Zprávy a informace ČKAIT 2025|01

Ještě před třiceti lety jsme byli zvyklí vnímat přírodní katastrofy pouze prostřednictvím sdělovacích prostředků jako cosi exotického a nepravděpodobného, co se u nás nikdy stát nemůže. To se ale změnilo a my jsme začali zjišťovat, že si příroda dokáže nepěkně zahrát i u nás. Jako daň za to, že se nám ještě donedávna katastrofy vyhýbaly, se ukázala být značná nepřipravenost.

První povodně na Moravě se objevily v roce 1997, avšak zákon 239/2000Sb. o Integrovaném záchranném systému (IZS) vznikl o tři roky později. Zjevně reagoval na nově nabytou zkušenost a jeho cílem bylo nastavit pravidla pro záchranné a likvidační práce po katastrofě, které vždy předcházejí obnově do normálního stavu. Pozdější praxe však ukázala, že není úplně dokonalý.

O tom se mohli přesvědčit i kolegyně a kolegové, kteří se následně podíleli jako statikové na záchranných a likvidačních pracích po tornádu v roce 2021 v okresech Břeclav a Hodonín či po povodních v Olomouckém kraji (OLK) a Moravskoslezském kraji (MSK) v září 2024. Po tornádu začala skupina autorizovaných osob upozorňovat v rámci ČKAIT na nedostatky v systému IZS. V tomto článku jednak stručně rekapitulujeme zkušenosti z tornáda 2021 a dále pak popisujeme realitu ze zásahů po povodni v roce 2024 zvlášť pro OLK a MSK.

Na závěr chceme pro srovnání poskytnout obrázek toho, jak to probíhalo v roce 2019 po ničivém zemětřesení v Albánii, v oblasti, kde se už z dřívějších katastrof poučit stihli. Udělejte si obrázek sami, do jaké míry si někdo vzal tyto podněty a zkušenosti k srdci.

Tornádo 2021 – očima jednoho ze zúčastněných statiků

Zkušenosti z pomoci při tornádu jsou v mnoha ohledech dosti tristní. Níže uvedený popis událostí potvrzují i ostatní, kteří se aktivně snažili pomoci postiženým obcím.

Ve čtvrtek 24. června 2021 večer došlo ke známým událostem na Hodonínsku a Břeclavsku. Vzhledem k tomu, že mne před lety kontaktoval Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje (HZS JMK) a aktualizoval si mé kontaktní údaje, předpokládal jsem, že mne bude někdo z HZS JMK kontaktovat, jestli jsem ochoten pomoci. Od prvního večera jsem byl připraven vyrazit, postižená oblast se nachází cca 15 km od mého bydliště, mé tehdejší pracoviště bylo přímo v Hodoníně.

Druhý den v pátek ráno jsem stále neměl žádnou informaci o tom, jestli je má pomoc potřebná nebo žádaná. Proto jsem zkoušel najít nějaký kontakt, kde bych zjistil bližší informace. Na několik pokusů a po dvou hodinách volání a psaní e-mailů a zpráv jsem se konečně dostal k e-mailu na krizový štáb, kam jsem měl poslat nabídku. Za cca 30 minut přišel telefonický hovor, jakou činnost a rozsah této činnosti jsem ochoten nabídnout. Na základě tohoto hovoru mne následně kontaktoval velitel zásahu v obci Moravská Nová Ves s tím, že pokud jsem ochoten pomoci, ať se dostavím do štábu velitele zásahu v obci Moravská Nová Ves ihned, jakmile to bude možné.

Koordinace pomoci statiků byla první tři dny nulová

V pátek jsem přijel na místo zásahu. Po seznámení se se situací jsem měl k dispozici jedinou informaci a to, že se v obci pohybuje ještě jeden statik, ale že ho bohužel nedokážou znovu kontaktovat. Později jsem zjistil, že se jedná o kolegu, který v obci pomáhá již od brzkého rána, ale aktuálně je nedostupný a není možné se mu dovolat.

