Proč se vyplatí usilovat o co nejvyšší energetický standard? A jsou bytové domy v kvalitě PENB C opravdu energeticky úsporné?

U staveb se energetická náročnost hodnotí podobně, jako je tomu u žárovek, ledniček, televizí a dalších spotřebičů. Průkaz energetické náročnosti budovy je dokumentem, který rozděluje budovy na třídy A až G na základě potřeby pro jejich typické využití. Hodnotí se množství energie potřebné pro vytápění, chlazení, ohřev vody, osvětlení, větrání a úpravu vlhkosti vzduchu.

Je namístě připomenout, že v roce 2020 se změnila metoda výpočtu průkazu energetické náročnosti (PENB). Zůstaly třídy od A až do G, ovšem přibylo rozdělení podle toho, které budovy vyhoví vyhlášce č. 148/2007 Sb. a které danou vyhlášku nesplní. Samostatnou kategorií jsou stavby dokončené do roku 1992.

Hlavním kritériem hodnocení budov je množství primární energie, která pochází z neobnovitelných zdrojů energie, jako jsou například uhlí, zemní plyn nebo ropa. Snahou je, aby podobné energie bylo co nejméně. Dále hodnotu průkazu energetické náročnosti ovlivňují prvky typu jednoduchý tvar budovy, využití obnovitelných druhů energie (slunce, vítr, země, voda, vzduch), orientace domu ke světovým stranám a vhodně zvolená tepelná konstrukce.

Osobně jako projektant nepovažuji za šťastné, že se změnila praxe předkládaní PENB. Od 1. července 2023 se PENB nezpracovává v dokumentaci pro stavební povolení, ale energetické průkazy se vyhotovují až v dokumentaci pro provádění stavby, budou tudíž k dispozici v průběhu stavby a ke kolaudaci.

Co se stane, až se během kolaudace zjistí, že objekt po energetické stránce nevyhoví?

Pro precedent není třeba chodit daleko. Od roku 2022 musejí nově povolované stavby dosahovat minimálně PENB třídy B. Stále se ale realizují bytové domy, které byly povoleny podle dřívějších předpisů. I některé nové byty mohou být proto ve skutečnosti poměrně neúsporné a mít průkaz energetické náročnosti C nebo i horší.

To, že PENB není nějakým bruselským výmyslem nebo dalším úřednickým předpisem, mohu doložit na nákladech na vytápění typového bytu o velikosti 70 m². Rozdíl mezi třídou A a G je při ceně 3 600 Kč/MWh více než 5,5násobný!

V další tabulce pak vidíme náklady, jak by mohl vypadat cenový dopad, pokud bychom navrhovali byty, respektive bytové domy, pasivní, nízkoenergetické a energeticky úsporné.

Hodnoty, které vstupují do výpočtu průkazu energetické náročnosti budov, jsou teoretické. V průkazu nezáleží, zda majitel jednotku vytápí na 18 nebo 25 stupňů. Nepracujeme s údaji z faktur od dodavatelů energií z důvodu, aby byly výstupy porovnatelné a nemohl do nich zasahovat lidský nebo obchodní faktor.

Jak snížit spotřebu domu?

Podstatou energeticky úsporných domů je správná celková koncepce domu a souhra jednotlivých činitelů. Cestu za snížením spotřeby domu bychom proto měli začít výběrem projektanta, který má s navrhováním tohoto typu staveb zkušenosti. Musím bohužel konstatovat, že projektantů je stále méně a sehnat projektanta je velmi obtížné. Ti, co jsou na trhu aktivní, jistě potvrdí, že velmi důležité jsou prosklené jižní plochy. Slouží jako jeden z významných tepelných zdrojů. Mluvíme o takzvaných pasivních tepelných ziscích.

Tvar objektu by měl být jednoduchý, kompaktní, bez zbytečných arkýřů, vikýřů a dalšího členění. Tím se dosáhne toho, aby poměr ochlazovaných vnějších ploch k celkovému objemu budovy byl co nejmenší a aby složitými detaily nedocházelo ke zbytečnému vytváření tepelných mostů. Úsporný dům se neobejde bez kvalitní obálky bránící teplu unikat ven.

