Zprávy a informace ČKAIT 2025|01

Úvodem je nutné vymezit, za co konkrétně autorizovaná osoba při zpracování projektové dokumentace odpovídá:

Podle § 12 odst. 1 autorizačního zákona č. 360/1992 Sb. (dále AZ) autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň výkonu veškerých odborných činností poskytovaných v souvislosti s udělenou autorizací, za porušení obecně závazných právních předpisů při výkonu takových činností a za porušení vnitřních předpisů Komory.

Dalším pravidlem je, že podle § 137 odst. 2 nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. (dále NSZ) při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb je každý povinen dodržovat cíle a úkoly územního plánování a dodržovat požadavky na výstavbu stanovené tímto zákonem, prováděcím právním předpisem nebo jinými právními předpisy.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že projektant musí při zpracování projektové dokumentace dodržovat právní předpisy, tedy primárně stavební zákon a požadavky na výstavbu dle prováděcí vyhlášky. Podle autorizačního zákona dále projektant odpovídá ze odbornou úroveň jeho činnosti, a tedy i správnost a kvalitu jím připraveného projektu. Z citovaných ustanovení je možné také učinit závěr, že projektant odpovídá za splnění požadavků na výstavbu při zpracování projektové dokumentace. Stejná právní úprava platila i za účinnosti starého stavebního zákona č. 183/2006 Sb. (SSZ).

Odpovědnost za projektovou dokumentaci je jen na projektantech, a nikoliv na stavebním úřadu

V praxi se často setkáváme s názorem, že za splnění požadavků na výstavbu zodpovídá stavební úřad a v případě, že se v rámci užívání stavby zjistí, že stavba byla realizována v rozporu s některým požadavkem na výstavbu, jde o pochybení stavebního úřadu. Takový názor je však nesprávný a za chybu v projektové dokumentaci, která má za následek, že stavba byla realizována v rozporu s některým požadavkem na výstavbu, vždy plně zodpovídá pouze projektant.

Stavební úřad není určen k tomu, aby po projektantovi kontroloval správnost projektové dokumentace. Uvedené je zcela logické, jelikož zpracování projektové dokumentace je vybranou činností ve výstavbě, kterou může vykonávat pouze autorizovaná osoba v patřičném oboru a specializaci, a nikdo nemá oprávnění projektantovi do této činnosti odborně zasahovat.

Role stavebního úřadu je v procesu povolení stavby odlišná. Především to je ochrana chráněných veřejných zájmů, tedy např. kontrola, zda je záměr v souladu s platnou územně plánovací dokumentací, zda byly řádně zkoordinovány dotčené orgány a zapracovány závazná stanoviska. Zároveň je stavební úřad odpovědný za to, že účastníci řízení dostali možnost se k záměru vyjádřit a řádně byly vypořádány jejich námitky. Stavební úřad jakožto správní orgán taktéž zodpovídá za zákonné vedení řízení podle správního řádu a také za to, že nedojde k žádnému procesnímu pochybení.

Je tedy zcela klíčové, aby projektanti úpravu požadavků na výstavbu do detailu znali a sledovali vývoj právních předpisů, jelikož v případě porušení uvedených ustanovení je odpovědnost projektanta mimořádně široká, přičemž na projektanta se vztahují tři typy odpovědností:

• Prvním typem je disciplinární odpovědnost vůči profesní komoře, jíž je projektant členem.
• Další odpovědností projektanta je odpovědnost trestněprávní. V případě, že kvůli havárii stavby z důvodu chyby v projektové dokumentaci dojde k ohrožení života, zdraví nebo majetku, bude za takový následek nést odpovědnost projektant.
• Poslední odpovědností je odpovědnost soukromoprávní. Zpracování projektové dokumentace je typicky smluvním vztahem (pokud není projektant zaměstnanec stavebníka), kdy stavebník s projektantem uzavírá smlouvu o dílo, přičemž projektant je v pozici dodavatele a stavebník v pozici objednatele. Z tohoto důvodu pro projektanta platí celá řada smluvních ujednání a dále obecná soukromoprávní odpovědnost podle občanského zákoníku, dle které je možné požadovat náhradu škody za vady předaného díla.

Kaskádovitá úprava požadavků na výstavbu – zákon a vyhlášku je nutné číst organicky, jelikož se vzájemně doplňují

Zásadní změnou v úpravě požadavků na výstavbu je, že nově je základní úprava požadavků na výstavbu obsažena již v novém stavebním zákoně, konkrétně v § 137 a následující. V předchozí právní úpravě byly požadavky na výstavbu upraveny pouze ve třech prováděcích vyhláškách (č. 501/2006 Sb., č. 268/2009 Sb. a č. 398/2009 Sb.). Tato úprava se opouští a nově je základní úprava na úrovni zákona, kterou podrobně již rozvádí pouze jediná vyhláška, a to vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu.