Průběh práce byl takový, že na štábu velitele zásahu probíhalo shromažďování požadavků od členů HZS i občanů na kontrolu objektů, případně na asistenci při zásahu hasičů. Po příchodu na štáb jsem dostal seznam adres, kam se dostavit, vyrazil jsem na cestu, provedl „kolečko“ a vrátil se zpět na štáb.

Z důvodu počtu požadavků a časové tísně jsem velice rychle došel k závěru, že zpracovávat protokoly a formuláře podle dokumentu, který komora dala k dispozici, je zcela nereálné a pro tuto chvíli je možné pouze provádět rychlé zhodnocení situace, navrhnout řešení, kdy se ujistím, že ho dotyčné osoby správně chápou, a následně se rychle přesunout na další adresu. Tento způsob práce probíhal po celý pátek, sobotu až do nedělního odpoledne.

V průběhu doby se požadavky na asistenci statika začaly scházet i na úřadu městyse, takže se zdroj a objem práce neustále zvětšoval a neexistovala jakákoliv koordinace těchto požadavků. Průběžně jsem proto musel navštěvovat jak krizový štáb, tak obecní úřad, aby někde nezůstávaly viset nevyřízené požadavky. S tímto byl spojen i problém duplicity požadavků, protože obyvatelé posílali žádosti nejdříve na krizový štáb, a když se nedočkali v krátké době návštěvy, tak stejný požadavek poslali také na obec.

V sobotu se situace zlepšila tím, že jsem se konečně s kolegou potkal osobně a dohodli jsme alespoň minimální koordinaci, aby se nám podařilo práci částečně zefektivnit. K tomu jsem ovšem začal dostávat informace o tom, že v obci se podle všeho pohybují statici, kteří nejsou nijak evidovaní, a vyřizují požadavky, které byly dříve odeslány na krizový štáb a nikdo na krizovém štábu nemá vůbec ponětí o tom, že tento požadavek již není aktuální. Vrcholem bylo, když jsem v neděli kolem poledne dostal informaci, že se v obci začalo pohybovat dalších asi deset statiků, které si přivezl krajský úřad. Bohužel až do nedělního večera jsem neměl šanci se s nimi setkat a začalo docházet k tomu, že se práce zdvojovala.

V neděli večer konečně došlo ke schůzce většiny statiků, kteří v obci působili.

K tomuto setkání se dostavili i zástupci stavebního úřadu v Břeclavi a zástupce z krajského úřadu z Brna. Bohužel toto setkání pouze potvrdilo mé tušení, nikdo pořádně nevěděl, co a jak se má řešit. Po jisté debatě jsme došli k dohodě, že stavební úřad připraví na pondělí formuláře protokolu, kde bude doplněno jednoduché vyhodnocení potřebných oprav a jejich popis. Pokud se jedná o demolici, i částečnou, bude formulář protokolu doplněn fotodokumentací pracovníkem SÚ. Na základě tohoto protokolu dostali vlastníci staveb doporučení provádět obnovu do původního stavu. Stavební úřad se ujal do jisté míry role koordinátora statiků v obci. Bohužel, z krizového štábu unikla na veřejnost telefonní čísla zasahujících statiků, kvůli čemuž byli statici obtěžováni požadavky na opakované posudky, kdy se vlastníci staveb snažili zneužít vyhlášeného odškodnění za demolici, ačkoliv objekt nebyl ve stavu vyžadujícím odstranění.

A pak se objevil další problém. V pondělí došlo k tomu, že v obci Hrušky zůstaly tři rodinné domy, kde majitel žádal o kontrolu statikem. Protože v té době už krizový štáb konstatoval, že jsou všechny požadavky vyřízené, proto z obce odvolal všechny statiky, a tak zde nebyl nikdo, kdo by byl schopen nové požadavky vyřídit. Jednotlivé krizové štáby v obcích mezi sebou zřejmě příliš nekomunikovaly, protože tento požadavek tam visel několik hodin a nikdo z okolních obcí nebyl schopen ho předat dál. Další potvrzení toho, že systém nefunguje a informace se nepředávají.

