Zprávy a informace ČKAIT 2024|06

Vadu lze obecně definovat jako nežádoucí stav, který brání řádnému užívání věci nebo jako situaci, kdy plnění neodpovídá parametrům obvyklým či popsaným ve smlouvě. Je třeba rozlišovat zákonné a smluvní požadavky na plnění bez vad, tedy řádné plnění. Stručně lze říci, že na řádně poskytnuté plnění stanovují právní předpisy pouze základní a všeobecné požadavky, zatímco smlouvou lze toto základní plnění rozšířit a blíže specifikovat. Vadu v rámci odborných činností ve výstavbě lze definovat jako odchylku v kvalitě, rozsahu nebo parametrech díla (či jeho části) stanovených smlouvou, projektovou dokumentací či obecně platnými právními předpisy (či normami).

Pozor na možné dopady individuálních smluvních ujednání nad rámec zákona

Výše se dotýkáme prvního problému, kdy se pro účely smlouvy mohou strany odchýlit od zákonných definicí a nad rámec právních předpisů si mohou ustanovit vlastní podmínky. A bohužel, pro účely smlouvy, si mohou strany nadefinovat i takové situace, které svou povahou mají pro AO stejné důsledky, jako náhrada škody podle zákona. I když by se za normálních okolností v dané situaci, vzato „pouze“ podle zákona, o škodu vůbec nejednalo, mnohá individuální smluvní ujednání mají nakonec pro AO stejně negativní dopady, jako když zaviní a musí nahradit skutečnou škodu, naplňující zákonné znaky škody.

Vady lze v základu rozdělit na faktické a právní, zjevné a skryté. Faktická vada spočívá ve vadném plnění přímo zjistitelném na samotné posuzované věci. Právní vadu lze odhalit jedině zjištěním právního stavu, např. z veřejných rejstříků. Na zjevné vady stavby je nutné upozornit již při převzetí díla. Skryté se obvykle projeví až po čase.

Pro naše účely není třeba k vadám více podrobností, neboť samotná vada díla není předmětem pojistné ochrany. Přesto stavebníci a často i zadavatelé veřejných zakázek často uvádějí do smluv se zhotoviteli projektu požadavek na „pojištění proti vadám“ či „pojištění pro případ vadného plnění“. Za vady zhotovitel díla samozřejmě nese odpovědnost a má povinnost je odstranit. To činí obvykle na vlastní náklady, na rozdíl od poskytnutí náhrady škody, která v důsledku tohoto vadného díla (či jiného vadného plnění) vznikne, až jako jeho následek, který již z pojištění profesní odpovědnosti financovat lze.

Příklad 1: nesprávný pokyn stavbyvedoucího aneb kdy se z vady stane škoda

Při výkonu činnosti stavbyvedoucího se za poskytnuté plnění považuje jeho vykonaná práce, spočívající ve vydávání pokynů a rozhodnutí či v provedení odborných úkonů. V tomto případě stavbyvedoucí špatně přečte označení betonové směsi v projektové dokumentaci, zadá chybnou objednávku a místo konstrukčního betonu nechá připravit směs pro základovou desku. Jeho vadné plnění při provádění díla, které spočívá v chybně zadané objednávce, ještě nemusí nutně zapříčinit škodu, pokud je toto pochybení odhaleno včas. Plnění přejde do samotné fáze škody až tehdy, kdy nesprávná směs betonu opustí prostory betonárky a přes domíchávač se dostane čerpadlem až do stavebního bednění, připraveného pro vylévání věnců.

I když by i přes toto pochybení stavba možná mohla sloužit svému účelu, tento vadně zhotovený věnec je natolik významným konstrukčním prvkem, že může ohrozit zdraví či život, pokud není zhotoven správně. Tato záměna betonové směsi má charakter podstatné vady v plnění zhotovitele, která v konečném důsledku způsobí škodu. Objednatel díla má právo na řádné plnění, a kdyby stavbyvedoucí udělal vše správně, náklady v podobě financí za nový věnec by stavebníkovi nevznikly. Právě tato skutečnost je rozhodná pro určení, zda vznikla škoda splňující zákonné předpoklady pro náhradu. V tomto případě financování procesu uvedení do požadovaného stavu díla naštěstí pokrylo základní pojištění autorizované osoby ČKAIT.

