Zprávy a informace ČKAIT 2021|03

Zásadní změnou, která se při projednávání stavebního zákona ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR stala 26. května 2021, bylo přijetí tzv. Kolovratníkova komplexního pozměňovacího

návrhu. V tisku 1008/10 z 13. dubna 2021 byl označen písmenem A a znamenal v podstatě návrat k tisku 1008/0, tedy k návrhu stavebního zákona před prvním čtením.

K němu bylo při hlasování v Poslanecké sněmovně přijato dalších 80 dílčích pozměňovacích návrhů.

Celkem 92 poslanců (72 ANO, 17 SPD a 3 ČSSD) svými hlasy zrušilo mimo jiné působení obecních stavebních úřadů v přenesené působnosti obcí a schválilo návrat celého systému stavebních řízení zpět do státní správy. Politici se nadále přou o to, komu se oddálení povolovacího procesu od občana a od samospráv se znalostí místních poměrů může hodit více, zda velkým developerům a investorům (mimochodem včetně státu samotného), či „obyčejným“ stavebníkům a občanům.

Samotným projektantům je určitě jedno, kam odnesou či digitálně pošlou projektovou dokumentaci. Klíčové pro ně (nás) je, aby povolovací řízení fungovalo a probíhalo předvídatelně a v termínech stanovených zákonem. Podle našeho názoru však právě toto od nového poměrně chaoticky poslepovaného zákona lze očekávat jen těžko.

Důvodů, proč tomu tak je, je celá řada. ČKAIT dlouhodobě upozorňuje, ostatně stejně jako varovala před přijetím poslední velké novely stavebního zákona v roce 2018, že ani nové znění zákona zjednodušení a zrychlení procesu nepřinese. Obáváme se naopak, že se negativně promítne do kvality povolovaných staveb. Že, řečeno ve zkratce, nový systém stavebních úřadů v čele se „superúřadem“ v Ostravě nebude mít jasná pravidla a že se následnými spory zahltí soudní systém. A myslíme si to nadále přes četná ujišťování Ministerstva pro místní rozvoj, Hospodářské komory ČR a jeho právních satelitů, ostatně stejně jako opoziční i část koaličních poslanců obávajících se kolapsu povolovacího řízení.

I podle nového stavebního zákona bude vyjádření vydávat „zbytková“ množina dotčených orgánů. V případech specificky chráněných území se budou i nadále vydávat závazná stanoviska. Podle názoru ČKAIT v tom bude na začátku (což jistě nebude období jen pár měsíců) docela zmatek.

Podle nového zákona se budou dokončovat i předchozí řízení

Ještě nebezpečnější však může být důsledek přechodných ustanovení nového stavebního zákona. Podle § 330 odst. 1 schválené podoby návrhu stavebního zákona se totiž řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti nového zákona dokončí podle něj. To je naprosto netradiční přechodné ustanovení, neboť ve všech větších novelách či nových zákonech bývá v rámci přechodných ustanovení uváděno, že řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů.

Kromě toho bude rovněž platit přechodné ustanovení § 329 odst. 1 předmětného návrhu stavebního zákona, které umožňuje použití dokumentací a projektových dokumentací vypracovaných podle dřívější úpravy. Toto ustanovení lze použít v těchto případech dokumentace:

1. pro ohlášení stavby,
2. pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, doplněnou o architektonicko-stavební řešení a stavebně konstrukční řešení zpracované podle prováděcího právního předpisu k tomuto zákonu,
3. pro vydání rozhodnutí o umístění stavby souboru staveb v areálech jaderného zařízení,
4. pro vydání stavebního povolení nebo dokumentaci pro vydání společného povolení, nebo
5. pro vydání společného povolení, kterým se umísťuje a povoluje stavba dopravní infrastruktury podle liniového zákona, zpracovanou v omezeném rozsahu.

Uvedené překlápění režimu stavebních řízení do nového systému může oslabit postavení účastníků již zahájených řízení. Zároveň však nejednoznačný výklad těchto přechodových ustanovení může způsobit ve stavební správě opravdový a dlouhotrvající systémový problém, který ke zrychlení povolovacího řízení rozhodně nepřispěje.

Zmatečnost pak může být i některými stavebníky zneužita k prosazení svých zájmů. Jak? Pro staré záměry (bez stavebního povolení) použijí původní nebo „trochu upravenou“ DÚR, která bude nově zcela postačovat. To by za existence jasné právní úpravy a odpovídajícího požadavku na obsah a rozsah dokumentace pro povolení stavby nebylo možné.

Může se i stát, že projektant se o použití jím zpracované starší dokumentace dozví jen zprostředkovaně od stavebního úřadu, přičemž bude mít jen omezené možnosti, jak se k tomu vyjádřit. Důvod? Projektant stále není účastníkem řízení! Bude sice informován o zahájení řízení a o vydání povolení (jako hlavní projektant), ale nemůže uplatňovat procesní práva jako jiní účastníci řízení.