Toto byla velmi intenzivní a kritická fáze. Od pátku přibližně do pondělí se jednalo o akutní zásahy, kdy bylo nutné řešit stavby, které byly nějakým způsobem nebezpečné. S postupem času se rozsah činnosti a potřeba návštěv na místě velmi rychle snižovaly a na konci července byla veškerá činnost z hlediska nutných výjezdů zcela ukončena.

Povodně 2024 – špatné zkušenosti z Krnovska v Moravskoslezském kraji

S odstupem několika měsíců je možné se podívat na to, jakým způsobem se reálně zapojili členové ČKAIT do odstraňování následků po povodních 2024 v Moravskoslezském kraji (MSK), a vyhodnotit, proč se v tomto kraji nepodařilo jejich práci koordinovat.

Po prvotních informacích o blížící se mimořádné situaci přišla výzva od předsedy ČKAIT Ostravské oblasti, aby se statici zapojili do situace a poskytli kontaktní informace pro složky IZS. Od začátku se předpokládalo, že velitelé IZS si budou povolávat a koordinovat statiky podle potřeby. Na krizový štáb MSK byl předán seznam autorizovaných statiků, avšak to, jakým způsobem se informace přenášely dále, není autorům přesně známo. V prvním týdnu po povodních probíhá komunikace mezi krajským stavebním úřadem a oblastní kanceláří Ostrava, kdy je zažádáno o výpomoc ve věci odstraňování staveb poškozených povodněmi. Bylo vydáno nařízení hejtmana, z něhož nejdůležitější část je tato:

6/2024 rozhodnutí hejtmana MSK, kterým se nařizuje bezodkladné odstraňování staveb: „Nařizuji bezodkladné odstraňování staveb na území Moravskoslezského kraje, které byly zasaženy povodní, a to na základě rozhodnutí statiků uvedených na stránkách České komory autorizovaných inženýrů.“

Na mnoha místech chyběl signál a starostové zůstali odříznuti od informací

Pár dní po tomto nařízení byl v rámci MSK zformulován postup povolávání statiků do terénu, který byl přeposlán starostům obcí a měst. Jakým způsobem bylo přeposlání provedeno, není zcela jasné, jelikož někteří starostové se k informacím nedostali. Důležitým faktem bylo také to, že v některých obcích došlo k výpadkům elektrické energie a signálu mobilních operátorů na několik dní a starostové nebyli schopni se k těmto informacím jakkoliv dostat. Zůstali odříznuti ve svých obcích po stránce infrastruktury i signálu.

Každopádně prvotním a jediným způsobem, který krizový štáb MSK zamýšlel pro povolávání statiků do akce, byl individuální kontakt obce či občana, který si statika zavolá sám:

Obracíme se na Vás s informací o postupu při zabezpečení posouzení statického stavu staveb poškozených povodněmi (budov, mostů a dalších staveb). V případě běžných situací předpokládáme, že se na autorizované inženýry s žádostí o posouzení statického stavu staveb poškozených povodněmi budete obracet Vy, což je v současné situaci žádanější, případně jednotliví občané. Fakturu, potvrzenou Vámi, nechte vystavit na Moravskoslezský kraj a pošlete na adresu (…), krajský úřad ji následně proplatí (detaily viz níže).