V praxi je nejčastěji škoda způsobená vadným výrobkem, který má obvykle podobu zboží. V případě výstupů autorizovaných osob se s termínem „výrobek“ či „zboží“ prakticky nesetkáme, vadné plnění však může nastat prakticky při jakékoliv odborné činnosti AO. V souvislosti s pojištěním jsou to ty nejběžnější, od projektové činnosti, která je nadále nečastějším terčem sporů, přes dozorování stavby až po její vedení a mnohé další.

Dále je potřeba oddělit právo na náhradu škody a zákonné nároky z vadného plnění. Ty se navzájem nevylučují a spor o náhradu škody může probíhat souběžně a zcela nezávisle na řízení o poskytnutí nároku z vadného plnění. Vada může zapříčinit jak škodu, spočívající ve financování procesu uvedení do žádoucího stavu, tak i následnou škodu na majetku, který vůbec nesouvisel s předmětem díla.

Příklad 2: právo na náhradu škody a zákonné nároky z vadného plnění mohou probíhat, jako dvě různé kauzy

Jako příklad může sloužit vadná prováděcí dokumentace půdní vestavby výzkumného ústavu. Konkrétně projektant uvedl v projektové části i ve výkazu výměr špatný materiál. Místo difuzní fólie byla na stavbě instalována parozábrana, navíc zabudovaná do krovu doslova „naruby“. Bohužel toto před zakrytím konstrukcí při výstavbě nikdo neodhalil. Stavba byla zkolaudována a používána. V prostoru pod střechou se postupně nahromadila dešťová voda, kterou vadně instalovaná parozábrana zadržela v konstrukci až do té míry, že se protrhla a voda zatekla do serverovny. V důsledku realizace stavby podle vadné projektové dokumentace došlo mj. k poškození datového úložiště, ztrátě dat a k došlo k další nemalé škodě. Zhotovitel PD, po krátkém soudním sporu, nakonec sám chybu uznal a ve svém čase a na své náklady vadnou dokumentaci opravil. Nesprávně zhotovená střecha tak byla v pořádku poměrně rychle a náklady na samotnou opravu krovu pojišťovna uhradila. Souběžné soudní řízení o výši nákladů na obnovu dat, specializovanou firmou, už tak rychlý průběh nemělo. Spoustu dat se navíc obnovit nepodařilo a stavebník měl o hodnotě těchto ztracených dat příliš vysoké mínění. Nakonec až znalecké posudky zredukovaly stavebníkem požadované statisíce eur na nižší desítky tisíc eur za jeho ztrátu a i tato škoda byla nakonec nahrazena z pojištění.

Rozdíl mezi škodou a vadou bychom měli… Čím se ale liší škoda od újmy?

Neméně důležité je pochopit alespoň základní rozdíl mezi škodou a újmou. Každá škoda je újma, ale ne každá újma je škodou. Újma je termín, který dostal do povědomí nový občanský zákoník. Újma označuje jak majetkovou, tak nemajetkovou škodu. Každá majetková nebo nemajetková ztráta, která vznikla na straně poškozeného v důsledku příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany škůdce. Základní členění újmy je následující:

Materiální (majetková) újma na jmění je vždy označována jako škoda a znamená přímou ztrátu na majetku poškozeného, tzv. skutečná škoda. Specifickou formou majetkové újmy, spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k nárůstu majetkových hodnot, ač se to dalo prokazatelně očekávat, nazýváme jako ušlý zisk.

Nemateriální (nemajetková) újma znamená újmu na osobnostních právech poškozeného nebo na osobě jako takové. Jde obvykle o narušení psychické sféry fyzické osoby a spočívá v nežádoucí změně psychického stavu. Také se nazývá jako psychická újma a vždy je nutné prokázat (obvykle soudně) příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem psychické újmy.