Zjednodušené jednostupňové řízení bude jen pro někoho

Pro povolení stavby bude podle § 158 nového zákona postačovat dokumentace v podrobnosti na úrovni stávajícího územního řízení rozšířená o základní architektonické a technické řešení záměru, umožňující posouzení jeho mechanické odolnosti a stability, požární bezpečnosti a vlivů na území a životní prostředí. Takovéto zjednodušení dokumentace pro povolení stavby však podle ČKAIT neumožňuje jednoznačně definovat parametry budoucí stavby. Mezi projektem povoleným a realizovaným proto může být diametrální rozdíl. Nemluvě o jeho kvalitě.

Zdá se, že stavební úřady se tímto zákonem zbavují odpovědnosti za dohled nad bezpečným prováděním staveb a ochrannou veřejných zájmů. Nebo snad budou stavební úřady kontrolovat každou realizaci? I ty, co nepodléhají kolaudaci? Anebo budou stavební úřady nakonec pro jistotu požadovat předložení dokumentace pro provádění stavby ke kontrole? Zákon to mimochodem umožňuje a mnohé stavební úřady neoficiálně potvrzují, že tuto možnost budou hojně používat. Nevracíme se tak vlastně ke dvoustupňovému povolovacímu řízení ve větší podrobnosti, než je tomu nyní, a tedy se žádné zjednodušení povolovacího procesu a z něho vyplývající zrychlení ve skutečnosti nekoná? ČKAIT opakovaně (a bohužel marně) doporučovala, aby se v případě dokumentace pro povolení stavby vycházelo z rozsahu a obsahu dokumentace pro vydání společného povolení.

Ostatně s požadavkem co nejpodrobnější dokumentace pro aktuálně platné stavební povolení se setkáváme v judikatuře soudů, podle níž má stavební úřad ve stavebním povolení stanovit podmínky pro provedení konkrétní stavby podle jím ověřené dokumentace, která musí být úplná, přesvědčivá a musí v odpovídající míře řešit, jak bude povolovaná stavba provedena (viz judikatura související s podrobností projektové dokumentace).

Obdobný rozsah dokumentace by se měl vztahovat i na chystanou dokumentaci pro povolení stavby, aby byla zajištěna náležitá ochrana všech příslušných veřejných zájmů.

Stavebník musí zajistit prováděcí dokumentaci

Povinnosti stavebníka jsou stanoveny obdobně jako v současném stavebním zákoně. Je však nutné upozornit na dvě zásadní odchylky. Stavebník si musí opatřit před zahájením stavby souhlas orgánu státního požárního dozoru k dokumentaci pro provádění stavby, je-li zvláštním právním předpisem vyžadován. Toto ustanovení však vyvolává řadu otázek. Kdo to bude kontrolovat? Kdo bude odpovědný za nutnost podrobnějšího rozsahu zpracování dokumentace pro provádění stavby ohledně požárněbezpečnostního řešení, když dokumentace pro povolení stavby v tomto ohledu být tak podrobná nemusí?

Kontrola bude zřejmě na stavebním úřadu, který v případě porušení této povinnosti stejně jako ostatních povinností stavebníka může uložit pokutu za přestupek podle § 302 odst. 1 písm. a) do výše 400 000 Kč. Lze asi s úspěchem pochybovat, že stavební úřady budou mít kapacitu zkontrolovat každou stavbu, když by tato navíc nepodléhala kolaudaci. Odpovědným pak bude bezpochyby projektant!

Stavebník také musí, nejpozději k žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí, opatřit průkaz energetické náročnosti budovy (PENB), je-li vyžadován jiným právním předpisem. Tato změna je jistě pozitivní, neboť v současné době musí být průkaz vyřešen už při podání žádosti o vydání stavebního povolení (společného povolení), což někdy činí problémy.

Spor o záměry, termíny i osvětlení

Z hlediska naší profese schválená verze, která by zřejmě do konce srpna měla projít „grilováním“ v Senátu, obsahuje celou řadu dílčích diskrepancí a odvozenin od stávající praxe. Kupříkladu: pro praxi považujeme za důležité určení termínu zahájení stavby. Podle MMR se termín zahájení záměru dá velmi špatně konkretizovat, a to především z důvodů různých charakterů záměrů. Záměrem je nejen realizace stavby, ale také nestavební záměry (např. terénní úpravy), stavební úpravy apod. V případě staveb je prvním zápisem do stavebního deníku převzetí staveniště. MMR slíbilo kompromisní řešení, avšak ve schváleném znění zákona nic takového není.

Obdobné výkladové mlžno panuje kolem definice pojmu „změna dokončené stavby“, jež vychází ze současné právní úpravy (nyní § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb.). Rozumí tím stejně jako teď nástavbu, přístavbu, stavební úpravu. U stavební úpravy však vypadlo, že se za ni považuje též zateplení pláště stavby, což by pak v praxi mohlo působit problémy. Na návrh ministryně Dostálové však byla do zákona doplněna definice zelené infrastruktury.

V definici obytné místnosti v současném znění § 13 písm. l) nového stavebního zákona zmizel požadavek na přímé denní osvětlení a přímé větrání. To vyvolalo velký odpor ze strany poslanců KSČM, kteří kvůli tomu pro nový stavební zákon nehlasovali. Podle vyjádření MMR bude opraveno pomocí vyhlášky, ostatně hlasy komunistů budou potřeba při opakovaném hlasování v Poslanecké sněmovně, takže změna je nanejvýš pravděpodobná.