Pracovní skupiny statiků se v MSK vytvářely jen pro kritické případy

Po prvotním zjištění, že by statici měli fungovat „na zavolání“ a mít plnou zodpovědnost za odstraňování staveb v terénu pouze jednou osobou, byl námi požádán předseda Ostravské oblastní kanceláře ČKAIT o jednání na krizovém štábu MSK, aby vysvětlil nutnost zřízení pracovních skupin. Ty slouží také ke vzájemné kontrole práce statiků, ke správnému vyhodnocení ohrožení a k prevenci účelových odstraňování staveb. Po projednání všech možností bylo nakonec svoleno k vytvoření pracovních skupin, jejich sestavení proběhlo v krátké době ihned po jednání a byla doplněna jména do seznamů dle působení v daných oblastech. Co však nebylo domyšleno, byl fakt, že práce jednotlivce v terénu byla upřednostněna před prohlídkami pracovních skupin. Byl určen koordinátor z HSZ, který byl pouze pro tyto případy:

V případě, kdy si autorizovaný inženýr nebude jistý svým rozhodnutím, nebo v případě, kdy majitel stavby nebude souhlasit s výsledkem posouzení statického stavu stavby, můžete požádat o zorganizování skupiny, která se bude skládat z více autorizovaných statiků, zástupce HZS MSK, Policie ČR a příslušného stavebního úřadu. Vhodná by také byla přítomnost zástupce obce. Kontaktován bude i vlastník stavby. Požadavek na zorganizovaní skupiny prosím zasílejte na Krizový štáb Moravskoslezského kraje, e-mail (...) nebo na koordinátora mjr. (...).

A tímto celé organizované povolávání statiků do akce začalo a také skončilo

Veřejnost k dispozici seznamy neměla, některé obce vůbec netušily, zda mají rozdávat kontakty na statiky, nebo monitorovat objekty v terénu, a tak raději řešily pouze obecní majetky. Kdokoliv našel kontakt na statika na internetu, či od známého, kde už někdo ze statiků byl, tak ho využil. Naše profese byla nyní na zavolání a posudky nebyly požadovány výhradně pro objekty v ohrožení, ale často pro soukromé potřeby vyřízení pojistných událostí a sanace staveb po povodních. A tak se degradovala úroveň profese statika na člověka v terénu, který rozhodoval samostatně o osudu objektů nejen podle jeho stavu, ale také podle not majitele nemovitosti. Některé obce zvládly obejít svůj katastr a vyhodnotit ohrožení s některým ze statiků, kterého měli místně dostupného. Funkci pracovních skupin obce povětšinou nechápaly vůbec, proto byly využívány minimálně. Vše tedy zůstalo na jednotlivcích, kteří se naprosto nekoordinovaně pohybovali v terénu, všichni najednou. A tak se stalo, že se k jednomu objektu sešlo několik posudků se zcela rozdílnými závěry. Kdo a jak má vyhodnotit, který posudek je správný, nechť rozhodne krizový štáb MSK. V důsledku tohoto byly odstraněny objekty, které měly zároveň posudek na doporučení k odstranění a zároveň k ponechání stavby. Kdo v tomto případě rozhodoval, který posudek je správný, také není jasné. Zcela jistě lze zohlednit to, zda rozhodl statik na místě samostatně, nebo zda byla u objektu pracovní skupina. To je ale na zvážení objednatele, v tomto případě tedy MSK.

Statici bez jednotného označení, bez jednotných formulářů i bez doporučených postupů

Označení statiků v terénu bylo na uvážení každého jednotlivce. Ze začátku neexistovaly ani jednotné formuláře na zápisy z místního šetření. První náznak formuláře byl vytvořen 26. září 2024, kdy byl převzat vzor, který byl již v té době používán v Olomouckém kraji. Jak s formulářem zacházet, kdo je má připravovat, kam je předávat a jak je uchovávat, nám ale bylo zatajeno. Stejně tak nebylo jasné, zda autorizační razítka dávat na formuláře, či dělat dodatečné přílohy s razítky, fotografiemi a podpisy. No a kdo vlastně bude mít u sebe originál protokolu po ukončení prohlídek, případně po ukončení stavu nebezpečí, není známo dodnes snad ani na krizovém štábu MSK. Nyní jsou originály protokolu na různých místech. Některé mají vlastníci, některé obce, stavební úřady anebo statici. Jediné štěstí je to, že pokud chce statik za svou práci mít zaplaceno, protokol je nutné naskenovat a poslat k faktuře. A tak se všechny sejdou nakonec na kraji, kde budou alespoň v elektronické podobě. Tím proběhne výsledné předání výsledků a odvedené práce, kterou si může každý sám fakturovat přímo na MSK, k tomu se musí doložit všechny potřebné dokumenty.

