Zprávy a informace ČKAIT 2025|03

Můžu nabídnout svoji teorii sedmi zákonů, která říká, že civilizace, pokud tam zásadně rostou mandatorní výdaje, pokud tam roste lobbismus, nepotismus, pokud ta civilizace není schopná se adaptovat na vnější proměny přírodního prostředí, jsme u Green Dealu; pokud ta civilizace nemá k dispozici levné zdroje energie, jsme u Draghiho zprávy; pokud nemá odpovídající technologie na řešení problémů, které neustále přicházejí, tak nemůže dál růst. … To nejsou žádné výmysly, takhle to prostě je. O tom jsou data ze všech civilizací, ať už minulých nebo současných. Citace Miroslava Bárty: Sedm zákonů. Jak se civilizace rodí, rostou a upadají.

Green Deal je utopický sen o lepším světě za více než bilion eur

European Green Deal (Evropská Zelená dohoda) je politický a ideologický dokument Evropské unie, který chce dosáhnout udržitelného a ekologicky šetrného hospodářství, snížení emisí skleníkových plynů a ochrany životního prostředí. Tato iniciativa vznikala v letech 2015 až 2019, tj. v mezidobí po pařížské konferenci o klimatu, a nástupu Ursuly von den Leyen do funkce předsedkyně Evropské komise. Hlavním cílem Green Dealu je do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, což neznamená nic jiného, než že jednotlivé státy nebudou do ovzduší vypouštět víc skleníkových plynů, než kolik z něj dokážou odstranit.

Green Deal se zabývá oblastmi, jako je čistá energetika, udržitelná mobilita, cirkulární ekonomika, renovace budov, dekarbonizace průmyslu, udržitelné zemědělství nebo obnova biodiverzity a ekosystémů. Green Deal není sám o sobě právně závazným dokumentem. Udává pouze směr, kterým by se měly evropské země vydat. Až v roce 2021 vzniklo právní ukotvení Green Dealu – byl přijat evropský klimatický zákon, díky němuž se staly právně závazné cíle Green Dealu.

EU si na cestě k vytyčenému roku 2050 stanovila jeden mezikrok. Do roku 2030 chce snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Na tento mezikrok se zaměřuje balíček legislativních návrhů Fit for 55. Evropská komise stanovila další dílčí cíl – významně zpřísnit klimatické cíle platné pro rok 2040. Do té doby by měla produkce emisí skleníkových plynů klesnout o 90 % ve srovnání s rokem 1990.

Pro splnění těchto cílů chce Evropská unie investovat 1 bilion eur. Hovoří o tzv. strategii udržitelných financí, která má nasměrovat 500 miliard eur od bank a investorů do udržitelných aktivit. Dalších 500 miliard eur bude získáno z veřejných zdrojů. (Podrobněji ke Green Dealu viz Z+i ČKAIT, prosinec 2021.)

Problémem Green Dealu je nesoulad mezi cíli a technickými možnostmi

Hlavním problémem naplňování Green Dealu je nesoulad mezi termíny teoretických cílů a praktickými, technickými a technologickými možnostmi všech národohospodářských odvětví. Omezování výroby energie z fosilních zdrojů, ať už cestou přímých regulací nebo emisních povolenek, vede v zemích EU k růstu cen energií a ke zvyšování podílu lidí, kteří upadají do energetické chudoby.

Evropská ekonomika je stále více založena na dotačních programech a regulaci. Nejvíce dotovaným a nejvíce regulovaným sektorem je v EU zemědělství. Regulace, stupňující se administrativní požadavky spojené s podnikáním v evropském zemědělství, vedly k otevřenému odporu evropských zemědělců proti bruselské administrativě.