Vzhledem k tomu, že apelační princip ponechává obranu účastníků stavebních řízení na soud, obává se ČKAIT mohutného nárůstu soudních sporů. Vlna žalob se může týkat rovněž autorizovaných osob, které podle aktuálního pozměňovacího návrhu nejsou účastníky stavebního řízení, ale v důsledku mají nést vyšší odpovědnost než nyní. Finančně přitom nebudou nejsilnější stranou možného sporu.

Budou platit čtvery stavebnětechnické předpisy

Od začátku diskusí nad novým zákonem nás paní ministryně ujišťovala o tom, že prioritou MMR je sjednocení předpisů. To se však nenaplnilo. Ve třetím čtení přijatá verze komplexního pozměňovacího návrhu počítá s odlišnými stavebnětechnickými předpisy pro Prahu, Brno, Ostravu a zbytek ČR.

Že by se snad v těchto metropolích měly používat jiné stavební materiály a žili zde jiní lidé než ve zbytku země? Specifické požadavky na stavby v památkové zóně jsou přeci stejné v Praze jako v Českém Krumlově. Nebo snad mají být jiná pravidla pro výstavbu na pražském sídlišti Prosek než na sídlišti Polabiny v Pardubicích? Jenom to povede k roztříštěnosti a nejednotnosti pravidel a metodik a k chaosu při rozhodování (paradoxně jednoho superúřadu!), což je v přímém rozporu s tím, co definoval věcný záměr zákona. Zatímco v potravinách stát bojuje proti dvojí kvalitě, ve stavebnictví mu zjevně různé požadavky na kvalitu nevadí.

Podle ČKAIT není zjevný žádný důvod, proč by nemohly být stavebnětechnické předpisy jednotné a stejně kvalitní pro celou republiku. Proč mají mít některá města právo vytvářet vlastní technická pravidla pro výstavbu? Transparentní příprava a posuzování staveb by měly být shodné na celé ČR. Proto jsme opakovaně navrhovali (a bohužel neúspěšně, byť se chvíli zdálo, že se s tímto postojem ztotožňují i kolegové z České komory architektů), aby vznikl jeden systém stavebnětechnických předpisů, jenž bude extrahovat nejzásadnější a nejlépe fungující předpisy ze všech příslušných dokumentů. To, co je dobré a ověřené v Pražských stavebních předpisech, se mělo překlopit do celostátně platných předpisů. Výsledek měl být kodifikovaný pro celou Českou republiku.

Otázka umísťování staveb by podle ČKAIT měla nadále zůstat v kompetenci měst a obcí. Není naším cílem vstupovat do debaty ohledně příslušnosti samosprávy a orgánů státní správy. Jde nám především o udržení transparentních podmínek pro odbornou činnost pro inženýry a techniky, ale rovněž zaměstnance příslušných úřadů.

Nedodržení lhůt není sankcionováno

Zkraje projednávání rekodifikace nám přišlo, že myšlenka sloučit několik existujících povolovacích řízení do jednoho je zcela jistě správná. Jaké však překvapení – Ministerstvem pro místní rozvoj stále opakovanou mantru o nutnosti zrychlení nového povolovacího řízení však nový zákon vůbec negarantuje!

Pochybnosti vyvolává celá řada ustanovení. Lhůty jsou sice novým zákonem stanoveny na 30 resp. 60 dní (v přechodném období dokonce dvojnásobné), avšak mají jen pořádkový charakter. Marné uplynutí lhůty podle aktuálního návrhu zákona nemá žádný přímý následek. Nový stavební zákon navíc nestanovuje stavebním úřadům žádné sankce za nedodržení lhůt.

Pozměňovací návrh jednoho z poslanců, který navrhoval fikci souhlasu podobně, jako je tomu již u vyjádření, koordinovaného vyjádření či závazného stanoviska, nebyl přijat. Navíc podle § 196 odst. 5 se lhůta pro vydání rozhodnutí v případě přerušení řízení z důvodu vad žádosti přerušuje a začne běžet znovu od počátku po jejich odstranění. Lhůta tak může v případě opakovaných výzev k doplnění žádosti a doplnění požadovaných podkladů běžet stále znova a znova. Jedinou obranou, kterou zde bude stavebník mít, je uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, jak tomu bylo doposud, což bohužel není silně nastavenou zárukou pro jasné dodržení této lhůty. V tomto směru se tedy v povolovacím procesu nic zásadního nemění. Anebo ano, ale podstata nám zůstává skryta a odpovědět na to neumí ani sami předkladatelé.