V tomto ohledu je velmi důležité znát úpravu v zákoně, přestože je velmi obecná, jelikož stanoví, jaké jsou základní požadavky na výstavbu, které jsou následně rozvedeny v prováděcí vyhlášce. Při přípravě vyhlášky o požadavcích na výstavbu byla častá připomínka, že se na některé požadavky zapomnělo, a že některé požadavky již nejsou upraveny. Opak však byl pravdou, pokud byl určitý požadavek mimořádně důležitý, stanovil se přímo na úrovni zákona a ve vyhlášce se již neopakoval. Je tedy nutné zákon a vyhlášku číst organicky, jelikož se vzájemně doplňují.

Konkrétním příkladem může být například úprava požadavku na odstupové vzdálenosti od hranice pozemku. Pokud by se projektant seznámil pouze s úpravou ve vyhlášce, dozví se, že stavba musí být umístěna minimálně 2 metry od hranice pozemku, nicméně v zákoně jsou stanoveny další neméně důležité parametry, především že vzájemné odstupy staveb musí umožňovat údržbu staveb.

Kromě stavebního zákona a vyhlášky o požadavcích na výstavbu jsou další technické požadavky stanovené v normách ČSN

Všechny tři roviny je tedy nutné vnímat jako určitou kaskádu, kdy na vrcholu vždy stojí stavební zákon, který dále rozvádí vyhláška o požadavcích na výstavbu, a konkrétní technické parametry stanoví normy ČSN. Vždy platí, že technický požadavek musí být v souladu s právním předpisem vyšší právní síly, tedy norma ČSN vždy musí být v souladu s vyhláškou a vyhláška vždy musí být v souladu se stavebním zákonem. Není tedy možné, aby norma ČSN odporovala vyhlášce nebo zákonu, v takovém případě by se nepoužila a vyhláška nebo zákon by vždy měly přednost. Zároveň je nutné dodat, že ne všechny normy ČSN jsou závazné. K zezávaznění normy je nutný explicitní odkaz v právním předpise, tedy ve vyhlášce nebo zákonu.

ČSN normy jsou ze své podstaty nezávazné, jde pouze o doporučený postup, de facto technický standard, nicméně za porušení ČSN normy nehrozí projektantovi žádný veřejnoprávní postih

K zezávaznění normy, tedy aby její respektování bylo povinné, je nutné její zezávaznění právním předpisem, tedy zákonem nebo vyhláškou. Zázávaznění norem ČSN je v nové vyhlášce o požadavcích na výstavbu provedeno dvojím způsobem:

• Indikativní odkaz na normu ČSN, tzv. určení norem

Indikativní odkaz znamená, že norma je závazná pouze pro splnění konkrétního technického požadavku (viz čl. 45a odst. 1 Legislativních pravidel vlády ČR). Jinými slovy indikativní odkaz pouze znamená, že konkrétní technický požadavek uvedený ve vyhlášce je splněn tím, že se splní postup uvedený v normě. Konkrétní technické požadavky uvedené ve vyhlášce, které je nutné plnit splněním normy, jsou uvedeny v § 94 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Seznam ČSN norem, které je nutné dodržet pro splnění konkrétního požadavku vyhlášky, jsou uvedeny ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, lze jej nalézt taktéž na stránkách MMR.

Vždy je tedy nutné zkoumat, zda je požadavek z vyhlášky uveden v § 94, a pokud ano, je nutné dále dohledat ve Věstníku pro dané ustanovení příslušnou ČSN normu a tu splnit. V žádném případě nejsou normy určené ve Věstníku závazné celé. Jak již bylo řečeno, vždy je norma závazná pouze ke splnění konkrétního technického požadavku uvedeného ve vyhlášce.

Například § 20 vyhlášky stanoví požadavek na proslunění u pobytové místnosti ve stavbě pro sociální služby a herny mateřské školy. K tomuto požadavku je určena norma ČSN 73 0580 Denní osvětlení budov. Pouze pro tento požadavek je tedy v případě proslunění norma závazná. Pokud norma upravuje i proslunění např. u staveb pro bydlení, není tento požadavek závazný.

Obdobně např. § 58 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, stanoví požadavky na stavby garáží. Pro tyto požadavky je určená norma ČSN 73 6058 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže. Tedy norma je závazná pro požadavky na parkovací stání, zejména velikost stání, bezpečnostní odstupy, světlé výšky atd. Pokud však norma obsahuje např. i požadavek na vymezení stání pro vozidla s LPG či CNG, není tento požadavek v kontextu vyhlášky závazný.