Zde bych se podělila o relativně čerstvou zkušenost. Počítala jsem průkaz energetické náročnosti pro bungalov a rodinný domek s podkrovím. De facto šlo o stejnou podlahovou plochu. A ačkoliv se stavební náklady lišily o více než jeden milion korun (v neprospěch bungalovu), rodinný domek skončil ve třídě A, bungalov o třídu níže. Přesto vidím mezi stavebníky preferenci druhého typu tvaru.

Přirozeně záleží i na tom, z čeho je dům postavený. Možností je mnoho, na trhu existuje řada různých materiálu a jejich kombinací, z nichž mnohé jsou schopny splnit požadavky i pro pasivní nebo nulové domy. Rozhodující jsou tedy tepelněizolační vlastnosti konečné skladby konstrukcí. Zde mohou velmi dobře dopadnout modulární nebo prefabrikované stavby. A naopak velmi špatně mohou skončit skvěle vyprojektované domy, pokud stavebník ušetřil na dozoru projektanta během realizace.

Okno do peněženky

Právě úloha kvalifikovaného projektanta se naplno projevuje při návrhu a výběru oken, respektive všech prosklených ploch. Rozhodující je součinitel prostupu celým oknem – UW. Je důležité, aby rozdíl mezi tepelněizolačními vlastnostmi stěny a okna byl co nejmenší. Nízkoenergetické domy vyžadují okna s UW nižším než 0,80 W/m²K, pasivní nižším než 0,60 W/m²K. I když použijeme ta nejkvalitnější, stále zůstávají nejslabším článkem.

Čemu tedy dát přednost? Tepelné izolaci, nebo pasivním ziskům? O tom by měl rozhodnout projektant v souladu s celkovou koncepcí domu. Nemusí zavrhovat ani jednu, ani druhou, ale může zvolit různé typy prosklení. Na jih dát přednost oknům s vyšším solárním faktorem, na sever pak volit okna vysoce tepelně izolující. Tam, kde je to třeba, navrhne i vhodné zastínění.

Další obvyklé dilema se týká větrání. Sebekvalitnější materiály použité k výstavbě domu by ztratily svůj smysl, kdyby teplo unikalo z domu spárami a jinými nechtěnými cestami.

Předpokladem nízké energetické náročnosti domu je pečlivá realizace a téměř dokonalé utěsnění. S tím však nastává problém s přirozenou výměnou vzduchu právě netěsnostmi zejména kolem oken.

Řešením je nucené větrání vzduchotechnickou jednotkou a rozvody vzduchu po domě. Do obytných místností je tak neustále přiváděn vzduch přesně v potřebném množství.

Mohu jen zdůraznit, že v každém domě s kvalitními okny je nutné naučit se účinně a často větrat, jinak ohrožujeme své zdraví. Nebo se můžeme rozhodnout pro řízené větrání i zde.

Vyplatí se postavit energeticky úsporný dům?

Asi můžeme váhat koupit ledničku v třídě A++, byť je o něco dražší než ve třídě B, když víme, že ji za pár let stejně vyměníme. V domě ale chceme prožít celý život. Přesto stále vidím co nejlacinější vstupy a řešení, ať se jedná o solitérní stavby, nebo bytové komplexy. Přitom neexistuje přímá závislost výsledných provozních nákladů na vložených finančních prostředcích. Dobrý koncept domu, jeho úsporný tvar, orientace, dispozice či pasivní solární zisky nijak nezvyšují investiční náklady.

Ukazuje se naopak, že dobře navržený dům může dosáhnout mimořádně úsporných parametrů při navýšení nákladů třeba jen o 10 % oproti domu odpovídajícímu třídě C. Přitom by měl kromě nižších provozních nákladů zajistit i větší komfort bydlení.

Při výběru toho, kdo pro vás projekt zpracuje, se nezapomeňte o optimalizaci nákladů zajímat. Ideál­ní je, aby projektant spolupracoval s energetickým specialistou, statikem a topenářem již ve fázi projektové přípravy.

A nebudeme-li hledět jen na peníze, je investice do kvalitního, energeticky úsporného domu prozíravá. Postupně budou všechny domy nutně stavěny s minimální spotřebou energie. A dům, který bude budoucím normám vyhovovat, má již dnes vyšší hodnotu. Takže jsme stejně skončili u peněz…