Zatímco Evropská komise zdůrazňuje úspěchy v oblasti zmírňování klimatu a cesty ke klimatické neutralitě, v zásobování dekarbonizovanou, dostupnou a bezpečnou energií, ukazuje dokument Budoucnost evropské konkurenceschopnosti, jehož autorem je Mario Draghi, varující zaostávání Evropské unie za Spojenými státy i Čínou v ekonomické oblasti. Zpráva konstatuje, že hospodářský růst EU je trvale pomalejší než v USA, což zpochybňuje schopnost bloku digitalizovat a dekarbonizovat ekonomiku dostatečně rychle, aby byl schopen konkurovat svým konkurentům na Východě a Západě. V roce 2008 byla ekonomika EU o něco větší než ekonomika USA. V roce 2022 ale americký hrubý domácí produkt při počtu obyvatel 340 milionů činil již 25 bilionů dolarů, zatímco evropský HDP při počtu 449 milionů obyvatel (5,5 % lidstva) byl jen 18,8 bilionů dolarů. Řešení, které Mario Draghi navrhuje – urychlení dekarbonizace Evropy, k čemuž má Evropská unie získat finanční prostředky dalším zadlužením – však nemůže vyřešit výše zmíněný hlavní problém naplňování Green Dealu.

Zdroj: Eurostat 2022 (mapa), Eurostat 2023 (text – fosilní paliva)

Energetika se má obejít bez uhlí. Tento cíl ale není do roku 2050 reálný!

Na výrobu a využívání energie připadá napříč hospodářskými sektory více než 75 % emisí skleníkových plynů v EU. Pro dosažení klimatických cílů pro roky 2030 a 2050 má zásadní význam další dekarbonizace energetického systému. Strategie energetického odvětví má být založena na obnovitelných zdrojích energie (OZE) a dekarbonizaci plynu, bude vyloučeno spalování uhlí. Přechod na klimatickou neutralitu vyžaduje inteligentní infrastrukturu. Evropský trh s energiemi má být plně integrovaný, propojený a digitalizovaný při respektování technologické neutrality. U části domácností musí být řešeno riziko energetické chudoby.

Na konferenci Energetika 2024 konané v Brně se odborníci shodli na nutnosti dekarbonizovat sektor energetiky rychlostí, která nezpůsobí cenové šoky. Cíl dekarbonizovat celou spotřebu energií EU a ČR do roku 2050 není reálný a napětí mezi tímto cílem a realitou bude narůstat a bude posilovat investiční riziko nejen v energetice, ale také v průmyslu. Ekonomika uhelných elektráren se rychle zhoršuje a k ukončení jejich provozu může dojít ještě před rokem 2030. Jakmile to nastane, bude pro udržení bezpečnosti dodávky zapotřebí nahradit jejich řiditelný výkon jinými řiditelnými zdroji, jako jsou plynové elektrárny, a zajistit dostatek nízkoemisní energie z fotovoltaiky či větru. Zemní plyn bude postupně nahrazován biometanem a vodíkem. Největší potenciál pro rozvoj fotovoltaiky z hlediska využití území zasažených těžbou uhlí mají Ústecký a Moravskoslezský kraj. Pro rozvoj větrné energie jsou nejvhodnější Kraj Vysočina a Moravskoslezský kraj. (Zdroj: Energetická transformace není bez problémů, EGÚ Brno)

Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) bude polovina všech potřebných snížení emisí v roce 2050 vyžadovat technologie, které jsou dnes stále ve fázi výzkumu a vývoje nebo testování a nejsou komerčně dostupné. Firmy zdůrazňují, že vývoj a nasazení těchto technologií bude vyžadovat značné investice a rizikové sdílení, tj. státní zásahy ve formě dotací, daňových úlev a jiných forem podpory, které umožní podnikům přechod na udržitelné technologie.

Ve středu 16. dubna 2025 se provozovatel španělské přenosové soustavy (společnost Red Eléctrica de España – REE) pochlubil, že OZE mu pokryly po velkou část dne přes 100 % spotřeby energie. O týden později, 23. dubna, následoval oslavný článek o tomtéž. V pondělí 28. dubna krátce po poledni postihl blackout celý Pyrenejský poloostrov – tedy Španělsko i Portugalsko – a část Francie. Ani po dvou týdnech po největším výpadku elektřiny v historii Španělska nebyla vydána oficiální zpráva, co přesně jej způsobilo. Jisté však je to, že nároky na řízení sítě se s rostoucím podílem OZE zvyšují. Mimo jiné kvůli vyššímu riziku ztráty synchronizace mezi různými částmi sítě. Fotovoltaické elektrárny mají oproti uhelným, vodním či plynovým elektrárnám nevýhodu – chybí jim setrvačnost.