Škodu je nutné nahradit vždy. Nemajetkovou újmu jen tehdy, bylo-li to předem ujednáno nebo stanoví-li tak výslovně zákon, jako je tomu při újmě na přirozených právech člověka.

Nový občanský zákoník pamatuje na princip prevence, také známý jako generální prevenční povinnost (§ 2900). Stručně řečeno to znamená, že každý má povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Výjimky, kdy se lze zprostit povinnosti nahradit způsobenou škodu, tvoří okolnosti vylučující protiprávnost, jsou v podstatě dvojí:

Nutná obrana – Může jít o případ, kdy stavbyvedoucí rozbije skleněnou výplň při útěku ze stavby, aby si zachránil zdraví/život před ozbrojenými lupiči, které náhodou přistihl při krádeži stavebního materiálu.

Krajní nouze – Může jít o případ, kdy stavbyvedoucí firemním vozidlem prorazí ocelová vrata od skladu materiálu, ze kterého šlehají plameny, ve snaze uhasit požár a předejít ještě větší škodě.

Pokud nenastane některá ze výše uvedených okolností vylučujících protiprávnost, je třeba ověřit, zda byly splněny všechny zákonné předpoklady škody (někdy nazývané jako znaky škody), které ukládají škůdci povinnost k její náhradě. Jde o následující okolnosti:

• protiprávní (deliktní) jednání nebo škodní událost
• vznik újmy
• příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním jednáním škůdce nebo škodní událostí a vzniklou újmou
• zavinění úmyslné nebo nedbalostní (Upozornění: Pojištění profesní odpovědnosti AO nekryje škodu způsobenou úmyslně. V případě zvláště hrubé nedbalosti může dojít ke krácení pojistného plnění v závislosti na závažnost situace a charakteru škody.)

Stručně připomeneme spojitost výše uvedeného s pojištěním autorizované osoby. Aby se jednalo o situaci řešitelnou profesním pojištěním, je hlavní podmínkou samotný vznik škody, která splňuje výše popsané zákonné předpoklady. Měla by být vyčíslitelná v penězích či by se měla dát alespoň odhadnout její výše. Dále je nezbytná existence odpovědného viníka, subjektu povinného k její náhradě (škoda nevznikla např. nahodilou živelní událostí) a mezi vznikem a zaviněním škody musí existovat příčinná souvislost, tedy kauzální nexus, bez něhož by škodlivý následek nenastal.

Příklad 3: chybějící kauzální nexus –most by se časem pravděpodobně stejně zřítil, skrytá koroze přesto nebyla příčinou havárie

Jako příklad důležitosti splnění všech zákonných předpokladů jako základu pro vznik povinnosti k náhradě škody slouží příklad chybějící příčinné souvislosti (spočívá v absenci kauzálního nexu). Mezi zaviněnou škodou a vadným plněním ze strany autorizované osoby může posloužit příklad nedalekého zahraničí. Jedná se o vadný projekt mostní konstrukce železničního přejezdu, který sloužil velmi krátce. Vada projektové dokumentace spočívala především v protikorozní ochraně, nevhodně zvolené pro klimatické podmínky v místě realizace, což ještě umocnilo nesprávně zvolené technické řešení montáže, které mělo za následek mechanické poškození nátěru při provádění spojů jednotlivých konstrukčních prvků. To dohromady vedlo k enormní skryté korozi těchto spojů, čímž se značně zkrátila životnost celé konstrukce. Skrytou korozi dobře maskovalo opláštění, nic nebylo vidět. Předepsaná údržba nové konstrukce byla jen formální. Jednalo se tedy v podstatě o tzv. „časovanou bombu“, což potvrdilo i dodatečné šetření po zřícení mostu.