Pokuty pro fyzické osoby se zvýšily až na 400 000 Kč

Čemu zákonodárci naopak věnovali značné úsilí, jsou pokuty – především pro naše stavební profese. Nově je možné uložit pokuty až do výše 400 000 Kč za tyto přestupky:

• Fyzická osoba, která v rozporu s § 155 provádí vybrané činnosti ve výstavbě bez oprávnění podle autorizačního zákona, se dopustí přestupku podle § 303 odst. 1.
• Fyzická osoba jako stavbyvedoucí, který poruší některou z povinností podle § 164, se dopustí přestupku podle § 303 odst. 2.
• Fyzická osoba vykonávající stavební dozor, která poruší některou z povinností podle § 165, se dopustí přestupku podle § 303 odst. 3.
• Fyzická osoba se jako projektant územně plánovací dokumentace, která neodevzdá vybrané části územně plánovací dokumentace v jednotném standardu podle § 162 odst. 6, se dopustí přestupku podle § 303 odst. 4.
• Vlastník stavby nebo zařízení, který poruší některou z povinností podle § 167 odst. 1 písm. a) až d), se dopustí přestupku podle § 302 odst. 3.
• Vlastník technické infrastruktury, který poruší některou z povinností podle § 168 písm. a) nebo b), se dopustí se přestupku podle § 302 odst. 5.
• Pokud stavebník, zhotovitel, stavbyvedoucí, osoba vykonávající stavební dozor, dozor projektanta, technický dozor stavebníka, autorizovaný inspektor a vlastník stavby bezodkladně neoznámí stavebnímu úřadu prostřednictvím systému stavebnětechnické prevence výskyt závažné a opakující se závady nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným škodám.

Nový stavební zákon zrušil působení obecních stavebních úřadů v přenesené působnosti obcí a schválil návrat celého systému stavebních řízení zpět do státní správy. Politici se přou o to, komu se oddálení povolovacího procesu od občana samotného a od samospráv se znalostí místních poměrů může hodit více, zda velkým developerům, či „obyčejným“ stavebníkům a občanům.

Za realizaci nepovolené stavby může zhotovitel dostat pokutu až 4 miliony

Za přestupek podle § 302 odst. 2 písm. a), kterého se zhotovitel dopustí tím, že provede nebo odstraní stavbu v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu § 163 odst. 2 písm. a), lze této osobě uložit pokutu do 2 mil. Kč. Pokuta však může vystoupat až na 4 mil. Kč, jestliže se jedná o záměr v chráněném území podle zvláštních právních předpisů, v ochranném pásmu, na nezastavitelném pozemku, v nezastavěném území, o záměr EIA nebo o záměr vyžadující vydání integrovaného povolení.

Pozměňovacím návrhem byl do poslední verze nového stavebního zákona doplněn § 301 odst. 4. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry se u fyzické osoby má přihlédnout k jejím osobním poměrům a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti. Jedná se však o zbytečnou duplicitu, neboť uvedené výslovně stanoví § 37 písm. f) a g) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, který stavební úřady používají při projednání přestupku.

Neautorizované osoby a projektanti na stavbě

Podle § 156 odst. 2 může dokumentaci jednoduchých staveb zpracovat též neautorizovaná osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Jedná se například o změny:

1. staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci, které mají nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví nebo ustoupené podlaží,
2. podzemních staveb do 300 m2 zastavěné plochy a do 3 m hloubky, pokud nejde o stavby technické infrastruktury,
3. staveb garáží do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m.

Nový zákon nám rovněž mění terminologii. Z „autorského dozoru“ se stává „dozor projektanta“, neboť „autorský dozor“, pojem užívaný v předcházející právní úpravě, nemusí nutně vždy vykonávat autor projektové dokumentace. Předmětná terminologická změna reaguje také na zaměňování „autorského dozoru“ a „autorského dohledu“, který je upraven v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Stavebník má podle § 161 nového zákona povinnost u staveb financovaných z veřejného rozpočtu zajistit technický dozor stavebníka fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona a dozor projektanta, pokud projektovou dokumentaci pro tuto stavbu zpracoval projektant. Je také povinný dozor projektanta u veškerých vyhrazených staveb – jejich taxativní výčet je uveden v příloze č. 3 zákona. Jedná se např. o stavby dálnic, drah, letecké stavby, stavby a zařízení přenosové soustavy, výrobny elektřiny o celkovém instalovaném výkonu nad 100 MW, stavby v areálu jaderného zařízení aj. Nedodržení těchto požadavků je posuzováno jako přestupek podle § 302 odst. 1 písm. a), přičemž za každý z nich lze uložit pokutu do 400 000 Kč.

Mezi klíčové – a zatím další nenaplněné požadavky ČKAIT – patří především nutnost uzákonit povinný dozor projektanta u všech staveb, které projektoval. Tedy nejen u těch financovaných z veřejných rozpočtů či u vyhrazených staveb. Stavby pro bydlení jako jednoduché stavby uvedené v příloze č. 2 nového zákona dozor projektanta mít nemusí! Neumíme si představit preferovanou bytovou výstavbu, kvůli jejímuž rozšíření se nový zákon, jak se proslýchá v kuloárech, připravil, s absencí dozoru projektanta. S tímto kategoricky nesouhlasíme. Rozhodně není bezpečné a ve veřejném zájmu, aby nebyla zajištěna nezbytná podmínka pro garanci kvality provádění staveb. Je to velmi nešťastné i z hlediska možné odpovědnosti projektanta ve smyslu § 2630 občanského zákoníku a náročného řešení vad a náhrad škod u soudu. Projektant pro to, aby se vyvinil, musí prokázat, že vada nebyla způsobena chybou v jeho dokumentaci, což může být komplikované, pokud nebyl přítomen při provádění stavby. Pozitivní je, a to uznejme, že projektant neodpovídá za odchylky od projektové dokumentace, ke kterým došlo při provádění stavby a které neodsouhlasil.