Evidence a koordinace neexistuje

Kdo byl kde a kolikrát, to není možné v tom množství posudků dohledat a občas se stane, že se náhodou odhalí nějaká nepravost, když se posudky rozcházejí a žádá se o odstranění objektu a jeho proplacení. Zásadním rozdílem mezi oběma zasaženými kraji byl totiž i ten fakt, že MSK proplácel veškerá odstraňování staveb, která byla doporučena statikem, bez ohledu na to, zda objekt ohrožoval či neohrožoval okolí. Tyto skutečnosti přímo vybízejí ke zneužití a je známo, že několik případů v MSK již řeší kriminální policie. Třešničkou na dortu budiž to, že v důsledku tohoto chaosu MSK dočasně pozastavil proplácení faktur statikům.

Co je ale důležité si z toho vzít pro samotnou práci ČKAIT při těchto situacích?

Být více progresivní při jednáních, kdy můžeme předpokládat, že se budou dít obdobné situace, a chránit své pracovníky v terénu. A dále také to, že není úplně vhodné pouze vzít seznam jmen AO, aniž bychom znali podrobnosti o osobách, které do terénu za takových podmínek vypouštíme. Každý ze statiků má své schopnosti, možnosti a specializaci. To lze pak vidět v samotném přístupu a práci v terénu, při komunikaci s lidmi, obcemi i krizovými štáby. Tuto práci by měli provádět lidé proškolení a připravení, samozřejmě s potřebnou kvalifikací, schopnostmi a časovou možností, kterou určí koordinátor.

Povodně 2024 – dobré zkušenosti z Jeseníku v Olomouckém kraji aneb kde je vůle, je i cesta!

V Olomouckém kraji se podařilo poměrně rychle uspořádat fungující systém. Je třeba vyzdvihnout průběžnou aktivní součinnost předsedy oblasti ČKAIT Olomouckého kraje, jehož osobní nasazení bylo opravdu mimořádné.

Katastrofální povodně na Jesenicku byly obrovskou životní zkouškou pro místní obyvatelstvo, zasahující záchranné složky a v neposlední řadě pro nás statiky. Jednalo se o krizovou situaci mimořádného rozsahu s obrovskými následky, v případě našeho profesního zájmu s devastujícími škodami na pozemních stavbách. Situace po opadnutí toků se ze začátku celkově jevila jako nepřehledná, což je za daných okolností logické.

V okrese Jeseník je zaregistrováno 6 autorizovaných osob v oboru Statika a dynamika staveb, z tohoto počtu se do odstraňování následků povodní postupně zapojilo 5 osob, v průběhu se v různém rozsahu zapojilo 6 dalších autorizovaných statiků ze sousedních okresů. V podstatě téměř ihned po opadnutí povodňové vlny nás místní statiky začali samovolně kontaktovat uvědomělí občané s požadavky na posudky budov.