Asi každého napadá, že projektanta čekaly krušné chvíle. Ovšem opak je pravdou. Vše ohledně špatného technického stavu a závažných vad projektové dokumentace se zjistilo zcela náhodou. V dané lokalitě došlo k povodni a při následném sesuvu půdy se zřítil nejen tento most, ale také další 3 mosty, které ovšem byly jinak konstrukčně zcela v pořádku. Nebylo třeba rozsáhlých znaleckých posudků k tomu, aby bylo jasné, že most by nezůstal stát ani v případě, že by byl ve stoprocentním stavu. Jeho osud by ho tak neminul stejně jako další tři železniční mosty a mnoho dalších staveb v okolí této přírodní katastrofy.

Jedná se tak o učebnicový příklad vadného plnění a vadně vykonané práce, nechybí ani vznik škody, ovšem chybí příčinná souvislost neboli kauzální nexus. Projektant sice pochybil závažně, ovšem k pádu mostu došlo úplně z jiných příčin než kvůli rozsáhlé korozi konstrukce. Ta sice v důsledku špatného technického řešení značně snižovala jeho životnost, ovšem havárie nastala následkem sesuvu. Odvolávání vlastníka mostu na vadné plnění ze strany projektanta s požadavkem na náhradu by bylo v této situaci neúčelné, jelikož předmět plnění zde zanikl. Pokud by zafungovalo nějaké pojištění k náhradě vzniklé škody, bylo by to případné majetkové pojištění provozovatele mostu, nikoliv pojištění profesní odpovědnosti AO.

Příklad 4: když předmět sporu zanikne z jiného důvodu, končí i žaloba

Z právního hlediska je kurióznější příklad vadně vyprojektované trafostanice, která po realizaci neplnila svoji funkci, a uvedení do požadovaného stavu znamenalo nákladnou výměnu stavebních prvků. Oznámení sice pojišťovna přijala, ale projektant i stavebník trvali oba na své pravdě a vedli spolu soudní spor. Technické detaily netřeba rozebírat. Než ve věci rozhodl soud, trafostanice shořela v důsledku požáru způsobeného bezdomovci, kteří v ní přečkávali. Zde soud věc odložil z důvodu zániku předmětu sporu a vše nakonec skutečně musela vyřešit pojišťovna, nikoli však z profesní odpovědnosti AO, ale z majetkového pojištění staveb/budov, které měl stavebník, nadnárodní korporace, naštěstí sjednané. V rámci sporu alespoň soud upustil od soudních poplatků, jelikož žaloba byla účelná, ale již nerozhodl, jelikož nebylo co plnit.

Tento příklad demonstruje, jak je důležité rozlišovat pojistné produkty a zvolit správný typ pojištěné ochrany v závislosti na situaci.

Příklad 5: mohla za smrt dělníka havárie na stavbě, nebo jazyková bariéra v nemocnici?

Někdy se ovšem příčinná souvislost mezi zaviněním autorizované osoby a vznikem škody hledá velmi těžko. Příkladem může být úmrtí stavebního dělníka na stavbě, které bylo způsobené vědomou a hrubou nedbalostí stavbyvedoucího. Ten v obavě ze sankcí za pozdní předání stavby vědomě přehlížel nedbale instalované stavební bednění, které neuneslo tíhu betonu, což vedlo ke zřícení a zavalení stavebního dělníka. Ten byl v kritickém stavu, ale při vědomí, odvezen do nemocnice.

Ovšem jazyková bariéra tohoto zahraničního pracovníka přispěla k jeho úmrtí, když lékařům popsal jinou alergii s vrozenou vadou, než skutečně měl. Kombinace jeho zranění a netolerance na podané léky na ředění krve vedly k jeho úmrtí ještě před operací. Zda by jinak úraz při havárii na stavbě přežil, už nikdo nezjistí. Škoda byla hrazena z majetkového pojištění provozovatele mostu, nikoliv pojištění profesní odpovědnosti AO.

Náhrada škody (odškodnění) je přednostně prováděna uvedením do původního stavu. Pokud to není možné, nebo je neekonomické, potom je poškozenému poskytnuta peněžitá náhrada. V pojišťovnictví je nutné zdůraznit, že plnění je poskytnuto vždy v penězích. A jelikož nový občanský zákoník upřednostňuje uvedení do původního stavu, potom platí, že pojišťovna financuje proces tohoto uvedení do původního či požadovaného stavu. Rozlišuje se přitom tzv. skutečná škoda, tedy hodnota, o kterou se majetek poškozeného reálně zmenšil, a ušlý zisk, který vyjadřuje majetkový prospěch, jehož by poškozený jinak dosáhl, kdyby ke škodě nedošlo.