Jak definovat veřejný zájem?

Zákon sice v úvodních ustanoveních zdůrazňuje potřebu integrované ochrany veřejných zájmů (nejen) pro výsledné povolení stavby. V návrhu stavebního zákona však chybí podrobnější definice chráněných veřejných zájmů pro účely tohoto zákona, jak tomu je v současném § 132 odst. 3 stavebního zákona. Ze současného zákona vyplývá, že veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu, a tedy i podle ověřené dokumentace či projektové dokumentace zpracované v příslušném rozsahu a obsahu podle vyhlášky č. 499/2006 Sb. Avšak zpracování dokumentace ve zjednodušeném rozsahu podle návrhu stavebního zákona řádné ochraně veřejného zájmu rozhodně neodpovídá.

S ochranou veřejného zájmu volně souvisí jiný institut, a to účastenství osob (míněno na povolovacím řízení). Do nového stavebního zákona se vrací odkaz na účastenství osob, o kterých tak stanoví jiný zákon. To byla právní úprava zakotvená v současném stavebním zákoně před účinností jeho novely provedené zákonem č. 225/2017 Sb. Nový stavební zákon tímto odkazuje na další zákony, ze kterých vyplývá účastenství dalších osob, které mohou uplatňovat své námitky. A to v rozsahu, v jakém se projednávaný záměr dotýká zájmů chráněných jiným právním předpisem, jenž zakládá jejich účastenství v řízeních podle nového stavebního zákona. Jde například o dotčenou veřejnost (zpravidla spolky) podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nebo podle zákona o vodách. Není tedy pravdou, ačkoliv se to v médiích hojně objevuje, že spolky se nebudou vůbec účastnit stavebního řízení. Budou jeho účastníky tehdy, když tak bude vyplývat ze zvláštního zákona, resp. zákonů. Skutečnost, že se spolky nebudou účastnit všech běžných stavebních řízení, je podle mého názoru v pořádku. A počátkem letošního roku se k této problematice obdobně vyslovil i ústavní soud.

Část dotčených orgánů se bude i nadále vyjadřovat samostatně

I podle nového stavebního zákona se budou vydávat vyjádření dotčených orgánů. Bude se jednat o „zbytkovou“ množinu, která nebude integrována do státní stavební správy a bude vydávat vyjádření jako podklad pro vydání povolení záměru stavebním úřadem. Některé dotčené orgány, zejména v případech specificky chráněných území, budou i nadále vydávat závazná stanoviska. Podle mého názoru v tom bude na začátku (což jistě nebude období jen pár měsíců) docela zmatek.

Nová forma vyjádření navíc funguje jinak než závazné stanovisko. To je ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu závazným podkladem pro vydání výsledného rozhodnutí stavebního úřadu ve věci (slovy správního řádu je jeho obsah závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu). Stavební úřad se jím tedy musí řídit a nemůže se od něj odchýlit, neboť dotčený orgán je plně odpovědný za ochranu svého veřejného zájmu.

U vyjádření se však bude jednat o podklad pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu (nikoli závazný podklad), přičemž podle odst. 4 tohoto ustanovení stavební úřad bude tyto podklady hodnotit podle své úvahy. Může se tedy od vyjádření dotčených orgánů odchýlit, pokud si to odůvodní. Na jednu stranu tak může mít stavebník kladná vyjádření od dotčených orgánů a stavební úřad mu stejně může žádost zamítnout. Na stranu druhou, když budou vyjádření dotčených orgánů nesouhlasná, stavební úřad i tak bude moct záměr s náležitým odůvodněním povolit.

Podle mého názoru to trochu nahrává možným machinacím s vyjádřeními dotčených orgánů. Kdyby se cokoliv dělo, dotčený orgán bude tvrdit, že on dává jen vyjádření, za ochranu veřejných zájmů je teď plně odpovědný stavební úřad. Ten však nemá kompetence a možnosti všechny veřejné zájmy pečlivě sledovat, zvlášť když tyto nejsou ani nijak definovány, jak jsem uvedl výše.

Navíc v důsledku neexistence přechodných ustanovení k problematice závazných stanovisek platí, že od 1. července 2023 se nová právní úprava plně použije i na stará závazná stanoviska. A tak opět s možností předložení zjednodušené dokumentace budou moct v tom všem zmatku projít i kontroverzní věci, které by dřív neměly šanci. Je to pak skutečně ochrana veřejného zájmu? Podle mého není. A navíc se obávám, aby toto nebylo v rozporu s kvalitou a kulturou ve stavebnictví, na čemž jako Komora lpíme.

Novinky ohledně procesního postupu dotčených orgánů platí již od 1. ledna 2021 – fikce souhlasného závazného stanoviska bez podmínek po marném uplynutí lhůty k jeho vydání (tady je následek marného uplynutí lhůty jasně stanoven). Ovšem i když nastane fikce vyjádření dotčeného orgánu, stavební úřad situaci ohledně chráněného veřejného zájmu stejně může vyhodnotit jinak, jak bylo výše uvedeno.