K vytvoření fungujících týmů pomohly osobní vazby na HZS i stavební úřady

Díky našim osobním vazbám jsme se vzájemně zkoordinovali v počtu dva statici a propojili jsme se s místním stavebním úřadem a tím i složkami IZS. V podstatě na prázdném stole jsme během jednoho dne vytvořili náčrt budoucího fungujícího systému. Rychlým vývojem jsme došli k tomu, že pro systematické a efektivní hodnocení statického stavu budov je třeba vytvořit zprvu jeden tým (později několik týmů), který v sobě obsahuje dva statiky, zástupce stavebního úřadu, zástupce obce, zástupce HZS a policistu, který zároveň zajišťoval dopravu služebním policejním vozem. Činnost statiků je pro nás zřejmá, zástupce stavebního úřadu plnil evidenční funkci (popřípadě na místě i zapisoval zjištěné okolnosti do protokolů), zástupce obce komunikoval s místními obyvateli. Zástupce HZS byl nezbytný z toho důvodu, aby bylo hasičům okamžitě zřejmé, jaký bude z hlediska budov další vývoj v daném úseku. Činnost policisty kromě transportu byla často nutná jakožto představitele zákona a autority. Na protokoly, které byly vytvořeny v součinnosti se stavebním úřadem, všechny tyto výše zmíněné osoby připojily svůj podpis. Zásadní však bylo, že podpis připojil i majitel hodnocené budovy s tím, že je obeznámen s výsledky místního šetření, a především, že souhlasí s případnou demolicí.

Dalším klíčovým momentem bylo vytvoření pozice koordinátora mezi týmy v terénu a štábem velitele zásahu

Hasiči tuto pozici koordinátora velice oceňovali, především kvůli rekognoskaci úseků z hlediska demolic a statických stabilizací budov. Činnost autorizovaného inženýra tedy nespočívá pouze ve vyhodnocení statického stavu budov, je zcela nezbytné úzce spolupracovat se štábem velitele zásahu zejména před provedením demolic a také během jejich průběhu.

Okres Jeseník se rozdělil na úseky dle katastrálních území, kde se systematicky posuzovaly požadavky na prověření stavu budov, zároveň s tímto rozběhnutým procesem se paralelně započaly systematické demolice. Požadavky na statické posudky budov od obcí byly postupovány přes krizový štáb stavebnímu úřadu, kde byly vyhodnocovány a tříděny dle jednotlivých úseků. Díky tomuto postupu se nám podařilo ve velmi limitovaném personálním obsazení celou situaci v rámci krizového stavu efektivně vyřešit. Na požadavky, které přicházely mimo nastavený systém, nebylo reagováno.

Na začátku celé situace se objevila jedna sporná skutečnost, a to nekoordinovaná činnost jedné autorizované osoby bez odpovídajících protokolů a bez výše zmíněného doprovodu. Uváděné výsledky prohlídek nebyly jednoznačné a neměly formální náležitosti, takže je v případě demolic nebylo možné použít. Řada těchto posudků se musela revidovat. Celá tato skutečnost uškodila dobrému jménu autorizovaného statika jakožto instituce.

„Legie Tornádo“ ulevila přetíženým místním statikům

Na Jesenicku jsme s velkým nadšením přivítali pomoc našich pěti autorizovaných kolegů, které jsme pracovně nazvali „Legie Tornádo“, kteří prošli obdobnou krizovou situací před několik lety na jižní Moravě. Jejich nasazení v kritický moment ulevilo přetíženým místním statikům a stabilizovalo systém. Tyto lidi jsme si však zorganizovali sami, opět díky našim osobně-profesním vazbám. Všem zainteresovaným autorizovaným osobám bychom jako patrioti jesenického okresu chtěli ze srdce ještě jednou poděkovat. Za jejich profesionální přístup a podporu při této složité krizové situaci.

Albánie 2019 – inspirující Balkán

Několik českých autorizovaných statiků pomáhalo po zemětřesení na Balkáně v roce 2019. Bylo pro ně velmi zajímavé sledovat vynikající organizaci a koordinaci všech potřebných činností. Například každý večer se konalo proškolení pro nově příchozí a každé ráno se vytvářely koordinované skupiny zasahujících dobrovolníků.

