Jako v Kocourkově aneb jeden z mnoha skutečných případů nepromyšleného zavádění a opětovného rušení nových legislativních nástrojů
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Tento příklad je zařazen pro pochopení toho, jak nesystematicky a nahodile snahy po urychlování v našem právním a institucionálním prostředí probíhají. Nejprve se v roce 2018 zavedl nový legislativní nástroj – územní stanovisko, pro které ale stavebně-správní soustava neměla lidské zdroje a pro které bez dalších účinných opatření a i s ohledem na 2% nezaměstnanost té doby mít nemohla. Když se pak soustava s nárazem vyrovnala a stanovisko se ukázalo být užitečným a fungujícím nástrojem, bylo bez vysvětlení k 1. červenci 2024 nepromyšleně zrušeno.
Závazná stanoviska orgánu územního plánování byla logickým krokem, protože v územním plánování převládl trend tvorby územních plánů, ve kterých se s jistotou jen těžko lze orientovat. To je samo o sobě složitější problém, protože jejich tvůrci nemají často ponětí o rozhodovací praxi a právním rámci, pro který je vytvářejí. Současně se vědělo, že pracovníci stavebních úřadů územní plány vykládali velmi nekvalitně, a tím narušovali právní jistotu, neboť stejný záměr, pokud byl posuzován různými referenty odlišně, ne vždy znamenal v konkrétním případě identický výsledek.
Volně formulované“ územní plány a nejasná pravidla z nich vyplývající bohužel vytvářejí prostor pro selektivní rozhodování i spory, které zatěžují české správní orgány, zejména odvolací, a často i soustavu správního soudnictví. V důsledku toho tedy Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) navrhlo vznik závazného stanoviska orgánu územního plánování s očekáváním, že úředníci, kteří tyto územní plány projednávají, jsou v tomto smyslu odborně na vyšší úrovni. Není bez významu, že původně zamýšlený institut „předčítačů“ územně plánovací dokumentace pro speciální stavební úřady, které se na základě licitace tehdejšího premiéra staly příslušnými ke společnému povolení souboru staveb s hlavní speciální stavbou, byl následně rozšířen i na obecné stavby. Úmysl dobrý, ale organizačně nedomyšlený. Po 1. lednu 2018 se totiž ukázalo, že se pro tuto novou agendu nezajistilo personální obsazení příslušných orgánů, což následně vedlo k paralýze povolování staveb leckde až na dva roky.
Samotné zavedení závazných stanovisek orgánů územního plánování tedy bylo pozitivní, „ďábel v detailu“ byl ale ve správě a řízení (governance). Úmysl zákonodárce nebyl doprovázen opatřeními na exekutivní úrovni. Pokud by se totiž při takové legislativní práci připravil současně kvalitní registr rizik a plán na jejich zmírnění, jak je zvykem u každého většího projektu či transformační změny v soukromém sektoru, muselo by se toto riziko identifikovat a adekvátně řídit. Bohužel ve veřejné správě se takto většinově nepostupuje a výsledkem jsou „úzká hrdla“ tohoto typu.
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.