Pozitivní novinkou je to, že podle § 184 odst. 3 bude platit následující: Není-li součástí žádost o vyjádření, koordinované vyjádření nebo závazné stanovisko vyžadované tímto zákonem nebo jiným právním předpisem, stavební úřad si je vyžádá u dotčeného orgánu.

Nový stavební zákon počítá s odlišnými stavebnětechnickými předpisy pro Prahu, Brno, Ostravu a zbytek ČR. Že by se snad v těchto metropolích měly používat jiné stavební materiály, žili zde jiní lidé než ve zbytku země, a měla zde proto platit jiná pravidla? ČKAIT je proti zavádění dvojí kvality ve výstavbě a prosazuje jednotný a kvalitní stavebnětechnický předpis.

Námitky účastníků řízení

V § 190 nového stavebního zákona jsou námitky účastníků řešeny obdobně jako ve stávajícím zákoně. I nadále platí klasická koncentrační zásada pro uplatnění námitek. Pozměňovacím návrhem však byl doplněn odstavec 4 – Shledá-li stavební úřad námitku důvodnou, umožní stavebníkovi se k ní vyjádřit, k čemuž mu poskytne přiměřenou lhůtu. Toto nové ustanovení zcela jistě není v souladu s myšlenkou urychlení řízení, proces se tak může natahovat.

V § 194 Vyjádření stavebníka – je pozměňovacím návrhem doplněna tzv. „poučovací povinnost“. Stavební úřad, pokud zjistí skutečnost, která mu neumožní vyhovět žádosti, musí vyzvat stavebníka, aby se k ní vyjádřil a může za tímto účelem i řízení přerušit. Opět se jedná o zbytečnou a zmatečnou duplicitu se správním řádem. Stavebník má přece možnost seznámit se se všemi podklady pro vydání rozhodnutí v rámci § 36 odst. 3 správního řádu, kde je zakotvena i možnost se k těmto podkladům vyjádřit, přičemž podle judikatury se tak musí činit i tehdy, když je evidentní, že stavební úřad bude muset žádost zamítnout (v souladu s § 51 odst. 3 správního řádu zjistil skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět).

Stavebník má přece v obou případech možnost seznámit se se všemi podklady pro vydání rozhodnutí, tedy i se vznesenými námitkami, v rámci § 36 odst. 3 správního řádu, kde je zakotvena i možnost se k těmto podkladům vyjádřit. Navíc během celého řízení může kdykoliv jako účastník řízení nahlížet do spisu podle § 38 odst. 1 správního řádu. Správní řád se i pro nový stavební zákon bude subsidiárně používat ve věcech, které jím nejsou upraveny nebo jen částečně, jak vyplývá z § 1 odst. 2 správního řádu. Uvedená novinka znamená podle mého názoru jen zbytečnou duplicitu se správním řádem.

Údaje o rychlosti stavebního řízení sleduje Doing Business, který porovnává, jak dlouho v jednotlivých státech trvá získat povolení na výstavbu nové skladové haly. Zatímco v roce 2017 – tedy před platností poslední velké novely stavebního zákona – trvalo průměrné stavební řízení 247 dní, v roce 2020 je to jen o den méně.

Společenství vlastníků jednotek

Pozitivní změnou je znění § 183, které odkazuje na občanský zákoník. Nově, pokud je stavebníkem společenství vlastníků jednotek (SVJ), pak je i zástupcem vlastníků jednotek, kteří jsou účastníky řízení. Oznámí-li zastoupený vlastník jednotky stavebnímu úřadu, že nadále nechce být zastupován společenstvím vlastníků jednotek, jeho zastoupení zaniká okamžikem, kdy toto oznámení dojde stavebnímu úřadu. Dosud nebylo zřejmé, zda je k žádosti o povolení stavby nutný souhlas všech vlastníků bytových jednotek nebo jen většiny.

Teď je jasné, že vlastníci jednotek nebudou v řízení vystupovat samostatně, neboť všechny otázky spojené se stavbou již musely být vyřešeny uvnitř SVJ. Vlastníci bytových jednotek jsou účastníky, SVJ je jejich zákonným zástupcem. SVJ jako stavebník pak k žádosti o povolení stavby dokládá souhlas SVJ jako právnické osoby, ne souhlas určitého počtu vlastníků bytových jednotek.

Apelační princip aneb soudy nahradí stavební úřady

Téměř všemi je vychvalován zaváděný apelační princip v rozhodování odvolacího orgánu. Znamená to, že odvolací orgán již nebude moct rozhodnutí zrušit a vrátit k novému projednání, ale v případě rozporu s právními předpisy jej rovnou změní – § 225. Nadšená část odborné veřejnosti plesá nad tím, že tak bude ukončen současný často až neuvěřitelný „ping-pong“ mezi stavebním úřadem I. a II. instance v rámci řešení odvolání, z něhož jsou zoufalí stavebníci i projektanti.