Při určení výše skutečné škody se vychází z obvyklé ceny v době vzniku poškození, došlo-li k tomu ale svévolně nebo ze škodolibosti, hradí se tzv. cena zvláštní obliby, v níž se zohledňuje i emocionální vztah poškozeného k věci. Nelze-li výši škody určit přesně, stanoví ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud, který má také tzv. moderační právo, a může výši náhrady, kvůli okolnostem zvláštního zřetele, přiměřeně snížit.

U zaměstnance je výše náhrady zákonem omezena na maximálně čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku. To neplatí v situaci, kdy újmu zaměstnance způsobil úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek.

Jedna škoda zaviněná více škůdci, je ve stavebnictví častý případ

Na stavbě jsou časté situace s tzv. „pluralitou škůdců“. V těchto případech přichází na řadu tzv. „solidární odpovědnost“. Všichni škůdci odpovídají společně a nerozdílně s tím, že poškozený může náhradu této škody uplatnit vůči kterémukoli z viníků.

Co nekryje rámcová pojistná smlouva autorizovaných osob

O rozsahu pojistné ochrany i o krytí rizik pojištěných rámcovou pojistnou smlouvou ČKAIT bylo řečeno již mnoho, přesto jsou stále časté dotazy na možnost využití pojištění na krytí škody na majetku pojištěného stejně jako domněnky, že pojištěnému kryje případné újmy na jeho zdraví, vzniklé při výkonu činnosti, či ztráty na výdělku pojištěného při jeho pracovním úraze apod. Opak zůstává pravdou. Samotnému pojištěnému nárok na plnění z rámcové pojistné smlouvy ČKAIT nepřísluší. To nadále kryje pouze škody způsobené třetím osobám, nikoliv pojištěnému. Náhrada může být na majetku, zdraví i ušlém zisku.

Jedná se o pojištění charakteristické jako „škodové“ a „čistě odpovědnostní“ a nikoliv „obnosové“ či „majetkové“. Stručný popis jednotlivých termínů zde:

• Škodové nejlépe vystihuje princip s tímto typem související pojištění, který říká, že „nikdo se nesmí obohatit“. Nastane-li pojistná událost, hradí se pouze skutečné náklady na uvedení do požadovaného stavu jako náhrada, nic víc.
• Obnosové má za cíl poskytnout výplatu pojistné částky jako peněžité plnění pojištěnému, nastane-li určitá událost popsaná v pojistné smlouvě. Typicky obnosové je např. životní pojištění a výplata plnění při úraze přímo pojištěnému.
• Odpovědnostní nejlépe odlišuje již jeho název. Podstata, spočívá v krytí rizik, souvisejících se zaviněním škody třetí osobě, spojené s odpovědnostní za škodu a následující povinnosti k náhradě. Odpovědnostní pojištění tak nikdy nekryje vlastní škodu.
• Majetkové pojištění má za cíl ochránit majetek, obvykle hmotné povahy, vlastněný přímo pojištěným. Nutnost vzniku škody na majetku nemusí mít charakter subjektivního zavinění, ale může k ní dojít i z dalších nahodilých příčin, jako živení událost apod.

Přípustnost kombinací pojištění

Výše uvedené se přitom vzájemně nevylučuje a naopak jsou přípustné určité kombinace. Typické je např. pojištění domácnosti, které je majetkovým pojištěním a vztahuje se na vybavení domácnosti (tj. movité věci) nebo pojištění budov, které chrání pojištěnou stavbu. K těmto pojištěním lze sjednat i pojištění odpovědnosti, a to buď odpovědnosti v běžném občanském životě nebo z vlastnictví a držby pojištěné nemovitosti.