Cena elektřiny v ČR je ovlivněna téměř nejvyšším DPH a vysokými poplatky správců sítí

Aktuální data Eurostatu (Evropský statistický úřad) potvrdila, že české domácnosti vydávají za elektřinu nejvíc v Evropské unii. Srovnávané ceny Eurostat přepočetl na standard kupní síly, který zohledňuje rozdíly v příjmech a koupěschopnosti v jednotlivých státech. Pokud se platby za elektřinu srovnají v eurech, máme pátou nejdražší elektřinu v Evropě za Německem, Dánskem, Irskem a Belgií, což jsou výrazně bohatší státy s celkovou vyšší příjmovou úrovní rodin.

Podívejme se na tři hlavní důvody vysoké ceny energie v ČR:

• Česká elektřina pro domácnosti je v unijním srovnání nadprůměrně zatížena daní z přidané hodnoty. Průměrná daň z přidané hodnoty na elektřinu v Unii činí 14,4 %. Nejnižší je na Maltě, kde dosahuje 4,8 %. Česká 21% DPH se blíží Maďarsku, které ji má ovšem v EU vůbec nejvyšší (21,3 %).
• Zatížení příspěvky na podporu OZE se v jednotlivých unijních státech obrovsky liší. Někde se do něj promítají i cenové dotace. Například v Lucembursku je tato položka pro domácnosti v souhrnu záporná, činí minus 49,2 %, takže výdaje za elektřinu fakticky zlevňuje. Na minusových hodnotách mají souhrn daní, poplatků a subvencí také v Nizozemsku, Rakousku nebo Irsku.
• Celkovou cenu za elektřinu dodávanou českým domácnostem zvedají na evropský rekord kromě daní a poplatků inkasovaných státem také platby za služby správců přenosové a distribuční sítě. Cena elektřiny pro domácnosti při započtení daní a poplatků – tedy cena energie plus cena přenosových, distribučních a obchodnických služeb – je v Unii při přepočtu na standard kupní síly nejvyšší v Irsku. Česko velmi těsně následuje, teprve s výrazným odstupem za námi stojí Němci a Rumuni.

Také nedávno vydaný recept Evropské komise na snížení cen elektřiny pro koncové odběratele – Akční plán pro dostupné energie – doporučuje, aby členské státy daně a poplatky z elektřiny snížily.

Dobrou zprávou je, že nabídková cena elektřiny na burzách klesá. Ale poplatky za služby spojené s dodávkou elektřiny zřejmě porostou. Transformace energetiky, rostoucí podíl OZE, pokračující decentralizace a nástup nových technologií vyžadují stále vyšší náklady na investice do nových elektráren i do infrastruktury.

Podle Energetického regulačního úřadu jen správce přenosové soustavy ČEPS plánuje investovat v příštích pěti letech 7 miliard korun ročně a distribuční společnosti ČEZ, EGD a PRE dohromady dalších víc než 30 miliard ročně. Kromě toho rostou nároky na řízení stability v sítích, za něž odpovídá ČEPS. Ten nakupuje tzv. podpůrné služby za zhruba 15 miliard korun ročně a s transformací energetiky tyto výdaje půjdou také nahoru. Na účtu za elektřinu mohou přibývat zcela nové položky; např. provozní podpora pro záložní paroplynové elektrárny, které se z prodeje elektřiny na trhu neuživí. Vyloučena není ani podpora pro uhelné elektrárny, které budou zřejmě ztrátové dřív, než za ně budeme mít vybudované náhradní zdroje.

Zdroj: Eurostat 2025

Průmysl nedokáže konkurovat třetím zemím nejen kvůli drahým energiím

Výroba oceli, vápna, skla, keramiky, papíru, cementu cihel či produktů chemického průmyslu představuje energeticky náročné obory, které budou pro dekarbonizaci potřebovat obrovské objemy cenově dostupné a bezemisní elektrické energie. Řada průmyslových oborů má dnes k dispozici jen investičně a provozně extrémně nákladné technologie pro úplnou dekarbonizaci a nedokáže tak konkurovat levnější výrobě ve třetích zemích.

