohoto výběru.
Nejasné zadání = nekvalitní stavba
Ovšem bez jasného zadání a investora, který ví, co chce, i sebelepší tým nemusí dosáhnout požadovaného výsledku. Proto se chceme zabývat celým postupem a procesem od myšlenky po užívání stavby, protože užívat stavbu je cílem každého investora – ať už soukromého či veřejného.
K bezproblémovému a efektivnímu užívání stavby vede na první pohled několik jednoduchých kroků:
- Příprava zadání/objemová studie stavby – Investor, ve spolupráci s odborníky na návrh, realizaci a provoz stavby, získá studii podle svého zadání a možností, cizelovanou jako podklad pro výběr zpracovatele komplexní projektové dokumentace. Tato část je časově poměrně náročná, rozhodně se ji nevyplatí podcenit. Nekvalitní příprava prodraží a komplikuje další kroky. Již v této fázi by si měl stavebník vybrat kvalitní technický dozor, který mu pomůže kontrolovat práci dalších dodavatelů.
- Výběr zpracovatele projektové dokumentace – Nikdy by neměl probíhat jen podle nejnižší nabídkové ceny. Nabídková cena za zpracování projektové dokumentace by neměla být ani převažujícím kritériem. Rozhodovat by měla kvalita návrhu řešení, složení týmu a další kvalitativní kritéria podle ZZVZ.
- Projekt pro povolení stavby – Bez něj nelze stavět a je to téma hojně zmiňované ve veřejném prostoru. Podmínkou je kvalitní zadání investora, vysoce kvalifikovaný projektant a jeho tým, dobrá spolupráce projektanta s investorem, s dotčenými orgány a se správci inženýrských sítí. Pokud jsou tyto podmínky splněny, pak není problém získat potřebná povolení do šesti měsíců až jednoho roku. Přílišný spěch a zjednodušení jde na úkor kvality stavby. Dokumentace pro povolení záměru musí být natolik podrobná, aby garantovala realizovatelnost stavby, stačila dotčeným orgánům pro posouzení jimi hájeného veřejného zájmu.
- Projektová dokumentace pro provádění stavby – Musí být v souladu s povolením stavby, musí být dostatečně podrobná a jednoznačná. Stavba by podle ní měla být realizovatelná. To je problém u veřejných zakázek. Z pohledu celoživotních nákladů stavby jsme stále na začátku, utratili jsme teprve nižší jednotky procent.
- Výběr zhotovitele a provádění stavby – To je ten okamžik, kdy se projekt z „papíru“ dostává do reality. Kvalitní projektová dokumentace je nezbytnou, ale nikoliv postačující podmínkou. Špatný a nezkušený zhotovitel kvalitní stavbu nikdy nepostaví.
- Skutečné provedení stavby – Měla by to být nezbytná dokumentace, která bude centrálně archivována a umožní i v budoucnu vědět, jak byla stavba provedena, co je pod zakrytými konstrukcemi a jaké očekávatelné vlastnosti má stavba mít.
- Kolaudace stavby – Měla by ověřit, že je stavba realizována v souladu s povolením záměru i s obecnými požadavky podle závazných předpisů a požadavků dotčených orgánů. Stavebník právě vynaložil jednu pětinu nákladů celoživotních nákladů stavby.
- Plán provozu a údržby – Nelze zapomenout, že stavby stavíme proto, abychom je bezproblémově a dlouho užívali. Je tedy dobré vědět, jak je provozovat a udržovat, aby si požadované vlastnosti udrželi co nejdéle a co nejefektivněji. Toto je největší část nákladů, jejichž skutečná velikost je již určena předchozími body.
Aby celý proces fungoval, je nezbytné uzavírat vyvážené a nikoliv jednostranně orientované smluvní vztahy. Investor by neměl mít absolutní moc nad projektantem a naopak projektant musí být přiměřeně postižitelný při nedodržení termínů nebo jiných svých závazků.
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.