Závěrem je tedy nutné konstatovat, že norma ČSN je vždy závazná pouze pro konkrétní stanovený požadavek ve vyhlášce. Není tedy správné, pokud si projektant vytiskne seznam norem z Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci a ty bude bez dalšího plnit, vždy je nutné ke každé normě ve Věstníku znát konkrétní technický požadavek, pro který je norma určena, a pouze pro tento požadavek normu plnit. Projektant může samozřejmě plnit i další požadavky stanovené normou, jak již bylo řečeno, jde o doporučený technický postup, je však nutné mít na zřeteli, že tyto dodatečné požadavky jsou již pouze doporučující, nikoliv závazné.

• Výlučný odkaz na normu ČSN

Výlučný odkaz na normu znamená, že technická norma nebo její část se stane pro účely právního předpisu závaznou a její používání se stane povinné. Ve vyhlášce o požadavcích na výstavbu je zavedena legislativní zkratka v § 3 písm. j), která stanoví, že pro účely této vyhlášky se normou rozumí norma uvedená v příloze č. 14 k této vyhlášce. Tato příloha tedy stanoví seznam ČSN norem k jednotlivým ustanovením vyhlášky. Tento způsob odkazování pak znamená, že norma je závazná v celém rozsahu k jednotlivým ustanovením vyhlášky a není možné se od ustanovení normy odchýlit.

Rozdíl oproti indikativnímu odkazu je tedy ten, že v případě indikativního odkazu může projektant zvolit i jiné technické řešení, pokud se prokáže, že navržené řešení garantuje nejméně základní požadavky na stavby podle stavebního zákona.

V případě výlučného odkazu se odchýlit nelze. Opětovně však i v případě výlučného odkazu se jedná o zezávaznění normy ke konkrétnímu ustanovení vyhlášky.

Normy, na které je odkazováno výlučným odkazem, nalezneme přímo v příloze č. 14 vyhlášky, nikoliv ve Věstníku úřadu pro technickou normalizaci.

Nová koncepce projektových dokumentací

Zásadní změnu je dále nutné hledat ve změně koncepce projektových dokumentací, která se od starého stavebního zákona zásadně odlišuje. Starý stavební zákon v rámci povolení rozlišoval dvoustupňové řízení, přičemž pokud se nejednalo o stavbu, u které postačoval územní souhlas a ohlášení, bylo vždy nutné zpracovat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a na jejím základě se stavba umístila, a následně zpracovat dokumentaci pro vydání stavebního povolení, která vedla k vydání stavebního povolení. V určitých případech bylo možné obě fáze sloučit a zpracovat dokumentaci pro vydání společného povolení, což bylo v praxi velmi časté.

Zjednodušení dokumentace pro povolení záměru – Nový stavební zákon opouští koncepci dvojstupňovosti a zavádí jednotné povolení záměru, čemuž se samozřejmě přizpůsobila i projektová dokumentace, která je pro povolení záměru taktéž jednostupňová. Při stanovení obsahových náležitostí dokumentace pro povolení záměru se však vycházelo ze staré dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a je tedy zřejmé, že nová dokumentace pro povolení záměru nemá takovou míru podrobnosti, jako tomu bylo podle starého stavebního zákona, pokud tuto dokumentaci porovnáme například s dokumentací pro vydání stavebního povolení nebo společného povolení. Konkrétně je dokumentace jednodušší například v tom ohledu, že není nutné uvádět jednotlivé dispozice stavby, nýbrž postačí uvedení charakteristických půdorysů s popisem funkčních ploch. V praxi to například znamená, že u staveb pro bydlení není nutné uvádět jednotlivé dispozice a počet bytů, nýbrž postačí souhrnně uvést funkční plochu, tedy plochu pro bydlení.

Dalším příkladem může být, že nová dokumentace nestanoví povinné zpracování profesí TZB, ale v části technologické řešení je pouze popis a zákres návrhu technických a technologických zařízení u průmyslových staveb, pro které jsou určující výrobně technologické procesy (např. výrobní haly, elektrárny, cementárny, chemické jednotky, pivovary aj.).

Povinná dokumentace pro provádění stavby – Další novinkou je, že téměř u všech staveb je povinná dokumentace pro provádění stavby, která je navazujícím stupněm dokumentace pro dokumentaci pro povolení záměru, musí této dokumentaci odpovídat a nesmí se od ní odchýlit. V rámci prováděcí dokumentace jsou řešeny detaily, které nebyly uvedeny v dokumentaci pro povolení záměru (např. již citované profese). Dokumentace pro provádění stavby se však nepovoluje ani jí stavební úřad neověřuje, platí pouze zákonná povinnost, že podle ní je nutné stavbu realizovat a zároveň vždy musí být přístupná na stavbě. V tomto ohledu tedy stavební úřad nebude kontrolovat splnění požadavků na výstavbu, které jsou zhodnoceny až v prováděcí dokumentaci, jelikož se k prováděcí dokumentaci nebude vyjadřovat.

Z výše uvedených skutečností tedy jednoznačně vyplývá, že odpovědnost projektanta a nároky na jeho odbornost se zásadně zvyšují.

Vaše názory

Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.