V řadě oborů zatím ještě neexistuje technologie bezemisní výroby. Nízká produktivita, vysoké ceny energií, značné množství byrokracie, malá flexibilita trhu práce jsou důvodem, proč evropské podniky přestávají být konkurenceschopné a zaostávají za svými globálními konkurenty. Představitelé evropského průmyslu požadují po Evropské komisi snížení regulatorní a administrativní zátěže.

Kompas pro konkurenceschopnost nabízí řešení, ale průmysl jej kritizuje

V reakci na to Evropská komise koncem ledna 2025 uveřejnila strategický dokument s názvem Kompas pro konkurenceschopnost, který obsahuje celou řadu nových iniciativ a podle slov Ursuly von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, přetváří doporučení Draghiho zprávy v konkrétní plán.

Kompas se zaměřuje na tři klíčové oblasti, které definoval M. Draghi, mezi něž patří inovace, dekarbonizace a bezpečnost. Doplňuje je pěti nástroji, které mají konkurenceschopnost podpořit. Jde o výrazné snížení regulační a administrativní zátěže, snížení překážek na jednotném trhu, zjednodušení přístupu k finančním prostředkům EU, podporu dovedností a kvalitních pracovních míst a lepší koordinaci národních politik s těmi na celoevropské úrovni.

U představitelů evropského průmyslu se Kompas setkal s kritickým přijetím. Vytýkají Evropské komisi, že trvale opomíjela při svých návrzích nových regulací tři pilíře udržitelnosti – pilíř environmentální, pilíř ekonomický a pilíř sociální. Požadují doplnění seriózních dopadových studií u již zavedených regulací a na základě jejich závěrů tyto regulace aktualizovat či upravit.

Konstatují, že z pohledu ochrany klimatického systému planety jsou skutečné výsledky Green Dealu opačné – deindustrializace Evropy vede k přesunu průmyslu do zemí, kde emisní parametry na jednotku produkce jsou násobně vyšší než v moderních provozech v zemích EU, stejně jako i následné dopady zvýšených přepravních nároků importem zboží většinou z jiných kontinentů.

Je nutné zpomalit nebo změnit cíle Green Dealu

První vlaštovky zpomalování realizace cílů Green Dealu se objevily, ale jde spíše o rozložení povinností do delšího časového horizontu.

Automobilový průmysl – Evropský parlament schválil změny emisních norem CO₂ pro nové osobní automobily, které automobilkám poskytnou více času na splnění emisních cílů. Nově by automobilky měly vykazovat plnění cílů za tříleté období, nikoli za každý rok. Výrobci automobilů se tak vyhnou placení pokut za nesplnění emisních cílů v letošním roce.

ESG reporting jen nad 1 000 zaměstnanců – Evropská komise zveřejnila v únoru 2025 návrh opatření, na zmírnění pravidel ESG reportingu. Komise navrhuje zvýšit pro firmy hranici povinnosti připravovat nefinanční reporty o udržitelnosti z 250 na 1 000 zaměstnanců a navrhuje zjednodušit evropské standardy pro vykazování udržitelného rozvoje. Stalo se tak po silné kritice zejména ze strany německých firem.

Taxonomie EU – Další změny směřující ke zjednodušení navrhuje Komise provést u povinného vykazování podle klasifikačního systému Taxonomie EU; ke změnám směrem ke zjednodušení by mělo dojít také v tzv. mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích. Zjednodušení povinností by měla přinést také úprava směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive, CSDDD), jež zavedla pravidla odpovědnosti za environmentální a lidskoprávní aspekty dodavatelských řetězců firem.

Zdroj: Eurostat 2023

Stavebnictví je ovlivňováno nepřímo

Stavebnictví charakterizuje v porovnání s průmyslovou výrobou řada specifických znaků. Je to zejména dlouhodobý výrobní cyklus od záměru k dokončení stavby, dlouhodobá životnost staveb a s tím související trvalá potřeba udržovacích prací, malá opakovatelnost v navrhování a provádění staveb, vliv zeměpisných, klimatických a historických podmínek stavění, stále ještě značná fyzická náročnost práce, vysoká úroveň regulace související s potřebou ochrany veřejných zájmů.