Vzhledem k tomu, že tento systém ponechává obranu účastníků stavebních řízení převážně na soud, to nadšení bychom trochu krotili. Máme obavy z mohutného nárůstu soudních sporů. Právě soudy totiž budou rozhodovat o všech sporných případech. A zdaleka se netýkají jen případů, kdy bude kvůli kontroverzní stavbě ze strany sousedů nebo i obcí a měst žalován stát. Ve finále tak vedle nákladů spojených se změnou systému stavebních úřadů může nový stavební zákon znamenat také arbitráže v řádu miliard korun z peněz daňových poplatníků.

Vlna žalob se může týkat rovněž autorizovaných osob, v tomto konkrétním případě projektantů. Ačkoliv tito podle aktuálního přijatého návrhu nejsou účastníky stavebního řízení, v důsledku mají nést významnou odpovědnost. Umím si představit případy, kdy staré projekty pro územní řízení budou s ohledem na tlak na náklady investora podány jako podklad pro stavební povolení, aby při nezkolaudování stavby byl k hmotné odpovědnosti hnán právě stavební inženýr nebo architekt.

V přímém rozporu s uzákoněním vyšší odpovědnosti autorizovaných osob je absence povinného dozoru projektanta při realizaci stavby.

Postaveno, zn. v dobré víře

Problematické bude i dodatečné povolení stavby podle § 256, neboť stavba bude moci být dodatečně povolena, pokud jsou splněny podmínky podle § 193 a stavebník prokáže, že

1. jednal v dobré víře,
2. stavba nevyžaduje povolení výjimky z požadavků na výstavbu a
3. uhradil ve stanovené lhůtě pokutu za přestupek podle tohoto zákona, spočívající v tom, že provedl stavbu bez povolení nebo v rozporu s ním, byla-li uložena.

Co to je dobrá víra? Jak se to bude posuzovat? Navíc i na započatá řízení o dodatečném povolení stavby se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. července 2023, vztáhne nová právní úprava. Opět chaos, kterého může být zneužíváno.

Závěr

Je mi líto, ale otázek nad aktuální podobou tak zásadní rekodifikace, jíž nový stavební zákon je, zůstává nadále stále mnoho. Příliš mnoho, aby nepřekryly místy i pozitivní změny. Budeme nadále požadovat odpovědi a změny tak, aby konečná podoba zákona korespondovala s tím, co je i naším posláním: hájit kvalitu stavebnictví a veřejný zájem. Ubezpečuji vás, že Komora nesložila ruce do klína. Svědčí o tom i četné (kritické) mediální výstupy, které jsme iniciovali a v nichž nemíníme ustat.

_____POZNÁMKA REDAKCE

• Zpracováno z analýzy JUDr. Evy Kuzmové a podkladů Střediska vzdělávání a informací ČKAIT. 
• Volba kreseb od Miroslava Kemela byla inspirována mýty o novém stavebním zákoně podle MMR
• Na www.ckait.cz/rekodifikace-verejneho-stavebniho-prava je umístěn kompletní soubor dokumentů mapující průběh rekodifikace stavebního práva od 23. prosince 2017 do současnosti. Jedná se o jedinečný soubor dokumentů, který nelze nalézt nikde jinde. Ani na stránkách MMR tyto informace nejsou uveřejněny. Aktuálně poslední dokument má pořadové číslo 164. Usnesení Ústavně právního výboru senátu ZZ a je z 25. 06. 2021

PŘEHLED PŘEDCHOZÍCH ČLÁNKŮ NA TÉMA REKODIFIKACE V Z+i ČKAIT

Z+i 2/2021 - Rekodifikace pošestnácté - Aneb nastane kolaps státní správy? Kuloární jednání o pozměňovacích návrzích nového stavebního zákona a navazujícího změnového zákona probíhala celý březen a legislativní tvořivost mnoha poslanců se naplno rozjela. Druhé čtení zákona bylo zahájeno obecnou rozpravou 1. dubna 2021. Mnozí řečníci varovali před přijetím stavebního a změnového zákona, do nichž jsou zapracovávány desítky často navzájem nekoordinovaných pozměňovacích návrhů poslanců.

Z+i 1/2021 - Rekodifikace popatnácté - Přelom roku 2020 a 2021 byl ve znamení předkládání a projednávání pozměňovacích návrhů k novému stavebnímu zákonu. Ještě v prosinci 2020 představila komplexní návrh skupina poslanců opozičních stran. Další návrh připravoval Radim Fiala (SPD), ale nakonec ho propojil s komplexním návrhem z dílny koaličních poslanců Martina Kolovratníka (ANO), Petra Dolínka (ČSSD) a Lea Luzara (KSČM).

Z+i 6/2020 -Rekodifikace počtrnácté - Jak probíhalo první čtení v poslanecké sněmovně? Čtyři politické strany, které v prvním čtení hlasovaly pro vládní návrh rekodifikace stavebního práva, očekávají ve druhém čtení jeho významnou proměnu. Jejich požadavky jsou však často protichůdné. Nejednotný postoj mají přitom ke klíčovým bodům jako je vytvoření stavebního superúřadu či vytváření vlastních předpisů velkými městy.