Jako ilustrativní doplnění zde uvedeme i pár zkušeností z Albánie, kterou několik z nás navštívilo pracovně v prosinci roku 2019 v rámci mezinárodní pomoci. V Albánii tehdy na podzim proběhla dvě silnější zemětřesení (5,8 stupně 21. září a 6,4 stupně 26. listopadu). Z iniciativy pana architekta Kohouta (prof. Ing. arch. Michal Kohout, ČVUT), který přes naši komoru oslovil statiky z celé republiky, jsme pod záštitou a s materiální podporou Ministerstva zahraničí ČR strávili jeden až dva týdny v adventní době posuzováním vybraných objektů ve druhé či třetí vlně hodnocení. Nešlo tedy o situaci bezprostředně po zemětřesení, přesto byl u mnoha objektů shledán havarijní stav.

Z Česka jsme na místo působení přijeli jako skupina lidí bez předchozí organizační struktury, nevybavených a v oblasti škod způsobených zemětřesením nezkušených. Potkávali jsme se ale s týmy ze zemí v seizmicky aktivních oblastech – namátkou Turecko, Itálie, Izrael, Francie – a mohli jsme vidět jejich vybavení i sehranost; to byly ale týmy víceméně záchranářské na rozdíl od nás, prostých statiků. Z hlediska probíraného tématu bylo ovšem velmi zajímavé sledovat organizaci a koordinaci všech potřebných činností.

Po příletu do Tirany jsme ještě ten večer prošli obecným proškolením (probíhalo každý večer pro nově příchozí), které nás uvedlo do problematiky – co je cílem naší práce, jakým způsobem posuzovat a vyhodnocovat škody na objektech, jak bude naše práce organizována, jak bude zajištěna naše bezpečnost aj.

V dalších dnech jsme vždy ráno přišli na štáb na městské radnici, kde jsme, rozděleni do dvojic, byli přiděleni do malého týmu; v každém týmu byl vždy úředník z radnice a nějaký místní stavební odborník (stavař, architekt). Dostali jsme přidělenou oblast s objekty určenými k posouzení, kam nás převezli služebním automobilem. Na místě jsme ve dvojici hodnotili stav objektu, poruchy a prognózu vývoje, způsob zajištění, nutnost vystěhování apod., konzultovali jsme případné místní reálie se stavařem, úředník zapisoval naše zjištění a závěry do předepsaného formuláře.

Kolegové z radnice často též tlumočili dotčeným obyvatelům hovory s námi, protože místní mnohdy angličtinou nevládli, stejně tak jako my albánštinou, nicméně měli na nás vždy mnoho dotazů. Po dokončení denní trasy jsme zkontrolovali a podepsali s úředníkem papírové protokoly a šli se chystat na další den.

Organizace probíhala vždy velmi klidně a pohodově, tempem někdy až příliš balkánským, ale práce se udělalo každý den dost. Díky promyšleným postupům byly minimalizovány zmatky a naše odborná činnost tak probíhala bez zbytečného stresu, což je vždy důležitým předpokladem kvalitního výsledku.

O nabyté zkušenosti statiků nikdo v ČR neprojevil zájem

O naše zkušenosti projevila zájem i místní Technická univerzita Tirana, kde kolegové v rámci jednodenního semináře představili jedním blokem naše poznatky. V následných týdnech po návratu do republiky byla avizována snaha začít budovat v koordinaci s komorami, ČSSI a státními složkami základ systému pro obdobné zásahy jak doma, tak pod hlavičkou zahraniční spolupráce, ale jako obvykle vše po krátkém čase vyšumělo do ztracena. Až do loňských povodní nebyl zájem o naše poznatky a zkušenosti nejen se součinností mezi AO – ČKAIT – IZS, jejichž uplatnění by mohlo zamezit velkému množství problémů v případných budoucích obdobných situacích.

A jak to bude dál?

Momentálně jsme v rámci ČKAIT nabídli pomoc při sestavení metodiky pro koordinaci a postup při mimořádných událostech, kdy vznikla pracovní skupina, a jsme připraveni pomoci s řešením a uplatněním poznatků získaných při minulých událostech, aby v budoucnu spolupráce fungovala lépe.

Vaše názory

Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.