Pro národní hospodářství nezanedbatelný multiplikační účinek stavební výroby. Stavebnictví spotřebovává značný objem výrobků jiných odvětví. Investice vložené do stavebních prací vyvolávají více než trojnásobný růst produkce v celé ekonomice, jeden pracovník ve stavebnictví vytváří 2 pracovní místa v navazujících výrobních odvětvích a službách.

Právní rámec stavebnictví je tvořen národním právem; evropské právo vstupuje do stavebnictví nepřímo (společný evropský trh pro stavební výrobky, energetická náročnost budov, cirkulární ekonomika, zadávání veřejných zakázek aj.). Evropská sounáležitost se více uplatňuje v oblasti tvorby a přejímání evropských (ale také světových) technických norem. V současné době přejímáme každý rok více norem EN a ISO, než vydáváme vlastních českých. Národní stavební právo veřejné tvoří soustava předpisů stavebního práva, sledujících zejména potřebu ochrany veřejných zájmů ve výstavbě. Národní stavební právo soukromé upravuje především občanský zákoník.

Energetická náročnost budov byla postupně upravována evropskými energetickými směrnicemi vydanými v letech 1993, 2002, 2018 a 2024. Každá z nich měnila a zvyšovala požadavky na energetickou náročnost budov promítnuté do povinných Průkazů energetické náročnosti budov (PENB). Průkazy zpracovávají energetičtí specialisté, náklady na jejich zpracování hradí stavebník / vlastník budovy. S ohledem na povinné použití řady koeficientů při zpracování průkazu je výsledkem ryze teoretické číslo, které nevypovídá o tom, jaká bude skutečná spotřeba energií při provozu budovy. Příprava a pořízení nové budovy je dlouhodobý proces, četnost vydávání nových směrnice naopak krátká. Pak se stává, že nová budova po dokončení v průběhu krátké doby přestává plnit zákonné energetické požadavky.

Stavební výrobky jsou uváděny na společný jednotný trh zemí EU podle zatím stále platného nařízení EP a Rady o stavebních výrobcích č. 205/2011. V Úředním věstníku EU bylo 18. 12. 2024 publikováno nové nařízení EP a Rady o stavebních výrobcích č. 2024/3110, které bude v praxi uplatňováno postupně. Přechodné období ze starého právního rámce na nový bude trvat 15 let ode dne vstupu nového nařízení v platnost, tj. do roku 2039. Na výrobky harmonizované podle nového nařízení CPR se budou vztahovat následující povinnosti:

• od listopadu 2025 bude platit povinnost vypracovat prohlášení o potenciálu globálního oteplování (Global Warming Potential);
• od listopadu 2029 bude povinné prohlášení o základních environmentálních ukazatelích;
• od listopadu 2031 bude povinné vykazovat všechny environmentální ukazatele pro posouzení životního cyklu výrobků;
• do října 2026 musí členské státy oznámit pravidla pro udělování sankcí za porušení požadavků nového CPR.

Zákazník bude moci při výběru výrobku zohlednit jeho udržitelnost, jelikož výrobce bude deklarovat environmentální stopu výrobku. Evropská komise bude zmocněna ke stanovení minimálních požadavků na environmentální vlastnosti stavebních výrobků, které bude zadavatel využívat, pokud se rozhodne při zadávání veřejných zakázek uplatnit na dané harmonizované výrobky požadavky na udržitelnost. Tento nástroj podpoří udržitelnost staveb ve veřejném sektoru.

Klíčovou roli právního rámce budou hrát harmonizované technické specifikace, které musí být povinně využity pro uvedení výrobku na trh. Prioritní je tvorba norem a jejich harmonizace vyhlášením odkazu v Úředním věstníku EU, avšak k dispozici bude i záložní řešení, které v případě zablokovaného systému normalizace umožní EK přijímat harmonizované technické specifikace prostřednictvím implementačních aktů.

Jinými slovy Evropská komise bude zmocněna na základě tzv. přenesené pravomoci vydávat nové dokumenty – technické specifikace.

Vzrostou povinnosti výrobců, kteří vedle povinnosti plnit svými výrobky základní povinnosti na stavby, budou prokazovat plnění dalších povinnosti v oblasti udržitelnosti. Vydávání dalších dokumentů ke stavebním výrobkům bude mít dopad na ceny výrobků a následně zvýší cenu staveb.