Z+i 5/2020 - Rekodifikace potřinácté - V tomto pokračování jsme se zaměřili  zejména na zákon autorizační, který je zařazen mezi změnové zákony rekodifikace jako část X. Pro autorizované osoby patří změny zákona č. 360/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů k nejdůležitějším návrhům.

Z+i 4/2020 - Rekodifikace podvanácté - Tento díl věnujeme vybraným ustanovením rekodifikovaného stavebního práva, která obsahují znění postoupené 27. července 2020 na opětovné projednání Legislativní rady vlády, a která se bezprostředně dotýkají činnosti autorizovaných osob. Neakceptované připomínky ČKAIT v ustanoveních stavebního zákona zůstaly.

Z+i 3/2020 - Rekodifikace pojedenácté - Členové ČKAIT jsou již od roku 2017 v průběhu jednotlivých etap připomínkovacích řízení k předkládanému rekodifikovanému stavebnímu právu zvyklí na všelicos. Mysleli jsme si, že nás už nic nepřekvapí, ale zmýlili jsme se. K připomínkování jsme dostali téměř úplně jiný text.

Z+i 2/2020 Rekodifikace podesáté - Jak vypořádalo ministerstvo pro místní rozvoj připomínky ČKAIT k návrhu stavebního zákona? Ze 121 zásadních připomínek ČKAIT zůstalo na konci února 2020 nevypořádaných 24 výhrad, které ČKAIT považuje za zcela podstatné. Týkají se zejména technického dozoru stavebníka, autorského dozoru a geotechnického průzkumu.

Z+i 1/2020 Rekodifikace podeváté - připomínky ČKAIT v mezirezortním řízení. K oficiální verzi předložené do mezirezortního řízení v předvánočním čase od 25. listopadu do 23. prosince 2019 byla na MMR podána řada připomínek. Autorizované osoby ČKAIT vyjádřily svůj názor prostřednictvím 803 připomínek, které se po interním vypořádání v rámci ČKAIT proměnily na 217 připomínek odeslaných na MMR. Snad jejich oficiální vypořádání na MMR nedopadne jako při vypořádání připomínek k věcnému záměru, kdy se jich většina ztratila.

Z+i 5/2019 Rekodifikace poosmé aneb jízda rychlíkem co nikde nestaví. Zpráva o zapojení ČKAIT do procesu rekodifikace stavebního práva aneb co dodat k rekodifikaci poosmé? Vlak poháněný parní lokomotivou do úvahy sice nepřichází, to bychom zanechali příliš velkou uhlíkovou stopu. Avšak připravovaná vysokorychlostní trať nevede jenom nížinami; v tunelech může narazit na nepředvídané geologické poměry.

Z+i 4/2019 Rekodifikace posedmé. Pokračování zprávy o hektickém projednávání jednoho z nejdůležitějších zákonů. I přes řadu zásadních připomínek schválila Vláda ČR v červnu 2019 návrh věcného záměru stavebního zákona. O prázdninách bylo svoláno pět jednání pracovních skupin. ČKAIT se aktivně účastní jednání, i nadále usiluje o úpravu kritizovaných ustanovení.

Z+i 3/2019 Rekodifikace pošesté. ČKAIT usiluje o to, aby stát nerezignoval na ochranu veřejného zájmu 

Oficiální vypořádání připomínek je netransparentní. Legislativní rada vlády neobdržela pravdivou informaci o tom, jak byly vypořádány zásadní připomínky ČKAIT k věcnému záměru stavebního zákona. Proč mezirezortní vypořádání nezahrnuje 37 zásadních připomínek, jejichž vypořádání skončilo rozporem? Kromě toho v oficiálních vypořádacích tabulkách zcela zmizely dvě třetiny zásadních připomínek ČKAIT.

Z+i 2/2019  Rekodifikace popáté.  Práce kvapná bez promyšlené analýzy. Výsledek mezirezortního vypořádání zásadních připomínek k věcnému záměru stavebního zákona: Veřejný zájem zůstává nejasný.

Z+i 1/2019 Rekodifikace počtvrté. Jak nám zprivatizovali stavební právo.  Připomínky autorizovaných osob k předfinální verzi.  Pokud se vám zdá, že je divné, když návrh zákona připravuje zájmový podnikatelský svaz, pak vězte, že to divné opravdu je. Veřejný zájem je totiž jiný než ten privátní.

Z+i 5/2018 Rekodifikace potřetí. Ministerstvo pro místní rozvoj a Hospodářská komora ČR uveřejnily v říjnu 2018 zprávu o tom, že společně chtějí připravit nový stavební zákon, který by podle jejich harmonogramu měl být schválen už za tři roky – tedy v roce 2021. Návrh věcného záměru by měl vzniknout už do konce roku 2018.

Z+i 4/2018 Rekodifikace podruhé. O postupu rekodifikace stavebního zákona a 80 navazujících předpisů. Vláda se v září 2018 pouze seznámila s informací o  o hlavních směrech a cílech rekodifikace č.j. 746/18

Z+i 3/2018 Rekodifikace poprvé. ČKAIT upozornila na hlavní problémy současného stavebního práva a nabídla Vládě ČR spolupráci na rekodifikaci stavebního práva. ČKAIT byla vyzvána, aby jmenovala své odborníky do pracovních skupin MMR.